Dirty - 49. kapitola

Překlad: Lucie

Twitch

            Plížit se ke spícímu Giu Gambinovi bylo uspokojivé. S Evanderem jsme se opatrně přiblížili, čekali jsme neočekávané, ale ten debil opravdu spal.

            Když jsem ho pistolí šlehl do hlavy, probudil se s trhnutím, házel sebou, stáhl ze sebe přikrývku a zakřičel, „Co to kurva?“ Když se konečně posadil, Evander rozsvítil světla, aby odhalil zkrvavený a šílený obličej Gia Gambina, a popadl ho za odřené čelo jako nasupené dítě. Gio uzamkl svůj pohled s Evanderem a zakřičel, „MacDiarmide, nepřijdeš do chlapova domu uprostřed noci, natož aby ses mu vplížil do ložnice, ty špatně vychovanej sráči!“

            Polovinu obličeje mi zakrývala maska, takže Gio Gambino nemohl vidět, jak se mi zkroutily rty, ale uslyšel moje zavrčení. Když se na mě podíval, jeho hněv mírně zmizel, když si uvědomil, že je v průšvihu.

            Musel se držet, když se Evandera klidně zeptal, „O co tady jde?“

            Ani jsem se nehnul ze svého místa poblíž noh postele s pistolí v ruce, zatímco se Evander pohyboval po místnosti a při chůzi mluvil. „Vždycky jsme věděli, že jsi špatné sémě. Vždycky s tebou nebylo něco v pořádku. Nebyl jsem jediný, kdo to viděl, ale jsi Gambino, takže jsem se nechtěl vypořádávat s násilnými záchvaty hněvu, které sebou nesla výchova tvého otce.“ Zastavil se a otočil se k němu. „Něco na tobě je prostě špatně.“ Přistoupil blíž k posteli. „A když jsem se doslechl, že Alejandra Castillo se pohřešuje, tak mě ani nenapadlo, že bys to udělal.“ Evander se na mě podíval s chladným úsměvem. „Pomyslel jsem si, ‘Přece by nebyl tak hloupý. Ani náhodou by to neudělal.’“

            Hlas zpoza masky ze mě vyšel lehce tlumeně. „Ale udělal.“

            Evander přikývl na souhlas. „Ale udělal. A také ji zohavil.“

            Gio nevěřícně zavrtěl hlavou. „Proto jste tady? Kvůli ní?“ Krátce se zasmál, než se mu zkřivil obličej. Natáhl se, aby si sevřel vlasy oběma rukama a zatahal za ně v absolutní zuřivosti, než zařval, „Co na ni kurva všichni vidíte?“

            „Kde je?“ Zeptal jsem se, ale všichni jsme to vzali jako požadavek.

            Gio zavřel oči a zhluboka se nadechl, než pomalu vydechl. „Musíte pochopit, že tohle je její vina. Všechno to způsobila ona. Vzala mi mého bratra a teď za to zemře.“

            Evander se zamračil, „Ne, Gio. Jediné, co udělala, bylo, že ukončila to denní mučení, kterého se jí dostávalo od tebe a Dina. Kdybych to věděl...“ Evanderova slova byla řečena tiše. „Ach ano, všechno to vyšlo najevo. Už se před tím neschováš. Tvoje rodina byla kompletně zničena kvůli neúctě, kterou jste způsobili. Neudělala to ona, Gio. Ale vy. Pokud potřebuješ z toho někoho vinit, podívej se do zrcadla a najdeš tam muže, který je za to odpovědný.“

            Gio nesouhlasně zavrtí hlavou a já se znovu zeptám, tvrději než posledně, „Kde je?“

            Giovy oči se kvapně otevřou. „Chceš ji? Fajn. Tak si ji vezmi.“ Rty se mu znechuceně stočí. „Vezmi si ji a vypadni kurva z mého domu.“ Samolibě se zakření, jako by jeho slova byla nějakým osobním vtipem. „Je v suterénu.“ Když se nikdo z nás nepohne, vzhlédne na Evandera. „No? Vezměte si ji a běžte do hajzlu.“

            Evander si z kapsy vytáhne pár černých kožených rukavic, nasadí si je a potom z bundy vytáhne pistoli. Zeptá se mě, „Co uděláš se vzteklým psem?“

            Má odpověď je jednoduchá. „Utratím ho.“

            Evander nakloní hlavu. „Jasně, dobře. Ale tohohle nezabiju.“ Giovy oči ztuhnou a Evander se zašklebí. „Ne. Jenom mu nasadím náhubek.“ Poté zvedne zbraň a dvakrát stiskne spoušť.

            Gambino křičí v agónii, když se mu kolena rozletí na kousky.

            Zatímco ignorujeme jeho výkřiky a nářky, ho s Evanderem svážeme jako prase, kterým je.

           

            Stojím za Maximem Nikulinem a celé mé tělo se třese vztekem. Ještě si nevšiml, že má společnost.

            Malá žena přivázaná k velkému dřevěnému X je k nepoznání. Obličej má oteklý, oči má černé modřinami,  a teď i kvůli téhle zvrácené kurvě má zubatou ránu, která se jí táhne přes obličej.

            Neznám tuhle ženu, ale pokud si ji Julius vybral, tak to jsou všechna ujištění, který potřebuju. A právě teď je krutě týraná.

            Ne.

            Takhle to nepůjde.

            S pistolí v ruce bleskurychle obmotám ruku kolem Maximova krku a začnu ho rdousit. Pustí nůž a začne bojovat. Dá mi loktem, tlačí mě, snaží se se mnou pohnout jakýmkoliv způsobem, ale jediné, co dělá, je, že pohání můj vztek. Aniž bych to věděl, hodím ho na stůl, přičemž srazím dolů židle, když mu do nich vrazím hlavou. Čím déle bude bojovat, tím žhavější budou uhlíky, které podpalují mou zuřivost.

            Maximům odpor slábne, dokud se už ani nemůže nadechnout.

            Plánem bylo nechat ho omdlít, svázat ho a pak ho doručit Blackovi do vazby. Ale jak tu tak stojím s tím dusícím se šílencem ve svém držení, se podívám na zlomenou ženu kterou označil, a vím, že v tuhle chvíli nemůžu udělat to, co jsem původně zamýšlel.

            Poruším slib, který jsem dal Blackovi, a pravděpodobně mě to bude stát mou svobodu, ale nemůžu nechat Maxima Nikulina žít.

            Muž v mém držení upadá do bezvědomí, padá přede mě na kolena a já ho následuju dolů. Když mu hlava plandá na straně, pustím ho, zvednu ruce po stranách jeho hlavy a pevně ho za ni chytím. S rychlým trhnutím zazní několik praskajících zvuků a pak ho pustím. Se zaduněním spadne na zem, šilhavé oči má do široka otevřené, pusu rozevřenou a hlava mu sklouzla do nepřirozeného úhlu.

            Bez dalšího přemýšlení se přesunu k nahé, zjizvené a nehybné drobné ženě přivázané ke kříži. Uvolním uzly na nohou i na rukách a položím ji na zem.

            Srdce mi poklesne. Nevypadá, že dýchá.

            „Ano?“ Jemně ji poklepu po tváři. Ne. Rozhodně nedýchá. Moje panika stoupá. „Ano, kurva! Zůstaň vzhůru. Do prdele, probuď se.“ Moje jediné myšlenky jsou, že ji takhle najde Julius. Zavrčím. „Žij, zatraceně!“

            Sklíčeně zavřu oči, jak její malé, ochablé tělo leží na mém. Je tak malá. Tak drobná.

            Ne. Neodejde bez boje.

            „Žij. No tak, holka, dýchej. Dělej.“ Položím ji na zem, ruce umístím mezi její prsa a pumpuju. Dělám to už nějakou chvíli, ale… nic.

            Ne.

            Julius nemůže ztratit další osobu.

            Přitáhnu si ji k sobě, houpu jejím tělem, jako by byla dítě, a prosím ji, aby nenechala mého nejlepšího kamaráda pochovat další osobu, kterou miluje. Zašeptám ji do ucha. „Jestli to nemůžeš udělat pro Juliuse, udělej to, abys ty zkurvysyny naštvala.“

            „Twitchi, potřebuji, abys ji držel klidně,“ ozve se tichý ženský hlas a já vzhlédnu, abych zjistil, že moje sestra k nám míří s injekcí. Evander je v těsném závěsu. Držím Anu klidně, když jí Manda otevře pusu a vstříkne jí injekci pod jazyk.

            Pak čekáme.

            Manda zamumlá, „No tak.“ Uplyne však minuta a nic se nestane. „No tak, Ano. Bojuj, sakra!“ Manda se na mě podívá a přikáže. „Polož ji na záda. Teď.“

            Udělám, jak je mi řečeno, a šokovaně sleduju, jak moje sestra zatne prsty na obou rukách k sobě, aby utvořila obří zavřenou pěst. Zvedne ji vysoko a pak tvrdě bouchne Anu do hrudi. Zaskřípe zuby a mezi ranami vrčí, „Ty. Takhle. Rozhodně. Neumřeš.“ Dá ji další ránu, a pak zakřičí, „Slyšíš mě, Ano? Můžu tohle dělat celou noc!“

            Uplynou další čtyři údery, a když ji Manda udeří popáté, tvrději než předtím, sleduju v úžasu, jak Anino tělo ztuhne. Otevře oči tak doširoka, jak jen kvůli modřinám dokáže a zhluboka vydechne. A ve chvíli, kdy se to stane, Manda se hlasitě rozvzlyká a opře se dozadu na Evandera, který ji pevně sevře.

            Aniny oči se znovu zavřou, ale hruď se jí hýbe, jak zhluboka dýchá.

            „Juliusi,“ zaskřehotá a natahuje třesoucí se ruku k muži, který tu není.

            Pohnu se, abych ji za tu ruku vzal, ale v tu chvíli ho uslyším.

            „Jsem tady, zlato.“ Julius si vedle ní klekne, chytí ji za zdravou ruku a pevně ji stiskne, přičemž má oči jen pro svou ženu. „Jsem tady.“

            Hlas ji už nefunguje, když vydechne, „Miluju tě.“

            A poprvé v životě vidím svého bratra brečet. Ramena se mu otřásají tichým vzlykáním, jak mu slzy stékají po tvářích. Skloní se dolů k její oteklé tváři a jemně jí políbí na rty, když zašeptá, „Moc se omlouvám, zlato. Miluju tě. Miluju tě víc, než by muž měl milovat svou ženu.“ Z jeho unavených, chvějících slov se mi v krku udělá knedlík. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil. Chtěl jsem umřít. Prostě schytat kulku a odejít k tohohle světa.“ Povzdechne si úlevou. „Odejdeme odsud. Odstěhujeme se pryč od všech těch špatností, dobře? Budeme žít, ty a já. Už žádné další kraviny, dobře?“

            Aniny rty se pohybují, ale nevyjde z nich žádný zvuk. „Dobře.“

            Julius poklekne a podívá se na Mandu. „Děkuju.“ Obrátí se k Evanderovi. „Dlužím ti.“

            Ale když se Julius podívá na třetí osobu, cizince s polomaskou přes obličej, o kterém by přísahal, že byl v mstnosti, tak ho nenajde.

            Už jsem totiž pryč.