Maria - 4. kapitola

Překlad: Clarissa

PSYCHOPATI BYLI VÝHERCI

Vejít do tohoto kouzelného domu, ve kterém vyrostla, bylo pro ni jiné, než pro lidi, kteří sem vcházeli poprvé. Každý cizí člověk by byl v úžasu a byl zvědavý na to, kolik tenhle barák mohl stát a kolik za tím bylo nelegální činnosti, aby si ho člověk mohl dovolit.

Nicméně pro ni to nebyl ten samý dům od té doby, co byla její matka brutálně zastřelena na parkovišti supermarketu. Tento velký dům kdysi býval domovem, kde byl … život. Nyní v něm byly pouze drahé věci s ozbrojenou stráží, a moc se nelišil od kdejakého muzea.

Prošli skrz velkou vstupní halu a minuli kované železné schodiště, aby zamířili do otevřeného obývacího pokoje, který byl spojen s jídelnou a bílou kuchyní poté, co jejich matka dokázala přimět jejich otce, aby ji odstranil, když se Leo narodil. Viděla to v nějakém  nesmyslném časopise o bydlení, a příští týden byla zeď zbourána, aby propojila obývák s jídelnou a kuchyň dohromady.   

Maria byla v tomto smyslu stejná jako její matka Melissa – vždycky dosáhly toho, co chtěly.

„Bože, Lucca je tady. Můžeš odejít, Todde,“ hodila po něm pohled hned zmiz.

Todd zaváhal, jako kdyby přemýšlel, co by měl udělat.

Ale ty modrozelené oči na něj zlostně hleděly a čekaly na jeho další pohyb.

Když Todd o chvíli později stále váhal, promluvil Lucca chladně, „Vypadni.“

Toddovi netrvalo dlouho, aby Luccu poslechl a zmizel pryč.

Sundala si bundu a společně s kabelkou ji odhodila na obrovskou, bílou pohovku – jako kdyby to ani nebyly parádní návrhářské kousky. Cítila, jak si ji její starší bratr prohlížel, tak zamířila do kuchyně a sedla si na židli před něj.

Stejně jako ji, i jeho tohle město obdarovalo jeho vlastní přezdívkou, na kterou upřímně žárlila. Maria byla považována ve světě plném monster za hloupou princezničku. ,Přízrak´ bylo jméno, které si šeptali všichni obyvatelé tohoto města. Býval to neškodný příběh, kterým jste mohli strašit své děti, abyste je donutili poslouchat – říct jim, že pokud nebudou hodné, přijde si pro ně uprostřed noci přízrak. Nyní však přízrak dýchal ten samý vzduch, jako každý jiný obyvatel Kansas City, a nebyl jen noční můrou, která k vám chodila uprostřed noci; chodil po těch samých ulicích jako jejich děti, když slunce bylo vysoko na obloze a spalovalo černý asfalt. Největším mýtem ale bylo, že trestal děti. Přízrak trestal každou žijící bytost, a podle toho jste poznali, že byl někdo opravdovým monstrem – když byl strach dospělého větší než strach dítěte.

Maria zírala na chladný nerezový nůž, který svíral v ruce, a její zelené oči vedly souboj s těmi, které patřily osobě, ze které mělo toto město strach. Šlo o to, že pohádky o slabých princezničkách a šílených monstrech byly prostě takové.

„Co je?“

Lucca na ni ještě chvíli hleděl, než vzal nerezový nůž a vrátil se ke krájení zeleniny. „Nic.“

Stejně jako věděla, že on neměl rád její ,Co je?´, neměla ani ona ráda jeho ,nic´. Na něco přišel a nelíbilo se mu to, co si dal dohromady.

„Kvůli čemu jsi musela jít do školy?“ zeptal se.

Snažila se ze všech neohlédnout na Lea, který teď seděl vedle ní a zalhala, „Obvyklé kraviny od školy – chtěli, abychom jim věnovali buď čas a nebo peníze, jako kdyby neměli dost nafoukaných matek, které dychtivě stojí u dveří, aby pomohly utratit prachy bohatých otců.“

„To je debilní vtip,“ zahřměl za ní hlas.

Když uviděla přicházet svého dalšího bratra Nera, věděla, co tím přesně myslel. Legacy Prep byla chamtivostí naplněná střední škola s hierarchií, která se skládala ze správců, bohatých rodičů a studentů fakulty, a nakonec z těch méně šťastných, kteří byli schopni projít sítem jen kvůli zákonům, které požadovaly, aby byly školy dostupné pro více studentů. Legacy Prep byla zkorumpovaná asi jako rodina Carusů.

Lucca se podíval na Lea. „Jenom kvůli tomu chtěli mluvit s jedním z nás?“

„Jop,“ zalhal Leo bez mrknutí oka a naklonil se přes pult, aby si vzal jablko. „Co bude k večeři?“

„Chili.“

„Zase, tak brzy?“ zeptala se Maria s ohrnutými rty, i když přesně věděla, proč to vařil. „Zacházíš daleko od svých italských kořenů, bratře.“

„Chloe má taky ráda recepty naší matky, víš.“ Leo se nafoukl, také dobře věděl, proč to Lucca vařil.

Hodil po nich zlostný pohled. „Tak si kurva vařte sami.“

Odhodila si vlasy přes rameno a vesele to odmítla. „Ne, díky.“ Nebylo to tím, že by neuměla vařit; upřímně řečeno se jí jen nechtělo. V jejich rodině to byla jediná věc, u které se nehledělo na ,společenský´status, a ona z toho hodlala vytěžit co mohla.

Normálně by lidi šokovalo, kdyby viděli Lucca – a.k.a. Přízrak – vařit a skutečně v tom byl dobrý, ale jeho rodině to dávalo smysl. Byl Ital, a každý zatracený Ital prakticky vyrostl v kuchyni a naučil se, jak dělat těstoviny. A pokud nevařili, tak jedli. Ze všech z nich, nejen že měl Lucca nejvíc zkušeností – byl z nich nejstarší a s jejich matkou strávil nejvíc času před její předčasnou smrtí – ale byl z nich také nejvybíravější. Líbil se mu jen způsob, jakým vařil – ten, jakým vařila jejich matka – a jeho patro bylo rozhodně nejjemnější, zatímco Leo byl víc než šťastný, když si každý večer mohl objednat pizzu. Vaření bylo u Lucca kontrolní věcí, a jedině Maria si to uvědomovala.

A uvědomovala si to, protože to chápala.

Chápala jeho.

Dokud se nenarodil Leo, nevěděla jejich matka, že by s nimi bylo něco špatně. Byl tím nejskvostnějším a nejdokonalejším miminkem, které si matka mohla přát, a každá matka si myslela, že její dítě bylo tím největším darem od Boha. A zatímco toto platilo pro Lea, tak pro ty ostatní ne. To byl důvod, proč to neviděla. Myslela si, že její první tři děti byly příliš dokonalé pro tento svět – dokud dokonalost skutečně nepřišla. Poté si uvědomila, jak moc byly její první tři děti komplikované.

Jako děti chodily k psychologovi. Nero strávil u doktora nejméně času, zatímco Mariina a Luccova sezení trvala mnohem déle, protože bylo potřeba se vracet na několik návštěv, než byla stanovena diagnóza. U všech tří byla klasifikována stejná mánie. Jejich otec měl antisociální poruchu osobnosti, což byl jen hezký název pro psychopata.

U dítěte bylo vzácné, když bylo diagnostikováno s takto vážnou poruchou, ale ukázalo to rozsah jejich špatných genů. Genů, které v průběhu dějin nesly mnohé mafiánské rodiny. V těchto rodinných liniích nebylo neobvyklé se s touto diagnozou narodit, a nebo ji časem získat. Měli prostě smůlu, že měli jednu z nejhorších psychických nemocí, pokud vůbec horší existovala. 

Každý psychopat byl jiný, a každý psychopat měl svou vlastní zvrácenou verzi správného a špatného, což byl důvod, proč byli tak diametrálně odlišní.

Nero byl nejvíce jako jejich otec. Oba mají mnohem mírnější příznaky než ostatní dva.

Lucca byl takový, jaký byl. Pro nikoho se neměnil a pozval svět, aby ho viděl takového, jakým byl. Byl tím nejvíc nevyrovnaným z nich. Jediná věc v tomhle posraném šíleném světě, která ho držela přivázaného k zemi a ne v pekle, byla jeho snoubenka, Chloe Mastersová.

Maria byla úplně jiný případ. Poté co slyšela, že měla antisociální poruchu osobnosti, vrátilo se její mladší já domů a zalezla si do otcovy kanceláře, aby si přečetla jednu z těch knih o duševním zdraví. Ten den o sobě zjistila víc, než kdy měla nebo chtěla. Jak si četla každou vlastnost, měla z toho čím dál větší husí kůži …

Okouzlující.

Narcistická.

Mazaná.

Manipulativní.

Povrchní.

Věděla, že všechny tyto rysy měla, ale nevěděla, že je mají psychopati. Mohli jste si myslet, že byli samotáři nebo dokonce ztroskotanci, ale to oni nebyli. Psychopati byli výherci.

Nicméně ta poslední vlastnost byla komplikovanější – nedostatek empatie. Neznamenalo to, že psychopati nebyli vůbec empatičtí; spíše by se to dalo popsat tak, že měli vypínač empatie, což jim dovolilo, aby nikdy necítili lítost.

To bylo to, co dělalo z Lucca jednoho z největších zástupců šéfa v historii mafie, když se každý den jeho pověst stávala silnější než  pověst jejich otce.

Ale u Marii to bylo to, proč ji všichni podceňovali, ale protože byla podceňovanou ženou, drželo to Mariu připoutanou k zemi.

Nebylo to tak, že by nebyla empatická; měla ji v sobě jen velmi málo. Jediní lidé, ke kterým něco opravdu cítila, byly ženy v jejím životě a Leo. Neexistoval muž, na kterého by se podívala a něco k němu cítila … až na Kaynea.

Naproti tomu s ženami se mohla setkávat a padnout si do oka okamžitě. Proto si všichni kolem ní asi mysleli, že byla na ženský a upřímně, nikdy si nebyla schopná sebe představit s mužem. Stejně jako muži v rodině Carusů od ní očekávali určité věci, i ostatní muži očekávali určité věci od žen a svých budoucích manželek. Tohle ona ale nehodlala přijmout.

Respektovala jen několik mužů, jako Lucca a Nera, ale opravdu jí záleželo jen na Leovi, protože on byl vším, čím ti dva nebyli. Nebyl uvnitř zlomený a temný. Byl čistý a rozzářený. Stejně jako byla jejich matka.

Dokud nebyla jejich matka po smrti, nezajímalo Mariu, jak jejich matka skončila s jejich otcem. Bylo vtipné, jak se po něčí smrti změní všechny vzpomínky, které jste s ním měly, jako kdyby smrt přícházela s jiným pohledem. Ty samé vzpomínky, které jste kdysi viděli skrz růžové brýle, byly najednou zahalené v šedých odstínech. Její nový pohled ji nechával hádat, jestli byla jejich matka s jejím otcem šťastná, protože si nepamatovala, jestli opravdu šťastná byla.

O otci nepochybovala, protože nikdy pro něj žádná jiná neexistovala, a ani existovat nebude. Přestože byl Dante pořád naživu, zemřel ve stejnou chvíli, kdy byla jeho žena zavražděna na tom parkovišti.

Sledovala Lucca, jak dával ingredience do pánve, byl stejný jako jejich otec v tom, že pro Lucca znamenala nejvíc jen jedna osoba. Až na to, že pro Lucca by neexistoval žádný život, pokud by Chloe zemřela. A pokud existoval Bůh, dovolil by ďáblovi, aby si vzal Luccovu duši jako první.

„Udělej mi laskavost,“ začal Nero a sahal si do kapsy. „Zjisti, jestli některý ze studentů navštěvujících školu na základě stipendia nemá nějaké nedoplatky na účtu za obědy. Pokud ano, zaplať to, když Legacy Prep tak zasraně moc potřebuje prachy.“

Když pohlédla na ten balík hotovosti, co Nero hodil na pult, bylo jasné, že Carusovic muži byli prokletí láskou k jedné jediné ženě.

Jen doufala, že pro jednou se konečně vyplatí být ženou v této rodině a vynechají ji z toho.