FM - 49. kapitola

Překlad: Clarissa

Peter

             

            Lidé se vyrovnávají s traumaty různými způsoby. Někteří se zhroutí a už se nikdy nedají dohromady. Jiní objeví jádro síly, které jim pomůže ty dny přežít. Vždycky jsem vědět, že Sara byla z těch druhých jmenovaných, ale nikdy jsme neocenil její vnitří sílu tolik jako nyní, když sleduji, jak se za její štíhlou figurou zavírají dveře koupelny.

            Ona je bojovnice, můj malý ptáček – tak silná jejím vlastním způsobem jako jakýkoliv trénovaný voják.  

            „Pořád si o ní myslíš, že je sladká a nevinná?“ řekne Yan rusky, když odvrátím pohled od dveří a střetnu se s jeho chladně pobaveným pohledem. „Protože tady odtud tvoje malá dokonalá doktorka vypadá, že v sobě objevila docela velkou žízeň po krvi.“

            „Drž hubu, Yane,“ vyštěkne po něm Ilya, než stačím odpovědět. „Teď na to není čas.“

            Za jakýchkoli jiných okolností už bych Yana držel pod krkem, ale Ilya má pravdu.

            Chystáme se přistávat a není čas na kraviny.

            „Půjdu naposledy zkontrolovat situaci na zemi,“ řeknu Ilyovi a Yana ostře ignoruji. „Esteban slíbil, že všechno bude připravené, ale víte, jak moc tomu sráčovi věřím.“

            „Jasně.“ Ilya vytáhne Yanovi mobil z kapsy a podá mi ho. „Dobrej nápad.“

            Vyťukám číslo šéfa venezuelské policie, kterého jsem měl na výplatní listině poslední tři roky, a čekám až se hovor spojí. Pokud jde všechno dobře, bude se Santiago divit, proč volám. Jestli ne …

            „Hola?“ odpoví.

            „Tady Peter Sokolov.“

            Ozve se napínavé ticho; poté zasyčí do telefonu, „Proč mi, kurva, voláš? Je pozdě; nemůžu nic udělat. Jsou po celém tom malém letišti. Říkal jsem ti, že nemůžu nic udělat, když celé oddělení -“

            Zavěsím, než stihne domluvit. Vzhlédnu a setkám se dvěmi identickými páry zelených očí. „Vypadá to, že Estebanova přistávací dráha je ze hry,“ řeknu. „Nějaké další nápady?“