CH - EPILOG

Překlad: Lucianna

EPILOG – Viper

Naše sezóna skončila. Nezvládli jsme playoff – opět. Prohra byla frustrující, ale aspoň jsem měl skvělou, malou partu, se kterou jsem pobýval každý večer, aby zmírnila tu ránu. Než oficiálně začalo léto a všichni se vydali svými vlastními cestami na několik měsíců, Michelle a já, jsme se rozhodli pro grilovačku v jejím domě. Něco jako poděkování všem, za jejich podporu, během posledního roku.

Byli jsme v plném nasazení přípravy domu, celý týden: hloubkový úklid, utírání prachu, hrabání dvora – všechny ty nezábavné věci.

„Jak ti to jde?“ Ohlédl jsem se na Mattewa, který mi měl pomáhat s vytrháváním plevelu, ale nějak mě místo toho strhnul, abych s ním sbíral žížaly do kbelíku.

„Fajn,“ odpověděl rozhodně, soustředěný na to, co dělal.

„Co to děláš?“

„Přetrhnul jsem žížalu napůl. Oba kousky se ještě hýbají.“ Otočil se ke mně, s ďábelským úsměvem na tváři. „To je tak cool. Má venku vnitřnosti!“

Byl jsem znepokojený a hrdý zároveň.

„Hej, máš hlad?“

Stále se díval dolů, na svého zmrzačeného, nového přítele, a přikývl.

„Dáme si přestávku a koukneme, jestli má mamka nějaký nápad na oběd.“ Postavil jsem se a šel za ním. „Pak by ses měl asi vykoupat, co? Máš špínu i na místech, o kterých jsem ani nevěděl, že existují.“

Matthew zvedl na nohy a šel se mnou do domu, ruku v ruce, samozřejmě. Zvykl jsem si na skutečnost, že pokud jdu kamkoliv s Matthewem, i někam tak blízko jako ze dvora do domu, byl vedle mě a držel mě za ruku. Nejen že jsem si na to zvyknul, těšil jsem se na to.

Otevřel jsem posunovací dveře a on vběhl dovnitř, míříc rovnou do své herny.

„Zastav!“ zavolala jsem, když byl v půlce chodby. Otočil se ke mně a já ukázal na druhou stranu chodby. „Ty. Koupelna. Ruce. Žížalí střeva.“

Michelle stála v obýváku, s rukama v bok a nakrčila obličej. „Chci to vůbec vědět?“

„Nejspíš ne.“ Zavrtěl jsem hlavou, když jsem si myl ruce ve dřezu. „Ale pokud bude chtít psa, řekni ne.“

Slyšel jsem ji za sebou, jak se posmívá.

Vysušil jsem si ruce do utěrky, došel vedle ní a podíval se na kartonovou krabici, kterou skládala. Ukázal jsem na ni. „Na co to je?“

Otočila se tváří ke svatební fotce jí a Mikea, která visela na zdi. „Na tohle. Je čas.“

Dal jsem jí ruce na ramena a trochu ji otočil k sobě. „Víš, že tě nežádám, abys je sundala. Nemusíš to kvůli mně dělat.“

„Já vím, že ne.“ Přikývla, když se dívala na zeď, hluboce zamyšlená. „Ale už to byl rok. Myslím, že jsem připravená.“

„Ok.“ Tohle byla část, kterou jsem jako chlap, nenáviděl. Měl jsem je za ní sundat? Podržet krabici? Obejmout ji? Odejít? „Můžu pro tebe něco udělat?“

„Ne, ale děkuji.“ Věnovala mi napjatý úsměv a pak se otočila zpátky ke zdi, a zhluboka se nadechla. „Ok. Jinak to nejde.“ Ruce se jí třásly, když do nich vzala černý rámeček a jemně ho zvedla ze zdi, a uložila ho do krabice.

Obezřetně jsem ji sledoval. „Jsi v pořádku?“

Polkla. „Jo. Jo, myslím, že jsem.“ Sundala další tři svatební fotky a dala je taky do krabice.

„Co to děláte?“ zeptal se Matthew za námi.

Oba jsme se otočili. Škrábal se na tváři a mračil se na nás.

„Ahoj, zlato.“ Michelle se skrčila před něj. „Jen sundávám nějaké fotky, abychom mohli pověsit nějaké nové.“

„Och.“ Jeho hlas se vytratil, jako by byl zmatený. „Takže táta už není můj táta? Je Viper můj nový táta?“

Michelle uniklo ze rtů tiché zalapání po dechu, když zavrtěla hlavou. „Ne, bejby. Stále je to tvůj táta.“

„Pojď sem, chlapče.“ Zvedl jsem ruku k Matthewovi a přešli jsme společně ke gauči, kde jsem ho zvedl a posadil si ho na klín. Kousal si ret a kroutil si ruce, když se na mě díval svýma velkýma očima. „Potřebuji, abys mě poslouchal, ano?“

Vykulil oči a přikývl.

Sehnul jsem se, aby moje oči byly v jeho úrovni. „Tvůj táta, vždycky bude tvůj táta, bez ohledu na cokoliv, ok? Já nikdy, nikdy, nezkusím, vzít jeho místo. Miloval jsem ho a vím, že on tě miloval víc, než cokoliv na světě, takže jsem slíbil, že pomůžu se o tebe postarat a ochraňovat tě, ale nikdy se nebudu snažit, být on.“

Matthew znovu přikývl. Nebyl jsem si jistý, kolik z toho, co jsem mu řekl, se dostalo do jeho čtyřletého mozku, ale mohl jsem opakovat tuhle řeč znovu a znovu, roky, kdyby to bylo potřeba.

Michelle odešla z místnosti a vrátila se za pár vteřin, s kapesníkem na oči. Popotáhla, přišla a pocuchala mu vlasy. „Nejsi šťastlivec? Máš tátu nahoře v nebi a nejlepšího přítele tady dole, aby se pomohl o tebe postarat.“

Zmačkala ubrousek a hodila ho na konferenční stolek, když prošla kolem k papírové krabici. Chytla kraj a zabručela, když ji tlačila přes místnost ke knihovně v rohu.

„Co teď děláš?“ zeptal jsem se.

Otočila se a přehlédla police s fotkami nahoru a dolů. „Teď pracuji tady.“

Pohlédl jsem na Matthewa právě ve chvíli, abych viděl malé cuknutí v jeho obočí.

„Nedělej to. Tyhle nech,“ trval jsem na svém.

„Proč?“ Otočila se tváří ke mně, s malým rámečkem v ruce.

Pokývl jsem k Matthewovi. „Je už tak dost zmatený tím vším. Nedávej všechny jeho vzpomínky do krabice. Vážně, nech je tam.“

„Ok,“ zaváhala, „ale chtěla jsem tam dát taky nějaké naše fotky.“

„Tak koupíme další polici a můžeme dát naše vzpomínky na ni, ale nech tuhle polici tak, jak je, pro Matthewa.“ Usmál jsem se na syna svého nejlepšího přítele, malého chlapce, kterého jsem miloval stejně, jako by byl geneticky napůl můj.

Michelle se podívala na fotku, kde byla ona, Big Mike a Matthew v Disney Worldu a políbila ji. Přišla a podala ji Matthewovi, který ji taky políbil. Otočila se, aby odešla, a já ji chytil zápěstí a přitáhl fotku k sobě, abych ji mohl taky políbit. Matthew se usmál a já si uvědomil, že nejlepší věc, jakou jsem mohl pro něj v celém životě udělat, bylo, ukázat mu, že jsem miloval jeho tátu tak hodně, jako on.

*****

O čtyři hodiny později, bylo na zadním dvorku rušno, abych tak řekl. Brody, Kacie a Louie, seděli kolem stolu a mluvili s Jodi a Vincem, kteří se stavili na pár minut, po dlouhém dni sázení lilií, na jejich zadním dvorku. Malá Grace spala Brodymu na hrudi, zatímco Emma seděla Kacie na klíně a házela si kousky melounu do pusy, a šťáva jí tekla po celé ruce. Já stál za Brodyho židlí a hlídal Mauru, která seděla na pískovišti.

„Od kdy máte trampolínu?“ zamračila se Jodi na dvorek, když sledovala Lucy, Piper a Matthewa, skákat na trampolíně s Andyho dětmi, Beccou a Loganem. „Nepamatuju si, že byste měli loni v létě trampolínu.“

„To proto, že neměli.“ Michelle vzala pivo z velkého, kovového, chladícího boxu, a otevřela ho. „Viper ji vlastně přivezl ze svého domu, před pár týdny.“

Louie vykulil oči a střelil ke mně pohledem. Mrknul jsem na něj, když se zakuckal lokem piva, kterého se právě napil.

Andy prošel posunovacím dveřmi a nesl si drink, který si právě uvnitř namíchal. „Podívejte, koho jsem našel, když jsem tam byl,“ zakřičel.

Darla a Neil na nás zamávali, když ho následovali ven.

„Jé! Zvládli jste to!“ zvolala vesele Kacie. „Nebyla jsem si jistá, jestli budete z té cesty zpátky včas.“

„Ani jsme ještě nebyli doma. Jsem vyčerpaná, ale nemohla jsem tohle propásnout. Jak se všichni mají?“ Udělali obchůzku, a objímali se, jak procházeli kolem všech. Když se Darla dostala ke mně, naklonila hlavu na stranu a usmála se. „Jsem ráda, že tě vidím tak zatraceně šťastného. Zasloužíš si to.“ Objala mě pažemi a já ji stisknul tak silně, jak jsem mohl.

„Díky. Ty taky,“ zamumlal jsem jí do ramene. „Podívej na nás, dvě dříve svobodné děvky, oba šťastně zadaní. Kdo by si to pomyslel, co?“

„Já ne.“ Zahihňala se, odtáhla se a cestou ode mě, mě políbila na tvář.

„Taylor a Isaac, by tu taky měli být za chvíli,“ prohlásila Michelle. „A doufám, že máte všichni hlad. Udělala jsem tunu jídla.“

„Počkej, tys vařila?“ Jodi zvedla obočí. „O-ou, doufejme, že pizzerie je v pohotovosti.“

„Přestaň!“ Michelle po ní hodila víčko, když přišla a objala mě kolem pasu. „Už jsem vlastně docela dobrá. Měla jsem neuvěřitelného učitele.“

„Jop, to jsem já,“ vychloubal jsem se a nafouknul hruď. „Lawrence Finkle, učí ženy v celé zemi novým trikům, už deset let.“

Ženy na mě bučely a Michelle mě praštila rovnou do břicha a zamračila se.

„To byl vtip! To byl vtip!“ zaskuhral jsem a chránil se před jejím útokem.

„Takže, podívejme…“ Louie se díval na jednoho po druhém, okolo dvorku. „Malé Grace, je kolik, pět, šest měsíců?  Budeme brát sázky na to, kdo bude další těhotný? Michelle, nebo Kacie?“

„Och, ne!“ Kacie neoblomně zavrtěla hlavou. „Tahle máma potřebuje přestávku.“

„Uvidíme.“ Brody se natáhl a sevřel jí nohu. „Řekl jsem ti, že chci tucet malých Brodyů, pamatuješ?“

Kacie protočila oči a hravě odstrčila jeho ruku pryč.

„Myslím, že my taky ještě chvíli počkáme, chlapče.“ Zasmál jsem se a dal ruku Michelle kolem ramen. „Nejsme připravení sdílet ještě ani dům, natož plod. A počkej, když bereme sázky, myslím, že novomanželé, by měli být na řadě.“ Pokývl jsem směrem k Jodi a Vinceovi.

„Och, sakra ne,“ řekla Jodi. „My sdílíme lilie, ne děti.“

„No, když tu házíte okolo dětmi, můžeme se po svatbě zapojit do řady?“ usmála se Darla.

„Jaké svatb…“ Kacie otevřela pusu. „Och můj Bože, zasnoubili jste se?“

Darla hrdě zvedla levou ruku a odhalila tak zářivě nový diamant, na svém prsteníčku. Všichni vstali a začali je objímat a gratulovat. Holky začaly hned blábolit o barvě šatů družiček, a já přešel k Neilovi, potřást mu rukou, a podíval jsem se mu přímo do očí. „Je to sladká holka,“ řekl jsem přísně. „Buď na ni hodný.“

„Budu.“ Přikývl a potřásl mi rukou taky.

„Takže počkejte chvíli…“ otočil jsem se zpátky ke skupině. „Michelle a já jsme spolu, Jodi a Vince jsou manželé, Darla a Neil budou manželé… zbýváš už jen ty, Andy. Musíme ti teď někoho najít.“

Andy zavrtěl hlavou a chystal se, se mnou hádat, když Brody vyhrknul, „Louie je k mání!“

Uběhly další čtyři hodiny a všichni byli pryč. Michelle a já, jsme se zhroutili na gauč, naprosto vyčerpaní a ze všech sil, jsme se snažili ignorovat binec v kuchyni.

„Byla to zábava,“ povzdechla si. „Měli bychom to udělat brzy znovu.“

„To bychom měli,“ souhlasil jsem. „V domě Brodyho a Kacie, ale. Viděla jsi kuchyň?“

„Nepřipomínej mi to,“ zasténala. „Nemůžeme to nechat do zítřka?“

„Řekl bych, abychom to neuklízeli ani zítra. Prostě to vyhodíme a koupíme nové talíře,“ vtipkoval jsem.

„Dohodnuto!“ zasmála se, když koukala stranou, hluboce o něčem přemýšlejíc. „Byl to divný rok, co? Trochu tě to nutí přemýšlet, kde budeme za rok od teď?“

„Přemýšlíš někdy o tom, co kdyby?“ zeptal jsem se obezřetně. Oči jí posmutněly, když zavrtěla hlavou. „Ne.“ Díval jsem se na ni, aniž bych řekl slovo. Sobecky, chtěl jsem znát odpověď; potřeboval jsem znát odpověď. Konečně, se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. „Myslela jsem na to a pokaždé mě to zabíjí, protože zatímco si nedovedu představit minulost bez něj, nechci si představovat svou budoucnost bez tebe.“

„Bejby, nebudeš muset. Chceš mou předpověď na příští rok?“

„Samozřejmě.“ V očekávání zvedla hlas, když mě objala pažemi kolem pasu a položila si hlavu na mou hruď.

„Myslím, že budeme sedět přesně tady, s těmi samými, skvělými dětmi a stejnými, úžasnými přáteli, kromě toho, že tě budu prosit, abys mě konečně nechala se k tobě nastěhovat.“

Posmívala se, „Nebudeš muset prosit moc tvrdě.“

Zavřel jsem oči a políbil ji na vršek hlavy a natáhl hluboký, spokojený nádech, naplňující mé plíce. Během pár minut, se její dýchání ustálilo a já věděl, že usnula. Opatrně jsem zvednul nohy na konferenční stolek, položil si hlavu na gauč a rozhlédl se po místnosti. Místnosti, kde mi Mike řekl, že mám betonové srdce. Místnosti, kde se moje betonové srdce konečně rozbilo, když mi Michelle řekla o svém tátovi. Místnosti, ve které jsem slíbil, že tu vždycky budu pro Matthewa. Místnosti, kde jsem slíbil, že nikdy nevezmu místo jeho otce.

Místnosti, v níž byla polička plná vzpomínek, které tahle rodina potřebovala uchovat navždy. Polička, kde nyní byla nová, zarámovaná fotka mě a Mikea, v našich dresech Wild, po zápase. Rámeček, vedle kterého nyní byla krabička Lemonheads.

Konec prvního dílu…

Tak tu máme konec, ale jen na chvíli, protože příběh Vipera a Michelle, ještě nekončí. Bude následovat ještě jeden díl, kde se s nimi opět setkáme a opět to nebude zase tak velká legrace. Tak se brzy těšte!