Maria - 16. kapitola

Překlad: Clarissa

JAK CELÝ SVĚT PLAKAL

Naproti bujnému zelenému křoví, které ho obklopovalo, stálo ostře bílé, téměř jako zámek velké sídlo Carusových. Dům byl osvícen jako pitomý vánoční stromek, teplé bílé světlo ho osvětlovalo z různých úhlů, takže vypadal jako vzácné Smithsonianovo muzeum. Jako věci uvnitř, i tento dům byl zasraným Božím darem světu.

I když nebyl.

Alespoň teď už ne.

Jeho oči byly stejně slídivé jako jeho srdce plné nenávisti, když uviděl, že se světlo v ložnici rozsvítilo. Věděl, komu patřila ta tmavá silueta, kterou viděl skrz okno. Patřila dokonalé, krásné, malé, vzácné princezně s lesklými zlatými vlasy, kterých se nerad dotýkal, a přísahal sám sobě, že se jich nedotkne, ale pak odešla a posrala to tím, že otevřela svá pěkná ústa. Teď za to musí zaplatit … krví.

Byla to škoda, plýtvání světem a dobrým lůnem, ale Carusovi tu zprávu nedostali. Dostanou ji teď...

Stejně jako celý svět plakal nad ztrátou jejich oblíbené princezny Diany, budou Carusovi plakat nad ztrátou té jejich.

Dívka, která žíznila po moci, měla teď mít tu největší roli, a protože jednu hledala, dá jí on tu nejdůležitější.

Princezno Mario, budeš mým mučedníkem, a já ti na oplátku můžu slíbit dvě věci.

Věčnou lásku a krásu, navždy zakořeněné v srdcích mnoha lidí.

Italské kožené boty, které držely na jeho nohách, se každým krokem lehce krčily. Sevřel své rty a hlasitě zahvízdal do chladného nočního vzduchu, čímž vyfoukl obláčky malého kouře nesoucího melodii, kterou si zpíval v hlavě.

Dostanu tě … takže se modli k našemu Otci … abych minul … vystřelím jenom jednou.