UD - 5. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 5 – December

             

            „Co to sakra?“ zasténám, když potřetí v řadě, zazvoní domovní zvonek. „Vážně,“ vykřiknu, klopýtajíc přes můj, víceméně temný obývák, dost jistá, že jsem stále opilá, a naprosto jistá, že jsem nespala déle, než hodinu. „Jsem tady,“ zavolám, když se zvonek rozezní znovu. „Můžeš přestat mačkat ten pitomý zvonek.“ Zápolím se zámky, pak prudce otevřu dveře a nevěřícně zírám na Garetha. „To není možné.“

            „Spíš v tomhle každou noc?“ zeptá se, mluvíc o mém modrém pyžamu Supergirl, které má červený pláštík na ramenou, a já na něj přimhouřím oči.

            „Jak jsi mě našel?“ vyštěknu, zatímco seberu z věšáku vedle dveří bundu a obleču si ji, když on kolem mě projde do mého obýváku.

            „Stejným způsobem, jako jsi sehnala moje číslo – tvůj bratranec se zapojil.“

            „Sage ti dal moji adresu?“ zeptám se a nevěřím mu ani vteřinu.

            „Dal.“ Pokrčí rameny. „Nebo bych měl říct, že ho přemluvila, Kim, aby mi ji dal, potom co jsem jim řekl, co se stalo předtím v restauraci, a vysvětlil, že s tebou chci mluvit osobně a omluvit se.“

            „Skvělé,“ zamumlám, protože tomu věřím. Ženy si vždycky myslí, že takovéhle blbosti jsou romantické, a jsem si jistá, že Kim, omdlévala, když to slyšela od chlapa, který vypadá jako Gareth. „Kde jsou tvé děti?“ zeptám se, když se zastavím uprostřed svého obýváku a sleduji ho, jak přejde okolo a prohlíží si fotky a věci, které mám na zdech a policích.

            „Zkoušel jsem ti volat a poslal pár zpráv,“ řekne, ignorujíc moji otázku. Vím, že mi zkoušel volat a poslal pár zpráv. Četla jsem každou aspoň tucetkrát, zatímco jsem vypila lahev vína, úplně sama, ve snaze zapomenout na polibek, který mi dal a připomenout si, proč je on špatnou volbou.

            „Kde jsou tví kluci?“ zeptám se znovu, a pohlédnu na hodiny. Není úplně pozdě; je jen krátce po jedenácté, ale nejsem si jistá, že by dvě děti měly být doma samy, v tuhle dobu.

            „Oba se rozhodli, že pojedou domů s mými sestrami, po večeři,“ řekne, studujíc fotku mě a mých sester. Moje máma ji udělala, aniž bychom to věděly, minulé léto, když jsme byli všichni u jezera. Je to jedna z mých oblíbených společných fotek. Stojíme v řadě vedle sebe, objímáme se pažemi a něčemu se smějeme. Nepamatuji si, čemu jsme se smály, ale pamatuji si ten pocit štěstí a vděčnosti, a mám ten samý pocit pokaždé, když se na ni podívám.

            „Chtěl jsi něco?“ zeptám se a bojuji se zachvěním, když se jeho pozornost přesune k mým policím s knihami a jeho prsty přejedou přes hřbet jedné z knih.

            „Hodně čteš.“ Jeho oči najdou mé. „Čteš něco, kromě románů?“

            „Čtu spoustu různých žánrů. Moje oblíbené knihy, mají obvykle trochu romantiky, smíchané s příběhem, ale čtu hodně mysteriosních a miluji paranormál. Ta série, kterou teď čtu, je tak trochu fantasy, a je úžasná. Je to o dívce, která vyrostla jako služebná, a neví, že v sobě nese královskou krev, společně s magií…“ Odmlčím se, když si všimnu, že se usmívá.

            „A co se s ní stane?“ zeptá se a já nedokážu říct, jestli je opravdu zvědavý, nebo si mě jen dobírá. V každém případě, se přes tohle potřebuji dostat a dostat ho odtud. Nelíbí se mi, že vypadá, jako když má nade mnou nějakou moc, i potom, co několikrát zažil své odmítnutí.

            „Můžeš mi prostě říct, proč jsi tady?“

            „Ty víš, proč jsem tady.“

            Jo, vím. Bohužel, ta chemie mezi námi, je něco o čem jsem jen četla v knihách a musela by být blbec, kdyby to nepoznala. To znamená, že nechci hrát tu hru, o které se zdá, že on hrát chce. „ V tom případě, můžeš jít.“ Mávnu rukou ke dveřím. „Protože jak jsi jednou řekl, nemám čas na hry, nebo středoškolské hovadiny, takže nemáme o čem mluvit a ty nemáš důvod, tady být.“

            „Hovadiny?“

            Tváře mi zaplanou zahanbením. „Víš, co tím myslím.“

            „Jo, a je to roztomilé, že nemůžeš říct to slovo sračka.“

            „Jsem ráda, že si to myslíš. Teď prosím jdi,“ řeknu ještě jednou, uvažujíc, kolikrát mu budu muset ještě říct, aby odešel, než to opravdu udělá.

            „Myslím, že víš, že nikam nepůjdu.“ Posadí se na mou pohovku, udělá si pohodlí, své dlouhé nohy roztáhne do široka a paže roztáhne po opěradle, takže můj gauč, který je příliš velký pro můj byt, vypadá miniaturně.

            Zírám na něj nevěřícně a uvažuji, jak hodně neradi, budou moji sousedé, když začnu řvát z plných plic.

            „Musíme si promluvit.“

            „Nemusíme si promluvit,“ odmítám a zavrtím hlavou, s pocitem naprostého idiota, když stojím ve svém vlastním domě, s bundou přes své pyžamo a s ním, sedícím pár stop ode mě, jako by měl právo tu být. „Musíš odejít.“

            „Jsem sám už dlouho.“

            „Řekla bych, že je to šokující, ale není,“ řeknu, očekávajíc jeho reakci, ale místo toho pokračuje v mluvení.

            „Nebylo mnoho žen, kterým bych věřil s mými kluky, nebo věřil, že se mnou zůstanou, když se věci ztíží, ale přísahám Bohu, v tu chvíli, kdy jsem tě uviděl, pomyslel jsem si, Ona je typ ženy, které bys měl dát šanci.“

            Proč mi tohle sakra říká, a proč mě najednou začíná bolet žaludek?

            „Pak jsem s tebou mluvil a dostal dávku toho, jak jsi zábavná a sladká, a byl jsem si jistý, že jsem měl pravdu, když jsem tomu chtěl dát šanci. Jenže pak jsem tě viděl odcházet tajně z mého pokoje a z mého domu, bez jediného slova,“ řekne mi a já se obejmu kolem břicha, ve snaze dostat pod kontrolu tu bolest, když pokračuje. „Já vím, že to bylo ode mě nefér, posuzovat tě stejně, jako mou ex, ale nemůžu ti ani říct, kolikrát jsem ji sledoval vyklouzávat pryč. Nemůžu spočítat, kolikrát jsem ji sledoval odcházet od mých kluků, nebo jak jsem jim musel vysvětlovat, proč jejich máma odešla, potom co tu byla pár dní a pak najednou byla pryč.“

            „Nemusíš mi tohle říkat,“ řeknu a myslím, že budu zvracet.

            „Musím. Posral jsem to. Posral jsem to několikrát, od té doby, co jsme se potkali, a nenávidím, že jsi to byla ty, kdo odnesl nápor téhle sračky. Nenávidím, že moje zdrženlivost ohledně začátku něčeho s úžasnou ženou, nemá co dělat s ní, ale s mou vlastní, osobní zátěží.“

            „Garethe,“ zašeptám a bojuji se slzami.

            „Chci tě poznat, Ember,“ řekne vážně. „Chci s tebou strávit čas. Chci tě vzít na večeři a poslouchat tě mluvit o divných vědeckých faktech a knihách, které čteš. Chci tě líbat a šukat tě, a pochopit to tetování, které teď nosíš, potom co mi řekneš tvůj důvod, proč ho máš.“

            „Já… já nevím, co říct,“ přiznám se, protože to tak je.

            „Řekni, že to se mnou riskneš.“ Sedne si dopředu, dá si lokty na kolena a podívá se mi do očí. „Řekni, že jsi ochotná mě poznat. Řekni mi, že nejsem jediný, kdo cítí tohle zkurvené…“ zavrtí hlavou… „cokoliv to kurva mezi námi je.“

            „Cítím to,“ přiznám bez přemýšlení a on se posune dopředu.

            „To je dobře.“ Zvedne se z gauče a jde ke mně. Ne, škrtněte to; plíží se jako predátor, který je zaměřený na svou kořist. „Jen potřebuji šanci. Jen potřebuji, abys mi řekla, že jsi otevřená myšlence, poznat mě.“

            Bože, můžu tohle udělat? Můžu se s ním vydat tímhle směrem? Chlapem se dvěma dětmi – z nichž jedno už znám – a jak sám uvedl, s ex, která si s ním ráda zahrává. Dívám se mu přímo do očí, když přijde blíž, a ta přitažlivost v mém břiše, která existuje, když je okolo, se probudí k životu. Můj pulz začne bít tak silně, že ho slyším v uších a dávám i odpověď.

            „Jedno rande,“ řeknu, a zním bez dechu, a on zvedne ruku, jako by se mě chtěl dotknout.

            Než ale dojde ke kontaktu, spustí ji k boku. „Máš plány na zítřejší večer?“

            Nikdy nemám plány, pokud mě někdo ze členů mé rodiny, nevytáhne od mého Kindle ven z domu, takže zavrtím hlavou a pak řeknu, „Ne.“

            „Vyzvednu tě zítra v půl šesté večer a vezmu tě na večeři.“

            „Můžu tam přijet.“

            Jeho oči zasvítí pobavením, nad mou nabídkou a udělá další krok blíž ke mně, tak blízko, že se naše hrudi dotknou pokaždé, když se nadechnu. „Nebylo by to rande, kdybych tě nevyzvedl, abych tě mohl po večeři doprovodit ke dveřím a políbit tě na dobrou noc.“ Než můžu odpovědět na jeho prohlášení, nakloní se a přitiskne mi rty na tvář, pak se odtáhne a zachytí můj pohled. „Uvidíme se zítra večer, Ember.“

            Přísahám, že slyším náznak varování v jeho tónu, když prsty přejede po mých, na své cestě okolo mě.

            Stojím uprostřed svého obýváku, s hlavou otočenou přes rameno, mám na sobě pitomé pyžamo pod kabátem a sleduji dveře, jak se otevřou a pak za ním zabouchnou. „No.“ Vydechnu zadržovaný dech. „Vypadá to, že budu mít zítra večer rande,“ zamumlám si pro sebe, zatímco si sundávám bundu a jdu ke dveřím.

            Začnu věšet kabát na věšák, když se dveře otevřou a Gareth strčí dovnitř hlavu a nařídí, „Ujisti se, že si zamkneš.“

            S rukou na hrudi zalapám po dechu, zlostně na něj pohlédnu a zasyčím, „Vyděsil jsi mě k smrti.“

            Ušklíbne se, pak mě přejede očima. „Vážně, tahle sračka vypadá tak zatraceně roztomile, že nemám slov.“

            „Běž domů, Garethe.“ Jdu ke dveřím a zatlačím na ně, když se za ně postavím, a slyším ho se smát, když je zabouchnu a zamknu na tři zámky.

            S myslí, naplněnou strachem a nadšením, zamířím do své ložnice. Nevím, proč to dělám, ale volám April a řeknu jí, co se stalo. Říkám jí o tom, jak mě Gareth zahnal do kouta v restauraci, o naší hádce, o jeho polibku a o mém útěku pryč. Pak jí říkám o tom, jak se tu objevil a vyložil věci o své ex – což mi obrátí žaludek, už jen když o tom přemýšlím.

             

            „Takže co si vezmeš zítra na to rande?“ zeptá se, když domluvím, a já se skoro zasměju. Je to tak, že April, úplně zapomněla, že byla ještě nedávno na Garetha naštvaná, a teď si dělá starosti, co si vezmu na rande.

            „Nemám představu.“

            „Přijdu zítra ráno a pomůžu ti s tím. Pokud pro tebe nenajdeme perfektní outfit, máme ještě čas, dojít do obchodu a najít něco tam.“

            „Řekla jsem ti, že tě miluju?“

            „V poslední době ne, ale vím, že ano, takže je to v pohodě,“ řekne a já vím, že se usmívá.

            „No, je to tak. Tak ti děkuji, že jsi mě vyslechla.“

            „Jsem tady kdykoliv, když si budeš potřebovat promluvit. Víš to,“ dodá, a já to vím; je to jen jedna z věcí, za které jsem vděčná. „Zkus se trochu vyspat. Uvidíme se zítra.“

            „Přines kafe,“ řeknu, než zavěsí a pak dodám, „A snídaňové sendviče z Marco´s.“

            „Jasně.“ Zasměje se. „Pozdějc.“

            Začnu pokládat telefon na noční stolek, ale zastavím se, když mi zabzučí v ruce, příchozí zprávou. Usměju se, když uvidím na displeji žhavý blbec, neodpovídat.

         

   Těším se na zítřek. Hezky se vyspi. 

            Mé prsty se vznášejí nad klávesnicí telefonu, než se rozhodnu, co přesně odpovědět.

           

Já taky, dobrou noc.

  

            Ztiším vyzvánění, abych nebyla v pokušení na telefon koukat, a dám ho na stolek vedle postele, a zhasnu světla. Vytáhnu si deku přes rameno a Melbourne vyskočí na postel, stočí se u mého břicha a začne vrnět. Vytáhnu ruku zpod deky a přejedu mu prsty po hlavě, a poslouchám, jak je zvuk jeho vrnění hlasitější.

            „Kéž bys byl takhle sladký stále,“ řeknu mu a on odpoví tím, že se otočí a kousne mě do prstu, až to píchne. „Pitomče.“ Strčím ruku zpátky pod deku. „Ty vážně dostaneš chlupatého kamaráda, který bude mít rád moji pozornost.“ S hlasitým mňouknutím, se zvedne, přejde podél mého těla a přitiskne si svou tvář k mé, jako v tiché výhrůžce, než se stočí u mého ramene. „Nedělám si srandu. Při první příležitosti, si promluvím s July o mých možnostech,“ varuji ho, on si otře hlavu o mou čelist. „Je příliš pozdě na to, být sladký,“ zamumlám, zavřu oči a překvapivě, s nadcházejícím rande v mé mysli a s kočkou, která mě vlastně nemá ráda, ležící mi na rameni, rychle usnu.

      

*****

            „Konečně.“ April si dramaticky povzdechne, když vyjdu z převlékárny a zastavím se před třístranným zrcadlem.

            „Myslíš?“ přejedu rukou po jemném, černém materiálu a dívám se na upnuté šaty bez rukávů, které zepředu vypadají jednoduše, s vysokým výstřihem a lemem, který dosahuje pod kolena. Pak se otočím, abych se podívala přes rameno, na výstřih, který odhaluje pěknou část kůže.

            „Je to perfektní. Přirozené a sexy. Je jedno, jestli tě vezme do McDonalda, nebo do Frankova Steakhouse.“ Usměju se na svou sestru. „Ačkoliv, pokud tě vezme k McDonaldovi, nemyslím si, že bys mu měla věnovat druhé rande, nebo vagínu.“

            Zasměju se a zavrtím na ni hlavou, a vím naprosto jistě, že Gareth mě nevezme k McDonaldovi, i když nevím přesně, kam mě vezme na večeři. Když April ráno přišla, ptala se mě, jestli vím, kam půjdeme, aby mi mohla pomoct najít perfektní outfit, a když jsem jí řekla, že ne, podala mi telefon. Zavolala jsem mu, abych se ho zeptala, a on si mě dobíral, jestli to moje pyžamo je jedna z možností. Potom, co jsem pohrozila, že zavěsím a slyšela ho, jak se směje, mi řekl, že bych si měla vzít šaty.

            „Jsem si dost jistá, že by mi neříkal, abych si vzala šaty, kdyby měl v plánu se mnou projet drive-thru v Mickey D.“

            „Já nevím. Šaty jsou snadno přístupné a fastfood je… no, rychlý. Vyzvednout, dostat se zpátky k němu, a…“

            „Můžeš přestat.“ Zasměju se a umlčím ji, a ona se usměje, postaví se a jde za mě.

            „Vážně si myslím, že tohle jsou ty šaty. Vypadáš sexy a nepochybuji, že bude přemýšlet, jak se stal tím šťastlivcem, který tě v nich uvidí.“

            Otočím se tváří k zrcadlu, ještě jednou, a zkontroluji se, než se setkám s jejím pohledem. „Takže, teď jaké boty si mám vzít?“

            „Lodičky, ty s tím úzkým podpatkem, mašličkou vzadu a pásky kolem kotníků. Ty jsou perfektní.“

            „Takže baleríny nejsou možností?“ zeptám se napůl žertem, protože jen pomyšlení na tyhle lodičky, mě bolí.

            „Můžeš vydržet v lodičkách pár hodin, babičko.“ Protočí oči. „Teď, se běž převléknout, zaplať za tyhle šaty a seženeme nějaký dlabanec a kafe.“

            „To zní jako plán.“ Zamířím do převlékací místnosti a vyměním šaty zpátky za džíny a tričko. Pak vezmu šaty k pokladně, kde si vezmu nějaké roztomilé, vrstvené náramky s barevnými korálky, a kruhové náušnice, o kterých April říká, že budou skvělé s těmi šaty. Zaplatím za své věci a potom, jdeme sníst oběd a vzít nějaké kafe, než opustíme obchod a jedeme zpátky ke mně. April odejde potom, co mi řekne, jak si mám upravit vlasy a udělat make-up, a já slíbím, že jí zavolám, až se dostanu domů a řeknu jí, jak šlo rande.

            Když je pryč a mám ještě pár hodin, než bych se měla jít připravovat, najdu, Kindle a udělám si pohodlí na gauči. Usadím se, a právě se začnu ztrácet v úplně jiném světě, když mi zazvoní telefon. První hovor, je ne zrovna překvapivě od mé sestry May, která žije s April. Informuje mě, že April jí řekla, že jdu na rande a pak mi říká, že mám ignorovat všechny rady od April, které mi nejspíš dala o vyspání se s Garethem dnes večer – což mě rozesměje.

            Zatímco jsme stále na telefonu, June a July se mi třikrát snaží dovolat, aby mi řekly, že mluvily s April. Oběma řeknu, že to, co slyšely, je pravda a ony plánují, že se setkáme ráno na snídani. Ani ne minutu potom, co zavěsím, mi telefon zazvoní znovu a já si povzdechnu, když vidím mámino jméno. A přísahám, že pokud April někdy potká někoho, s kým to bude myslet aspoň trochu vážně, oplatím jí to desetkrát, za tu její upovídanou pusu.

            „Ahoj, mami,“ řeknu, když si dám telefon k uchu.

            „Právě jsem domluvila s April,“ řekne mi, což jsem už zjistila. „Jen jsem ti chtěla říct, že já a tvůj táta, jsme strávili chvíli s Garethem, na Cobiho svatbě a oba nás opravdu zaujal.“

            „Mami,“ začnu, ale umlčí mě.

            „Já vím, že nepotřebuješ náš souhlas, ale chci, abys věděla, že souhlasíme. Vypadá jako dobrý chlap, a z toho, co říkal Sage a Cobi, je to pracant a miluje svou rodinu.“

            „Má dvě děti,“ vložím se do toho, s myšlenkou, že to je překážka, pokud ne pro ni, tak rozhodně pro tátu.

            „Myslela jsem si, že chceš děti?“ řekne hned tiše.

            Zavřu oči. „Chci, ale je rozdíl mezi tím, mít vlastní děti a randit s někým kdo už děti má,“ řeknu a cítím se trochu provinile, když přiznám pravdu. Pokud budu upřímná, myšlenka na to, že Gareth má děti ve věku kluků, mě trochu děsí. Ok, opravdu mě to děsí. Znám Mitchella ze společného času ve škole, a je to skvělý kluk, ale to neznamená, že bude v pohodě s tím, když bych chodila s jeho tátou. A co když mě jeho bratr bude nenávidět? Co když věci mezi mnou a Garethem budou vážné a jeho kluci mě nakonec budou nesnášet? Nebo co když…

            „Zlato,“ a přeruší tak moje přebujelé myšlenky. „Miluješ děti; vždycky to tak bylo. A děti milují tebe,“ řekne tiše. „Jsem si jistá, že jsi vyděšená. Upřímně, dělala bych si obavy, kdybys nebyla.“ Poslouchám ji a zhluboka se nadechnu. „Já nevím, co se stane mezi vámi dvěma, ale chci, abys věděla, že se nám líbí.“

            „Mami.“ Povzdechnu si, s obavou, že už v duchu plánuje svatbu a připravuje se na vnoučata, i když starší, než aby je mohla rozmazlovat…

            „Líbí se mi, zlato,“ řekne a mně se stáhne hruď, protože použije ten tón, který používá vždycky, když chce, abych ji opravdu poslouchala. „Na mou duši, bylo to trochu děsivé, jak moc mi připomněl tvého tátu, když jsme se poprvé potkali.“

            „Co tím myslíš?“

            „Na Cobiho svatbě, jsem viděla, jakým způsobem se na tebe díval, než tě oslovil u baru. Viděla jsem ten pohled v jeho tváři, když konečně získal tvou pozornost, a pak…“ odmlčí se. „… já uhm… viděla jsem vás dva venku.“

            „Cože?“ vyjeknu.

            „Ujišťuji tě, že jsem nešpehovala,“ řekne rychle. „Jen jsem si všimla, že jsi byla trochu mimo rovnováhu, když jsi vyklouzla zadním vchodem, tak jsem tě následovala, jen abych se ujistila, že jsi v pořádku. V době, kdy jsem se dostala ven, byla jsi s ním a… no, mohla jsem říct, že jsi v pohodě, tak jsem odešla.“

            „Och můj Bože,“ zašeptám, nyní naprosto ponížená.

            „Bylo sladké, jakým způsobem tě držel,“ řekne zasněně.

            „April byla přilepená na chlapa celý večer. Myslíš, že to bylo sladké?“ zeptám se, ve snaze změnit téma.

            „Tvoje sestra je jiný typ ženy, zlato, a tvůj otec a já, jsme s tím smíření. Nevím, s jakým mužem nakonec skončí, ale přejeme si, aby to byl typ muže, který ví, jak se s ní vypořádat.“

            „Potřebuje kohokoliv, kdo se s ní vypořádá,“ zamumlám, stále naštvaná, že volala nejen mým sestrám, ale i naší mámě, aby všechny věděly, že jdu na rande. Nepřekvapilo by mě, kdyby právě teď, byla na telefonu našimi sestřenicemi, tetami, strýci a prarodiči, aby jim sdělila tuhle novinku.

            „Nebuď na ni naštvaná. Ulevilo se jí, že všechno funguje, potom, co se stalo.“

            Och můj Bože, myslela jsem si, že to nemůže být horší, ale mýlila jsem se. „Ona ti to řekla?“

            „Byla naštvaná.“

            „Nemůžu uvěřit, že ti řekla, co se stalo,“ zasyčím. Nevadí mi, že to sdílela se sestrami, nebo dokonce se sestřenicemi, které mají ten samý X chromozom, ale s naší mámou?

            „Měla pocit, že to byla její chyba.“

            Byla to její chyba. Ok, nebyla, ale i tak, v mé hlavě trochu byla.

            „To je jedno, když jdeš s Garethem, dneska na rande,“ připomene mi máma a znovu zní šťastně.

            Ačkoliv se chci hádat, vím, že by to bylo bezpředmětné. A opravdu, chci se jen dostat přes tenhle hovor a zkusit se uvolnit, než se budu muset začít připravovat. „Máš pravdu, je to jedno.“

            „Přesně,“ řekne a pak dodá, „Bav se, dneska večer.“

            „Budu.“ Doufám.

            „Uvidíme se u snídaně.“

            Počkat… cože? „Cože?“

            „Setkáme se zítra ráno na snídani,“ řekne a já zamrkám na strop, přemýšlejíc, jaké by to bylo, být v rodině, kde by se nikdo nestaral, co dělám a s kým chodím ven.

            S odfrknutím zavrtím hlavou, a uvědomím si, že by se mi to nejspíš moc nelíbilo. Moje rodina je možná šílená a plete se do mých věcí, ale nevyměnila bych je za nic na světě.

            „Hádám, že se tedy uvidíme zítra ráno,“ povzdechnu si.

            Zasměje se a pak řekne to, co říká vždycky, než zavěsí, „Miluju tě až za hranice každé galaxie, krásná holčičko.“

            „Miluju tě ještě víc, mami, a řekni tátovi, že ho miluju taky tak.“

            „On to ví, ale i tak mu to řeknu,“ slíbí a já vím, že se usmívá, protože to můžu slyšet v jejím hlase. „Bav se dneska večer a buď v pořádku.“

            „Budu.“

            „Zítra, zlato.“

            „Zítra.“ Odtáhnu telefon od ucha a pohlédnu na hodiny. Vidím, že mám stále hodinu na čtení, než se budu muset začít chystat, takže ztiším vyzvánění na telefonu, abych nebyla rušena, zvednu, Kindle, položený na klíně a zapnu ho. Postupně se ztrácím v příběhu, který je plný dobrodružství, magie a romantiky, a zatímco čtu, snažím se nemyslet na svůj nudný život. Snažím se neuvažovat, co by se stalo, kdybych si dovolila vlastní dobrodružství.

            Ale i tak, stále přemýšlím a uvažuji, dokud se nepodívám na hodiny a nezjistím, že Gareth tu bude za méně než půl hodiny a já se zpozdím na naše první rande.