HT - 6. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Před polednem Aggie probudilo odporné klepání na dveře. Popadla polštář a zakryla si s ním hlavu. Trochu to utlumilo vytrvalé klepání, ale bohužel nepomohlo k tomu, aby zase usnula. Když klepání začalo být hlasitější, tak si rozzlobeně odfrkla, odhodila deku na stranu, oblékla si župan a naštvaně se vydala ke dveřím. Tam stála její matka, která se nervózně ohlížela přes rameno.

„Co tady děláš?“ zeptala se Aggie.

Máma ji odstrčila, prošla dveřmi, které za sebou rychle zavřela a zamkla. „Pár dní tady zůstanu. Dáš si kávu?“ Pohledem zabloudila k otevřeným dveřím od zvukotěsného pokoje, kde pracovala Aggie se svými klienty. Zůstaly otevřené potom, jak včera Jace odešel.

Aggie chytla mámu za loket a chodbou ji odvedla do obýváku. Pokračovala pak dále až do kuchyně, kde byl velký bar. „Proč jsi přijela? Co tady děláš?“

„Hledají mě nějací chlapi. Nic vážného – jenom by bylo lepší, kdyby mě teď nenašli. Bude ti vadit, když si zapálím?“

Máma sáhla do kabelky a vytáhla si krabičku cigaret. Jednu si vytáhla a vložila si ji mezi rty natřené růžovým leskem.

„Popravdě, vadilo. Jdi si zakouřit ven. Já připravím kávu.“

Máma se přes rameno podívala k předním dveřím. „Stejně musím přestat.“ Vrátila cigaretu zpátky do krabičky a pak šla zavřít dveře do chodby. Aggie je většinou nechávala otevřené, pokud teda nečekala na klienta, ale pokud se bude její paranoidní matka cítit lépe, můžou být z důvodu větší bezpečnosti zavřené.

Máma šla za Aggie do kuchyně a sedla si k barovému pultu. Zívající Aggie začala připravovat kávu a mezitím se opřela o pult.

„Co je to s tebou?“ zeptala se máma. „Šukala jsi?“

„Co?“ Jak proboha tohle mohla máma vědět?

„Jsi nějaká celá polámaná.“

„Sklapni,“ řekla Aggie. „Nejsem.“

„Když to říkáš.“ Máma se na ni vědoucně podívala, natáhla se po kabelce a zase vytáhla krabičku cigaret. „Muži. Hlupáci. Všichni.“

Normálně by s ní Aggie souhlasila, ale včera večer potkala takového, který se jí líbil. Jediný, který způsobil, že chodila trochu nakřivo. „Všichni nejsou špatní.“

Máma si z krabičky vytáhla další cigaretu, dala si ji do pusy a zapálila. „Do prdele, potkala jsi nějakého chlapa, že?“

Aggie pokrčila rameny. „Možná.“

Máma si zhluboka potáhla z cigarety a pak se ke stropu krouživě táhnul dým. Aggie si opravdu přála, aby u ní doma nekouřila, ale s touhle ženou vedla tolik bitev, že si Aggie raději vybírala ty, které mohla vyhrát.

„Možná?“ Máma na ni povytáhla svoje upravené obočí. „Jak se jmenuje? Je hezký?“

„Mami, není tady žádný muž.“ Řekla Aggie a zakroutila hlavou. Nebyla ochotná vykládat svojí mámě o Jaceovi. Dokonce neřekne ani jeho jméno. Nedokázala ani popsat, za jak atraktivního ho považovala, anebo že ji jeho úsměv zahřál u srdce. A zvlášť se odmítala zmínit o tom, jak ji sexuálně naplnil. Tak, jak se ještě žádnému jinému nepodařilo. Věděla, že i kdyby se svěřila s byť jen maličkostí, tak matka v tom bude hledat jenom samá negativa, dokud Aggie nezapomene na to, jak úžasný byl. Tohle máma dělala vždycky.

„Tak co se s tebou děje?“ zeptala se Aggie. Máma se objevila jenom tehdy, když něco potřebovala. Když byla Aggie malá, tak máma byla většinou času pryč. Ta ženská se honila za jedním neexistujícím snem za druhým. Jejím snem ale nikdy nebylo mít dítě – spíše to bylo břemeno. Radši od svých rodičovských povinností utíkala. Aggie se s tím už před lety vyrovnala.

Voda na kávu dokapala a místnost naplnila vůně čerstvě uvařené kávy. Aggie ji nalila do dvou hrnků. Do mámina hrnku dala několik lžiček cukru, svoji měla ráda černou.

Máma chytla oběma rukama hrníček a napila se. „Dostala jsem tenhle skvělý nápad, abych tě vytáhla z toho striptýzového klubu.“

Aggie protočila oči. „Kolikrát ti to mám ještě říkat? Ráda tam pracuju. Netancuju tam, protože musím. Tancuju tam, protože chci.“

„Nebuď směšná, Agatho.“ Pohrdavě nad ní zakroutila hlavou. „Na internetu jsem si koupila knihu.“

„Knihu? Jakou knihu?“

„Jak vyhrát na automatech. Zaručeně.“

„To jsi neudělala.“

„Jo. A už jsem tuhle metodu vyzkoušela.“ Zářivě se usmála. „Vyhrála jsem pár dolarů.“

„To je super. To si pak můžeš splatit svoje kreditky.“

Máma si potáhla z cigarety. Napila se kávy. Chvilku jí trvalo, než se dostala k jádru věci. „Takže jsem si myslela, že když začnu s padesáti dolary, tak vyhraju dva tácy, a když začnu s padesáti tisíci, tak je můžu proměnit na dva miliony.“ Cigaretou mávla na Aggie a mrkla na ni. „V matematice mi to vždycky šlo.“

Aggie se zastavilo srdce. „Co jsi udělala, matko?“

„No co myslíš? Vzala jsem si úvěr a šla do kasina. Držela jsem se myšlenky, že jsem krok před nimi. Přesně jsem následovala pokyny z knihy.“

Ach do háje. „Kolik jsi prohrála?“

Máma se zadívala na špičku cigarety. „No, potom, co jsem prohrála první padesát táců-“

„Padesát tisíc!“

„Jsem si půjčila dalších padesát a…“ Naposledy si potáhla ze své cigarety a pak, když nemohla najít popelník, ji típla o Aggiinu žulovou desku.

„Prohrála jsi na automatech sto tisíc!“

„Ach, nenenene,“ řekla máma a zuřivě vrtěla hlavou.

Aggie se zhluboka nadechla.

„Na automatech jsem prohrála jenom padesát tisíc. Dalších padesát jsem prohrála na ruletě.“ Usmála se sladce jako med.

„Co se to s tebou děje?“ vykřikla Aggie.

„Chtěla jsem tě jen dostat z toho strip klubu, zlato. To je všechno.“

„Matko! Nepokoušej se to hodit na mě.“ Aggie si promnula tvář oběma rukama. V bance měla několik tisíc dolarů a další tisícovku měla schovanou v koupelně, ale nedávno zrekonstruovala svůj byt, aby tady mohla pracovat, takže se její rezervy značně ztenčily. V žádném případě nebyla schopná zaplatit sto tisíc. „Tak počkej chvíli.“ Tvrdě se zadívala na svoji matku. „Kdo tobě sakra mohl půjčit peníze? Nemáš dobrou platební morálku.“

Máma pokrčila rameny a začala si natáčet rudý pramen vlasů kolem prstu. „Ach, nějací chlapi.“

„Nějací chlapi?“

Stáhla k sobě obočí a našpulila rty. „Myslím, že patří k nějaké mafii,“ zašeptala a ohlédla se přes rameno, jako by čekala, že je za sebou uvidí stát s lopatami.

„Cože?“

Máma sebou trhnula. „Takhle na mě nekřič, mladá dámo!“

Aggie začala přecházet po kuchyni a kousala se přitom do prstu.

„Kdy jim máš ty peníze vrátit?“

„Brzo.“

„Jak brzo?“

Máma se přikrčila. „Tvůj tón se mi nelíbí, Agatho. Nezapomínej, s kým mluvíš. Kdyby nebylo mě, nebyla bys na světě.“

„Jak brzo?“

„Před třemi týdny.“ Vytáhla si z krabičky další cigaretu a zapálila ji.

Aggie nemohla ani zavřít pusu. Nebo dýchat. „A to mi říkáš až teď?“ vyprskla nakonec.

„Vím, jak moc máš práce. Nechtěla jsem tě zatěžovat svým malým problémem.“

Tak teď začala Aggie hyperventilovat. „Malý! Předpokládám, že jim máš dát i nějaký úrok.“

„Samozřejmě. Kdo by ti půjčil bez úroku?“ řekla máma a pořádně si potáhla z druhé cigarety. Vytáhla si ji z pusy, pomalu se nadechla a pak vyfoukla kouř z nosu.

„Za kolik?“

„Dvacet procent.“

„Ročně?“

Máma se zasmála, z pusy vyfoukla další kouř. Zadívala se Aggie do očí. „Neposkytují roční půjčky, zlato. Vážně jsem si myslela, že vyhraju jackpot, takže jim to bez problémů vrátím zpátky a ještě nám zajistím perfektní život – někde jinde, než ve Vegas. Vegas mě už unavuje. Tebe ne?“ Pokrčila rameny a zase si potáhla z cigarety. „Co si myslíš o Tahiti?“

„Ty jedna bláznivá ženská, zabijou tě.“

„A jak by pak z mrtvoly dostaly zpátky svoje peníze? Něco vymyslím. Vždycky to tak je. Ale do té doby nechci, aby věděli, kde jsem, takže u tebe chvilku zůstanu. Dobře?“

Ne, to nebylo v pořádku, ale co mohla dělat? Tohle byla přesně její matka – její směšná, hloupá a otravná matka. Kdyby ji tolik nemilovala, tak by ji uškrtila.

A pak tady byl ten drobný zádrhel, že večer má přijít Jace. Jak ho před touhle zvědavou ženskou schová? Její matka byla poslední osobou, se kterou by ho chtěla seznámit.