ATSOM - 8. kapitola

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

ZAPOMEŇTE NA PTÁKY, PŘECHÁZÍM NA HOLKY

            „Pohybuj pomaleji boky. Jestli se budeš dál o tu tyč třít touto rychlostí, něco si zlomíš. Pomalu a jistě vyhrává závod a získá ti nejvíc spropitného,“ školí Tiffany Ariel uprostřed místnosti.

            S rukou pevně svírající jednu ze čtyř striptérských tyčí seřazených v centru místnosti a nohou obalenou okolo tyče, zírá Ariel na Tiffany pár vteřin, než udělá, co jí bylo nařízeno. Tiffany jí věnuje úsměv a povzbuzující slova, než se pohne o pár stop dál, kde Isabelle stojí před svojí tyčí.

            „Zlatíčko, vím, že je to děsivé, ale budeš muset uvolnit to smrtící sevření, které máš na tyči, než si v prstech odstavíš krevní oběh a přepůlíš tyč,“ řekne něžně Isabelle, zatímco jí tře záda malými kroužky v jemném uklidňujícím pohybu.

            Musím říct, opravdu mám Tiffany ráda. Byla jsem překvapená, když před hodinou vkročila do hlavního areálu klubu, aby se s námi sešla. Vůbec nevypadá tak, jak jsem u striptérky čekala. Má něco přes pět stop, tělo s křivkami a krátké vlnité hnědé vlasy s blond melírem. Nemá na sobě ani kapku make-upu a je oblečená do volného trička a černých jóga kalhot. Okamžitě nás uvolnila mluvením o sobě, když nás vedla sem do malého tanečního studia ukrytého za jevištěm.

            Zjistily jsme nejen to, že je učitelka v nedělní škole, ale také je svobodná matka dvouletého chlapečka. Být striptérkou jí dává možnost pracovat v noci, zatímco se jí rodiče starají o syna, a pak s ním být celý den, a přitom vydělávat dostatek peněz na uživení, jelikož otec jejího syna se rozhodl, že nechce být otcem a opustil ji v minutě, kdy test zrůžověl. Vážila jsem si jí ještě víc s vědomím, že požádala rodiče o pohlídání syna na pár hodin, aby nám pomohla, když má den volna.

            „Řekni támhle tomu hrdinovi dezinfekčních ubrousků, že ta tyč je dostatečně čistá!“ zakřičí Ariel tak, aby byla slyšet přes bušení hudby, kterou Tiffany pustila, daruje mi drzý úsměv v odrazu zrcadla, zatímco tancuje okolo tyče.

            Místnost má jednu stěnu pokrytou od země až po strop zrcadly a řadu striptérských tyčí, takže každá můžeme mít svou tyč a sledovat, co děláme. Nebo spíš já jsem schopná stát a sledovat, co Ariel a Isabelle dělají, jelikož jsem se ještě neodvážila udělat víc, než stát před tyčí a celou ji utírat celým balíkem dezinfekčních ubrousků.

            Tiffany opustí Isabelle a pomalu kráčí ke mně, věnuje mi povzbudivý úsměv.

            „Čeho se bojíš? Jsme tu jen my, nikdo nás nesleduje. Vše, co musíš udělat, je chytnout se tyče a pohybovat se do rytmu hudby. Nic nóbl,“ říká mi.

            „Nevím, jestli to dokážu. Můj manžel… Myslím, můj exmanžel, je jediný, kdo mě kdy viděl bez oblečení,“ informuji ji, zatímco Isabelle a Ariel opustí jejich tyče a připojí se k nám.

            „Dnes se nesvlékáme do naha. Jen tančíme a učíme se, jak se naše těla pohybují do hudby. A každopádně, Charming’s není klub úplně do naha. A hádám, že domácí párty, které plánujete, vy dámy, dělat, nebudou také,“ odpoví Tiffany.

            Pokračuje. „Svlékání je celé o očekávání. Zvyšujete vzrušení a způsobujete, že obecenstvo chce víc do poslední vteřiny. Nevejdete na jeviště, nebo do obýváku plného lidí a okamžitě si nesundáte oblečení. Budete tancovat, budete se smyslně pohybovat a budete je škádlit. Nejsem svlečena do podprsenky a kalhotek asi do posledních třiceti sekund písničky, na kterou tančím. Stejně, jak moc chce obecenstvo vidět ten moment, to vzrušení je pryč hned, jak to uvidí a těší se na další tanečnici a ztratí o vás zájem. Chtějí nadšení. Chtějí očekávání, chtějí se bavit představováním, jak vypadáte pod kostýmem víc, než jak moc to opravdu chtějí vidět. Věřte mi. Dostanete více spropitného během cesty k velkému odhalení, než když je vaše oblečení dole. Musíte se naučit, jak škádlit.“

            Pak se Tiffany otočí tváří k Ariel a začne houpat tělem do pomalého rytmu hudby. Jede rukama přes svá prsa a dolů k bokům. Následně chytne lem trička a pomalu ho posune nahoru, zastavuje, až když je jen její břicho vystaveno.

            V úžasu sleduji, jak se pohybuje blíž k Ariel, pouští jednu ruku z lemu trička, aby sjela rukou po straně Arieliny tváře, než se otočí, pomalu se ohne v pasu, a pak se pomalu zvedne nahoru, běží si rukama po nohách, když to dělá, pak se podívá přes rameno, aby mrkla na Ariel.

            „Sakra. To bylo sexy. Zapomeňte na ptáky, přecházím na holky,“ zamumlá Ariel, čímž si vyslouží smích od Tiffany.

            „Nic na tom není. Škádlete a popichujte. Přimějte je chtít víc.“

            „V pohodě to zvládnu, ale myslím, že támhle paní Puritánka potřebuje víc hodin instrukcí. A spoustu alkoholu. A zákaz na dezinfekční ubrousky,“ řekne Ariel, vytrhuje teď už prázdný balíček z mých rukou a pohazuje to stranou. „Přestaň tak moc přemýšlet. Zapomeň na účty a na tlak a mysli jen na ukázání tomu debilovi PJovi , že nejsi, kdo si myslí.“

            Poslední hodinu jsem nedělala nic jiného, než jen stála, zraněná a naštvaná kvůli jeho domněnkám, které ten chlap o nás má. A konkrétně o mně. Jedna věc je, že mě Ariel nazývá puritánka a říká mi, že mám v zadku tyč, protože ona mě tak trochu zná a má tak trochu pravdu ve většině okolností, ale pracuji na tom. Je jiná věc, když si cizinec myslí, že to dělám jen, protože jsem znuděná hospodyňka. Když předpokládá, že nemám nic lepšího na práci, než jít domů a upéct něco pro mého manžela.

            Zraňuje to něco hluboko ve mně, protože před šesti měsíci je to přesně to, co bych udělala. Po dobu třinácti let jsem byla znuděná a dobrovolně jsem se přihlásila na cokoliv a všechno, jen abych si dala osobnost a účel. Po dobu třinácti let jsem zajišťovala, aby každý večer byla na stole uvařená večeře, čekající čerstvě upečený dezert a martini s extra olivami v ruce, když prošel dveřmi. Nezáleželo na tom, jak zaneprázdněná jsem byla. Všeho jsem upustila, abych splnila každý jeho rozmar, chodila na jeho pracovní akce, když jediné, co jsem chtěla, bylo máčet se v bublinkové koupeli nebo se stočit do klubíčka s knihou. Zastavila jsem svůj život pro někoho jiného a stalo se ze mě něco, co jsem si nikdy nemyslela, že budu: znuděná hospodyňka.

            To vše jsem udělala a během toho jsem ztratila samu sebe, protože jsem byla k smrti vyděšená z jiné možnosti. Bála jsem se, že na hodinách odbude půlnoc a vše, co jsem měla, zmizí. Byla jsem vyděšená k smrti, že se jednoho dne probudím a ocitnu se opět uvnitř dvoupokojového karavanu s plísní na stropu a flekatým kobercem plným děr od cigaret a s lednicí, ve které nic není, kromě prošlé sklenice se zavařenými okurky. Bála jsem se, že pokud všechno nebude perfektní a podle toho, jak to má Brian rád, pošle mě nazpátek.

            Ale už ta osoba nejsem a PJ neměl žádné právo mi ty věci říct, když o mně nic neví. A teď jsem věděla, jak se Ariel cítila všechny ty měsíce, co žila na naší ulici.

            „Omlouvám se, že jsem tě soudila,“ řeknu jí jemně, zatímco písnička z reproduktorů skončila a místnost ztichla.

            „Um, dobře,“ odpoví nepohodlně Ariel, dává mi zvláštní pohled nad mou náhlou omluvou.

            „Omlouvám se, že jsem si o tobě myslela, že jsi pouliční děvka a omlouvám se, že jsem o tobě mluvila za tvými zády se všemi těmi povrchními ženami a nikdy jsem tě nepřiměla cítit se vítaná,“ pokračuji, najednou si uvědomuji, že jsem nikdy necítila ani minutu žárlivosti nebo nenávisti vůči ní, když jsem se dozvěděla, že spala s Brianem.

            Uvědomuji si, že jsem ty věci nikdy necítila, protože jsem se o Briana přestala starat už dávno a říkat tyto věci nahlas a přiznávat si to sama sobě, mě nutí cítit se víc volná, jak jsem dlouhou dobu necítila.

            „Obejmeš mě teď?“ zeptá se Ariel s hrůzou v obličeji.

            „Um, ne. Teda, pokud nechceš?“

            Když Ariel začne vrtět hlavou a o krok ustoupí, Isabelle vstoupí mezi nás, zabalí okolo nás ruce a přitáhne si nás k sobě, dokud nejsme všechny stlačené v úzkém chumlu.

            „Poslední studie zjistily, že se ženy dozvěděly, že nemají být soutěživé a vyhrávat na účet druhých, a že jejich přirozený soutěživý duch nemůže být sdílen otevřeně, vesele nebo i žertovně s ostatními ženami. Ze zdravé soutěživosti se stává tajný pocit závisti a touhy, aby ta druhá selhala - propletené s vinou a zahanbením,“ říká Isabelle rychle, „a proto je pro ženy tak těžké být kamarádkami s jinými ženami, ale my ten problém mít nebudeme, protože chceme, abychom všechny uspěly, a budeme ty nejlepší přítelkyně až navěky!“

            Stiskne nás ještě pevněji k sobě a já si nemůžu pomoct a rozesměji se, zatímco Ariel vypustí malé zasténání.

            „Opravdu tě potřebujeme dostat pryč ze sklepa tvého otce.“

            Ariel vykluzuje zpod Isabelliných rukou, překříží si ruce a podívá se na mě.

            „Tak co to bude? Půjdeš domů a něco upečeš, nebo budeš třást zadkem a u toho ukážeš PJovi prostředníček?“

            S hlubokým nádechem odejdu zpátky ke své tyči a obalím okolo ní ruce, kývnu přitom na Tiffany.

            „Pojďme do toho. Pusť něco dobrého. Třeba Nickelbacka nebo Hansona,“ řeknu jí se sebejistým úsměvem.

            Ariel ke mně napochoduje a pleskne mě po ruce. Vykřiknu a tvrdě se na ni podívám.

            „Za co to bylo? Neřekla jsem nic snobského!“ stěžuji si, když si třu bolavé místo na ruce, kde budu mít pravděpodobně modřinu, až se mnou Ariel skončí.

            „Nové pravidlo. Pokaždé, když řekneš něco blbého jak prase, udřu tě. Tiffany, pusť Kid Rock. Cindy má očividně zkurvený vkus na muziku.“