UD - 8. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 8 – December

             

            Zatlačím na dveře v Jones´s, malé restaurace, která je usazená mezi dalšími obchody na hlavní ulici, a jsem okamžitě bombardována hovorem stálých zákazníků a vůní snídaňových jídel, přicházející z otevřené kuchyně. Skenuji malý prostor a najdu své sestry, spolu s mou mámou, jak všechny sedí v boxu blízko okna, pijí kávu a čekají na mě, až přijdu.

            Donutím své nohy, aby se pohnuly dopředu, s nadějí, že nikdo nebude schopný říct, co se stalo minulou noc, jen z pohledu na mě. Když dojdu ke stolu, máma vstane a obejme mě, a když mě pustí, April šťouchne loktem May do boku, aby jí přinutila se pohnout, abych si mohla sednout vedle ní.

            „Tááák, jak to šlo?“ protáhne April první slovo a já si propletu prsty na klíně.

            „Dobře.“ Přijmu šálek kávy, který máma pošle ke mně, a mrkne. Sakra, ona rozhodně ví, co jsem dělala včera v noci, stejným způsobem, jako to věděla, když jsem dospívala.

            „Nezavolala jsi mi dřív, než skoro o půlnoci, a pak všechno, co jsi řekla, bylo, že jdeš do postele a promluvíme si ráno. Takže hádám, že rande šlo líp, než dobře,“ prohlásí April, když si usrknu kávy.

            „Ok, šlo líp, než dobře.“ Povzdechnu si, a přeju si, abych vstala včas, abych dostala do systému nějaký kofein, než jsem opustila svůj byt. Naneštěstí, jsem prospala tři alarmy, které jsem nastavila v patnáctiminutových intervalech, a stále mačkala odložení, což mi nechalo jen pár minut na sprchu, obléknutí a cestu autem sem.

            „Takže,“ vstoupí do toho, June. „Přinesl ti pivoňky?“

            „Myslím, že už víte, že ano,“ řeknu a rozhlédnu se okolo stolu, ohromená, když vidím, jak všechny čekají, až to rozvinu.

            „Věděly jsme, že se ptal na tvé oblíbené květiny, ale nevěděly jsme, jestli ti je opravdu koupil, když nejsou jen tak lehce k sehnání,“ pípne July a vypadá šťastně.

            „Kam tě vzal na večeři?“ zeptá se máma a já odtáhnu své oči od usmívajících se tváří sester, abych se na ni podívala.

            „Do Flame,“ odpovím a máma užasle vykulí oči. „Zná majitele. Měli jsme večeři na střeše, která je obklopená sklem, a byli jsme jediní lidé, kteří tam byli, kromě rodičů majitele.“

            „Bylo jídlo dobré?“ zeptá se May a já se na ni přes April podívám.

            „Bylo to jedno z nejlepších jídel, jaké jsem kdy měla.“

            „Pivoňky a večeře ve Flame,“ řekne máma a já si všimnu, že vrtí hlavou. „Neztrácí čas.“

            „Můžeme prosím ukončit tuhle blbost a dostat se k dobrým věcem? Co se stalo, když tě přivezl domů?“ zeptá se April a zvedne obočí.

            Moje hruď se sevře a tvář zahoří. Je jedna věc, mluvit o sexu se sestrami. Ale něco naprosto odlišného, v mámině přítomnosti.

            „April,“ hubuje ji máma.

            „Co?“

            „Ty víš, co. Mluvily jsme o tom.“ Máma nesouhlasně přimhouří oči a April se vedle mě nepohodlně ošije.

            „Vidím, že dorazila i poslední z vás,“ řekne servírka, která se najednou objeví u strany našeho boxu, a já nemůžu být vděčnější, za její přerušení. „Co vám, dámy, přinesu k jídlu?“

            Objednáme si, dost jídla, které by uživilo šest dospělých mužů, a ona vypadá ohromeně, když odchází. Jakmile je pryč, soustředím všechnu pozornost na svůj šálek s kávou přede mnou, a čekám, až April začne se svým výslechem, nejistá, jak to zvládnu, když to udělá.

            „Líbí se ti?“ Při mámině otázce, zvednu pohled k jejím očím a přikývnu. „Dobře,“ zašeptá, a já se kousnu do tváře.

            „Aspoň nám řekni, že polibek na dobrou noc, byl úžasný.“ April, to nikdy nevzdává, pobízí a já slyším, jak máma frustrovaně zafuní. I tak, otočím hlavu a podívám se na svou sestru.

            „Polibek na dobrou noc, byl vším, v co jsem doufala, že by mohl být.“ Sleduji, jak se její výraz naplní úlevou. Když vidím ten pohled, uvědomím si, že si nepřestala dělat obavy o svou roli ve způsobu, jak se věci mezi mnou a Garethem rozehrály, a stále cítí kvůli tomu vinu. „Jsme v pohodě.“ Natáhnu se pod stolem a sevřu jí ruku, a její prsty se zamknou pevně kolem mých, než mě pustí.

            „Takže, kdy se uvidíte znovu?“ zeptá se, June, když zvednu svou kávu.

            Držím šálek pár centimetrů od svých rtů a pokrčím rameny. „Nejsem si jistá. Nic jsme neplánovali.“

            „Och.“ Vypadá zoufale, z mé odpovědi, a já uvažuji, jestli bych si neměla dělat obavy z toho, že jsme se nedohodli na dalším čase, kdy se znovu uvidíme.

            Řekl mi prostě jen to, co jsem chtěla slyšet, aby se nemusel vypořádávat s nepříjemnými věcmi? Chci říct, vyspala jsem se s ním na prvním rande; možná si teď myslí, že jsem lehce dostupná a nechce se mnou nic mít. Při té myšlence, se mi stáhne žaludek.

            „On zavolá,“ řekne April a já na ni pohlédnu. „Zavolá. Prostě mu dej čas.“

            „Jistě,“ souhlasím, ale vůbec se v tomto ohledu necítím jistě. Vlastně, teď přemýšlím, co mě to k čertu napadlo, spát s ním minulou noc. Měla jsem se víc kontrolovat. Měla jsem… „Och, ne.“ Srdce se mi rozbuší, když si vzpomínám, že mi řekl, že se při našem posledním milování roztrhnul kondom. Jak jsem na to do teď mohla zapomenout?

            „Co?“ zeptá se máma znepokojeně a já zavrtím hlavou.

            „Nic. Já… myslela jsem, že jsem viděla jít okolo toho bláznivě vlasatého chlapa z toho seriálu o mimozemšťanech, co sleduje July.“

            „Cože? Kde?“ July se ohlédla za sebe oknem ven na chodník.

            „Nebyl to on. Jen tak vypadal,“ řeknu, protože vím, že by se zvedla a šla ho hledat, kdyby si myslela, že je venku.

            „Ach jo.“ Otočí se zpátky ke stolu. „Zkouším přesvědčit Wese, aby mě vzal do Arizony, příští rok, do Mimozemského muzea, ale zatím je to nemožné.“ Nakrčí otráveně nos. „Nechcete, lidi, jet se mnou? Můžeme z toho udělat holčičí jízdu.“

            „Já nepůjdu do žádného Mimozemského muzea,“ odmítne to April rovnou.

            „Já pojedu,“ řekne, June, a my všechny, se na ni pochybovačně podíváme, s vědomím, že neexistuje možnost, že by jí její manžel nechal jet do jiného státu bez něj. „Chci říct, pojedu a vezmu svého manžela a dítě.“

            „Možná, když pojede Evan, Wes bude souhlasit, že pojede se mnou,“ plácne July, a zní nadějně.

            „Pokud opravdu chceš jet, měla by sis koupit lístky a říct Wesovi, že pojedeš s ním, nebo bez něj,“ řekne máma s ďábelským úsměvem, než pokračuje. „Vsadím se, že pak změní názor, jestli pojede, nebo ne.“

            „Tohle je vážně geniální.“ July šťouchne mamku ramenem do jejího. „Ty jsi vážně mistryně v krocení Alfa samců.“

            Máma se zasměje svému nově získanému titulu a podívá se kolem stolu na nás všechny. „Spoustu let, jsem se musela vypořádávat s vaším otcem, takže věřte, když říkám, že někdy musíte hrát špinavou hru, abyste získaly, co chcete.“

            „Jsem si jistá, že táta miluje, když hraješ špinavě,“ řekne April a já se zahihňám, navzdory neklidu, narůstajícímu v mé hrudi.

            „To se nemýlíš.“ Máma se usměje.

            „Nechutné,“ zamumlá May.

            Musím souhlasit; je nechutné přemýšlet o tom, co naši rodiče dělají za zavřenými dveřmi, ale oni nikdy nebyli párem, který by si dělal hlavu s projevováním citů na veřejnosti. Od té doby, co jsem byla malá, jsem je přistihla při muchlování víc než jednou. Ačkoliv, díky Bohu, vždycky to bylo, když byli plně oblečení. Kdybych někdy přišla, kdyby dělali něco sprostého, musela bych jít najít někoho, kdo by mi vymazal paměť.

            „Každopádně, co dneska všechny děláte?“ zeptá se, June, a rozhlédne se po nás. „Přemýšlela jsem, že bychom po snídani šla do obchoďáku, když mám nějaký volný čas, jelikož Evan a Tia jeli do Chattanoogy, navštívit Coltona a jeho ženu.“

            „Potřebuji jít do lékárny,“ vyhrkla jsem, bez přemýšlení a všechny se na mě podívaly. Sakra. „Potřebuji koupit nějaký šampón a sprchový gel.“

            „Můžeme stihnout oboje,“ navrhne, June, a všichni souhlasí, takže si přeju, abych tu svoji ukecanou pusu neotvírala. Není možnost, abych vyzvedla to, co jsem opravdu potřebovala v lékárně, v přítomnosti mých sester a mámy.

            „Neměly jsme holčičí nakupování už věčnost. Líbí se mi ten nápad. Až dosnídáme, můžeme dojít do lékárny a pak, když jsem tu tátovým SUV, a všechny se tam vejdeme, dojet do obchodního centra,“ řekne máma nadšeně, a můj žaludek poklesne, když je slyším, jak mluví o obchodech, do kterých chtějí jít. Ošiju se, když začnou mluvit o tom, dát si oběd a po nákupech shlédnout nějaký film.

            Zatímco jsou rozptýlené, vytáhnu svůj mobil a ani se nepodívám na pár zpráv, které tam mám, když jsem si jistá, že jsou všechny od mých sester a mámy, ve kterých se ptají, kde jsem, z dnešního rána. Přejdu do vyhledávače a hledám informace o den-po-té pilulce, a cítím úlevu, když čtu, že si ji musím vzít do dvaasedmdesáti hodin po nechráněném sexu, aby fungovala.

            „Napsal?“

            Při Aprilině otázce, rychle opustím stránku, kterou jsem prohlížela a pohlédnu na ni. „Uhm.“ Kliknu na zprávy a srdce se mi rozbuší rychleji, když vidím, že ano – ne jednou, ale dvakrát. První zpráva od něj, přišla později večer, když už jsem spala.

            Doma v posteli, myslím na Tebe.

            Druhá zpráva je z brzkého rána.

            Máš nějaké plány na dnešek? Já beru kluky do odpalovací klece, dnes odpoledne, pak se budeme doma dívat v televizi na Mets a jíst nezdravé jídlo.

            „Napsal,“ zašeptám nevěřícně.

            „A co říkal?“ zeptá se April a drží svůj hlas překvapivě tichý.

            „Ptal se, co dělám dneska.“

            „Napsala jsi mu zpátky?“

            „Ještě ne.“ Zavrtím hlavou, podívá se zpátky na telefon a přemýšlím, co přesně mám napsat.

            „Řekni mu, že trávíš čas se svými sestrami, ale že máš večer volno, pokud by chtěl něco podniknout.“

            „Je neděle.“ Povzdechnu si, s vědomím, jak bláznivá je neděle pro mě a to nemám děti. Potřebuji se připravit na další týden ve škole.

            „Takže?“ naléhá April a já se na ni podívám a vidím, že se mračí.

            „Má děti,“ připomenu jí, a její rysy se naplní porozuměním. „Nemůže jen tak jít za mnou, aniž by měl někoho na hlídání a nevím, jestli jsme ve fázi, kdy by se cítil pohodlně s tím, abych byla kolem jeho chlapců.“

            „Máš pravdu. Ale i tak, mu můžeš dát vědět, že ho chceš vidět. Pokud…“ odmlčí se a studuje mě. „Chceš ho vidět znovu?“

            „Rozhodně,“ řeknu, a bez pochyby vím, že je mezi námi něco, co stojí za objevení, i se všemi překážkami, kterým bychom museli cestou čelit.

            „Pak bys mu to měla říct. Já vím, že si myslíme, že by muži měli být schopní číst naše myšlenky, ale oni to neumí. Chápou pouze přímočarost.“

            „Jak tohle víš?“ zvednu obočí.

            „Protože na rozdíl od tebe, moje sladká, poslušná sestřičko, jsem měla tu zkušenost, že jsem se zamilovala do chlapa, myslela si, že umí číst mezi řádky, a nešťastně zjistila, že neumí.“

            Zabolelo mě srdce a v krku se mi udělal knedlík, když jsem viděla to hluboké zranění, které se tak zoufale snažila skrývat. Vím, že to říká ze zkušenosti a mluví o svém ex, Cohenovi Abbottovi – o jediném chlapovi, kterého kdy opravdu milovala, o tom, který odešel.

            „Já…“ Ani nevím, co říct, aby se cítila lépe. Neumím si představit, mít obrázek muže, kterého jsem milovala, před očima, kdykoliv zapnu televizi, nebo se podívám na obálku časopisu v obchodě. Nebo hůř, muset poslouchat jeho hlas pokaždé, když zapnu rádio, jak zpívá píseň o ztracené lásce, o které vím, že je namířena na mě. „Možná…“

            „Prosím ne,“ zašeptá napjatě, přeruší mě a já ztěžka polknu. „Prostě napiš Garethovi a dej mu vědět, že bys ho ráda viděla.“

            „Ok.“

            Odvrátí zrak a nadechnu se, podívám se dolů na telefon a začnu psát.

            Právě jsem četla tvé zprávy. Dneska ráno jsem zaspala a musela pospíchat na setkání s mými sestrami a mamkou na snídani, důležitou výslechovou schůzku týkající se tebe a našeho včerejšího rande. Nějakým způsobem, jsem před pár minutami, skončila tak, že jsem souhlasila jít do obchodního domu a možná do kina. Měla bych být doma v pět. Nevím, jestli jsi dnes večer volný, ale pokud ano, nevadilo by mi, vidět tě.

            Zmáčknu tlačítko odeslat, než můžu zaváhat a zadržím dech, když se objeví pod mojí zprávou bublina.

            Výslech? Mám tě přijít zachránit? Nejsem si jistý, že bych mohl dnes večer odejít, ale pokud se cítíš na pizzu a křidýlka k večeři, můžeš se připojit ke mně a klukům, u nás před televizí.

            Čtu jeho zprávu a vydechnu, „Do prdele.“

            „Co?“ zeptá se April.

            Zvednu oči od svého telefonu, abych se podívala na svou sestru. „Řekl, že se můžu připojit k němu a klukům na pizzu a křidýlka, dnes večer.“

            „Úžasné, půjdeš?“

            „Já nevím.“ Podívám se zpátky na telefon a rychle píšu.

            Myslíš, že je to dobrý nápad? Není to moc brzo, na setkání s tvými kluky?

            Telefon mi zazvoní v ruce, a když jeho jméno probleskne na obrazovku, přiměje mě, cítit se nadšeně a vyděšeně zároveň. „Budu hned zpátky.“ Ani nezvednu hlavu, ačkoliv cítím na sobě všechny jejich oči. Vyklouznu z boxu a pak vylezu ven z restaurace, a dám si telefon k uchu. „Ahoj.“

            „Chci, abys slyšela můj hlas, když ti budu říkat to, co ti řeknu.“

            „Ok.“ Obejmu se paží kolem sebe, nejistá, podle jeho tónu, jestli se mi to, co mi řekne, bude líbit.

            „Už náš Mitchella.“

            „Já vím, ale to je…“

            „A,“ přeruší mě, než můžu vysvětlit, že to, že znám Mitchella ze školy, je něco naprosto jiného, než když se začnu vídat s jeho otcem a chodit do jeho domu. „Nechtěl bych tě tam mít, kdybych nevěděl, že je nevyhnutelné, že strávíš čas s mými kluky. Už jsem ztratil týdny popíráním toho, jak se cítím a jsem na sebe naštvaný, že jsem ztratil čas, který jsem mohl strávit poznáváním tebe, protože jsem idiot.“

            „Nejsi idiot,“ zašeptám a cítím se omámená jeho slovy.

            „Už ne, což je důvod, proč nebudu hrát tuhle hru, uvidíme se, až se uvidíme, což bejby…“ Jeho tón se ztiší. „… by nebylo příliš často. Mám dvě práce a mám dva kluky. Nemám moc volného času, abych tě bral ven, takže pokud tohle uděláme, musíme skočit a všechno řešit cestou.“

            „Tři práce,“ prohlásím.

            „Pardon?“

            „Pracuješ jako automechanik, tatér a jsi táta. Takže, ve skutečnosti, máš tři práce,“ řeknu a prohlížím chodník pod mými balerínami a přemýšlím, jak je schopný dělat všechno, co dělá. Já mám jednu práci a jen sebe na starost, a některé dny, to vypadá na spoustu odpovědnosti.

            „Hádám, že máš pravdu,“ souhlasí tiše a pak se zeptá, „Tak jak to bude, Ember, utečeš, nebo skočíš?“

            Přemýšlím o každém okamžiku, který jsem s ním strávila a o všech věcech, které mě donutil cítit, od té doby, co jsme se potkali, a zeptám se, „Co uděláš, když uteču?“

            „Chytím tě.“ To slovo řekne chraplavě, až se zachvěju a usměju v jednu chvíli.

            „Pak hádám, že nemám na výběr a musím skočit.“

            „Jsem rád, že to vidíš stejně jako já.“ Zní, jako by se snažil nesmát, a já sevřu paži kolem sebe pevněji, protože nechci přijít o ten pocit v mém břiše. „Už jsem o tobě s kluky mluvil.“

            „Cože?“ vyjeknu.

            „Když jsem se dostal včera večer domů, byli vzhůru a chtěli vědět, jestli tě znovu uvidím. Řekl jsem jim ano.“ On jim řekl ano! Chci tančit dokola, nebo udělat radostí přemet. „Byli s tím v pohodě, takže zatímco jsem byl s nimi dnes venku, řekl jsem jim, že přijdeš na pizzu, dnes večer.“

            „Ok,“ řeknu a jsem si jistá, že štěstí, které cítím, se mi odráží v hlase.

            „Budu objednávat večeři v půl šesté. Je tu něco, co chceš, nesnášíš, nebo jsi na něco alergická?“

            Zahihňám se. „Miluju jídlo. Všechno jídlo.“

            „Ančovičky?“

            „Budeš zhnusený, když ti řeknu, když ti řeknu, že je miluju?“

            „Vážně?“

            Usměju se. „Můj táta měl vždycky plechovku, kdykoliv jsme objednávali pizzu. Já si vždycky myslela, že jsou nechutné, ale jednoho dne, ze zvědavosti, jsem se odhodlala a zjistila, že slaná ryba přidá něco nečekaného, ke každému soustu. Potom, jsem se tak trochu zamilovala.“

            „Tvoje chuťové pohárky jsou odvážné.“

            „Jo,“ souhlasím, s vědomím, že to je jediná moje část, která je odvážná. „Zbytek mě, je nudná.“ Proč jsem tohle řekla, i když jsem si to myslela?

            „Jsi perfektní.“

            „Já…“

            „Zlato, snídaně je tady.“ zvednu oči za zvukem hlasu mé mamky a najdu ji stát v otevřených dveřích restaurace. Přikývnu a pak zvednu prst, aby věděla, že tam budu za minutu.

            „Běž se najíst, bejby,“ řekne mi Gareth do ucha, takže musel taky mámu slyšet. „Uvidíme se večer. Bav se, se svou rodinou.“

            „Bav se, se svými kluky.“

            „To vždycky,“ řekne a pak zamumlá, „Pozdějc, Ember.“

            „Pozdějc, Garethe,“ zašeptám, pak se rozhlédnu, abych se ujistila, že se nikdo nedívá a udělám svůj malý taneček, uprostřed chodníku. Když se vrátí zpátky ke stolu, všimnu si, že všechny bojují se smíchem. „Co?“

            „Roztomilý tanec.“ Máma se zašklebí a já zasténám. „Jsme jen rády, že jsi šťastná, zlato.“ Natáhne se přes stůl, aby mě vzala za ruku a sevřela mě, když řekne, „Teď, pojďme jíst. Máme před sebou rušný den.“ Bez dalšího slova, se všechny ponoříme do jídla, a jako vždycky, kdy jsem se svou rodinou, strávím den s úsměvem na tváři.

             

            *****

             

            Vjedu na Garethovu příjezdovou cestu víc nervosní, než jsem byla včera večer před naší schůzkou. I potom, co jsem s ním mluvila, než jsem opustila svůj byt, a po jeho ujištění, že kluci jsou v pohodě s tím, že se k nim dnes večer připojím, stále cítím nejistotu ohledně jeho rozhodnutí.

            Zhluboka se nadechnu, když zaparkuji, pak vezmu kabelku ze sedadla spolujezdce, spolu s nákupní taškou naplněnou galonem zmrzliny a kupovaných cupcaků, které jsem vyzvedla cestou sem. Pokud bych nebyla celý den pryč, mohla jsem věnovat víc schopností k vítězství nad Garethovými kluky, přes jejich žaludky, s mými oblíbenými čokoládovo-višňovými brownies. Receptem, který volá po pořádném fláku čokolády do směsi na brownies, třešních v likéru a mini čokoládových chipsů, zamíchaných do vanilkové zmrzliny. Naneštěstí, jsem neměla čas něco péct, nebo udělat něco víc, než se jen převléknout a nakrmit Melbourna, než jsem znovu skočila do auta, abych se sem dostala na večeři.

            S třesoucíma se rukama, začnu otevírat dveře a vyjeknu, když se najednou odtáhnou od konečků mých prstů. Vzhlédnu na Garetha s vykulenýma očima a pak si povzdechnu, když se skloní, aby přejel svými rty po mých, a způsobí tím, že se část mé nervosity rozpustí.

            „Ahoj,“ pozdravím, když se odtáhne a s úsměvem ode mě vezme tašky.

            „Vypadala jsi, že se chystáš zdrhnout, když jsem tě viděl parkovat.“

            „To ano,“ přizná a skousnu si vnitřek tváře, když mě jeho oči sledují.

            „Zapomněla jsi, že bych tě chytil?“ zeptá se tiše, chytne mě za bok a pak mě přinutí udělat krok blíž, takže mi unikne mezi rty slabé zalapání po dechu.

            Zvednu ruce a položím je na jeho teplou hruď, abych se zachytila a pocit napnutých svalů pod jeho košilí, mi připomene, jaký přesně to byl pocit minulou noc, mít jeho sílu přitisknutou k sobě. „Ne,“ řeknu, jeho oči ztmavnou a rty se zkroutí do úšklebku. Zkroutí se mi palce u nohou a srdce mi buší, když mi zatne prsty do kůže, skrz mou tenkou bundu a tričko.

            „Kurva. Nesnáším, že tě nemůžu políbit tak, jak bych chtěl, když se kluci na nás dívají.“

            S pocitem, jako by mi někdo vylil kýbl ledové vody na hlavu, okamžitě odtáhnu ruce z jeho hrudi, jako bych se popálila a spustím je k bokům. „Dívají se?“ zašeptám, jak by mě mohli slyšet a zkusím ho obejít. Když mi zastoupí cestu, zvednu k němu znovu bradu. „Musíme jít dovnitř.“

            „Půjdeme, až mi řekneš, že jsi v pohodě.“

            „Jsem v pohodě,“ řeknu okamžitě.

            Zavrtí hlavou a nepustí mě. Pokud něco, jeho sevření se utáhne, když ke mně skloní hlavu. „Věř mi.“ Ta dvě slova se obalí kolem mých vnitřností, když se mi dívá do očí, prosíc mě, abych věřila, že všechno bude v pořádku. „Moji kluci jsou v pohodě s tím, že tu jsi. Jen potřebuji, abys s tím byla v pohodě ty.“

            „On zná své kluky líp, než ty.“ Mámina slova z dneška, když jsem přiznala mé pochybnosti o dnešním večeru, mi naplní mysl a já vím, že mu musím věřit, že ví, co je pro jeho děti nejlepší.

            „Stalo se toho hodně, v posledních čtyřiadvaceti hodinách,“ řeknu, a on lehce souhlasně zvedne bradu, ale nekomentuje to. Položím jednu ruku na jeho velký biceps a stisknu. „Věřím ti. Pokud říkáš, že všechno bude v pohodě, pak ti věřím.“

            Sleduji, jak se jeho výraz zjemní a opustí ho nejistota, ale ztratím ten výhled, když se skloní a dotkne se rty mého čela. „Pojď se seznámit s mými kluky.“

            Jeho dech ohřeje mou kůži, než se odtáhne pryč a já se donutím otevřít oči, pak ho vezmu za ruku a jdu po jeho boku, směrem k verandě a všimnu si, jak se žaluzie vrátí na své místo, když míříme po schodech. Sevřu prsty kolem jeho a zpomalím krok.

            „Skoč,“ zašeptá.

            Bojuji proti strachu, který mě nutí utéct, a pak upevní držení jeho ruky a zašeptám zpět, „Skoč.“ Ve chvíli, kdy ta slova opustí mé rty, otočí klikou a jakmile se otevřou dveře, vím, že můj život už nikdy nebude stejný.

            Dvě usmívající se tváře, nás zdraví, když vstoupíme do domu a já si všimnu, že oba Garethovi kluci, jsou už stejně krásní, jako on.

            „Zdravím, slečno Maysonová.“ Mitchellův úsměv se změní v úšklebek, když drsně přitáhne ke svému boku svého blonďatého bratra, s rukou kolem jeho krku. „Tohle je můj bratr Max.“

            „Můžeš mi říkat December,“ řeknu Mitchellovi a pak se podívám na Maxe, jehož tvář zčervená. „Ahoj, Maxi. Ráda tě poznávám.“

            „Já vás taky,“ zabručí Max, a snaží se dostat od svého bratra, který ho drží v zajetí nyní jen proto, že je větší a sourozenecké zákony, platné tisíce let, to od něj požadují.

            „Kluci,“ řekne Gareth varovně a zní jako táta, kterým je, a Mitchell neochotně pustí svého bratra, který využije příležitosti toho, že je volný. Šťouchne Mitchella loktem do žeber, takže ten zabručí, a pak, když se po něm Mitchell natáhne, pospíchá přes místnost, aby se bezpečně ukryl za zády svého otce, což mě rozesměje.

            „Vítej v blázinci.“ Gareth zavrtí na oba kluky hlavou, než se podívá na mě.

            Usměju se na něj. „Vyrostla jsem se čtyřmi sestrami, takže tohle pro mě bylo normální, než jsem odešla na vysokou.“

            „Máš čtyři sestry?“ zeptá se Max, vykukujíc na mě zpoza boku svého otce.

            „Mám.“

            „Jsou všechny tak hezké, jako ty?“ zeptá se a já si všimnu, že se trochu začervená.

            Ok, myslím, že jsem se právě zamilovala.

            „Hezčí,“ řeknu tiše a on se na mě pochybovačně podívá.

            „Vždycky jsem chtěl sestru,“ pípne Mitchell a já pohlédnu na Garetha, a všimnu si, jak se na svého staršího zamračí. „No… chtěl.“ Mitchell pokrčí svými, už teď širokými rameny a strčí ruce do kapes.

            „Promiň, chlapče. To se nestane,“ řekne Gareth a mě se stáhnou vnitřnosti, připomínajíc mi, že jsem nezískala to, co jsem chtěla dneska v lékárně, což znamená, že dvaasedmdesát hodin, které mám, rychle ubíhají.

            „Pizza je tady!“ vykřikne Max, až nadskočím, a pak ho vidí běžet ke dveřím a otevřít je, ještě než zazvoní zvonek.

            „Konečně,“ řekne Mitchell a zní trochu jako jeho táta, když kolem mě projde ke dveřím, aby pomohl bratrovi.

            „Bejby.“ Garethovy prsty zajmou moji bradu a upoutá tím mou pozornost, a já se soustředím na muže, stojícího nade mnou. „Co máš v hlavě?“ zeptá se tiše.

            Och, nic, kromě toho, že neberu antikoncepci, včera v noci prasknul kondom a já jsem se nedostala k tomu, vyzvednou pilulku po-té, dnes ráno, takže je tady šance, že se Mitchellovo přání splní. „Nic nemám v hlavě,“ zalžu a jeho oči najdou mé, pak přejdou přes mou tvář a lehce se přimhouří.

            „Lžeš.“

            „Nelžu.“

            „Podává se večeře!“ vykřikne Max a já si s úlevou vydechnu, když mě Gareth pustí.

            „Promluvíme si později,“ prohlásí a já přikývnu, ačkoliv pomyšlení na to, o čem si musíme promluvit, mě zneklidňuje. Věnuje mi zamyšlený pohled, vezme mě za ruku a jdeme do otevřené kuchyně, kde Max a Mitchell, dávají kousky pizzy na své talíře, spolu s křidélky, namočenými v BBQ omáčce.

            „Opravdu máš ráda, tyhle věci?“ zeptá se Max, když zvedne plechovku ančoviček, a já se zasměju.

            „Ano.“ Vezmu od něj plechovku a otevřu víčko.

            Podívá se na malé rybičky a zamumlá, „Nechutné.“

            „Nemůžeš říkat, že jsou nechutné, když jsi ani jednu nezkusil,“ řeknu mu, a přijmu talíř se dvěma kousky pizzy, od Garetha.

            „Jak chutnají?“ zeptá se Mitchell.

            „Slaně?“ pokrčím rameny.

            „Zkusím to.“ Zvedne svůj talíř, vezme malý kousek ryby a dá ji na konec své pizzy.

            „Já to taky zkusím.“ Max strčí svůj talíř ke mně a já slyším, jak se Gareth směje, když dám malý kousek na konec jeho plátku.

            „Na tři,“ řekne Mitchell a po odpočítání, sleduji oba chlapce, jak si kousnou, a každý z nich má naprosto jiný výraz v tváři, když žvýkají. Mitchell vypadá, jako když se snaží rozhodnout, jestli si užívá novou chuť, zatímco Max prostě vypadá, že bude zvracet.

            „Nemůžu.“ Max se zakucká a běží ke dřezu, a já se začnu smát.

            „Vlastně to není špatné.“ Mitchell pokrčí rameny, vezme další kousek ryby a dá si ho na svou pizzu.

            „Chceš to taky zkusit?“ podívám se na Garetha, který se šklebí a vrtí hlavou.

            „Musíš to zkusit, tati,“ pobízí ho Max, zatímco si myje pusu.

            „Myslím, že se budu držet toho, co znám,“ řekne svému synovi a pak se zeptá, „Na co budeme dneska večer koukat?“

            „Žádný holčičí film,“ řekne Max a pak se na mě plaše podívá. „Bez urážky.“

            „V pohodě.“ Usměju se. „Ani já nemám vlastně holčičí filmy moc ráda.“

            „Jaký je tvůj nejoblíbenější film?“ zeptá se Mitchell.

            Nemusím ani přemýšlet o odpovědi. „Rošťáci. To byl mámin oblíbený film, takže jsem ho viděla mockrát, jako dítě. Kdykoliv je v televizi teď, musím na to přepnout, i kdyby skoro končil.“

            „Nikdy jsem to neviděl. O čem to je?“ zeptá se Max.

            „Je to legrace. Je to o partě přátel, kteří hledají pirátský poklad, aby mohli zachránit své domovy, jenže narazí na zlé lidi a musí je přechytračit.“ Když si všimnu, že na mě oba kluci koukají, jako by mi narostla třetí hlava, pokrčím rameny. „Je to těžké vysvětlit. Musíte to vidět.“

            „Neviděl jsem ten film roky.“ Gareth si položí ruku na má záda a pak se podívá na kluky. „Změna plánů. Vybírám dnes večer Rošťáky; vy si můžete vybrat film příští víkend.“

            „V pohodě,“ souhlasí oba bez dohadování.

            „Přineste pití,“ nařídí jim Gareth a pak se podívá na mě. „Co chceš? Máme Colu, čaj a vodu.“

            „Colu, prosím.“

            „Vezmi dvě Coly,“ řekne směrem k lednici, kde stojí Max u otevřených dvířek.

            „Jasně, tati.“

            „Pojď.“ Gareth mě pobídne směrem k obýváku, kde se usadíme na gauči, vedle sebe. Jakmile jsme usazení, přijdou kluci a Max podá mě a tátovi Colu, než si sedne na podlahu před konferenční stolek, zatímco Mitchell se natáhne na opačný konec gauče od nás. Gareth zapne film a já se ponořím do své pizzy, a poslouchám, jak se kluci smějí u jedné z mých oblíbených scén.

            Když to slyším a přehrávám si poslední půl hodinu, vím, že má Gareth pravdu. Jen doufám, že zvládneme některé překážky, které bychom mohli muset přeskakovat.