WH - 1. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 1 – Viper

Položil jsem sportovní tašku na podlahu a zavřel vchodové dveře tak potichu, jak jsem jen mohl, s modlitbou, aby nikdo neslyšel, že jsem přišel. Díky Bohu, dům byl tmavý a tichý, přesně jak jsem doufal. Zamknul jsem dveře a po špičkách vyšel schody nahoru, a přikrčil se, když zaskřípaly pod mýma nohama.

Tým Minnesota Wild, právě dokončil první výjezd sezóny a mé letadlo přistálo asi před hodinou, ale místo abych zamířil do mého domu, moje auto vypadalo, že samo jede k Michelle. Bylo dost pozdě a já věděl, že bude nejspíš spát, ale jen pomyšlení na to, že ji probudím neviděl-jsem-tě-pět-dní sexem, bylo příliš dobré na to, abych si to nechal ujít.

Měl jsem hlad, ale ne na jídlo.

Dveře její ložnice se pomalu otevřely a odhalily tak její nehybné tělo, ležící na posteli, osvětlené malou lampičkou na nočním stolku. Tichý šum jejího dýchání, naplňoval místnost. Stejně jako vůně z jejího kokosového šamponu, což znamenalo, že se před spaním sprchovala.

Ještě lepší.

Zvednul jsem koleno na postel, s nadějí, že se pomalu přesunu k ní, abych ji překvapil, ale pohyb matrace způsobil, že se rychle obrátila.

„Vipere!“ zašeptala nahlas. „Vyděsil jsi mě k smrti!“ Obočí měla stažené ve vzteklém pohledu, a pár pramínků, jejích vlhkých blond vlasů, měla přilepené k tváři. Nikdy nevypadala žhavěji.

Aniž bych řekl slovo, věnoval jsem jí ďábelský úsměv a začal se plížit znova. Její výraz se ihned zjemnil a lehla si zpátky na postel, s otevřenou náručí pro mě.

„Promiň,“ omluvil jsem se rozpačitě, než jsem narazil svými rty do jejích. Líbala mě zpátky, její rty se oddělily, když mě pozvala dál. Šťastně jsem ponořil svůj jazyk do jejích úst a rukama jí zajel do vlasů, pevně je svírajíc. Být na cestách, pro mě nebylo nic nového, ale mít někoho, kdo na mě čeká, když se vrátím domů, to ano.

Strčila ruku za pas mých tepláků a pomalu pohybovala rukou nahoru a dolů, po mé délce. „Necítíš se provinile.“ Zahihňala se.

„Zkusil jsem se cítit provinile – nefungovalo to. Teď si svlékni oblečení,“ řekl jsem chraplavě.

Líbal jsem si cestičku po straně jejího krku a nedočkavě tahal za výstřih jejího trička.

„Vážně?“ dobírá si mě. „Žádné „ahoj“? Žádné „jaký jsi měla týden“? Nic?“

Posadil jsem se a vytáhl ji sebou nahoru do sedu, a přetáhnul jí tričko přes hlavu. „Čekal jsem celý týden, abych měl tohle v puse.“ Vzal jsem jí bradavku mezi rty a tvrdě sál. Zalapala po dechu, hned jak jsem ji pustil. „Ale jestli opravdu chceš, můžeme si místo toho povídat?“

„Ne, ne. Tohle je dobré,“ řekla bez dechu. „Pokračuj s tím.“

Koutek úst se mi zvedl v úšklebku, když jsem vrátil pozornost zpátky k její hrudi. Jedna z věcí, které jsem na Michelle nejvíc miloval, bylo její tělo – její skutečné tělo. Tělo, které dalo život dvěma úžasným dětem. Tělo, které nebylo hubené. Tělo, které mělo křivky na všech správných místech. Tělo, které bylo dost silné, aby zastalo roli matky i otce, a nikdy si nestěžovala. Nejlepší na tom bylo, že to bylo tělo, které bylo mým hřištěm na hraní, na dalších pár hodin. Jen jsem se musel rozhodnout, kde si chci hrát nejdřív.

„Chyběla jsi mi,“ řekl jsem, než jsem ji něžně zatlačil zpátky do postele a políbil jemnou kůži na jejím bříšku.

Na rtech se jí objevil sexy úsměv. „Opravdu?“

„Hmm. Moc.“ Znovu jsem ji políbil na bříško.

„Dokaž to.“

S těmito dvěma slovy, jsem zvednul hlavu a díval se jí přímo do očí. Čekala vteřinu, než zvedla jedno obočí, a vyzývala mě. Aniž bych z ní spustil oči, olízl jsem si rty a chytil její kraťasy a kalhotky naráz, stáhl je dolů a hodil je vedle postele. Olízl jsem si rty znova a ponořil hlavu mezi její nohy, ale než jsem ji mohl ochutnat, uslyšel jsem obávané…

„Mamííííííí!“

Ztuhnul jsem a zvednul k ní oči.

„Pšš. Předstírej, že jsi ho neslyšel.“ Mávla rukou ke dveřím, než jemně stáhla mou hlavu zpátky.

„Mamíííííí!“

Michelle si povzdechla a spustila ruku frustrovaně na matraci. „Miluji toho kluka, ale má příšerné načasování.“

Zasmál jsem se a posadil se. „Uděláme dohodu. Ty zůstaneš přesně tady – přesně takhle – a já se půjdu podívat, co potřebuje.“

Posadila se a zavrtěla hlavou. „To nemusíš.“

Dal jsem jí ruku na rameno a zastavil ji, než se mohla postavit. „Já vím, že nemusím. Já chci.“

„Opravdu?“ zeptala se skepticky.

„Jo,“ pokrčil jsem rameny a postavil se. „Nejsi jediná, kdo mi chyběl.“

Její pohled zněžní, když si žvýká koutek rtu, ve snaze se nesmát.

„Myslím to vážně – zůstaň přesně tady. Přesně takhle,“ nařídil jsem. „Vlastně… počkej. Byla jsi spíš takhle.“ Roztáhnu jí nohy trochu víc. „Takhle. Perfektní. Nehýbej se.“

Tváře jí zrůžověly a zvedla ruku k ústům, ve snaze zadržel smích.

„Uhm… počkej vteřinu,“ zavolala, když jsem vyrazil ke dveřím. Otočil jsem se a její pohled se přesunul z mého obličeje, k mému ptákovi, když zvedla obočí. „Nechceš s tím něco udělat? Na tenhle rozhovor nejsem ještě připravená.“

Podíval jsem se dolů na bouli v mých teplácích. „Oooh, dobrá poznámka. Nechceme, aby Viking vyděsil to ubohé dítě.“ Mrknul jsem na ni a upravil jsem svoje ztopoření, jak nejlíp jsem mohl, když protočila oči. „Myslím to vážně – nehýbej se. A pro lásku Boží, neusínej.“

„Jasně, šéfe,“ zažertovala a poslušně přikývla, když jsem se otočil a opustil místnost.

Šéf, co? Na to bych si zvyknul.

„Mamííííí!“ zavolal Matthew ještě jednou, právě když jsem otevřel dveře. Tlumené světlo z chodby, přeběhlo přes místnost, když jsem otevřel dveře, a nakonec osvětlilo jeho tvář. Zamžoural a zakryl si oči hřbetem ruky.

„Copak je, kámo?“ pozdravil jsem ho hlasitým šeptem.

Otevřel pusu a spustil ruku. „Vipere!“ vykřikl nadšeně. Postavil se a skočil mi z postele do náruče, a přilepil se na mě, jako opička.

Pevně jsem ho sevřel. „Chyběl jsi mi.“

„Taky jsi mi chyběl! Měl jsi dobrý výjezd?“

„Měl…“

„Díval jsem se na vaše zápasy,“ přerušil mě. „Byly čtyři. Hrál jsi opravdu dobře ve třech a trochu na prd v jednom.“

Unikl mi smích. Miluju upřímnost pětiletých. „Podělal jsem ten jeden, co?“

„Jo.“ Přikývl, když se odtáhl, ale nepustil mě. „Řekl jsem to mámě a ona řekla, abych neříkal „podělat“.“

Protočil jsem oči a ušklíbl se pod vousy. „Jasně, že ano.“

Díval se chvíli na mě, jeho velké, modré oči putovaly po celém mém obličeji, než se usmál se sevřenými rty a znovu mě objal.

„Tohle bylo za co?“

„Prostě jsi mi chyběl,“ zamumlal mi do ramene.

Zavřel jsem oči a utáhl své paže kolem něj. „Taky jsi mi chyběl, kámo. Proto jsem přijel v noci, abych tu byl ráno, až vstaneš.“

„Máš zítra hokej?“ zeptal se, když se vykroutil z mého sevření a posadil se na kraj své postele.

„Ne, máme volný den.“

„Jupí!“ radoval se a zapumpoval svými malými pažemi ve vzduchu. „Můžeme něco dělat?“

Posadil jsem se na postel vedle něj. „Jistě. Co jsi měl na mysli?“

Pokrčil rameny. „Nevím. Jít na snídani, jít do parku, jít do ZOO, možná do cirkusu? Pak oběd, knihovna, zachytat si na dvorku…“

„Počkej vteřinu.“ Podíval jsem se na něj užasle. „Chceš tohle všechno dělat zítra?“

Hrdě přikývnul. „A jestli budeme mít čas navíc, můžeme jít na zmrzlinu?“

Nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. „Kámo, jestli máme stihnout aspoň půlku toho všeho, musíme se oba vyspat.“ Postavil jsem se a natáhl se kolem něj, a zvednul deku, aby pod ní vlezl.

Vytáhl jsem mu deku k bradě a pak ji nacpal kolem něj, pěkně a pevně. „Něco ti řeknu… zavři oči a pořádně se vyspi, a uvidím, co udělám s tvým seznamem. Dohodnuto?“

„Dohodnuto,“ souhlasil s úsměvem.

Sklonil jsem se a políbil ho na čelo, než jsem zamířil chodbou zpátky, do Michellina pokoje.

Když jsem otevřel dveře ložnice a viděl ji schoulenou zády ke mně, můj pták posmutněl zklamáním.

„Ne, ne, ne,“ zanaříkal jsem, když jsem se plazil přes postel a zkusil ji probudit. „Jak jsi mohla usnout tak rychle?“

„Hmm?“ odpověděla ospalým zasténáním, aniž by otevřela oči.

Zatřásl jsem s ní. „No tak, je to pět dní.“

„To je v pohodě, dej to na linku,“ zamumlala nesrozumitelně, a zněla jako ta divná, malá ospalá myš, z Alenky v Říši divů.

Povzdechl jsem si, vzal ovladač a opřel se zády o pelest postele.

Zřejmě jediné koule, které budou dnes večer poskakovat, budou na SportsCenter.