Dirty - 41. kapitola

Překlad: Lucie

Ling

            Nevrátili se domů dřív než po svítání. Stojím u kuchyňského pultu a popíjím kávu, aby si mysleli, že jsem se právě probudila, tak předstírám bdělost. Nemusí vědět, že jsem vůbec nespala.

            Při pohledu na ně se v duchu ošiju. Julius vejde první, drží ji za malou ruku a táhne její unavené tělo, přičemž dává pozor, aby na ni nespěchal. Křehká květinka. Ospale zamrká, oči se jí samy od sebe zavírají.

            Projdou kolem mě, jako bych tu vůbec nebyla.

            Protože pro ně nejsem.

            Když si lehce odkašlu, Julius se na mě otočí, zatímco si Alejandru přitáhne blíž, sevře si ji u boku, zatímco ona zavře oči a na tváři se ji usadí klidný výraz. „Myslel jsem, že budeš spát.“

            To mě zasáhlo. To je všechno, co teď jsem.

            Vedlejší myšlenka.

            To poznání mě zasáhlo.

            Jak se věci změnily. Tahle malá žena má nad ním tak velkou moc o kterém jsem si myslela, že je natolik chytrý, než aby se sebou nechal takhle zacházet.

            „Hej,“ začala jsem, ale přerušil mě.

            „Vydrž chvilku,“ zamumlal a odvedl Alejandru do své ložnice.

            Do jejich ložnice bych měla říct.

            Ugh. Ta myšlenka mi rozproudila žilami tekuté teplo.

            Když se vrátil, vypadal vystresovaně a unaveně, jako kdyby z něj zbyla polovina muže, kterým byl před čtrnácti dny. „Co se děje?“

            Pečlivě si rozmýšlím, co řeknu. Nechci se zbavit potřebných. Chci jen uvést fakta. Vyčistím si hrdlo a vyklopím to. „Co se s námi stalo, Juliusi? Nemluvíš se mnou. Už se na mě ani nepodíváš. Věci byly dobré, než se tu ukázala ona.“

            Odpověď, v kterou doufám, nikdy nepřijde. Místo toho, aby mi bylo řečeno, že jsem nenahraditelnou součástí tohoto týmu, se jeho obočí zmateně stáhne. „Co tím chceš říct? Končíš?“

            Já, skončit?

            Zná mě vůbec?

            Hraju na výhru. Vždycky. „Ne nekončím. Jen doufám, že tahle změna není trvalá, to je všechno. Chybí mi, jaké to bývalo.“

            Mé obavy jsou odstrčeny stranou, když si sedne na stoličku u kuchyňského pultu a přejede si rukou po tváři. „Nevím, co se děje, Ling, a nevím, jestli ještě někdy to bude stejné. Ale teď máme důležitější věci, se kterými se musíme vypořádat.“ Povzdechne si. „Na Alejandřinu hlavu je vypsaná odměna.“

            „Důležitější věci, se kterými se musíme vypořádat,“ tak to řekl. Tím myslel, důležitější věci, než jsem já.

            „Dobře,“ řekla jsem bez emocí. „Tak co s tím uděláš?“

            „My,“ pronese a zvedne hlavu, aby jeho pohled přistál na mě. „Co my s tím uděláme,“ prohlásí. „Sám to nezvládnu, Ling Ling. Potřebuju tvoji pomoc.“

            Ztrácím svého jediného přítele a to mi láme mé zčernalé srdce. Tohle není ten Julius, kterým byl před čtyřmi roky. Sakra, tohle není ten Julius kterým býval před měsícem. Neznám tohohle muže ale Julius, kterého znám, by se nenechal od ženský tahat za koule.

           Jediné co mu můžu teď nabídnout je nucený úsměv nad tím, jak se rozpadl na kousky nad ženskou kundičkou. „Dobře, šéfe. Co s tím budeme dělat?“

            Zuřím v naprostém tichu.

            Podívejte se na něj.

            Podívejte se, co s ním udělala, co udělala muži, kterého jsem jako jednoho z mála obdivovala.

            K čertu s ní. Tohle neskončí dobře.

            Dostane, co si zaslouží.

            Ta děvka za to zaplatí.