FM - 74. kapitola

Překlad: Mishacka

Peter

            Ignoruju otravnou bolest v boku, když nesu Sáru zpátky do našeho domu. Je schopná chodit – vím to, protože mi to roztřeseně řekla – ale je mi to kurva u prdele. Je hrozně bledá a vypadá křehce, proto ji musím držet a tisknout k sobě, abych se ujistil, že je fyzicky v pořádku.

            Ať můžu předstírat, že ona i dítě jsou v bezpečí.

            Z Kentova prohlášení mi ztuhla krev v žilách a ještě jsem se z toho úplně nevzpamatoval. To, že jsem sprintoval, tomu moc nepomohlo, protože moje ptichka byla ještě bledší, než je teď – dokonce vypadala ještě více křehce.

            „A jsme tady,“ řeknu tiše, když se přiblížíme k domu. „Okamžitě tě dostaneme do sprchy, ano?“ Celé oblečení je pokryté skvrnami, ale taky její tvář, dlaně a kolena.

            Neprotestuje – ani proti sprše, ani proti mojí pomoci - a to mi dokazuje, jak příšerně se cítí. Včera všechno vypadalo, že je v pořádku. Jakmile jsem ji svléknul, pustím vodu a čekám, až bude mít správnou teplotu. Potom ji strčím dovnitř, mezitím se taky svleču a pak vlezu za ní pod sprchu. Obvazy mi okamžitě nasáknou vodou, ale je mi to jedno. Jsem si jistý, že to pro teď můžu vypustit, protože budu v pořádku.

            „Co jsi viděla, moje lásko?“ zeptám se něžně, když si do dlaní naliju sprchový gel. I přesto, že mám o ni starost, tak mi pták ztvrdne, protože ho láká její hedvábná kůže a prsa s růžovými hroty. Bezohledně potlačím nutkání na cokoliv jiného, než péči o ni. Sex tohle nespraví, i když bych si to moc rád přál.

            Moje ptichka se potřebuje postavit těm démonům, se kterými bojuje.

            Potřebuje, abych se já – i ona - k tomu dostal.

            Stiskne k sobě pevně oči a zakroutí hlavou. „Nemůžu o tom mluvit. Promiň.“

            Kurva. Nejradši bych prorazil pěstí sklo, ale místo toho ji začnu umývat s ohledem na to, jak je křehká, tak jemně, jak jen jsem schopný.

            Nepotřebuje další násilí.

            Viděla ho už příliš mnoho.

xxx

            Obavy smíšené se zdravou mírou viny mě stále zevnitř užírají, zatímco krmím Sáru obědem. Neměl jsem ji na těch třicet minut opustit. Měl jsem tam být, abych se tomu pokusil zabránit.

            Sakra, v prvé řadě jsem měl zabránit, aby prožila takové trauma. K mé úlevě vypadala po sprše lépe – do té doby mohla předstírat, že se cítí lépe, ale to by ji nesměl Kent objevit na zemi stočenou do klubíčka.

            „Proč nenecháme terapeutku, aby si po letu odpočinula?“ řekne potom, co ji informuju, že po jídle ji hned zavedu k lékaři. „Zítra bude dost času, abychom začaly s terapií.“

            „Odpočine si potom, co si s tebou promluví.“ Tohle neodložím. Rozhodně ne potom, co jsem viděl. Esguerra mi poslal zprávu, chce, abych se po obědě zastavil u něj v kanceláři, ale nechci ji zase nechat samotnou.

            Henderson a všechny ostatní sračky můžou počkat.

            Sara si povzdechne, posouvá kapustu po talíři a pak vzhlédne. „Víš, že potom, co si s doktorkou promluvím, tak se zázračně neuzdravím, že jo?“ Oříškové oči má znepokojené. „V podobných situacích terapie někdy nepomůže.“

            Alespoň si konečně přiznala, že nějaká situace existuje.

            Zvednu se a obejdu stůl až k její židli. „Já vím, lásko,“ řeknu něžně a dívám se na její odvrácenou tvář. Položím jí ruce na ramena, masíruju je a cítím, jak je napjatá. „Nestane se zázrak, ale je to první krok.“

            Klesnu na kolena vedle její židle, obejmu ji a nechám ji, aby cítila moji blízkost.

            Potřebuju se přesvědčit, že dokážu napravit škodu, kterou jsem napáchal.