CH - 37. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 37 – Viper

                          

„Jsi vzrušený?“ podíval jsem se do zpětného zrcátka na Matthewa, který se usmíval na zadním sedadle, jako obvykle.

Přikývl.

Otočil jsem se k Michelle. „A co ty?“

„Jsem nervosní,“ přiznala. „Chci říct… tohle je stejné, jako setkání s tvou mámou. Ona je nejdůležitějším člověkem ve tvém životě.“

„Oprava.“ Zvedl jsem její ruku a políbil jí na hřbet. „Jedna z nejdůležitějších lidí v mém životě.“

Usmála se na mě celým obličejem, od jejích úst, až po její nádherné oči.

„Nemáš se čeho bát. Bude tě milovat.“ Vyskočil jsem z auta a odpoutal Matthewa ze sedačky, zatímco Michelle se natáhla pro, Mauru.

Byli jsme v polovině chodníku k babče, když vyšla ven na verandu a zamávala na nás. „Ahoj, všichni!“

„Páni,“ zamumlal jsem si pod vousy, než jsem se naklonil k Michelle. „Jasně nejsi jediná, kdo je nervosní. Nikdy není tak čiperná.“

„Ahoj!“ zamával Matthew a běžel před námi. „Já jsem Matthew.“

Babča si opřela ruce o kolena a sehnula se tak, aby byla k němu blíž. „Ahoj, Matthew. Ráda tě poznávám. Ty jsi ale roztomilý koblížek.“

„Děkuji.“ Matthew přikývl. „Ty taky.“ Vystoupal po zbytku schodů na verandu a šel do domu, jakoby mu to místo patřilo.

Babča stála a ohlédla se za ním, s otevřenou pusou, než se otočila k nám. „Už teď to dítě miluju.“ Zasmála se.

„Ahoj, já jsem Michelle.“ Natáhla ruku k babče, ale ta ji hravě odstrčila.

„Já vím, kdo jsi. Jsi žena, díky které, se mozek mého vnuka, změnil na kaši. Rukou si potřásám s cizími; rodinu objímám.“ Přitáhla si Michelle do velkého objetí a zároveň objala pažemi i Mauru. „A ty, krásná maličká, musíš být, Maura.“ Babča jí polechtala pod bradou prstem, když se Maura, nesměle usmála a snažila se schovat za svou mámu.

„Jak se máš, ty stará čarodějnice?“ zeptal jsem se, když na mě byla řada.

„Páni, jednou nevypadáš jako sračka. Jak se máš, prcku,“ řekla vřele, když mě taky objala. „Pojďte dovnitř. Udělala jsem oběd… pokud už ho Matthew nesnědl.“

Strávili jsme další hodinu povídáním, když jsme seděli u jídelního stolu a jedli sendviče se slaninou, salátem a rajčaty a její slavný coleslaw s ananasem. To bylo mé nejoblíbenější. Přísahám, že bych to mohl jíst na tuny.

„To bylo vynikající. Jsem plná.“ Michelle si utřela ústa ubrouskem.

„Miluju slaninu!“ jásal Matthew a vyhodil ruce do vzduchu.

„Já taky, kámo.“ Natáhl jsem se a ťukli jsme si pěstmi.

Michelle se postavila a podala mi Mauru, když začala sbírat talíře. „Začnu uklízet stůl. Můžeš zatím dohlédnout na Mauru?“ zeptala se.

„Bez problému.“ Přikývl jsem a usadil Mauru na koleno. Okamžitě se začala kroutit, aby se dostala dolů. „Vydrž, bejby. Půjdeme si hrát za chviličku.“

„Och, pusť ji dolů.“ Mávla babča. „Není tady toho moc, kam by se mohla dostat. Mimoto, ráda se budu dívat, jak si hraje.“

Posadil jsem ji na zem a otočil si židli, abych ji mohl hlídat.

„Páni, koukněme na tebe,“ řekla babča, když sevřela rty a pomalu na mě zavrtěla hlavou.

„Co?“ zeptal jsem se defensivně.

„Ten způsob, jakým jsi s dětmi. Tak přirozený. Nikdy jsem si nemyslela, že tě uvidím s dětmi.“

„Ech, Michelle je skutečný super hrdina, babi. Já jen zkouším pomoct, kde můžu a udělat jí život aspoň trochu snazší.“

„No…“ Oči se jí zalily slzami. „Je hezké to vidět.“

„Teda víš, že na tak tvrdou, starou dámu, se snadno rozpláčeš,“ dobíral jsem si ji.

„Och, zmlkni, spratku.“ Sundala si brýle a dala je na stůl, když vytáhla kapesník z rukávu, aby si otřela oči. „Pojďme do obýváku, kde si mohou děti hrát, zatímco si budeme povídat.“

Matthew vysypal všechno Lego, které si nacpal do svého batůžku, na konferenční stolek a Maura se okamžitě postavila u kraje stolu a smetla všechny jeho malé kostičky, jako Godzilla.

„Hej!“ vyjekl Matthew, když plácala svou malou pěstičkou znovu a znovu a hihňala se.

„O-ou. Ani náhodou, slečinko.“ Michelle zvedla Mauru, aby ji udržela od Matthewa. Takže Maura samozřejmě prohnula záda a chytla záchvat.

„Vydrž. Mám nápad.“ Babča se postavila a šla do kuchyně a vrátila se o pár minut později, s náručí plastových hrnků a lžic. Položila je na podlahu vedle Maury a její maličké oči, se rozzářily. „Tady. Miminka milují tyhle věci.“

„Děkuji.“ Michelle se sladce usmála, když se babča natáhla a stiskal jí ruku.

„Tak, jak je to mezi vámi, vy dva?“ zeptala se a opřela se pohodlně v gauči.

„Um…“ Michelle si povzdechla a přejela pohledem ke mně. V tom jednom jejím pohledu, jsem viděl všechen ten stres a chaos, které zahrnovaly posledních týdny.

„Už je to… ok.“ Odpověděl jsem za Michelle. „Nedělali jsme žádná velká oznámení do světa, že jsme spolu, nebo tak něco, ale samozřejmě, jakmile jsme si jednou nebo dvakrát vyšli, objevily se nějaké fotky v časopisech a začaly nějaké zlé komentáře.“

„Och, ne.“ Babča zavrtěla hlavou. „Všechny tyhle elektronické přístroje jsou ďábelské, říkám ti to. Nesnáším je.“

„Já vím. Musím přijít aspoň dvakrát do roka a srovnat ti hodiny, pamatuješ?“ dobíral jsem si ji.

Hodila po mě hravý pohled. „Ale počkej, co ti lidé říkají?“

Naklonil jsem se dopředu a ztišil hlas, aby mě Matthew neslyšel. „Prostě říkají nějaké sračky o tom, že Mike zemřel a jak špatné je, že jsme teď spolu. Není to tak, že by lhali, ale způsob, jak to říkají, prostě zraňuje.“

Babča si přejela jazykem přes horní rty, když pomalu přikývla, a dívala se mezi mnou a Michelle. „Víte co? Serte na ně.“

„Babi!“ vyhrknul jsem, když jsme se oba s Michelle, podívali na Mattewa, který byl tak ponořen do svého Lego popelářského auta, že vypadal, že si toho nevšiml.

„Och, prosím tě.“ Mávla k němu. „Klení ještě nikomu neublížilo. Klela jsem kolem tebe, jako dítěte a dopadl jsi dobře.“

„Nevím, jestli bych to řekla takhle,“ zamumlala si Michelle pod vousy, hravě.

„Ale myslím to vážně. Kašlete na ně.“ Zkřížila si ruce na hrudi. „Věděl jsi, že jsem byla zasnoubená, když jsem potkala tvého dědečka?“

„Počkej. Cože?“ Byl jsem zmatený. Ta bláznivá žena dokázala změnit téma rychleji, než předškolák.

„Když jsem potkala svého dědu… byla jsem už zasnoubená. Věděl jsi to?“ zopakovala.

„Ne, neměl jsem tušení.“

„Jop.“ Přikývla. „S Johnnym z Mississippi. Byl to námořník. Chlapče, byla jsem na muže v uniformách. Stále jsem.“ Zahýbala obočím nahoru a dolů.

„Nechutné.“ Zavřel jsem oči a snažil se setřást tu myšlenku z hlavy.

„Každopádně, tehdy za mých časů, tohle lidi nedělali. Jakmile jsi byl zasnoubený, byl jsi zasnoubený, ale já si nemohla pomoct. Zamilovala jsem se do tvého dědy. Takže jsem zrušila své zasnoubení s Johnnym a okamžitě se provdala za tvého dědu,“ řekla se sebevědomým přikývnutím. „A kdyby ne, nebyl bys tady. Ale to není to, o co jde. Jde mi o to, že někdy jen proto, že něco není nutně správná věc, nebo společensky přijatelná věc, nemělo by vás to zastavit.“

Sakra, miluju tuhle ženu.

„Pocházíš z dlouhé linie rebelů, porušovatelů pravidel a černých ovcí, Lawrenci. Nikdy jsi nebyl ten, kdo se drží uvnitř hranic, a nic menšího bych od tebe neočekávala, ani jako od dospělého muže. Pokud se těm lidem na tom počítačovém poli, nelíbí, co vy dva děláte, kdo by se staral? Ty miluješ ji a ona miluje tebe. To je jediné, na čem záleží, když každý večer položíš hlavu na polštář.“

Michelle se otočila ke mně, sevřela rty a oči se jí zavlažily.

„Ty jsi ale měkota.“ Usmál jsem se a ramenem do ní šťouchnul.

„Ok, dost o tomhle.“ Babča natáhla krk, aby viděla skrz posunovací dveře, které vedly na její zadní terasu a postavila se. „Pojď, Matthew. Chci ti ukázat moje krmítka vzadu venku.“

Matthew nadšeně vyskočil a vzal ji za ruku, když prošli ke kuchyni.

„Myslela jsem si, že půjdou ven dozadu,“ zašeptala Michelle, když se naklonila blíž.

Hned potom, jsem uslyšel padat kousky ledu do hrnku, a musel jsem sklopit hlavu a zasmát se.

„Dobře, teď můžeme jít. Máš rád veverky?“ zeptala se Matthewa, když vyšli ven na terasu a nesli hrnek ledu.