FM - 50. kapitola

Překlad: Clarissa

Sara

             

            Vrátím se a najdu petera a dvojčata seskupené kolem vchodu do kokpitu. Všichni tři stojí a gestikulují s trhavými pohyby, zatímco se rusky hádají s Antonem.

            Zhoupne se mi žaludek. „Něco špatně? Stalo se něco?“

            „Nás venezuelský kontakt nás prodal,“ řekne Ilya přes své rameno. „Nebo ho možná přistihli – nevíme to jistě. Každopádně policie čeká, až přistaneme, což znamená, že musíme natáhnout naše zásoby paliva a dostat se k dalšímu -“  

            „Není odkud natáhnout palivo, Anton to říkal.“ Yanův hlas je tvrdý a ostrý. „Říkám, ať to riskneme s policií. Pokud nám dojde palivo, tak je to jistá smrt, ale s policajtama -“

            „Zbývá nám sedm procent,“ řekne Peter. „To je dost na to, abychom doletěli na jiné letiště v blízkosti.“

            „Kde na nás budou stejně čekat,“ řekne Yan. „Už nás sledují na radaru, a pokud se jen o trochu přepočítáme ...“

            „Je to lepší, než jim vejít přímo do pasti,“ řekne Ilya. „Říkám, ať přistaneme někde jinde. Třeba na soukromé přistávací dráze, nebo na dálnici, nebo dokonce -“ Najednou se odmlčí a spěchá k Peterovu laptopu.

            „Co se děje?“ zeptám se a srdce mi buší jako o závod.

            „Kolumbie.“ Jeho hluboký hlas je nepochopitelně nadšený. „Nejsme daleko od Esguerrova Amazonského pozemku, a má tam na něm přistávací dráhu ...“

            „Děláš si srandu, že jo?“ překříží si Yan ruce na hrudi. „V žádném případě na tuhle cestu nemáme palivo – a předpokládám, že nám Esguerra nebude chtít pomoct. Je až po uši ve svých vlastních sračkách.“
 „Ano, ale nevidíš, že jsou to ty samý sračky?“ Ilyovy tenké prsty přelétnou přes klávesnici. „My jsme ten důvod, proč na něj útočí. Takže -“

            „Takže s radostí ušetří policajtům problémy a zastřelí nás sám,“ řekne Yan. „Každopádně nevidím, že bychom měli dostatek -“

            „Půjdu znovu překontrolovat stav paliva s Antonem,“ řekne Peter a zmizí do kokpitu.

            Zírám na něj, znovu se mi zvedá žaludek, když zpracovávám skutečnost, že nemáme moc dobré možnosti na výběr.

            I když nám cestou k Esguerrově pozemku nedojde palivo, stejně nás obchodník se zbraněmi   zřejmě nepřijme.

            „Měli bychom mít dostatek paliva, abychom doletěli k Esguerrovi,“ řekne Peter, když se znovu objeví ve dveřích. „Všechno závisí na rychlosti a směru větru. Právě teď máme silný zadní vítr. Pokud to zůstane tak, jak je, zvládneme to.“

            „Vítr? Na ten my se spoléháme?“

            Nikdo na Yanovu rétorickou otázku neodpovídá, takže přejde ke gauči, plácne sebou a mumlá si něco, co zní jako ruské nadávky.

            „Právě jsem se spojil s Kentem,“ řekne Ilya a vzhlédne od počítače. „Nachází se teď u Esguerry. Možná by ho mohl přesvědčit, aby nás tam s nimi chvíli nechal.“

            „Na to není čas,“ řekne Peter. „Než to domluví, budeme bez paliva. Zavolám přímo Esguerrovi. Musí nám dovolit přistát. Je to naše jediná šance.“