TS - EPILOG

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Uplynulo šest týdnů a tou nejlepší částí mé nezaměstnanosti bylo to, že jsem trávila čas se svou rodinou. Dokonce i když jsme nemohli být všichni pohromadě. Když mi na telefonu zapípal zvuk, který mi označoval zprávu na Facetime, s Neilem a Olivií jsme právě chtěli strávit kvalitní večeři.

Neil přinesl naše talíře ke stolu a když míjel Olivii, zastavil se, aby políbil Olivii na hlavičku. „Co se stalo s naším pravidlem u jídelního stolu žádné telefony?“

„To je El-Mudad!“ vykřikla jsem a vzrušeně jsem zatleskala rukama.

Když jsem odpověděla: „Tuším, že jen pro jednou bychom mohli naše pravidlo porušit,“ Neil předstíral zklamání.

„Sophie!“ Stačil pohled na El-Mudadovu nádhernou tvář a v mém žaludku už létali motýlci. Vzrušení v jeho hlase však ty motýlky úplně zmrazilo. Což by je pravděpodobně zabilo. Ale ve fázi „čerstvě zamilovaná“ jsem nedokázala myslet normálně.

„Jsem tu i já,“ ozval se Neil a předstíral, že ho to zranilo.

„Věděl jsem, že tam budeš. Jste neoddělitelní,“ zavtipkoval El-Mudad. Vzadu za ním jsem viděla zadní sklo auta. Díky tomu, že někam jel, mi naše rozdělení přišlo ještě hlubší. Jako by jel někam ještě dál od nás.

V srdci jsem pocítila zoufalou touhu. „Kéž bychom mohli být neoddělitelní všichni.“

Neil stál za mou židlí a vložil se do hovoru. „Za dva týdny budeme. Aspoň na krátkou chvíli.“
„Ach ano. Kvůli tomu volám.“ Výraz El-Mudadova obličeje trochu spadl a moje srdce kleslo s ním.

„Ne,“ řekl Neil jemně. „Co se stalo?“

„Musím se vrátit do Bahrajnu. Zkomplikovalo se tam jisté rodinné podnikání. Kéž bych se s vámi mohl vidět, ale naneštěstí to vypadá, že naše setkání bude muset být odloženo až do vánoc.“

„Doufám, že to není nic vážného?“ zeptal se Neil.

El-Mudad zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Ne vážného. Nepříhodné.“

Nebreč. Nebreč. Nedokázala jsem se řídit svými vlastními rozkazy. Z očí mi vytryskly slzy.

„Ach má lásko. Ne. Prosím, nemůžu vidět, jak jsi nešťastná,“ řekl El-Mudad smutně. „Brzy budeme spolu. Slibuji.“

„Ne dost brzy.“ Z tónu Neilova hlasu jsem slyšela, že už plánoval nouzový výlet, aby se někde setkal s El-Mudadem. „Kdy se vrátíš zpátky do Francie?“

„To nevím. Zatím ještě ne.“ Otevřely se dveře auta a on zvedl hlavu. „Ach, už musím jít. Později si o tom můžeme promluvit více.“

„Samozřejmě.“ Neil se snažil, aby to znělo optimisticky. „Právě sedíme u večeře.“

El-Mudad přikývl a ukončil hovor. Neil v tichosti přešel ke své židli. Olivia vypadala, že převzala naši náladu: rozhlížela se mezi námi a své velké oči měla plné obav.

Rozletěly se kuchyňské dveře a všechny tři nás to překvapilo. Dovnitř vtrhl El-Mudad.

Ten bastard!

Obrovsky se usmál a zvedl ruce. „Najde se tu talíř i pro mě?“

Vyskočila jsem ze svého místa a rozběhla se k němu. Neil vysvobodil Olivii z její vysoké židličky a společně se připojili k našemu pevnému objetí čtyř lidí.

Olivia vypískla a natahovala se po něm. Navzdory tomu, že se s ním setkala jen párkrát – a to z většiny jen po Skypu – už ho milovala.

„To od tebe nebylo moc hezké,“ vynadal Neil El-Mudadovi a předal mu Olivii.

El-Mudad si ji usadil na boku. „Ne, nebylo. Ale není hezké, že jsem tady?“

„A brzy! To znamená, že jsi odjedeš dřív, než bylo domluveno?“ Doufala jsem, že ne. Pokud jsme s ním mohli získat extra čas navíc, tak bychom ho měli využít.

„Ne, pokud vás neunavím a nepošlete mě pryč.“ Políbil mě na tvář. Stále jsme si nebyli úplně jistí, jak bychom zvládli projevy vzájemné náklonnosti před Olivií, ale drobný polibek byl povolen. „Bijou vzala dívky na šestitýdenní cestu po Indii. Takže jsem na měsíc váš.“

Neil zvedl obočí. „No, řekli jsme si, že bychom chtěli vyzkoušet společné bydlení jako rodina.“

„To jsme řekli.“ El-Mudad políbil Olivii na čelo. „Jednoho dne s námi možná budou i moje holky.“

„Takže tři děti,“ řekla jsem a najednou jsem vůbec necítila čelist. To byl příznak mrtvice, ne?

Tři děti. Když jsem nechtěla ani jedno.

„Myslím, že Sophie má možná panický záchvat,“ zamumlal Neil. Okamžitě se začal omlouvat. „O tomhle bych neměl žertovat.“

„To bys neměl,“ souhlasila jsem. „Co bys měl udělat, je sehnat El-Mudadovi něco k jídlu. A pak si můžeme všichni společně sednout a užít si nádhernou společnou večeři.“

El-Mudad se na mě podíval a na okamžik podržel můj pohled. „Jako rodina.“

Srdce v hrudi se mi zvětšilo. Navzdory tomu, že naše malá skupina byla naprosto nekonvenční, díky lásce to všechno stálo za to.

„Jako rodina,“ zopakovala jsem.

A mě přišlo, že se to ke mně hodilo mnohem lépe, než jakýkoli jiný život, který jsem dosud žila.

Díky všem, kdo jste to s námi vydržel až do konce, protože i když je to třeba jen můj pocit, mnohdy jsem měla pocit, že se autorka už naprosto vyčerpala, sama od sebe opisovala z předchozích dílů a možná ani sama nevěděla, kam vlastně jít.

Pro mě osobně tu autorka dovedla Sofii s Neilem někam úplně jinam, směrem, který se mi nelíbí, a pro mě už to nejsou ten Neil a ta Sofie, které jsem měla na začátku celé série docela ráda. Proto tu oznamuji, že i když vyšel další díl (a možná vyjdou i další), který má být v podstatě o tom, jak žijí v milostné trojce, do jeho překladu rozhodně už nepůjdu. V mnoha recenzích na další knížku čtenářky autorku doslova prosí, aby s tou sérií už nepokračovala, že ji naprosto zničila a že je pro ni škoda papíru, takže asi tak...  Takže místo toho se ode mě můžete v dohledné době těšit na další sérii mafiánů z pera mé oblíbené spisovatelky Bethany Kris.                              Sinnel