CH - 28. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 28 – Michelle

To ráno, po Lasagnové bitvě 2015, jsem seděla u kuchyňského stolu, myšlenkami mimo, zatímco Maura a Matthew si přispávali. Technicky, oni si nepřispávali, ale já byla vzhůru dřív, než normálně. Moc jsem toho v noci nenaspala, vlastně ani chvíli.

Koukala jsem na dvorek a přehrávala si včerejší večer, znovu a znovu, ve své hlavě. Ten způsob, jak se Viperovy paže napínaly, když shrnoval cibuli a houby do pánve. Způsob, jak voněl, když se naklonil blíž a dal ty samé paže kolem mě, aby mi ukázal, jak vrstvit těstoviny, prostě dokonale. Ten hravý úsměv na jeho tváři, když mě celou polil tou červenou omáčkou. Způsob, jakým se na mě díval, když mi otíral omáčku z nosu. Všechny ty vzpomínky, mi způsobovaly motýlky v břiše, kteří tam byli od minulého večera, vzbudili se a znovu začali poletovat.

Měli jsme okamžik. Určitý okamžik, kdy jsem na něj koukala, a prosila o něco, ale nebyla si jistá, jestli to bylo o to, aby mě políbil, nebo aby odešel a nikdy se nevracel.

Můj telefon pípnul a mě to vylekalo tak moc, že jsem málem spadla ze židle.

Moje denní zpráva od Vipera.

V: Dobré ráno.

Zhluboka jsem se nadechla, tiše prosila motýly, aby se nejen uklidnili, ale aby úplně zmizeli. Tohle se nemůže stát. My, se nemůžeme stát.

Dobré ráno.

V: Zeptal bych se, jestli něco nepotřebuješ, ale jsem na palubě letadla, na třídenní šňůru, takže kdybys něco potřebovala, stejně bych nemohl moc pomoct. I tak jsem tě chtěl pozdravit.

Jeho slova mi přiměla se usmát.

Jsem stejně v pohodě. Nepotřebuji nic, ale děkuji. Hodně štěstí na šňůře.

Nenapsal už zpět, ale byla jsem si jistá, že chtěl; a já vím, že chtěl, protože já to chtěla taky. Pokaždé, když jsme byli spolu, tahle přitažlivost mezi námi, byla silnější a silnější, ale ani jeden z nás, nebyl ochotný, to přiznat, a takhle to muselo zůstat. Kvůli Mikeovi.

Zhluboka jsem se nadechla a vyfoukla vzduch z tváří, odhodlaná dostat se z domu a dělat něco zábavného s Matthewem a Maurou. Strávili jsme dost času, zalezlí v domě, jako depresivní kuličky nicoty. Rychle jsem zabalila oběd a batoh na celý den a vzbudila své děti, připravená na nějakou zábavu. Připravená ukázat jim mámu, která dokáže zvládnout cokoliv, co na ni život hodí.

*****

O několik hodin později, jsem zajela do mé ulice a zmáčkla tlačítko garážových vrat na stínidle. Zatočila jsem na příjezdovou cestu, překvapená Jodi, která stála na mé verandě. Mávla na mě a zkřížila ruce na hrudi, jak šla k mému autu.

„Ahoj, ty,“ řekla jsem, když jsem otevřela dveře, jemně jsem zvedla spící Mauru z autosedačky, zatímco Matthew vyskočil sám.

„Ahoj. Kde jste byli celý den, lidi? Klepala jsem asi třikrát.“ Natáhla se, vzala ode mě batoh a hodila si ho přes rameno.

„Díky.“ Zmáčkla jsem tlačítko na zavření auta a potácela se, abych našla klíče od domu na kroužku. „Nejdřív, jsme šli do dětské ZOO a Matthew krmil kozu, zatímco Maura, jedla ze země kozí jídlo.“

„Nechutné.“

„Pak jsme šli na oběd na to místo, kde byl nedávno Matthew s Viperem a strávila jsem celou dobu vytahováním celých buráků z Mauřiny pusy.“ Zasmála jsem se a konečně otevřela dveře. „Není nutné dodávat, že jsem zralá na sklenici vína. Chceš se připojit?“

„Ano, prosím,“ odpověděla Jodi nedočkavě.

Dala jsem Mauru do její postýlky a pustila Matthewovi Sponge Boba, než jsem nalila dvě velmi velké sklenice vína pro Jodi a mě.

„Podívej se na sebe, dneska.“ Zavrtěla hlavou. „Jsi super máma.“

„Ach.“ Odmávla jsem ji. „Jen jsem se snažila být obyčejnou mámou, Jodi. Strávila jsem posledních několik měsíců od Mikeovy smrti sezením tady, litováním se, když jsem měla být vděčná, že jsem s ním měla aspoň devět let.“

„Wow. Právě, když si myslím, že mě nemůžeš už víc ohromit, holka, přesně to, uděláš.“ Zvedla svou sklenku vína, abychom si přiťukly.

Dotkly jsme se sklenkami a já se dlouze napila.

„Och! Skoro bych zapomněla…“ Postavila sklenici na stůl a vyskočila ze židle, vytáhla malou stříbrnou obálku, ze zadní kapsy. „Tohle je pro tebe.“

Podívala jsem se dolů na třpytivou obálku.

Paní Michelle Asherová a doprovod

Pustila jsem obálku do klína a protočila na ni dramaticky oči. „Je to, to co si myslím?“

„Jestli si myslíš, že to je svatební pozvánka, pak ano.“ Dala palce nahoru a znovu se napila vína.

„Mám tě moc ráda, ale jsi taková mrcha. Nedělej mi to.“

Jodi se na mě zamračila. „Co tím myslíš? Svatby jsou zábava.“

„Ty bys to měla vědět. Už jsi jich pořádala dost,“ dobírala jsem si ji, zírajíc znovu dolů na pozvánku. „Sotva jsem opustila dům, za těch šest měsíců, a předtím, jsem nesnášela společenské události tak jako tak. Svatby nejsou moje věc.“

„No, příští měsíc, to bude tvoje věc, alespoň jednou.“

„Co když s díky odmítnu?“ zasmála jsem se.

Jodi na mě mrkla. „Tak ti hodím na dům vajíčka.“

Podívala jsem se nahoru a naklonila hlavu sem a tam, jako bych to zvažovala, když mě kopla pod stolem. „Au!“ zaječela jsem a třela si nohu. „Fajn, budu tam.“

„Co tvůj doprovod?“ zeptala se tiše, vyhýbajíc se mému pohledu.

„Co s ním? Ne. Budu to jen já,“ řekla jsem příkře. „A ani neuvažuj o tom, že bys mě zkusila dát dohromady s jedním z Vinceových hloupých přátel, jasné?“

„Hmm.“ Přikývla, a nepřesvědčivě se na mě usmála.

Potom, co Jodi odešla, jsem obě děti naráz vykoupala v jedné vaně, protože přiznejme si to, ta dětská ZOO, mě vyčerpala víc, než je. Trochu jsem Mauře zpívala, než jsem se stulila s Matthewem v posteli, abychom přečetli nějakou knížku.

Byli jsme u čtvrté knížky Clifford, velký červený pes, když mi na nočním stolku zapípal telefon.

Byla to zpráva od Vipera.

V: Ahoj. Vím, že normálně nepíšu v noci, ale jsem v hotelovém pokoji a nudím se, tak jsem si myslel, že pozdravím a zeptám se, jaký jste měli den.

„Matthew, nakloň se blíž ke mně. Pošleme fotku Viperovi, ok?“

„Můžeme udělat nějaké obličeje?“

„Dobrý nápad!“

Lehnul si vedle mě a přitiskli jsme si tváře k sobě, zašilhali očima a vyplázli jazyky, když jsem udělala fotku.

„Moc světla!“ stěžoval si Matthew a třel si oči.

„Já vím, kámo. Promiň.“ Zmáčkla sem odeslání a poslala fotku Viperovi, jako moji odpověď na jeho zprávu.

Můj telefon pípnul ve chvíli, kdy jsme dočítali knížku, ale nechala jsem ho, dokud jsme nebyli hotoví. Zoufale jsem chtěla vědět, co mi napsal zpátky, ale nechtěla jsem odsunout Matthewa kvůli telefonu. Jakmile jsme došli na konec knížky, Matthew si povzdechl. „Můžu spát tady, mami?“

Matthew mě žádal, jestli může se mnou spát, už několikrát od té doby, co Mike umřel, ale váhala jsem začít tenhle zvyk, jednoduše proto, že jsme líp spali odděleně. Dnes večer, ale, to znělo fantasticky.

„Ano, můžeš. Vlastně budu moc ráda. Můžeme se tulit celou dlouhou noc.“

Usmál se na mě a naklonil se, aby mě políbil na špičku nosu. „Jsi ta nejlepší maminka na celém širém světě.“

Zvlhly i oči. „Díky, kámo. Je dost snadné, být dobrou mámou tak skvělému synovi, jako jsi ty.“

Zvedl paži a já si myslela, že mě chce obejmout, ale místo toho mi podal ovladač. „Pustíš mi, Želvy Ninja?“

Zasmála jsem se nahlas, když jsem od něj vzala ovladač a zapnula mu to.

Najednou jsem si vzpomněla na telefon pod polštářem. Vytáhla jsem ho tak rychle, jak jsem mohla.

V: Chybí mi tyhle tváře… moc.

Šest slov. Šest slov stačilo k tomu, aby se ti zatracení motýlci, znovu vydali do akce, naráželi do sebe a kroužili v mém břiše. Také jsem nevěděla, jak odpovědět. Bylo nepatřičné, říct nejlepšímu příteli svého mrtvého manžela, že vám taky chybí?

To samé tady.

Pěkné, Michelle. To bylo chabé.

Během pár vteřin, telefon pípnul znovu. Tentokrát to byla MMS. Myšlenky v hlavě se mi asi dvě vteřiny nepatřičně honily, než jsem přišla k rozumu. Otevřela jsem ji. Zjevně to byla fotka, kterou si udělal sám. Vypadal, jako když ležel na hotelové posteli. Způsob jaký měl strčenou ruku za hlavou, způsobila napětí jeho bicepsu, a já začala slintat. Tetování pokrývalo celé jeho tělo, až nahoru a většinu krku. Obvykle jsem vídala to jedno na jeho krku, které vykukovalo z trička, ale nikdy jsem se nepodívala zblízka na to na hrudi a pažích. Na tváři měl velký úsměv a najednou jsem neměla pocit, že by byl tisíc mil daleko.

„Podívej, Matthew. Viper nám taky poslal fotku.“

Matthewovi oči přešly přes tmavou místnost, aby se podíval na fotku a tvář se mu rozzářila úsměvem, když viděl svého kamaráda.

„Mám ho rád,“ řekl prostě, a otočil se zpátky k televizi.

Nedělej to, Michelle. Nechoď tam. Není tam nic, jen zármutek.

Dobrá, já a ten mladík tady, míříme do postele. Doufám, že se dobře vyspíš.

V: Ty taky. Promluvíme si ráno.

Už jsem se nemohla dočkat.