CC - 6. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Cara neměla tušení, kam ji to zlaté stvoření vedlo, ale protože to s ní očividně myslelo dobře a chránilo ji, předpokládala, že bude v pořádku, když ji bude následovat. Kromě toho nevěděla, co by jinak měla dělat. Poté, co se výtah zastavil, vedlo ji stvoření několika chodbami a třikrát zabočili. Poté prošli dveřmi a ocitli se v nějaké obytné části.

Byla překvapená tím, jak byla otevřená a rozlehlá. Vždycky si myslela, že ubytování na vesmírných lodích musí být o velikosti poštovní známky. Ale tato část byla rozdělena do několika pokojů. Cara si prohlédla první místnost a uviděla sedačku, malý jídelní stůl a podivně vypadající přístroj na stěně, který podezřele připomínal tu věc ze Star Treku, ze které lezlo jídlo a pití. Další pokoj nebyl tak velký, ale to bylo především tím, že uprostřed stála jedna z největších postelí, jakou kdy Cara viděla!

Pokud bych v ní někdy spala, tak by musel být vyslán záchranný tým, aby mě našel, zachichotala se v duchu.

Další místností bylo něco jako koupelna. Ale nacházelo se tam pár věcí, o kterých neměla ponětí, jak se používají, aspoň ještě ne. Otevřela jednu přihrádku. Tam se našla ručníky, houbičku a další hygienické potřeby. V druhé bylo oblečení. Cara vytáhla jedno tričko a přitiskla si ho k tělu. Sahalo jí skoro až ke kolenům.

Zajímalo by ji, u koho pokoji právě šmejdila a měla takový neurčitý pocit, že patřil muži, který se proměňoval v černozlatého draka. Drak, pomyslela si Cara nevěřícně. Cítila se, jako Alenka v říši divů,“ nebo v nějakém díle „Twilight Zone,“ Šílenější už to být nemohlo, zadoufala.

Cara tričko zase vrátila zpět, zavřela šuplík a přešla do ložnice. Když jí padl pohled na postel, musela se smát. Všechny přikrývky byly shrabány doprostřed na jednu hromadu a úplně nahoře ležel ten největší králík, jakého kdy Cara viděla a spal. Nemohla odolat a lehla si k němu, aby se s ním pomazlila. Když ho poškrábala mezi ušima, trochu zvedl hlavu. Když ho pohladila, kolem zápěstí se jí začaly ovíjet zlaté stužky a poté se proměnily v náramky. Cara se zachvěla, když na své kůži ucítila teplo toho stvoření.

„Proboha,“ zašeptala Cara ohromeně. „Stejně jako u Abby!“ Zlaté stvoření kýchlo a pak opět usnulo.

„Celé to vzrušení tě asi unavilo, co, maličký?“, zamumlala Cara a než vylezla z postele, ještě jednou ho pohladila.

„Myslím, že je na čase se trochu porozhlédnout,“ řekla si nahlas. Nakoukla do batohu a tiše zalitovala, že ztratila svůj pás s nářadím. Když našla šroubovák s různými vyměnitelnými koncovkami, rozhodla se, že se s tím podívá na ten přístroj ve vedlejší místnosti.

***

Trelon hleděl do země a čekal, až jeho bratr Kelan něco řekne. Věděl přesně, na co se teď jeho bratr dívá: chaos v transportní místnosti. Koutkem oka sledoval, jak dva bojovníci pomáhají třetímu z místnosti. Poté s Kelanem osaměl. Ticho bylo ohlušující. Jen tu a tam se ozvalo z poškozeného zařízení cvakání a skřípění.

„Mohl bys mi říct, na cos, k čertu, myslel?“, vyrazil Kelan skrz zatnuté zuby a nevěřícně se rozhlížel po zničené místnosti.

Trelon vzhlédl a přemýšlel, co by mohl říct, aby ospravedlnil akci jeho draka, ale když z ovládacího pultu vedle jeho bratra vyletěly jiskry, jen sebou škubl. Kelan tiše zaklel, uskočil a zaťal ruce v pěst.

„Co to do tebe, pro všechno na světě, vjelo?“, zeptal se Kelan podrážděně.

„Není to tak špatné, jak to vypadá...“, začal Trelon a znovu sebou cukl, když se začalo kouřit z dalšího panelu.

„Ne tak hrozné, jak to vypadá?!“, vykřikl Kelan a snad posté se rozhlédl po místnosti. „Vidíš to samé, co já, nebo ne? Nemluvě o tom, že osm mužů z bezpečnostního oddílu je kvůli zlomeným kostem v lékařském ošetření a šest dalších mimo provoz, dokud jim jejich symbionti nevyléčí řezné rány, natržené svaly a podlitiny.“

„Ano,“ začal znovu Trelon. „Dám to zase do pořádku. Jen to bude pár dní trvat. Ale budu s tím hotový dřív, než přistaneme doma,“ prohlásil Trelon a sledoval, jak se ze stěny, na kterou hodil jeho drak jednoho z mužů, odloupl celý panel.  No, možná to bude trvat trochu déle, pomyslel si, když všechny ty škody počítal.

„Nechápu to. Ještě nikdy jsi kontrolu nad svým drakem neztratil a už vůbec ne nad svým symbiontem. Co to s tebou je?“, zeptal se Kelan znovu a hleděl na něj s nevírou v očích, jakoby snad ztratil rozum.

„Bylo to kvůli té ženě,“ odvětil Trelon a rukou si prohrábl vlasy. Kdyby se soustředil na výraz ve tváři svého bratra a nesledoval trhlinu na transportní plošině, tak by si všiml, jak jeho bratr najednou ztichl.

„Jaké ženě?“, zeptal se Kelan napjatým hlasem.

Trelon odpověděl duchem nepřítomný: „Ta malá, co přišla na palubu spolu se Zoranem a Abby. To už jsi byl s ostatními pryč.“

Kelan prudce vydechl. „Ano. A, kde je?“

Trelon překvapeně vzhlédl. Poté, co se mu podařilo draka zvládnout, tak se musel zabývat chaosem kolem sebe, takže se zapomněl podívat, kam ji jeho symbiont odvedl. Nebylo to, jakoby na ni zapomněl, jen ji na chvíli vytěsnil z hlavy, zatímco se staral o svého naštvaného bratra, který byl bez sebe, protože mu někdo z jeho vlastní rodiny zdemoloval jeho milovanou loď. Trelon zavřel oči a soustředil se na svého symbionta. Nějakou dobu nepřicházela žádná odpověď, ale poté ho zaplavila vlna tepla pocházející z potěšení jeho symbionta, kterou ta žena hladila.

„Je v bezpečí, v mých pokojích,“ odpověděl Trelon s úsměvem.

Kelan vrhl poslední pohled na tu zkázu okolo a upřel na svého bratra vážný pohled. „Raději by ses měl postarat o to, aby to tak i zůstalo, pokud se v její přítomnosti stávají takové věci.“

Trelon přikývl a sledoval, jak Kelan odchází. Když se rozhlédl po zničené místnosti a uvědomil si, že to bude velmi dlouhá noc, než bude moci zase vidět svou ženu, a která ani ještě netušila, že je jeho pravou družkou, poklesla mu ramena.

***

Z dlouhé noci se staly tři dny. Trelon musel během práce přepnout na autopilota. Něco snědl a pár hodin se prospal v transportní místnosti. Naštěstí se většina mužů během několika hodin vrátila vyléčená. Podle útržků rozhovoru, které pochytil, tak na ošetřovně ještě stále zůstávali čtyři muži. Na dva z nich zaútočil jeho drak. Poté tu byl ještě ten, co na něj zaútočil jeho symbiont, když se dotkl jeho ženy a pak ještě jeden, co se snažil upoutat pozornost zraněné ženy poté, co byla přepravena na loď. Jakoby to nestačilo, tak jeho drak neustále vrčel a vyl. Snažil se mu sdělit, že to byla jeho vina, ale cítil se přitom ještě hůř. To byla nevýhoda, když měl člověk dvě části; cítil vše, co cítil jeho drak.

On sám se ale také nechoval nejlépe a na všechny muže v místnosti štěkal a nadával jim, až se nikdo neodvážil do jeho blízkosti. A aby to bylo ještě horší, tak mu jeho symbiont posílal jeden obrázek jeho družky za druhým, jak se spolu tulí v posteli, jak se sprchuje, jí a..., Trelonova unavená mysl nemohla rozeznat, co to ta žena dělala, ale vypadalo to, jakoby v jeho pokoji něco rozmontovávala.

„Trelone!“, zařval Kelan, sotva vstoupil do transportní místnosti.

Trelon právě pracoval na jednom obvodu pod ovládacím pultem a při Kelanově příchodu se praštil bolestivě do hlavy. Zaklel a třel si bolavé místo. Unaveně se ptal sám sebe, co zase provedl.

„Tady,“ vykřikl. Ani u sebe nemám svého symbionta, který by mi ulevil od bolesti, politoval se Trelon. Svého symbionta neviděl od té doby, co Cara – při jedné jeho návštěvě mu Kelan konečně prozradil její jméno – přišla na palubu. Normálně měl aspoň na zápěstích a pažích zlaté náramky, ale i ty ho opustily.

„Musíš něco udělat se svou ženou, jinak mi zničí loď!“, zavrčel Kelan hlasitě.

Trelon si všiml, že několik mužů přerušilo svou práci a sledují jejich hádku. Pravděpodobně uzavřeli sázky a doufají, že mě konečně kopne do zadku, jak si zasloužím po tom všem, co se stalo, pomyslel si nabručeně.

„Proč si myslíš, že ničí tvou loď? Podíval ses na ni někdy?  Je příliš malá a křehká, než aby představovala nějakou hrozbu,“ namítl Trelon a vzpomněl si na obrazy, které mu poslal jeho symbiont. Byly jeho jedinou motivací – především ty ze sprchy.

„Křehká? Příliš malá?“, zasyčel Kelan. „Minulou noc se nabourala do našich počítačových systémů – čtyřikrát! Ze sprch v tréninkové hale vychází pára. Prohlásila, že se to jmenuje sauna a je to dobré pro uvolnění a čištění pórů. Stáhla odněkud hudbu své planety a teď hraje v jídelně něco jménem „opera.“

„Opera?“, zeptal se Trelon unaveně. „Co to, k čertu, je?“

„Řeknu ti, co to je! Skřeky ptáků smrti, to je to! Tvá křehká, drobná družka prohlásila, že to přispěje k lepšímu porozumění mezi našimi kulturami nebo tak něco. Nepochopil jsem ani polovinu toho, co říkala. Poté překonfigurovala potravinový replikátor. Počkat, mužům i mě některé věci, které s ním vyrábí, chutnají, takže to si můžeš ze seznamu škrtnout,“ pokračoval Kelan a rukama si prohrábl vlasy.

Momentálně měl dost vlastních problémů, a to se ženou jménem Trisha. Nepodařilo se mu dostat se do svých pokojů od té doby, co se tam před dvěma cykly zabydlela.

„Není to tak, že bych měl dost času, abych se o ni postaral,“ odsekl Trelon. „Promluvím s ní. Má už překladač?“

„Ano. Stavil se za ní doktor a implantoval jí ho. Mám ti vyřídit, že kdyby už neměl družku, tak by ti ji přebral. Označil ji jako, a to cituji: křehkou poutnici, krásnou a ladnou současně, kterou je zapotřebí za každou cenu chránit,“ odvětil Kelan suše.

Křehká poutnice, jedna z těch malých, pestrobarevných, létajících stvoření jejich domoviny nikdy nezpůsobila tolik potíží jako tato drobná bytost z nějaké primitivní planety.

Trelon zavrčel. Nelíbilo se mu, že nějaký muž vyslovil názor na jeho družku, obzvlášť když on sám neměl vůbec čas, aby mohl být s ní.

„Zbytek mohou dodělat ostatní. Není důvod, abych se tu déle zdržoval. Půjdu a nárokuji si svou družku!“

Kelan sledoval, jak Trelon vyběhl z transportní místnosti. Doufal, že jeho bratr bude mít větší štěstí než on sám. Poté, co udělil pracovníkům pár rozkazů, rozhodl se, že bude trénovat pár mladších bojovníků a doufal, že se tak zbaví aspoň částečně frustrace, který on a jeho drak pociťovali.