BL - 18. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Evudar

Popelka zmatená

„Co to sakra bylo?“

„Nevím, je to prostě… nedokážu to vysvětlit.“

Najdu své kalhotky a natáhnu si je na sebe. „No, ať už to bylo cokoli, udělej to znovu. Bylo to tak zatraceně žhavé. Neviděl jsi moji podprsenku? Ach, tady je.“ Přejdu ke dveřím a stáhnu ji z jejich kliky.

Zasměje se, na baru najde své kalhoty a oblékne si je. „Nevím, jestli můžu. Ale rozhodně to zkusím.“

„To bys raději měl. Neviděl jsi mou… tady je.“ Moje halenka skončila na konferenčním stole pár stop od nás. Přejdu tam a popadnu si ji.

„Vím, co jsi dole ve své kanceláři dělal.“

Se smíchem si zapíná knoflíky košile. „Dělal?“

Zvednu z podlahy jeho kravatu, hodím mu ji kolem krku a začnu vázat Windsor. „Kul jsi pikle a plánoval. A pokud bych byla typem ženy, která sází, vsadila bych se, že to má co dělat s mými nadcházejícími narozeninami.“

„Kutí pyklů a plánování?“

Windsor pevně utáhnu a usměji se na svého manžela konspirátora. „Jste příšerný lhář, pane Ryane. A hned teď ti říkám, že ji mít nebudu.“

„Nebudeš ji mít?“ Zasměje se. „Jsi takový Grant.“

„Zatraceně přesně,“ řeknu mu a podám mu jeho mokasíny.

Sedne si a obuje si je. „Není s tebou žádná legrace.“

Rozhlížím se po svých lodičkách a najdu je, jak vykukují zpod pohovky. Posbírám si je a sednu si vedle svého manžela.

„Jaxi, vím, že chceš na mé narozeniny udělat něco speciálního, ale já nedělám párty.“

„Proč ne?“

„Opravdu nevím. Prostě je nemám ráda. Jestli mě chceš udělat šťastnou, vezmi mě a chlapce na prodloužený víkend pryč.“

Velký povzdech. „Dobře. Ale do záznamu – snažil jsem se.“

„Jestli chceš, dáme ti to písemně.“

„To není nutné.“

„Jak sarkastické.“

„Ach.“

„Navíc příští týden máme zásnubní párty Sam a Lanea. Všichni budou mít párty dost.“

„S tím nesouhlasím, ale vzdávám to.“

„Díky za… odpolední potěšení. Bohužel mám spoustu práce.“

Přitáhne si mě zpátky k sobě. „Nejdřív si musíme promluvit,“ řekne a z hlasu mu zmizí všechna zábava.

„Co se děje?“

Jeho čokoládové oči říkají všechno. Není třeba vyslovovat žádná slova.

„Mia?“

Přikývne. „Zatím nemáme všechny podrobnosti.“

„Jaxi?“

„Má nového právníka a snaží se ji dostat ven díky technické stránce věci.“

„Co konkrétně?“

„Zatím ještě nevíme všechno.“

Když mám pocit, že konečně dokážu pohybovat ústy, zeptám se: „Jak je to možné?“

„Zlato, nevím. Brzy se to dozvíme.“

„Co když se dostane ven? Co budeme dělat? Co se stane s Katelyn?“

„Lexi, neexistuje žádný způsob, že si to neodpyká.“

„Jaxi, bojím se. Co když zjistí to o dítěti? Začíná to na mě být vidět a já…“

„Nezjistí to a nepřiblíží se k tobě.“

Potřebuji nějaký prostor na přemýšlení. Přejdu k oknům a zadívám se na časně odpolední Manhattan.

„Jaxi. Měla jsem sny. Noční můry, které se týkaly jí.“

Obklopí mě silné paže. „Vím, že jsi nespala dobře. Myslel jsem si, že by to mohlo být kvůli Mie.“

„Ve střevech cítím špatný pocit, který nechce odejít. Je to tak frustrující. Máme peníze, konexe, ale… i tak je ona stále…“

„Nedovolím, aby se tobě nebo klukům něco stalo. Jsi moje…“

Otočím se a vdechuji jeho vůni. „Já vím, Jaxi. Taky jsi moje všechno.“

Přejede prsty po mé páteři. „Dostaneme se přes to, zlato. Mia zaplatí za to, co nám i všem ostatním, kterým se snažila ublížit nebo je zničit, udělala. Musím věřit ve spravedlnost. Musím v ní věřit, Lex. Tak moc mi toho vzala.“

Odtáhnu se a podívám se do těch čokoládových očí. „Slib mi, že mě, nás, nikdy neopustíš.“

„Zlato, nikdy tě neopustím. Slibuji.“