CC - 23. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

„Myslíš, že to zvládne, úplně sám?“, zeptala se Cara s obavou v hlase. „Možná jsme měli letět s ním?“

Trelon políbil Caru na holé rameno. „Musí to udělat sám. S Kelanem jsme to dlouho probírali a rozhodli se, že to tak bude pro Trishino bezpečí nejlepší. Velké i menší lodě, jako ta, na které je Trisha, mohou být zachyceny senzory,“ řekl Trelon a snažil se zabalit Caru do přikrývek na posteli v jeho kajutě na V’ageru.

„Ale, co když…“ Když se jí Trelon přilepil na ústa, zmlkla.

Poslední hodinu diskutovali o tom, jestli měli Kelanovi krýt záda. Informace, které jim poskytl Dantor, byly ověřeny v interních záznamech, které získali z počítačů válečné lodě. Všechno, co jim řekl, se potvrdilo.

N’taschin osobní deník jim poskytl další informace, týkající se Raffinových tajných základen. Dulce převzal velení nad ukořistěnou lodí a s vybranou skupinou valdierských bojovníků a třiceti muži, kteří byli na palubě, vyrazili k dolu, kde byly drženy jejich rodiny.

Kelan se vydal se svým symbiontem za Trishou. Poletí k malému měsíci vedle Quitaxu. Byl to hustě zalesněný měsíc, na kterém žilo plno zvířat. Měl lepší šance, že ji najde a dostane do bezpečí, když bude cestovat sám. Podle informací bylo na malé lodi jen pět mužů. Kelan, jeho drak a jeho symbiont je dokážou bez problémů zneškodnit, především s ohledem na nepřátelskou oblast, ve které přistáli.

Momentálně si dělal Trelon větší starosti o svou družku. Trvalo to hodiny, než všechno vyřídili a Cara mu většinu času odpočívala v náruči. Vyděsil se, když otevřel dveře od komory, protože věděl, jak se v malých, uzavřených prostorách cítí. Její dračice mu detailně vylíčila, jakou hrůzu Cara v jeskyni zažila. Když zjistil, že se schovala v malé, uzavřené místnosti v blízkosti přistávacího hangáru, dělal si starosti, v jakém bude stavu.

Když jí Trelon olizoval krk, až se dostal k dračí značce, Cara zasténala. Naklonila hlavu na stranu, aby mu umožnila lepší přístup, a když se rty dotkl značky, která ukazovala, že mu patří, naskočila jí husí kůže. Cara se otírala o Trelona, a když ucítila, jak jí jeho zuby přejely několikrát přes značku a poté se do ní najednou zakously a vdechl jí do krevního oběhu dračí oheň, chtěla víc.

Místností se ozval Cařin výkřik a její tělo se svíjelo pod Trelonem, zatímco se v ní šířil žár dračího ohně. Trelon miloval zvuky, které ze sebe vydávala, když se s ní miloval. Jeho drak, zatímco do ní vdechoval další a další oheň, si tiše pobroukával. Pomalu se od ní odtáhl a olízl jí místo, kde ji jemně kousl. Malý zlatý symbiont, kterého měla ovinutého kolem krku, přiběhl kousanec vyléčit hned, jakmile Trelon obrátil svou pozornost Cařinu rameni.

„Trelone, to jsi udělal schválně!“, zabručela Cara, když ji zaplavily vlny touhy, které v ní vyvolal dračí oheň. „To ti vrátím!“

Trelon se zachichotal, protože cítil, jak i jeho se zmocňuje touha vyvolaná vzrušením jeho družky. „Chci, aby ses soustředila na mě, a ne na Kelana, Trishu, nebo kohokoliv jiného. Miluj se se mnou, suma mi mador.“

Cara se více než ráda podvolila vlnám horka. Chytila Trelona za hlavu, přitáhla si ji k ňadrům a roztáhla nohy. Prsty mu prohrábla vlasy, zatímco jí ožužlával prsa a pohybovala boky sem a tam, protože do ní pronikl jedním a hned na to druhým prstem.

„Jsi tak horká, tak vlhká,“ zavrčel Trelon a přirazil. „Chci tě ochutnat.“

„To chci také, ale mám ještě další fantazii,“ pronesla Cara se zákeřným úsměvem.

Trelon pozvedl obočí a zamračil se. „Jakou fantazii?“, zeptal se opatrně.

„Och, jen tuhle,“ prohlásila Cara a zapískala. Do pokoje přiběhl Symba a mířil si to přímo k Trelonovi. Narazil do něj tak prudce, že ho shodil z Cary a Trelon padl zády na velkou postel. Ještě než se stačil pohnout, ovinul mu Symba kolem zápěstí a kotníků dlouhé, zlaté řetězy a připoutal ho roztaženého k posteli. Když Cara uviděla jeho překvapený výraz, zachichotala se. Vyšplhala se po něm nahoru a věnovala Symbovi vděčný úsměv. Symba seskočil z postele a vykráčel z místnosti.

„Tolik k mé pomstě,“ zamumlala Cara a posadila se na Trelona. Sklonila se dolů a otřela se Trelonovi ňadry o hruď, zatímco ho nejdřív kousla a poté do něj vdechla dračí oheň.

Když Trelon v sobě ucítil oheň své družky, zařval. Zatahal za zlaté řetězy, ale osvobodit se mu nepodařilo.

„Rozvaž mě, Caro!“, požadoval Trelon. Jeho hlas byl touhou chraptivý. Jeho vlastní i touhou jeho draka.

„V žádném případě,“ odpověděla Cara a pohlédla Trelonovi do pohledné tváře. „Chytila jsem tě. Patříš jen mně, suma mi mador. Jen mně,“ zašeptala a poté mu ukázala, jaký je to nádherný pocit být chycen.

 

 

 

Konec druhého příběhu

Ukázka z dalšího příběhu

 

Řada pokračuje s třetím dílem Dračích lordů z Valdieru: Trishino pronásledování

 

Trisha Grove měla svou práci u Boswell International ráda, ale všimla si, že jí něco v životě chybí – její rodina. Byla připravená udělat tlustou čáru a odstěhovat se zpátky domů, do Wyomingu, kde žil její otec. Ale její poslední let pro Boswellovu společnost skončil neplánovanou cestou na jinou planetu. Trisha si nejdřív nebyla jistá, co je skutečnost a co ne, ale je pevně rozhodnutá vrátit se ke svému otci, ať to stojí, co to stojí.

Kelan Reykill je čtvrtý nejstarší syn v královské linii Valdieru. Jako velitel V’ageru, jedné z největších válečných lodí Valdierů, se pyšní svou disciplínou a svou schopností ovládat se za každé situace.

Aspoň, dokud nepotkal jednu tvrdohlavou lidskou ženu z primitivní planety, na které vyhledal úkryt jeho bratr.