UD - PROLOG

Překlad: Lucianna

Usrknu ze své čtvrté – možná je to moje pátá – skleničky vína, nestarajíc se ani trochu o to, že jsem oficiálně namazaná, nebo že April a já, budeme muset najít někoho, kdo nás odveze dnes večer domů. Ne, že by nám trvalo nějak dlouho, najít někoho ochotného, hodit nás domů, se všemi přáteli a rodinou tady. Většina z nich je momentálně na tanečním parketu, ztraceni v hlasité hudbě, kterou hraje DJ. Měla bych tam být s nimi, ale místo toho, sedím v tmavém koutě místnosti a piju sama.

            Ok, vlastně se skrývám.

            Ovívám se rukou, před svým rozpáleným obličejem, nejistá, jestli je tak horko tady, nebo mě přehřátou, dělá to víno. Potřebuji vzduch, vodu… a vzduch. Postavím se, trochu se zakymácím a zachytím, jak se na mě dívá April. Ta je právě pevně přitisknutá k velkému muži, který vypadá, že si užívá její společnosti, soudě podle jeho ruky na jejím zadku, posledních dvacet minut. Přečtu její pohled, očima se mě ptá, jestli jsem v pořádku, jestli ji potřebuji.

            „Opravdu je to dobrá sestra, i když si nárokovala Garetha jako první,“ zamumlám opile pro sebe, než jí ukážu zvednutý palec nahoru, a ukážu k východu. Přikývne, než se znovu začne soustředit na chlapa, do kterého je zavěšená. Položím prázdnou skleničku od vína a zvednu nedotčenou sklenici vody, z jednoho ze stolů. Celou ji vypiju, než se pohnu k východu.

            Když vyjdu ven, tiše si pogratuluju, že jsem to zvládla v těchto botách, aniž bych spadla na pusu. Ty černé, upnuté šaty, které mám na sobě, se nedají nosit s mými obvyklými botami bez podpatku, takže mám sandály, vysoké, se špičatou špičkou a úzkými podpatky. Vypadají sexy, ale jsou na prd, pro mé nohy. Zvednu jednu nohu ze země, abych se zbavila těch mučících zařízení, a pak se zahihňám, když klopýtnu do strany.

            „Mám tě.“ Silné paže mě obejmou a udrží mě od pádu na zem, a já se zachvěju z toho objetí, i přes skutečnost, že se cítím tak přehřátá.

            Pohlédnu nahoru a tváře mi začnou hořet ještě víc, než zatím, když se dívám do Garethových očí. „Vážně? Moje štěstí stojí za hovno.“

            „Cože?“ zeptá se, když se usměje a vřelý zvuk, vibruje proti mým zádům a skrz mě.

            „Nic.“ Otočím se tváří k němu a ustoupím o krok. Nepustí mě úplně. Jeho těžká dlaň, je stále na mém boku, jako by nevěřil, že jsem schopná se udržet sama. „Prosím, ignoruj cokoliv, co řeknu, nebo udělám, od téhle chvíle.“

            Jeho pohled se zaboří do mého, než se zeptá, „Takže chceš, abych tě ignoroval stejně, jako jsi mě ignorovala ty, celý večer?“

            Ignorovala jsem ho. Potom, co se k nám April připojila u baru a řekla mu, že jsem vždycky hodná holka, utekla jsem a od té doby jsem se mu vyhýbala.

            Zavřu oči a to, co se stalo dnes večer, se mi přehrává v mysli, jako film.

            Spolu se všemi ostatními, sleduji šťastný pár, jak vejde do tanečního sálu, a usmívám se, když můj bratranec zvedne ruku své novomanželky do vzduchu, široce se usměje, než ji otočí tváří k sobě. Když ji má tam, kde chce, ohne ji zády přes paži a políbí ji. Všichni tleskají a smějí se, včetně mě. Jsem za něj šťastná, ale ještě šťastnější za Hadley. Během těch posledních pár měsíců, jsme se dost sblížily, a z toho, co vím o její minulosti, si zaslouží svoje šťastně-až-na-věky víc, než kdo jiný.

            „Přemýšlím, kdo bude další,“ řekne moje sestra, April, a já se na ni ohlédnu a cítím, jak se mračím.

            „Cože?“

            „Přemýšlím, kdo bude další. Víš, jak – další člověk, který se zamiluje. Vypadá to, že se to děje alarmujícím tempem.“ Napije se svého piva a rozhlédne se okolo. „Já rovnou říkám ne. Netoužím být zastřelená, nebo unesená, jen abych našla lásku.“

            „Jsi tak dramatická.“ Potřesu nad ní hlavou.

            „Jsem?“

            Ok, není. Vypadá to jako ústřední téma, když přijde na někoho, kdo se jmenuje Mayson a zamiluje se. Ale i tak.

            „Budeš pít?“ ptá se, změní tím téma a sleduje sklenici vody v mé ruce.

            „Nejspíš ne.“ Přesunu se k jednomu ze stolů, které jsou postavené kolem tanečního parketu a posadím se, usmívajíc se na několik známých lidí, kteří už sedí.

            „Dobře, takže budeš můj řidič, pro dnešní večer,“ řekne a sedne si vedle mě.

            „Skvělé,“ povzdechnu si, a ne že bych se těšila na to, že ji budu celý večer hlídat, aby neudělala nějakou pitomost. Miluji svou sestru, ale má tendenci posunovat hranice hloupostí.

            „Kdo je to?“

            Podívám se směrem jejího pohledu a svět kolem mě, jako by se náhle zastavil. Na druhém konci místnosti, je chlap, který mluví s mým bratrance Sagem a Kenyonem, manželem Brie. Ne jen chlap, ale ten nejúžasnější chlap, jakého jsem ve svém životě viděla. Je vysoký, vyšší než Sage, a skoro stejně vysoký, jako Kenyon, který je prakticky obr, ve srovnání s kýmkoliv. Jeho tmavě hnědé vlasy, jsou delší navrchu a krátce střižené po stranách. Je bokem, takže nemůžu vidět celý jeho obličej, ale jeho čelist, zakrytá drsně-vypadajícími vousy, je ostré a rovné linie. Má tetování, vykukující zpod okraje košile s límečkem, a ještě víc na jeho silných pažích, které mohu vidět, když má rukávy vyhrnuté k loktům. Jeho paže jsou tak velké, že pochybuji, že bych mu objala oběma rukama jeden biceps.

            Když otočí čelo mým směrem a usměje se něčemu, co říká Sage, zadržím dech. Myslela jsem si, že je krásný z profilu, ale mýlila jsem se. Zpředu, je jeho vzhled přímo úchvatný a záhadný, se silným obočím nad jeho tmavýma očima a plnými rty, obklopenými vousy.

            „Kdokoliv to je, dneska večer si ho vezmu domů,“ řekne moje sestra a můj žaludek ztěžkne. „Bože, je žhavý. Nemůžu se dočkat.“

            Spolknu náhlou a neočekávanou žárlivost, kterou cítím, a vážně si přeji, abych nesouhlasila s tím, že budu dnes večer dělat řidiče, protože právě teď nepotřebuju jen drink; zrovna v tuhle chvíli, potřebuji celou láhev Tequily.

            „Neudělej nic hloupého,“ zasyčím, přeruším ji a zachytím její pohled.

            „Zašukat si, není hloupé. Věděla bys to, kdybys to čas od času zkusila.“

            Kousnu se do jazyka, abych se zdržela od toho, říct něco, co jsem chtěla, a pak se rozhlédnu po místnosti, abych našla únikové místo. Nápis toalety, je jako blikající neonové světlo, které upoutá mou pozornost. Zvednu se. „Hned se vrátím,“ zamumlám, než uteču pryč, s hlavou skloněnou a srdcem v krku.

            Od dospívání, máme já a moje sestra, pravidlo. Když se jedné z nás líbí chlap, je naprosto mimo limity, i kdyby se nezajímal o tu, která se zamilovala. Tohle pravidlo nás nejednou zachránilo, ale nyní si přeju, aby tohle hloupé pravidlo neexistovalo. Když se dostanu na toaletu, jdu do jedné kabinky a stojím tam, abych se dostala pod kontrolu.

            Znám April, a vím, že už nejspíš udělala krok, aby s ním promluvila, ať už je to kdokoliv, a bez pochyby vím, že on bude mít zájem, protože jsem nikdy nepotkala chlapa, který by o ní zájem neměl. Je krásná, zábavná a společenská – tři vlastnosti, které já nemám. Jsem dostatečně roztomilá, umím být zábavná, když jsem s přáteli, nebo rodinou, ale trvá mi, než se uvolním, pokud jde o neznámé lidi. Jsem také opakem toho, být společenská. Dávám přednost knihám a jsem líná jít ven a hledat dobrodružství. Vždycky jsem byla taková.

            Potom, co jsem si jistá, že neudělám něco bláznivého, jako praštit sestru do obličeje, opustím toaletu a vyrazím směrem k baru, uvědomujíc si, že sklenička vína neuškodí. Objednám si u barmana a pak se opřu lokty o dřevěnou plochu baru.

            „Jsi Sageova sestřenice, že?“ zeptá se hluboký hlas, až se mi zježí vlasy a v břiše se mi rozletí motýli.

            Nemusím se podívat, abych věděla, že to mluví on. Ale i tak, zakloním hlavu, abych zachytila jeho pohled. Bože, zachraň mě. Je vysoký a tak krásný. Myslela jsem si, že jsem to zachytila přes místnost, ale vidět ho takhle zblízka, je něco jiného.

            „Myslím, že mi řekl, že jsi.“ Obočí se mu spojí nad tmavýma očima, obklopenýma hustými řasami a já na něj zírám.

            V duchu se proplesknu a donutím svá ústa promluvit. „Ano, jsem December.“

            Obočí se mu uvolní a on se opře bokem o bar vedle mě, a ruce si zkříží na hrudi. „Další měsíc.“ Oči se mu zatřpytí pobavením.

            „Pardon?“

            „Poznal jsem July, June, May a April. Teď, December.“ (červenec, červen, květen a duben, a teď prosinec – pozn.překl.)

            Při zmínce o April, se mi zkroutí žaludek. „Naši rodiče, se drželi tématu.“ Zvednu své víno a velmi nežensky, se napiju. Proč jsem ho neviděla první?

            „Gareth.“ Natáhne ke mně ruku. Nechci ji vzít, opravdu nechci, ale mé vychování mě donutí umístit svou ruku do jeho. Když jeho drsná, teplá síla, obklopí moji ruku, zadrhne se mi dech v plicích. „Rád tě poznávám.“

            Olíznu si rty a zašeptám. „Já taky.“ S mojí rukou, stále v jeho, najde pohledem moje oči. Ten intenzivní pohled v jeho očích, mě nutí se cítit zvláštně, jako by viděl nějakou moji část, o které sama nevím.

            „Myslela jsem si, že jsi nepila.“ Zavřu oči, čímž zablokuji Garetha, když April přehodí svou paži kolem mých ramen. „Ty jsi teda rebelka, pít víno, když mě máš bezpečně dostat domů.“

            „Je to jen jedna sklenička. Budu v pohodě, až budu později řídit domů.“ Otevřu oči a otočím hlavu, abych se na ni podívala.

            „Já vím,“ souhlasí, dívá se na mě, a pak se podívá na Garetha a usměje se. „Moje sestra je hodná holka. Ona vždycky dodržuje pravidla.“

            Bože, opravdu si přeju, aby to nebyla pravda.

             

            „Ember.“ Teplé prsty se obemknou kolem mé čelisti, a já zamrkám, abych se zbavila vzpomínky a soustředila se na Garethovu krásnou tvář, která je blíž, než předtím.

            „Řekl jsi mi právě Ember?“ zamračím se, dotčená, že už zapomněl moje jméno.

            „Bejby, tvoje jméno představuje zimu, ale jak stojím tady před tebou, necítím nic, než horko.“

            „To proto, že jsem opilá.“

            „Cože?“

            „Moje tělo produkuje teplo, díky spalování toho alkoholu, co jsem zkonzumovala,“ říkám mu věcně. Vynechám, že pocit jeho tvrdých svalů, přitisknutých k mému jemnému tělu, mě dělá hloupou a způsobuje, že moje pusa tvoří slova a vypouští je, bez mého povolení.

            „Možná bychom tě měli dostat někam, kde můžeš vychladnout.“

            „Jsem venku,“ poukážu, když se rozhlédnu.

            „Jo, ale myslel jsem na něco spíš, jako studenou sprchu.“

            Vždycky je to hodná holka.

            Slova April z předtím, zvonila v mé mysli a já sevřela ruce do pěstí. Škrtněte to. Jednou v životě, budu ta zlobivá.