FM - 90. kapitola

Překlad: Sinnel

Sara

             

            „Nemyslíš si, že by to i tak mohla být past?“ zeptám se Nory, zatímco o hodinu později plaveme v bazénu olympijských parametrů. Jakmile krizí skončila, Yulia se okamžitě vrátila do svého pokoje, taktně tak šetřila Noru své přítomnosti, takže na terase nádherné usedlosti jsme jen my dvě.

            Dobře, a Rosa s Lizzie, ale ony obě dvě jsou ve stínu.

            „Možné je cokoli, ale Julian si to nemyslí,“ odpoví Nora a přetočí se na záda. Její tělo je v bikinách tak elegantní a atletické, že jde jen stěží uvěřit, že sotva před pár měsíci porodila dítě.

            Bikiny mám na sobě i já - ty, které jsem si vypůjčila od Yulii. Navzdory výškovému rozměru jsme si velikostně blízké. Šortky a trička, které tu na sobě nosím, jsou ve skutečnosti také Yulii. Když se stěhovali na Kypr, zapomněla je v Kentově domě a je víc než šťastná, že jsem něco z toho využila.

            „Dej mi vědět, pokud budeš potřebovat něco dalšího,“ řekla mi, když jsme spolu dneska ráno mluvily o tom oblečení. „Lucas má jen pro případ kufr plný mých věcí v letadle, takže jsem plně vybavena.“

            Obrátím svou pozornost zpátky na Noru a zeptám se: „A co se stane zítra? Myslí si Julian, že se Henderson v Bogotě skutečně objeví?“

            „V to doufá,“ řekne a silným plaveckým freestylovým pohybem se znovu vrátí k plavání. Jsem solidní plavkyní, ale musím napnout všechny své síly, abych s ní držela krok, zatímco svým tělem proráží vodu a ani na okamžik se nenatáhne po okraji bazénu.

            Je očividné, že o tomhle tématu nechce mluvit, ale já se nedokážu přimět nechat to být. „Co když ne?“ zeptám se, když zpomalí. „Nevyměnil se za žádné rukojmí.“

            Zastaví se a postaví se. Oběma rukama si shrne mokré vlasy dozadu na záda. „Nebyli jeho dcerou,“ řekne a zatímco se na mě dívá, zamžourá proti slunci. „Ale tak jako tak, i když věci nepůjdou podle plánu, Julian, Lucas a Peter budou improvizovat. To je to, co dělají, a jsou v tom dobří.“

            I když Nora neví o tom, co se stane, o nic víc než já, při připomínce Peterových schopností část toho svírání, co cítím v hrudi, povolí.

            Můj manžel je v tomhle dobrý.

            Děsivě dobrý.

            Plaveme ještě další hodinu a povídáme si o příjemnějších věcech, jako je Nořina připravovaná umělecká výstava v Berlíně - zřejmě je vážně malířkou - a když se Lizzie probudí a dožaduje se jídla, zamíříme zpátky do domu.

            S trochou štěstí to všechno do zítřka skončí.