CC - 7. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Cara si tiše pobroukávala a přitom přeprogramovala systémy, ovládající klima ve vesmírné lodi. V jedné sekci se snažila duplikovat déšť. V jednom simulátoru už se jí to podařilo.

Proč si tady ti lidé mysleli, že jediným způsobem zátěžového tréninku je být honěn, jí bylo hádankou. Hodinka step dance aerobiku byla dobrá pro srdce, nohy i mysl. Naštěstí měla s sebou svůj iPhone. Ve svém playlistu měla přes dva tisíce skladeb, mezi nimi i písničky z osmdesátek. Electric Slide byl skvělý disko hit. Naprogramovala dokonce i blýskavé efekty diskokoule a přidala k nim i trochu mlhy.

Než všechno pochopila, tak se procvičila na maličkostech. Překladač, který jí implantoval lékař, byl velkou pomocí. Nejdřív to bylo legrační, ale ne tak legrační jako překlad symbionta.

Od té doby, co zjistila, že se jejich počítačový jazyk od kódů, co se naučila ve škole, moc neliší, naučila se plno fakt cool věcí. Symba, jak pojmenovala symbionta, se stal jejím průvodcem a spojencem. Po nějaké době zjistila, že symbiont ve skutečnosti sestával z trilionů živých nanorobotů, kteří spolu tvořili určitý druh struktury. Také se dozvěděla, že každý symbiont byl kódován na jednoho určitého bojovníka a jeho draka. To se dělo při spojení novorozence se Zakladateli na posvátném místě, které znali pouze vládci Valdierů.

„Kód akceptován,“ konstatovala Cara, když se najednou otevřely dveře do místnosti. Cara sebou cukla, protože nikoho nečekala.

Ve dveřích místnosti stál Trelon a nevěřícně hleděl na chaos, který byl kdysi jeho soukromým apartmánem. Všude se válely kabely z ovládacího panelu na stěně… Kde byl ovládací panel, přemýšlel Trelon a zíral na prázdnou díru, kde se kdysi nacházel… a pak na svůj jídelní stůl. Každičké místečko na něm bylo zaplněno různými součástky, dráty a obvodovými destičkami.

„Co jsi to provedla s mou ubikací?“, zeptal se Trelon zděšeně. Právě chtěl vstoupit do místnosti, když nohou do něčeho narazil. Podíval se dolů a přimhouřil oči. Byla to desinfekce na oblečení? Pohled mu padl na jinou součástku, která mu byla povědomá. Z jeho komunikačního systému zbyl jen milion malých kousků. Když uviděl klonovací přístroj, kvůli kterému skoro zabil jednoho serafinského bojovníka, málem začal řvát. Byl kompletně rozmontován.

„Ty…“, začal Trelon a bezmocně se rozhlížel po místnosti. „Ty…“

„Ano?“, zeptala se Cara nevinně, zatímco seděla uprostřed pokladů, které našla. „Máte tu plno super věciček. Podívej se na to! To jsem našla v té druhé místnosti úplně vzadu v jedné zásuvce. S tím se dá nějakým způsobem přehrávat videa nebo tak, aspoň si myslím. Myslela jsem, že když to leží za vším tím oblečením, tak to určitě nebude nikdo používat. Tak jsem to rozmontovala, abych použila pár součástek pro…“

Když mu ukázala to, co zbylo z jeho PVB, známého jako osobní virtuální průvodce, nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat. Všichni bojovníci jeden takový měli, především kvůli dlouhým cestám bez žen. Ano, dala se na něm přehrávat videa. Dokonce i několik tisíc videí, protože služba na vesmírné lodi bývala velmi dlouhá. A ona ten jeho rozmontovala.

Trvalo mu roky, stovky let, sesbírat a utřídit videa podle svého vkusu. Měl je roztříděné podle nálady, přání a potřeby a teď… pryč, všechno pryč. Dobrý PVB se cenil nade vše, kromě pravé družky. Když měl člověk opravdu dobrého, mohlo se klidně stát, že byl kvůli němu i zabit. Trelonův PVB byl fantastický. Proto ho taky schoval do zásuvky dozadu za oblečení.

Spánkový deficit, stres z opravování transportní místnosti, jeho trucující drak a požadavky jeho bratra nebyli nic ve srovnání s tím, že našel své útočiště zničené a svůj drahocenný majetek rozložený na kousíčky. Trelon krátce zavřel oči a soustředil se na to, aby ženu, která na něj upírala pohled plný nevinnosti, nezardousil.

Když oči zase otevřel, zachmuřeně zamumlal: „Jdu do sprchy, pokud je ještě vcelku. A poté do postele. Neznič. Nic. Dalšího. Prosím! Zatnul zuby a chystal se vejít do ložnice.

„Ehm,“ ozvala se Cara a zvedla prst. Trelon strnul a zastavil se zády k ní.

Když Cara uviděla, jak ten obrovský muž zatnul pěsti tak, až mu zbělaly klouby na rukou, špitla: „No, to je jedno. To může počkat.“

Trelon jen kývl a poté vyrazil dál do sprchy.

***

Alarm a vzrušené hlasy mimo jeho ubikaci vytrhly Trelona ze spánku. Jeho symbiont, který okupoval převážnou část postele, dokud ho Trelon neodsunul, seskočil dolů a vystřelil pryč. Trelon zavřel oči a snažil se probrat. Dokonce i drak tentokrát odmítal na alarm a hlasy zareagovat.

To bylo potřetí – nebo možná počtvrté, pomyslel si unaveně – co ho probudil alarm a hlasy. Poprvé se vyškrábal z postele jen, aby zjistil, že se Jarak, šéf bezpečnosti na lodi, hádá s jeho družkou. Očividně byl ten nový tréninkový program, který byl zaveden pro bojovníky, nahrazen něčím jiným. Jen unaveně zatřepal hlavou a vrátil se zpátky do postele.

Podruhé musel Jaraka asi špatně pochopit, protože ve vesmíru přece déšť neexistoval. Když se to stalo potřetí, tak se ani nesnažil vstát. Očividně se dal zvýšit výkon krystalů, pohánějící motory lodě, když se jim pustil určitý druh hudby. Bohužel se přitom vyskytl drobný problém: Symbiont, který při tom proudu energie pomáhal, se z toho dostal do rauše a začal všechno ve strojovně rozbíjet.

Ano, to bylo počtvrté, pomyslel si zdrceně. Jak to tak vypadalo, obdržela válečná loď poptávky z několika galaxií, požadující kopie videí, která rozeslala jeho družka. Pohrával si s myšlenkou, že si prostě jen přetáhne deku přes hlavu, když k němu konečně pronikla slova jeho družky.

„Bylo to jen pár hloupých videí, která byla na tom videopřehrávači, co jsem našla v zásuvce s oblečením! V čem je problém?“, namítala Cara naštvaně. Následovala pauza a poté pokračovala: „Ne, nevím, co na nich bylo. Jen jsem se snažila zjistit, jestli změny, které jsem provedla v nastavení komunikace, budou schopny si poradit s objemem tak velké databáze a jak daleko je dokážu poslat, než signál zeslábne.“

V Trelonovi pomalu sílilo strašlivé podezření, týkající se obsahu videí, které jeho družka rozeslala. Nemohl slyšet, co Jarak odpověděl, ale ten muž zněl doslova zoufale. Trelon se zhluboka nadechl a snažil se uvolnit. Pomalu se posadil, neochotně ze sebe stáhl deku a vstal. Natáhl se po ručníku, ovinul si ho kolem boků a pomalu se vydal do místnosti, který byl kdysi jeho obývacím pokojem.

„Už jsem ti řekla, že nevím, co na těch videích bylo. Na to se budeš muset zeptat Trelona. Tak se přece jmenuje, ne? Musíš se ho zeptat, až se probudí, což by mělo být každou chvíli, protože už spí celou věčnost!“, řekla Cara.

Proč si ten chlapík myslí, že je to vždycky má vina, když se ozve alarm?, pomyslela si Cara naštvaně. Jako kdyby se spustil alarm jen proto, že pustila do tréninkového simulátoru hudbu. Oukej, možná naprogramovala té mlhy moc, ale odkud měla vědět, že ho počítač identifikuje jako kouř a spustí evakuační program. A ano, omylem vyvolala v přistávací sekci malou potopu, ale chtěla zařídit jen lehký deštík. A původně byl určen pro sprchy o poschodí výš.

A odkud měla vědět, že určité frekvence v kombinaci s krystaly budou mít na symbionty ten samý účinek jako silný alkohol? A teď jí dával za vinu, že jsou komunikační kanály přetíženy poptávkami po videích, která stáhla z toho malého přístroje.

***

„Jaraku,“ vložil se do toho Trelon a odhrnul si vlasy z čela. „Co se děje teď?“

„Mylorde, omlouvám se, že vás opět ruším, ale…“, začal Jarak tónem, který silně připomínal kňučení.

Trelon jeho omluvu odmávl rukou. „Prostě mi řekni, co se stalo tentokrát.“

„Mylorde, naše komunikační kanály jsou přetížené. Vypadá to, že tato žena…“ Jarak prudce zrudl a vrhl na Caru nervózní pohled. „Jak to vypadá, tak ta žena rozeslala kopie vašeho PVB. Signál byl posílen a dosáhl k velkému množství adresátů, kteří teď žádají vlastní kopii. Očividně se ta žena postarala o to, aby nešla videa bez souhlasu zkopírovat…“ Když mu Cara skočila do řeči, Jarak zmlkl.

„Samozřejmě, že jsem to udělala!“, vysvětlila Cara pobouřeně. „Dodržuji autorský zákon.“

„Bohužel signál zachytilo takové množství příjemců, že nás systém nebyl schopen počet příchozích zpráv zvládnout a zhroutil se,“ dokončil Jarak.

„Co je, k čertu, PVB?“, zeptala se Cara okamžitě. Možná se měla před odesláním na pár videí podívat. Jen se podívala na popisky, ale ničemu neporozuměla. Počítačový systém je přeložil, a ona z toho pochopila, že se jedná o video návod pro klempíře.

Trelon vrhl na Jaraka, který se chichotal, zachmuřený pohled. „To by bylo všechno, Jaraku. Už jsem vzhůru a postarám se o to. Snaž se ten problém s komunikačním systémem vyřešit. Později se na to podívám.“

Jarak ještě nakoukl do Trelonova obývacího pokoje a vrhl na něj pohled plný soucitu. Poté přikývl a odešel. Trelon zvedl ruku, aby Caru umlčel. Poté se otočil na podpatku a opět zmizel v ložnici. Rozhodl se, že se osprchuje, oblékne a poté půjde zabít Zorana, který ho k této jak lákavé tak komplikované ženě dovedl.

Trelonův drak, který se během rozhovoru s Jarakem probudil, měl jiný nápad. Chtěl družku chytit, hodit si ji přes rameno a poté ji ošukat všemi možnými způsoby. Trelon mrkl dolů a sledoval, jak se jeho ručník formuje do podoby stanu. Jak to vypadalo, jeho mužská část myslela na to samé.

Trelon frustrovaně zavrčel. Zatraceně, pomyslel si. Chtěl tu ženu, jeho drak chtěl tu ženu, jeho symbiont a Cara byli nerozlučitelní; prostě si ji vezme a ukojí svou touhu, která ho rozežírala zevnitř. Poté, co padlo rozhodnutí, tak se Trelon znovu otočil na podpatku a vrátil se zpátky do zpustošené oblasti, která byla dříve jeho obývacím pokojem, a uviděl, že byl… prázdný. Trelon zvrátil hlavu a vztekle zařval.

***

Cara sledovala, jak se muž jménem Trelon obrací a opouští místnost. Zatraceně, zezadu vypadal stejně dobře jako zezadu. Naštěstí byl v místnosti, když vešel Trelon oblečený jen v ručníku, ještě ten další muž.

Caru to stálo velké přemáhání vzpomenout si, že si slíbila, že už si s žádným mužem nic nezačne. Do této doby to nebyl žádný problém, protože žádný z mužů, které dosud poznala, se nemohl s Trelonem měřit. Chtěla ho celého olízat, ožužlat a sát.

Měl tmavé vlnité vlasy s lehce modrým nádechem, který připomínal barvy jeho draka. Měl ty nejkrásnější zlaté oči, které vypadaly jako čerstvý med – a ty svaly! Všude měl svaly. Líbilo se jí, že měl na hrudi pár ojedinělých černých chloupků, které se sbíhaly v linii, mizící pod ručníkem. Ani jeho erekce jí neunikla. Jak taky, když se ji ani nesnažil skrýt?

Cara se musela kousnout do jazyka, aby mu neřekla, aby se otočil, protože zezadu vypadal stejně dobře jako zepředu. Dokonce i skrz ručník mohla vidět, že se pod ním skrývá chutný zadek. Cara zasténala a potlačila touhu ho do sprchy následovat.

Zlobivá Cara, nadávala sama sobě. Zlobivá, zlobivá Cara. Vzpomeň si, co se stalo naposledy, když ses chtěla někomu oddat tělem a duší.

To jí pomohlo dostat své svéhlavé hormony zase pod kontrolu. Cara zavolala na Symbu a rozhodla se, že se porozhlédne po něčem k jídlu.