Maria - 2. kapitola

Překlad: Clarissa

PŘESNĚ TAKHLE JSTE SNILI O ŽHAVÉM UČITELI

„Slečno Carusová.“ Kayne si rychle odkašlal, než se za svým stolem postavil. „Nečekal jsem vás.“

„Náš otec se zdržel v práci,“ řekla mu. Sotva postřehla drobnou změnu v jeho vzhledu poté, co ji uviděl. Známky přísnosti, které zlehka brázdily jeho tvář, najednou zmizely. Věděla, že musela toho tak-zatraceně-sexy-pro-střední-školu učitele angličtiny zaskočit. Usmála se, protože si byla jistá, že si vzpomínal na jejich dvě předešlá setkání, a dala mu vědět, že si říkali jmény. Upřímně, umírala touhou, aby její zatracené jméno znovu slyšela vyjít z jeho úst. „A jsem Maria.“

Koutky jeho úst pozvedl sexy úsměv, než chápavě přikývl. „Tak tedy, Mario.“

Bože, ten úsměv spolu s jejím jménem ji málem srazil na kolena.

„A vaše matka to také nestihla?“ zeptal se.

„Ne.“ To byl ten druhý velký problém, který dělal její dokonalý život … nedokonalým. „Je mrtvá.“

„Omlouvám se. Já jsem … Neuvědomil jsem si to.“

„To je v pořádku. Stalo se to už dávno.“ Stalo se to, když jí bylo patnáct, abychom to upřesnili, a to jak se k ní ti strašidelní staří chlápci na matčině pohřbu chovali, jí bylo stejně tak nepříjemné, jako nyní bylo Kayneovi nepříjemné to, jak v pohodě byla Maria, když mu říkala, že je její matka mrtvá.

Přešla ke studentskému stolu, který byl nejblíže k tomu jeho, sundala si bundu z umělé kožešiny tělové barvy, pod níž měla ty nádherné fialové semišové šaty a posadila se za úzkou desku stolu, za kterou už kdysi byla donucena sedět.

„Ale já jsem tady,“ dala mu vědět mávnutím ruky, že tohle byl ten nejlepší rodič, který se mohl dostavit.

Obešel svůj stůl, stále poněkud zaskočen její přítomností. „Omlouvám se, tohle je velmi neobvyklé. Mohl bych to přeložit, jak by se to vašemu ot--“

„Je velmi zaneprázdněný, tak co kdybyste mi řekl, co Leo udělal a já slibuju, že“ - zvedla dva drobné prsty a překřížila je - „že mu to řeknu. Jsem si jistá, že vám buď zavolá, a nebo se postará o odpovídající trest.“

„Dobře.“ Znovu si odkašlal, udělal krok zpátky, aby si nedbale sedl na kraj svého stolu. Ano, přesně takhle jste snili o žhavém učiteli.

Oh, sakra ano, moc se jí líbila ta scéna, ve které se nyní nacházela.

Prohlížela si ze svého místa toho sexy učitele a užívala si ten pohled plnými doušky. Od jeho krátce střižených vlasů, které sotva odhalily jemný blond odstín až k místům, kde chyběly úplně, k jeho oholené tmavší bradce, až k bílé košili, která ukazovala pod ní ukryté svaly, když se hýbal. Bylo to jako úvodní scéna z laciného porna. Chyběla tu jenom kýčovitá dívčí školní uniforma, protože sexuální napětí tu rozhodně bylo, alespoň z její strany určitě.

„Teď mi povíte, co můj bratr provedl, pane Evansi?“ Maria nemohla odolat, aby ho takto nenazvala.

„Prosím, říkejte mi Kayne.“

To, jak to řekl, zatímco si uhlazoval svou námořnicky modrou kravatu na břiše, jen potvrdilo pár věcí. Za prvé, rozhodně si říkali jménem. Za druhé, sexuální napětí bylo z jeho strany také dost velké. A za třetí, nebylo mu příjemné, když mu říkala jeho příjmením, když seděla za tímto stolem. Říkalo jí to, že kašlal na to hrát role učitel/student, a to se jí líbilo. Hodně. Ukazovalo to nejen respekt k jeho profesi, ale také k zatracenému zákonu, že dospívající a jeho studenti nebyli jeho věc.

Když poprvé Kaynea potkala, byla zklamaná a divila se, proč sakra nemohla mít to štěstí, že by byl jejím učitelem, když chodila do školy ona. Sakra, chodila by do školy od rána do večera. Opravdu by mohla vsadit každý pár jejích Louboutinek na skutečnost, že poté, co Legacy Prep přijali pana Evanse, tak výrazně stoupla docházka studentek do školy. Ale teď Maria počítala svoje požehnání, protože věděla, že dveře jakéhokoli pekla, co byly mezi nimi, byly zavřené, zamčené a zašroubované.

„Leo se dnes při mé hodině věnoval psaní SMS nějaké dívce. Telefon jsem mu zabavil a ocenil bych, kdyby ho v mých hodinách nechával v kapse.“

Maria lehce nakrčila obočí, když konečně slyšela, co jejího mladšího bratra dostalo do problémů natolik, aby si to vyžádalo návštěvu školy. Nikdy nevíte, co od Carusů můžete čekat. Ale upřímně, tohle bylo … nic, s ohledem na její záznamy i záznamy jejích bratrů, které na této škole zaručovaly každému členovi fakulty, že pohrdal jménem Caruso až do posledního dechu.

Její starší bratr Lucca je předurčil k neúspěchu v den, kdy jeho psychotická-náctiletá-kuřácká prdel prošla dveřmi Legacy Prep. Poté, když konečně nastoupila na střední ona, no … moc se nelišila, jen méně kouřila. Po ní přišel Nero, pod kterým každá holka brečela, a nebo brečela, aby se pod něj dostala. A teď Leo. Mohl být obdařen krásou jako jeho další sourozenci, ale tady ty společné vlastnosti končily.

Když uviděl její rozpaky, nebo spíše jejich nedostatek, vstal a vrátil se ke svému stolu, aby otevřel šuplík a vytáhl z něj mobil. „Teď tu máme pravidlo, že si rodiče musejí přijít pro zabavený telefon v naději, že se sníží jejich používání.“

„Aha, dobře.“ Rozuměla tomu, ale nemohla si pomoct, aby se nezasmála pokusu udržet dospívající od pětipalcových displejů, když jsou na nich závislí. „A funguje to?“

„Tak, rozhodně je to pro ně osina v zadku, tedy ne jen pro ně ale i pro jejich rodiče.“

Maria se znovu zasmála jeho vtipu, tentokrát ještě víc kvůli té malé nadávce, která mu vyklouzla. Panebože, nikdy se mužským vtipům nesmála.

Znovu obešel stůl. Nyní se tyčil nad ní a podával jí telefon, aby si ho vzala.

Něco na Kayneovi prostě bylo … Byl to způsob jeho chování, který se lišil od chování všech těch mužů, kteří se kdy pohybovali v její blízkosti, a s ohledem na práci, kterou její otec dělal, jich bylo hodně. V jejím okolí nebyl nedostatek dobře vypadajících mužů, ale nikdo ani nepatrně nevzbudil její zájem. Jistě, mohla si myslet, že pro ně byla až moc dobrá, ale … no a co, sakra?

Kayne, nejen že byl jiný než Mafiáni, ale na jeho přítomnosti bylo něco, co dělalo vzduch kolem něj těžším. Jak teď byla mezi nimi vzdálenost jednoho kroku, cítila, jak jí pomalu docházel vzduch, zatímco se dívala do roztaveného zlata v jeho očích.

Natáhla ruku, aby si od něj vzala telefon, byla si jistá, že dovolí svým prstům, aby se dotkly těch jeho, protože si nepřála nic jiného, než se ho znovu od jejich prvního setkání dotknout a oplatit mu laskavost … 

… Poté, co další minutu vyčkávala, když zaslechla, jak její bodyguard neustále bušil na dveře dívčích toalet, rozhodla se, že byl čas vyjít ven. Byl to Nerův maturitní den. Popadla svou kabelku, a poté klapala jednou lodičkou za druhou.

„Do hajzlu! Sakra ...“ Nadávání hlubokým hlasem ustalo, protože si ten muž začal mumlat pro sebe.

Rychle upustila svou kabelku a dotkla se mužovy zvednuté ruky, kterou si tiskl k tváři. „Moc se omlouvám. Jste v pořádku? Úplně jsem zapomněla, že se ty dveře takhle rozletí.“

Když zaslechla tlumený smích, poslala svého hlídacího psa pryč, aby se šel smát někam jinam.

„Jo, jo, jsem v pořádku.“ Řekl to tak, jako by si přál poslat ji také pryč.

Bum, praštila jsem ho opravdu tvrdě.

„Jste si jistý, že jste v pořádku? Ukažte, podívám se na to.“ Popadla jeho zápěstí svou druhou rukou, aby mohla posoudit škody, které napáchala na jeho obličeji.

„Řekl jsem …,“ začal drsně, když sundal ruku ze svého obličeje, aby se podíval na ženu, která mu skoro vyrazila mozek z hlavy. Když se na ni podíval, zdálo se mu, že ztratil proud myšlenek. Chvilku mu trvalo, než si odkašlal, aby změnil tón svého hlasu. „Jsem v pořádku, opravdu.“ Usmál se na ni.

Bezmocně na něj zírala, její oči se nechtěly odpoutat od toho tekutého zlata.

Jak ucítila pod svými dlaněmi jeho silnou paži, uvědomila si, že ani jeho tělo nebylo špatné.

Ach, bože. Rychle od něj ucukla rukama, snažila se rozpačitě neusmívat, protože se ho dotýkala déle, než by měla.

Konečně uhnula pohledem. „Já, já se omlouvám. Cítím se hrozně, že jsem vás praštila.“

Já se právě zakoktala? Ztratit klid před muži bylo něco, co se jí nikdy předtím nestalo.

„Opravdu je to v pořádku. Byla to má chyba. Obvykle chodím dál od dveří, ale byl jsem zamyšlený.“

Usmála se na něj. Najednou se cítila mnohem lépe, když slyšela jeho skutečnou omluvu. „Nic tam nemám, ale doufám, že vy nebudete mít žádné následky.“

„Pokud ano, nebylo by to poprvé.“ Začal se sklánět k zemi. „Tady, podám vám to.“

Sledovala, jak zvedal její kabelku z podlahy, a cítila jeho pohled na svých úplně nových lodičkách tělové barvy, které to ráno vytáhla z krabice. Její tělo se mírně chvělo, zatímco jeho pohled stoupal po jejím těle nahoru, než se úplně narovnal. Díky, Christiane Louboutine.

Podal jí její kabelku, a když po ní sáhla a dotkla se ho, všimla si, že velikost jeho dlaně pokrývá celou kabelku.

„Děkuji vám.“ Ruka se jí začala třást, když sklouzla z jeho.

„Velmi rádo se stalo ...“

Zastrčila si pramen svých zlatých vlasů za ucho a usmála se.
„Jsem Maria.“ …

… „Jsem si jistá, že s Leem promluví,“ slíbila sladce. Slib, který mohla nebo nemusela dodržet.
Stále drželi telefon, tentokrát to byl Kayne, kdo se odtáhl jako první. Když zahlédla jeho váhající dotek, věděla, že se nechtěl odtáhnout, stejně jako nechtěla ona. Pokaždé, když se jejich žhavá kůže dotkla, bylo to tak zvláštně správné.

„Děkuji,“ řekl poté, co udělal tu věc znovu a odkašlal si.

Nechtěla déle pokoušet štěstí, že Leo dokázal udržet jejího bodyguarda na druhé straně dveří, vstala a vystavila znovu své největší přednosti – její nohy, díky kterým byla v podpatkách skoro stejně vysoká jako on.

Musela tomu učiteli zapsat bezvýznamné plus, když si dávala na čas s oblékáním své bundy z falešné kožešiny. Měl tu vůli udržet svůj pohled vkusně nad jejím krkem, což z něj udělalo zatraceného světce kvůli maličké kapce potu, která se mu začala tvořit u obočí.  

„Doufám, že se tu příště setkám s vaším otcem.“ Dal najevo, že to nebylo pro Lea jednorázové řešení. „Ale rád bych vás viděl znovu za jiných okolností.“

„Já také.“ Maria se usmála, než se vydala pryč. Vzdala by se jedinečné kabelky od návrháře, jen aby teď měla přilepený jeho pohled na temeni.

„Na shledanou, slečno Carusová.“ Ta slova vyletěla z jeho úst, když otevřela dveře zvědavým uším.

Způsob, jakým to řekl, přinášel příslib, že tohle improvizované setkání nebylo jejich posledním, a sesílalo po jejích čerstvě oholených a vystavených nohách mráz, až dokud neměla husí kůži úplně všude.

S ohledem na korunku na její hlavě, byla tohle opravdu velmi nebezpečná hra, kterou začínala cítit v kostech, ale … ona ji dokázala hrát.

Otočila se a mrkla na něj tak, že to mohl vidět jen on.
„Na shledanou, pane Evansi.“