FM - 48. kapitola

Překlad: Clarissa

            Sara

             

            Musela jsem v peterově náruči odpadnout, protože mě probudí tiché mumlání hlasů mluvících rusky. Otevřu oči a vidím svého manžela sedícího s laptopem na klíně a dvojčata stojící vedle něj. Ukazuje jim něco na monitoru a mluví svým rodným jazykem.

            „Co se děje?“ zeptám se a posadím se. Jsem vyčerpaná jako kdybych byla hodiny mimo. A také jsem byla.

            Let ze Švýcarska do Venezuely je dlouhý.

            Muži pohlédnou mým směrem. „Jen se snažíme odhadnout, kde se ten odstřelovač schovával,“ řekne Yan ve stejnou chvíli, kdy Peter řekne, „Nic, lásko moje. Nedělej si starosti.“

            „Odstřelovač?“ Z čerstvého návalu adrenalinu vyskočím na nohy. „Jaký odstřelovač?“ A pak mi to dojde. „Aha, ty myslíš toho, který střílel na toho agenta, který tě zatýkal, a způsobil tím u všech paniku, že začali střílet? Přemýšlela jsem nad tím. Zpočátku jsem si myslela, že to mohl být někdo, kdo se ti snažil pomoct, ale nepomáhali ti, že ne? Snažili se způsobit problémy.“

            Peter se zlostně podíval na Yana – myslel si, že by mě před tím chránit? - než se otočil na mě. „Je to pravda,“ řekne stejným tónem.

            „Henderson si musel najmout odstřelovače, aby se ujistil, že budu během zatýkání zabit. Myslím, že měl v plánu mě falešně obvinit, pak využít úřady, aby mě sejmuly, společně s každým, kdo mi kdy pomohl – a udělat to hodně veřejně, tak aby to neuniklo žádným mediím. Pokud bych byl zatčen, mohl bych přesvědčit úřady o mé nevině nalezením skutečných viníků, a pak by se vše vrátilo tam, kde to bylo – a Henderson by mohl mít skutečný problém.“

            „Ale pokud by tam měl odstřelovače, proč tě prostě nezastřelil a místo toho zabil toho agenta SWAT?“ zeptám se a potlačím chvění, když mi myslí proběhne obrázek Peterovy hlavy rozstřílené na kousky. „Pokud ten sniper byl v pozici -“

            „Tak zaprvé, neměl optimální úhel, aby mě zastřelil,“ řekne Peter. „Nebo aspoň tohle jsme určili na základě mých vzpomínek na tu událost. Aby mě zasáhl, musel by ležet na střeše třípatrové budovy sousedního bloku. Pamatuješ na tu bílou, s šedivou střechou?“

            Kývnu a on pokračuje. „No, byl jsem blíž našemu domu, takže mě musela střecha zakrývat, alespoň částečně. Co je ale důležitější, pokud bych byl zastřelen neznámým odstřelovačem, mohlo by to způsobit nárůst podezření o tom, kdo skutečně stál za tím útokem, a hádám, že tohle bylo to poslední, co Henderson chtěl. Ale s tím zastřeleným agentem bylo skoro jisté, že policie bude předpokládat, že to byl někdo ve spojení se mnou, a já budu stejně zabit v následující přestřelce.“

            „Ale to se skoro stalo.“ Tentokrát to chvění nedokážu potlačit. „Byl jsi tak blízko smrti...“

            Peterovy rty se zkroutí do chladného úsměvu. „Ano, ale bohužel pro Hendersona se tak ani zdaleka nestalo.“   

            Zírám na něj, jemné vlasy vzadu na krku mi vstávají hrůzou při tom temném příslibu v jeho hlase. Na tuto jeho stránku jsem nezapomněla, ale bylo snadné na to nemyslet, když jsme žili náš život na předměstí. Ten Peter, s kterým jsem souhlasila, že si ho vezmu, byl úplně jiný než ten pomstychtivý vrah, který vtrhl do mého domova, aby zavraždil George, ale bylo možné předstírat, že jím byl – že už není schopný těch hrůzných věcí, které dělal, aby pomstil Tamilu a svého syna.

            Až na to, že toho schopný je.

            A vždycky bude.

            A teď má ještě další důvod, aby po Hendersonovi šel.

            „Jak to uděláš?“ zeptám se a dokonce i já jsem překvapena, jak konverzačně to zní. „Už máš nějaký plán?“

            Protože Henderson za tohle zaplatí životem. Můj smrtící manžel donutí svého nepřítele zaplatit desetkrát víc, a jakkoliv to zní hrozně, nedokážu při té myšlence v sobě posbírat ani co by se za nehet vešlo morálního pobouření.

            Právě probuzené monstrum uvnitř mě chce, aby Henderson trpěl, aby poznal bolest a zdrcující ztrátu.

            Peterův chladný úsměv nezklame. „Nedělej si starosti s podrobnostmi, má lásko. Stačí říct, že se z toho nedostane.“

            „Já vím, že ne,“ řeknu tiše a dívám se svému manželovi do očí. „Ty mu to nedovolíš.“

            Poté vstanu a odcházím do koupelny, abych se osvěžila s vědomím toho, že mě Peterův pohled sleduje, jak procházím kabinou letadla.