UD - 13. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 13 – Gareth

             

            Ve chvíli, kdy zajedu před mámin dům, Mitchell vyjde ven, se sportovní taškou přes rameno, a máma vystrčí hlavu, ale nepohne se ze dveří, jak to normálně dělá. Je naštvaná, že je Beth ve městě a tráví čas s Maxem, nemyslí si totiž, že bych jí měl dovolit, aby s ním byla sama, a ačkoliv se mi to nelíbí o nic víc, vím, že to je něco, co Max potřebuje a chce. Takže odstrčím své osobní pocity, kvůli chlapcovu štěstí.

            „Můžeme si promluvit o získání mého řidičáku?“ zeptá se Mitchell, když otevře zadní dveře a hodí dozadu svůj batoh, než je zabouchne a nasedne dopředu. „Začínám být opravdu otrávený tím, že musím čekat, až mě někdo někam odveze.“

            „Nemůžeš jezdit sám, se studentským povolením, kámo,“ řeknu mu, když se připoutá.

            „Já vím, ale pokud udělám řidičák teď, až mi bude šestnáct, budu schopný jezdit sám, bez doprovodu. A jen pomysli – nebudeš si muset dělat starosti s tím, dostat mě a Maxe do školy, páč nás budu moc odvézt tam a zpátky domů.“

            „Ježíši, nebylo ti právě deset?“ zeptám se a vyjedu na hlavní.

            „Tati, prosím nezačínej vzpomínat,“ zasténá a způsobí, že se usměju. „Chci svůj řidičák, ne dělat kolečko ve vzpomínkách.“

            „Pokud investuješ svůj čas, zapíšu tě ke zkoušce.“

            „Jooo!“ Vystřelí pěstí do vzduchu.

            „To znamená…“

            „Och, no tak,“ přeruší mě. „Nemůžeme prostě zapomenout, cokoliv se chystáš říct?“

            „Ne, pokud nemáš našetřené peníze na auto, o kterých bych nevěděl.“

            „Prosím pokračuj,“ zamumlá a já se usměju.

            „Jak jsem řekl, pokud si seženeš na léto práci a ušetříš si to, co vyděláš, na auto, doplním ti to dolar za dolar.“

            „Vážně? I když si vydělám čtyři tisíce dolarů?“

            „I když si vyděláš čtyři tisíce dolarů,“ souhlasím.

            „Díky, tati.“

            „Pro tebe cokoliv, kámo.“ Pohlédnu na něj, když odbočím do naší ulice.

            „December tady bude i dál na večeři, že jo?“ zeptá se a já vidím, že se dívá na pronajaté auto své mámy, zaparkované tam, kde normálně parkuje December.

            „Měla by tu být brzo,“ potvrdím mu a vypnu motor. „Volal jsem jí, aby věděla, že jsem na cestě tě vyzvednout, když jsem skončil v dílně a ona přijede, jakmile se staví pro večeři.“

            „Co budeme mít?“

            „Nemám nejmenší tušení,“ řeknu a on se usměje, než vystoupí.

            Potom, co dálkovým ovládačem zamknu auto a obejdu kapotu, očekávám, že ho najdu uvnitř, ale všimnu si, že místo se zastavil na verandě. Chci se ho zeptat, co se děje, a pak zakleju pod vousy, když uslyším zvuk Maxovy nejoblíbenější videohry, která hraje zkurveně nahlas. S hlubokým nádechem, vstoupím do domu a zařvu přes pálící zbraň v televizi. „Ztiš tu sračku.“

            Max se na mě podívá a pak rychle šmátrá, aby našel ovladač, pod balíčky nezdravých jídel, rozprostřených před ním, a jakmile na něj sáhne, vypne hru.

            Beth, která leží na gauči, zvedne hlavu a s úsměvem se zeptá, „Jak bylo v práci?“ než se podívá směrem, kde Mitchell mizí v chodbě, do svého pokoje.

            Ignoruji ji a zaměřím se na Maxe. „Hádám, že když hraješ videohry, pak máš hotové úkoly.“

            „Máma říkala…“

            „Máš hotové úkoly?“ zopakuji, čímž ho přeruším, a on se podívá na svou mámu a polkne, než zavrtí hlavou. „Znáš pravidla. Žádné videohry, během všedních dní, pokud nemáš hotové úkoly.“

            „Já mu řekla, že je to v pohodě,“ řekne Beth a já šlehnu pohledem k ní. „O nic nejde, Garethe.“

            „To se mýlíš, Beth. Je po šesté, což znamená, že když by měl relaxovat, než půjde večer do postele, bude muset místo toho dělat úkoly, které měl dělat, když přijde ze školy.“

            „Řekla jsem mu, že je to v pohodě, takže pokud budeš na někoho naštvaný, buď naštvaný na mě,“ hádá se, vstane z gauče a já potlačím chuť zařvat, nebo něco vzít a hodit to přes místnost.

            Kurva, ona se nikdy nezmění. Tohle je to, co umí nejlíp, udělat to tak, abych já, vypadal jako hajzl, a ona ta hodná, než zmizí a nechá mě vypořádávat se s následky.

            „Běž začít dělat úkoly. December tu brzy bude s večeří,“ řeknu Maxovi.

            „Jak sladké. Tvoje přítelkyně vám přinese večeři,“ řekne Beth a já vidím, jak Maxovi poklesnou ramena, než zamíří do chodby.

            „Prostě běž, Beth.“ Povzdechnu si. Nemám energii, vypořádávat se právě teď s jejími sračkami.

            „Přemýšlím, že se natrvalo přestěhuji zpátky do města.“

            „Skvělé,“ odpovím, a nevěřím ani na vteřinu, že se to stane zvlášť, když říká stejné hovadiny už roky.

            „Myslím to vážně.“

            „Dobře.“ Podívám se na ni. „Max bude rád, když tě bude mít častěji nablízku.“

            „Budu chtít střídavou péči, až se usadím.“

            „Ne.“ Zatnu čelist.

            „Řekl jsi právě ne?“ zeptá se a dá si ruce v bok.

            „Sorry. Chtěl jsem říct, ani kurva náhodou,“ procedím mezi zuby.

            „Pokud půjdu za právníkem…“

            Bez špetky humoru se zasměju, čímž ji přeruším a její výraz se napne. „Utrať peníze, Beth. Běž za právníkem, a zatímco tam budeš, vysvětli mu posledních pár let a kolik přesně času, jsi strávila se svými syny, a kolik peněz jsi vynaložila na jejich péči,“ řeknu jí tiše, protože nechci, aby to kluci v chodbě slyšeli. „Pak řekni svému právníkovi, že chceš soud o přidělení střídavé péče, protože jsi naštvaná a žárlíš, že jsem našel někoho důvěryhodného, a kluci ji mají rádi.“

            „Nebudeš tak samolibý, pokud půjdu k právníkovi, Garethe.“

            „Možná máš pravdu, Beth, ale za měsíc, tenhle rozhovor nebude znamenat ani hovno, protože budeš znovu pryč. Teď prosím, vypadni z mého domu.“

            „Cokoliv. Řekni Maxovi, že budu zítra u školy, abych ho vyzvedla. A řekni Mitchellovi, že s ním chci strávit čas.“

            „Zítra vyzvedne Maxe máma. Můžeš přijet a být tady s nimi, pokud budeš chtít. A co se týká Mitchella, je dost starý na to, aby se rozhodl, jestli chce se tebou strávit čas. A podle toho, jak pokaždé, když jsi poblíž, mizí do svého pokoje, myslím si, že nechce.“

            „Nepotřebuji, aby na mě bylo dohlíženo, když jsem se svým synem, a abys proti mně Mitchella popouzel,“ zasyčí a pak se otočí ke dveřím, když se ozve zaklepání, napochoduje k nim a prudce je otevře. „Dej nám minutu.“ Zabouchne dveře a mě zabliká červená kontrolka, abych potlačil nutkání ji vykopat z domu.

            Projdu kolem ní ke dveřím, a ve chvíli, kdy je otevřu, December mi věnuje vykulený, roztomilý pohled. „Promiň, bejby.“ Vezmu od ní tašky a poznám vůni grilovaného masa, která se z nich line.

            „Ještě jsme nedomluvili,“ informuje mě Beth, když December věší kabelku a kabát.

            „Ale ano.“ Držím otevřené dveře, aby mohla odejít. „Kluci se potřebují najíst, dokončit úkoly a pak se připravit do postele.“

            „Ty jsi takový zkurvený hajzl.“ Zlostně na mě zírá ze své pozice uprostřed obýváku a pak střelí pohledem na December, která přejde k mému boku.

            „Nechci ji…“ Ukáže na December. „…kolem mých synů.“

            December při tom prohlášení nakrčí nos, ale kromě toho, nereaguje.

            „Běž do svého hotelu, Beth.“

            „Myslím to vážně, Garethe. Nechci ji poblíž mých synů.“

            „Hádej co, Beth. V životě, nemáš vždycky to, co chceš. Teď, prosím odejdi, než zavolám policii a nechám tě vyvést.“

            „To bys neudělal.“

            „Zkus to.“ Držím její pohled.

            Přečte můj pohled a její tvář se zkroutí do posměšného úšklebku, když ukáže na mě a pak na December. „Jděte oba do prdele.“ Dupe ke své tašce, popadne ji a pokračuje naštvaně kolem nás. Jakmile přejde přes práh, zavřu dveře a zavrtím hlavou.

            „No, to bylo intenzivní,“ řekne December tiše a já se soustředím na ni, když mi položí ruce na břicho.

            „Říkal jsem ti, že byla včera milá.“

            „To je pravda. Nevěřila jsem ti.“ Skousne si ret. „Jsi v pořádku?“

            „Jsi tady. Kluci jsou tady. Jsem v pohodě.“ Skloním hlavu a přejedu svými rty po jejích. „Pojďme nakrmit kluky.“

            „Jistě,“ souhlasí. Jdu do kuchyně s taškami, a o chvíli později, vejde ona, s náručí sraček z konferenčního stolku. Beze slova, to vyhodí, zatímco já vybaluji večeři, ze dvou plných tašek, které sebou přinesla. „Vzala jsem trochu od každého,“ řekne a já položím velkou krabici salátu Coleslaw, vedle stejně velké krabice, naplněné makarony se sýrem.

            „To vidím.“

            „Usoudila jsem, že když něco zbude, můžeš si to vzít do práce na oběd.“

            Ušklíbnu se. „Bejby, kdy tu byly nějaké zbytky, když jsi tady ty a kluci?“

            „Pravda.“ Vrátí mi úšklebek a já se nakloním, políbím ji na vršek vlasů a pak si všimnu Maxe, stojícího na opačné straně ostrůvku, a vypadá nervosně.

            „Omlouvám se, tati.“

            „Pojď sem, chlapče,“ nařídím a on šoupe nohama, než ho obejde a jde ke mně. Jakmile je blízko, přitáhnu ho do obětí. „Miluju tě.“

            „Já vím,“ zamumlá.

            Skloním hlavu, abych se na něj podíval. „Jsi nacpaný nezdravým jídlem?“

            „Máma dala prostě hromadu věcí na konferenční stolek přede mě. Nesnědl jsem toho moc.“

            „Dobře.“ Pustím ho. „Vyndej talíře a řekni bratrovi, že je čas na večeři.“

            „Jsem přímo tady,“ řekne Mitchell a pak se podívá na December. „Díky, že jsi přinesla večeři.“

            „Jistě, zlato.“ Jemně se na něj usměje a pak se podívá na mě, a já vím, že cítí ten skrytý proud napětí, který, jak se zdá, během vteřiny naplnil kuchyň.

            „Tati,“ pohne se Max a já se podívám tam, kde stojí a vyndává talíře. „Já… já nechci bydlet s mámou, i kdyby jen nějaký čas.“

            „Maxi…“

            „Slyšel jsem, jak řekla, že si vezme právníka. Já prostě chci… No, chci jen říct, že s ní nechci žít, i kdyby se sem přestěhovala.“

            „Kámo, máma se nepřestěhuje do města,“ řekne mu Mitchell a zní naštvaně. „Ona se sem nikdy nepřestěhuje. Říká to jen proto, že je naštvaná, že táta a December jsou spolu, takže to zkouší zkazit.“

            „Ale…“

            „Nestará se o nás, Maxi.“ Mitchell se otočí k bratrovi. „Kdy to už pochopíš?“

            „Mitchelli,“ zavrčím, když December zašeptá, „Mitchelli, zlato…“

            „Je to pravda.“ Pohlédne na December a pak na mě. „Nestará se o nás. Stará se jen o sebe, a on to musí pochopit.“

            „Já to vím!“ vykřikne najednou Max, a December, stojící blízko, ho obejme pažemi. „Já vím, že se nestará, ale pořád je to naše máma.“

            „Do prdele, Maxi.“ Mitchell zavrtí hlavu. „Je mi to líto, kámo.“ To utrpení, které vidím v jeho výrazu, mi převrátí žaludek. „Omlouvám se. Neměl jsem to říct. Já…“ Sklopí pohled k podlaze.

            „Chci, abyste se na mě oba podívali,“ nařídím a pak čekám, až se na mě budou soustředit. „Je v pořádku, být naštvaný, nebo zklamaný z vaší mámy, ale není v pořádku, házet to po sobě. Jsme rodina a jako rodina, držíme pohromadě. Probereme ty sračky a potom se pohneme dál. Maxi, ty nikam nejdeš, i kdyby se vaše máma přestěhovala zpátky. Nebudeš s ní žít, dokud nebudeš starší a nerozhodneš se sám,“ ujistím ho a jemu se zachvěje brada. „Mitchelli, chápu, proč jsi naštvaný, a zasloužíš si, se takhle cítit, ale tvůj bratr má také právo na své pocity, a ty to musíš respektovat.“

            „Máš pravdu, tati,“ řekne a já zvednu bradu.

            „Miluju vás oba a nesnáším, že jste zranění.“ Nadechnu se. „Zatraceně mě zabíjí, že se hádáte kvůli vaší mámě.“ Frustrací zatínám a uvolňuji čelist. Cítím, jak mám napjaté ruce, když přijde na Beth a její roli v životě kluků. Nikdy jsem nechtěl, aby mě kluci nesnášeli za to, kdybych jim nedovolil, mít vztah s jejich matkou, ale vztah, který s nimi má, není ani v nejmenším zdravý. „Musíme vymyslet způsob, jak pro vás získat to, co potřebujete, abyste byli šťastní.“

            „Já se jen cítím špatně kvůli mámě,“ řekne Max tiše a pak se podívá na svého bratra. „Je sama.“

            „Ona chce být sama, Maxi,“ řekne Mitchell, stejně tiše. „Nemusela odcházet. Nikdy nás nemusela opouštět. Rozhodla se tak sama.“

            „Asi máš pravdu. Ale i tak se kvůli ní cítím špatně,“ zamumlá.

            Natáhnu se, přitáhnu je oba za krk a pak ještě blíž. „Už žádné hádky. Jasné?“

            „Jo, tati,“ řekne Mitchell a Max přikývne.

            Oba je obejmu a pak je pustím a podívám se na December, když na ně zavolá. Na okamžik jsem zaskočen láskou a obavami v jejím výrazu, když podá klukům talíře, které už naplnila hromadou jídla. Kriste, je to zkurvené, že se mí kluci, musí vypořádávat se svou mámou, když se ukáže, ale pokud bude všechno tak, jak má být, po zbytek jejich života, budou mít v záloze ženu, která je stálá a spolehlivá.

            Možná jsem si zvolil naprosto špatně, když jsem si vybral Beth, ale aspoň to udělám správně tentokrát.

             

*****

            „Prosím, nepřestávej,“ zakňourá December do mých úst, zatímco využívám toho, že ji držím za boky, abych ji tvrdě navedl dolů pokaždé, když přirazím nahoru.

            „Nepřestanu.“ Kurva, nemohl bych, ani kdybych chtěl, ne s její horkou kundičkou, která ždíme mého ptáka. Kriste, nikdy jsem necítil nic lepšího, než jí.

            „Garethe.“ Její stěny se svírají, až zadržuji dech, a pobízím ji, aby zrychlila. Zvednu hlavu a sklouznu ústy po jejím krku, a sevřu jednu její tvrdou bradavku, mezi svými rty. „Anooo,“ zasténá, hodí hlavou dozadu, a já ji jednou rukou pustím, abych sevřel zanedbávané ňadro, a pak zatáhnu dvěma prsty za bradavku, takže v odpovědi trhne boky.

            „Rychleji, Ember. Šukej mě rychleji,“ zavrčím a ona na mě začne jezdit tvrději, když sklouznu palcem k jejímu středu, a poslouchám, jak se jí zrychlí dech. Když jí obkroužím klitoris, vykřikne a její kundička se začne stahovat a vtahuje mě hlouběji. Poddám se nutkání, které mě ovládalo od té doby, kdy se na mě vyhoupla, a přetočím ji na záda, abych ji tvrdě šukal. Zaháknu jí ruce za kolena a držím ji přesně tak, jak ji chci mít, široce pro mě otevřenou. Když se mi stáhnou koule, skloním hlavu a vezmu si její ústa, strčím jí jazyk mezi rty a hluboce ji líbám, zatím co se uvnitř ní udělám.

            Omámený a vyčerpaný, pustím její nohy a přitáhnu ji k sobě, abych nás překulil na bok, aniž bych přerušil spojení. Trvá to minutu, než se mi dýchání vyrovná, a když se tak stane, všimnu si, že tiše pochrupuje a zavrtím hlavou. Nikdy jsem neznal ženu, která by uměla usnout tak rychle, jako ona. Přísahám, že při nejedné příležitosti, odpadla uprostřed rozhovoru.

            Políbím jí na vršek hlavy, pak se podívám na hodiny a potlačím zasténání, když vidím, že je čas, aby vstávala a připravila se do práce a také abych vzbudil kluky do školy. „Ember.“

            „Hmm.“ Zavrtí se blíž a můj pták, stále napůl tvrdý uvnitř ní, sebou škubne.

            „Musíme vstávat, bejby.“

            „Nemůžu učit z domova?“ zasténá, takže se zasměju a pak cítím, jak přitiskne rty na mou hruď. „Nemůžu se dočkat soboty, až si budeme moct přispat.“

            „Já vím, zlato. Už jen pár dní.“ Podržím své rty na vršku její hlavy a pak řeknu, „Běž do sprchy, zatímco já půjdu probudit kluky. Uvidíme se v kuchyni.“

            „Dobře.“ Zakloní hlavu, a když se její ospalý pohled setká s mým, vtisknu jí polibek na rty a pak na nos. Vyklouznu z ní, vylezu z postele a jdu do koupelny, abych stáhnul kondom a umyl si ruce a obličej. Když vejdu zpátky do ložnice, vidím, že znova usnula, tak ji opět probudím, vytáhnu ji do stoje přede mnou, a ignoruji její brblání.

            „Přinesu ti kafe.“

            „Hmm,“ zamumlá, když se plouží do koupelny.

            Zvednu z podlahy boxerky, natáhnu si je a pak opustím místnost a zamířím přes dům, abych otevřel Maxovy dveře, než rozsvítím světla.

            „Vážně, už?“ zeptá se a zvedne hlavu, zatímco Melbourne se postaví a protáhne.

            „Jop. Promiň, kámo.“

            Nechám jeho dveře otevřené a jdu do Mitchellova pokoje, očekávajíc, že bude spát, když vejdu dovnitř. Ale překvapivě, je vzhůru a sedí na kraji postele. „Jsem vzhůru.“

            „To vidím,“ řeknu, a on zabručí v odpovědi, než si promne rukama obličej a postaví se. Odejdu a zastavím se, abych se podíval do Maxova pokoje, jen abych se ujistil, že je vzhůru, a vidím ho u skříně, takže zamířím do kuchyně, zapnout kávovar.

            Ve chvíli, kdy je ho v konvici dost, naliju December hrnek, přidám smetanu a cukr, a pak ho vezmu do koupelny, kde si suší vlasy, oblečená jen v krátkém, sladce růžovém županu. Položím hrnek na pult vedle ní, a ona vypne fén a zvedne šálek, dívajíc se na mě v zrcadle. Obejmu ji kolem pasu a přitisknu jí nos ke krku, vdechujíc vůni jejího sprchového gelu, který voní po ovoci.

            „Jsou kluci vzhůru?“ zeptá se bez dechu, až mi cukne pták.

            „Jo.“ Přejedu nosem po jejím ušním lalůčku. „Oba jsou jako zombie, ale jsou vzhůru.“

            „Rána stojí za houby.“ Napije se kávy.

            „Moje ráno nestálo za houby.“ Ušklíbnu se a ona se začervená, když se na mě usměje v zrcadle, přes okraj hrnku kávy. Otočím hlavu a políbím ji na krk, a pak se znovu setkám s jejím pohledem. „Chceš snídani?“

            „Jen toust, prosím.“

            „Jasně.“ Sevřu jí pas a políbím ji na krk, než ji pustím. Umíchám vajíčka pro kluky a hodím chleba do toustovače pro ni i pro ně, a když si míchám smetanu do svého druhého šálku kávy, cítím, jak se mi o kotníky otře něco chlupatého. Podívám se dolů na Melbourna, který mi krouží u nohou.

            „Tati, platí, že mě December vyzvedne po tréninku?“ zeptá se Mitchell, přicházející do kuchyně, když jdu ke spíži, vzít balení Melbournova krmení a vyklopím ho do jeho misky.

            „Jo, proč? Co se děje?“

            „Brzo budeme mít test z angličtiny a chci se jí zeptat, jestli mi pomůže s učením na něj, když budeme u ní.“

            „Rozhodně ti pomůžu s učením,“ řekne December, když se objeví na konci linky, s vlasy stáhnutými z tváře, ve volném ohonu. Má na sobě tmavé kalhoty a sytě růžovou, propínací halenku, která má na sobě zelené dinosaury, ladící s jejími balerínami. Kurva, je jedinou ženou, která může nosit něco tak naprosto směšného, a přitom stále vypadat šukatelně.

            „Díky, potřebuji veškerou pomoc, kterou můžu dostat. Sotva jsem zvládnul minulý test v téhle třídě.“

            „Kryju ti záda. Projdeme dneska věci, které nechápeš, a ujistíme se, že budeš připravený na příští test.“

            „Skvělé.“ Usměje se na ni a ona se usměje zpátky, než dojde odložit prázdný šálek do myčky. Když jde zpátky k lince, podám jí talíř s kouskem toustu a pak sleduji, jak si utrhne kůrku, než ji začne jíst.

            Podívám se na hodiny, a když vidí čas, zakřičím, „Maxi!“

            „Už jdu!“ křikne zpátky a já se napiju kávy.

            O minutu později, se posadí vedle svého bratra, a potom, co zabručí, „Dobré ráno,“ začne jíst.

            „Myslím, že letos v létě, bychom měli přihlásit kluky do jedné z těch soutěží v pojídání hot-dogů. Vsadím se, že bychom mohli zabodovat,“ řekne December tak nahlas, aby to kluci slyšeli. Oba se usmějí, jak pokračují v házení jídla do svých úst. „Vážně, vy dva jste profesionálové. Ani to nevypadá, že byste potřebovali dýchat.“ Zasměje se, když jedí ještě rychleji, a pak se podívá na hodiny a strčí si poslední kousek toustu do pusty, žvýká a polkne, pak se natáhne pro moje kafe, které jí podám.

            „Uvidíme se večer.“ Usměje se, podá mi zpátky hrnek, potom co se napije, a pak se podívá na kluky. „Mitchelli, uvidíme se po tréninku, a Maxi, uvidíme se později.“

            „Pozdějc,“ řekne Mitchell a Max řekne to samé, když si vezme kabelku.

            „Vyprovodím December k autu. Budu hned zpátky. Vy dva dojezte a sbalte se.“ Oba přikývnou, já ji vyprovodím ven a políbím ji tak, jak jsem chtěl, od té doby, co vešla do kuchyně, v té směšné halence. V době, kdy vejdu zpátky do domu, jsou kluci ve svých pokojích. Skočím rychle do sprchy a obléknu se, než vezmu kluky do školy a zamířím do práce.

             

            Slyším zvonit svůj mobil, takže se vykulím zpod auta, na kterém pracuji a vezmu ručník, z kapsy, abych si otřel olej z rukou, zatímco jdu ke krabici s nářadím. Když vidím na displeji mámino jméno, zvednu telefon a ozvu se. „Jo.“

            „Garethe Danieli Blacku, přísahám Bohu, že ji zabiju,“ zasyčí mi máma do ucha a já sklopím hlavu k rameni.

            „Co se stalo teď?“ Poslední dva dny, se máma zdržovala v domě s Beth a Maxem, dokud jsem se nedostal domů, zatímco December vyzvedávala Mitchella po tréninku a brala ho k sobě, dokud Beth neodešla. Není třeba říkat, že to nešlo moc dobře. Máma nikdy neměla Beth ráda a s tím, že opustila své děti, její odpor k mé ex, ještě vzrostl. A nutnost trávit s ní čas, kvůli Maxovi, si na ní vybírala svou daň.

            „Co se stalo? Co se stalo?“ zaječí máma.

            „Mami, jsem uprostřed práce. Můžeš mi prosím prostě říct, o co se jedná, bez dramatu?“

            „Ukázala se, se psem, Garethe.“

            „Promiň?“

            „Objevila se ve tvém domě se psem pro Maxe,“ řekne. „Ani to není normální pes. Ta věc je obrovská, a samozřejmě, že ve chvíli, kdy ho Max uviděl, se zamiloval. Takže teď máš gigantického psa, o kterém si ani nemyslím, že je vychovaný na venčení.“

            Kurva. „Kde je Melbourne?“

            „Cože?“ zeptá se a zní zmateně.

            „Kočka December, kde je?“

            „Neviděla jsem kočku. Ani nevím, že má December kočku,“ odpoví a já zavrtím hlavou.

            „Dej mi Maxe,“ řeknu a telefon na okamžik ztichne, než slyším, jak ječí Maxovo jméno, a poslouchám, jak mu říká, že chci, aby šel k telefonu.

            „Tati, přísahám, že jsem to nevěděl.“

            „Já vím, kámo, ale udělej mi laskavost. Najdi Melbourna a dej ho do mého pokoje.“

            „Och, sakra!“ zaječí, a pak telefon na okamžik ztichne, než se na linku vrátí máma.

            „Nevěděla jsem, že máte kočku.“

            „Je to kočka December.“

            „Proč je teda tady?“ zeptá se. „To je jedno, hloupá otázka. Takže co budeš dělat s tou psí situací?“

            „Přemýšlel jsem už nějakou dobu, že klukům pořídím psa. Jen jsem prostě neměl čas s nimi o tom promluvit. Takže, pokud je přátelský, necháme si ho.“

            „Necháš si ho? Ani se s tebou nedomluvila, než se ukázala se psem, Garethe. Nevíš ani, co má za sebou.“

            „Mami, ona chce hádku. Chce stále mít pocit, že ze mě dokáže dostat nějakou reakci. To, co nechápe je, že už jí nedám ani hovno. Kluci jsou šťastní, já jsem šťastný, a nakonec uvidí, že už do toho nezapadá. A snad, až se to stane, dá si svoje sračky dohromady a najde způsob, jak být v životech svých dětí, bez dramat, nebo mizení, a pokud budeme mít štěstí, zůstane pryč.“

            „Asi máš pravdu.“ Povzdechne si. „Ale i tak si myslím, že se budeš cítit jinak, až uvidíš toho psa, kterého přivedla do tvého domu.“

            „Co je to za psa?“ zeptám se, nyní zvědavě.

            „Vlkodlak.“

            „Vždycky jsem jednoho chtěl,“ zamumlám.

            „Uvidíme, jestli si budeš myslet, že je to vtipné, až přijdeš domů,“ řekne a já si povzdechnu. „Ještě mám tak hodinu, než se dostanu domů. Budeš do té doby v pohodě?“

            „Budu v pohodě. Nemůžu to samé ale slíbit o matce tvých dětí.“

            „Jen si prostě pamatuj, že nikdy není poblíž dlouho, a že ti soudce nesníží trest jen proto, že jsi stará.“

            „Jasně. Uvidíme se, až se dostaneš domů.“

            „Uvidíme se.“ Zavěsím a chci telefon položit, ale zastavím se, když zazvoní, a vykoukne na mě jméno December. „Ahoj, zlato.“

            „Zítra je pátek,“ řekne místo pozdravu a já cítím, že se mi stáhne obočí.

            „Cože?“

            „Zítra je pátek, Garethe, což znamená, že zítra mají moji rodiče v plánu přijít k tobě domů na večeři.“

            „Ok?“

            „Ok,“ šeptem zasyčí, a já si uvědomím, že šeptá celou dobu.

            „Proč šeptáš?“

            „Protože můj byt není velký a Mitchell je v obýváku, a já nechci, aby mě slyšel.“

            „Nechceš, aby slyšel, jak mi říkáš, že tvoji rodiče zítra přijdou na večeři?“

            „Ne. Nechci, aby slyšel, že jsem vyděšená z toho, že mí rodiče přijdou na večeři s tvou ex – jeho mámou – poblíž.“

            „Ona nebude zítra na večeři, Ember. Vezmeme je ven. Pošlu Mackovi zprávu a uvidíme, jestli bude mít pro nás volný stůl ve Flame. Pokud ne, udělám reservaci někde jinde.“

            „Díky,“ vydechne, a já teprve teď vím, že si dělala větší starosti, než by měla.

            „Bejby, dýchej. Všechno bude v pohodě.“

            „Já jen chci, aby ta večeře proběhla dobře.“

            „Pak je nejspíš lepší, že nebudeme večeřet doma,“ řeknu a pak dodám, „Beth dala Maxovi psa.“

            „Cože?“

            „Beth dala Maxovi psa. Máma říká, že je to vlkodlak. Já jsem si jistý, že takový neexistuje. Ale i tak, by bylo na houby, kdyby ano, a on se přeměnil v době, když by byli tví rodiče poblíž.“

            Zahihňá se a pak se ostře nadechne. „Melbourne je…“

            „V našem pokoji,“ přeruším ji. „Řekl jsem Maxovi, aby ho našel a dal ho tam. Víš, jestli byl někdy poblíž psa?“

            „Nemám tušení. Necháš si toho psa?“ zeptá se a zní zvědavě.

            „Jo.“

            „Jen tak?“

            „Jak jsem řekl mámě, měl jsem v plánu mluvit s kluky o tom, že pořídíme psa, takže mě vlastně Beth ušetřila toho, abych poslouchal jejich hádání o to, jakého psa chtějí. A nedám jí to, co chce, což je, abych vypadal jako ten zlý, který řekne Maxovi, že si nemůže toho psa nechat, což by určitě vyvolalo další hádku.“

            „Opravdu ji nemám moc ráda,“ zamumlá a pak si povzdechne. „Měla bych tě nechat se vrátit k práci, promluvíme si o tom později.“

            „Měl bych být hotový asi za hodinu.“

            „Dobře, uvidíme se tedy u tebe potom, a nedělej si starosti o večeři. Vezmu věci na špagety, což je jednoduché.“

            „To zní dobře, bejby. Uvidíme se doma.“

            „Jo.“ Její hlas je vřelý a jemný. „Uvidíme se doma. Miluju tě.“

            Kurva, tohle miluju. Miluju vědomí, že ať se stane jakákoliv sračka, se kterou se musím vypořádat, na konci dne, se dostanu domů k ní a k mým klukům.