AA - 21. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Abby snila o tom, že je dračice a létá. Ve spánku sebou zavrtěla a přitulila se ještě blíž k teplu, které ji obklopovalo. S úsměvem natáhla nohy. Cítila se dobře a něco tu opravdu příjemně vonělo. Aniž by otevřela oči, otočila hlavu a začichala. Mmmm, Zoran. Vždycky tak dobře voněl. Ústy mu přejela po krku a jazykem mu olízla šupiny. Mmmm!

Když si Abby uvědomila, že mu olizuje šupiny velmi dlouhým, úzkým jazykem, vykulila oči. Zvedla hlavu a pohlédla do zlatých očí velkého draka. Zoran! Byla zabalená do Zoranova dračího křídla! Abby znovu zamrkala a pohlédla na své tělo. Byla…

„Já jsem dračice!“, zašeptala Abby hlasem plným úžasu.

„Velmi krásná dračice, Elilo,“ odvětil Zoran jemně a otíral se jí přitom čumákem o krk.

„Ale jak?“ Abby pohlédla Zoranovi do očí. „Jak to, že ti rozumím?“

„Dračí jazyk. Takto spolu komunikujeme ve své dračí podobě. Jsi má pravá družka, Abby. Přežila jsi dračí oheň. Můj drak tě akceptoval a i pro něj jsi jeho pravá družka. To jsem ti chtěl ukázat. Tvá dračice se drala na povrch už celý minulý týden. Bylo těžké ji přesvědčit o tom, aby ještě počkala.“ Zoranovy oči posmutněly.

„První proměna je ta nejhorší, dokonce i pro Valdiery. Chtěl jsem být s tebou, abych ti pomohl. Je mi to tak líto, Elilo.“

Abby olízla Zoranovi čumák.  „Miluji tě. Myslela jsem si, že jsi mrtvý…“ Abby nedokázala pokračovat. Postavila se na nohy, ale trochu se zapotácela, protože si na své nové tělo ještě nezvykla. Koukla na své rameno a zadní nohu. Obojí bylo zahojené. Abby si všimla, že má na sobě něco, co vypadalo jako obrovský náhrdelník ze zlata. Došla k malému jezírku a napila se. Poté zvedla hlavu a otřepala se od čumáku až po špičku ocasu. Koketně koukla přes rameno a roztáhla křídla.

„To je tak cool!“, vykřikla Abby a smála se, zatímco se točila dokolečka a snažila se prohlídnout si každou část svého nového těla.

Když Zoran sledoval, jak jeho družka zvedá ocas a mává s ním sem a tam, skoro jakoby ho nevědomky vyzývala, jeho drak zavrčel. Zoran cítil, jak se v něm zvedá vlna touhy. Tváří v tvář těmto ohromujícím pocitům se roztřásl.

„Abby,“ zavrčel Zoran znovu, když uviděl, že Abbyina dračice sklonila hlavu a svůdně natahuje krk.

Zoran vyrazil k ní, připraven se zakousnout a zmocnit se jí, když po něm Abbyin drak najednou chňapl a poté se vznesl do vzduchu. Zoran zařval. Cítil v sobě přímo zvířecí touhu. Chtěl ji chytit a nárokovat si ji. Silným mávnutím křídel se pustil do pronásledování menší dračice.

„Abby! Poslechni mě. Ty a tvá dračice patříte mě,“ řval Zoran.

„To bys mě musel nejdřív chytit!“, smála se Abby. Mrskla sebou ve vzduchu a zamířila ke stromům na okraji louky.

Zoranovo srdce se zatetelilo a vyrazil za dračicí. Honil ji, ale když se chystala prolétnout mezi dvěma velkými větvemi, na jeho vkus a vkus jeho draka někdy až příliš těsně, dal jí přednost. Vždy, když se přiblížil dost na to, aby ji mohl chytit za ocas, tak ho skrčila a uletěla.

Poté, co si nejméně půl hodiny hráli na honěnou, měl toho Zoran a jeho drak dost. Toužil po Abby jako nikdy předtím. Rozhodnutý dostat ji zpátky na louku, ji měl v úmyslu předletět a vytlačit ji spod ochrany stromů do nebe, kde ji mohl lépe polapit.

Uviděl, jak Abby skrz koruny stromů stoupá vzhůru. Když ji následoval, vystřelil dopředu a otočil se tak, že se dostal Abby pod měkké bříško. Předními tlapami ji chytil a přitáhl k sobě. Zoranův drak varovně zavrčel, kousl ji do krku a přinutil ji podrobit se mu, zatímco je oba táhl vzhůru a pronikl do ní. To jediné, co malé dračici bránilo se odtrhnout, bylo Zoranovo pevné sevření na krku.

***

Když ji Zoranův drak chytil za tlapy, otočil ji a přitiskl k sobě, Abby sebou cukla. Chtěla ještě létat. Ještě nikdy se necítila tak divoká a volná. Když se snažila osvobodit, ucítila na krku Zoranovy ostré zuby. Mohla na svou obranu jen mávat křídly. Ale poté ucítila, jak se k ní tiskne Zoranův dlouhý a tvrdý dračí penis. Odsunul jí ocas stranou a přirazil.

Abby pocítila překvapení a vzrušení, když její dračice reagovala na to, jak se jí její druh agresivně zmocňuje. Každým úderem křídel do ní pronikal hlouběji a hlouběji. Zoran ohnul Abby krk a pomalu převzal kontrolu, zatímco s ní mířil k louce, kde se teprve těsně před přistáním od sebe oddělili.

„Ty patříš mě!“, zavrčel Zoran, když se blížil k Abby.

Abbyina dračice se prudce otočila a ocasem se ohnala po Zoranovi, který musel uskočit. Abby se zachichotala a společně se svou dračicí bránili Zoranovi a jeho drakovi v tom, aby si ji jednoduše podmanili. Pokaždé, když se přiblížil, tak na něj zasyčela, otočila se a ohnala se po něm ocasem. Zoran kroužil kolem ní a byl stále blíž a blíž, a když se po něm Abby opět ohnala ocasem, zatáhl za něj a převrátil ji na záda. Když se dostala pod něj, přitiskl ji svými silnými tlapami. Kousl Abby do krku, ocas spletl s tím jejím a odtáhl ho na stranu, takže získal snadný přístup k jejímu horkému otvoru. S hlubokým zavrčením si Zoran Abby nárokoval jako svou družku a zabořil se do ní tak hluboko a na tak dlouho, dokud se oba vyčerpáním nezhroutili.

***

Abby se probudila v objetí silných, opálených paží. Znovu byla člověkem, pomyslela si trochu lítostivě. Její tělo bylo naprosto uvolněné a ptala se sama sebe, jestli bude vůbec schopná se pohnout.

„Och, má divoká, malá dračice je vzhůru,“ pronesl Zoran a usmíval se.

„Mmm, cítím se tak dobře,“ zamumlala Abby a přitulila se k Zoranovi ještě víc. Hladila ho rukama, poté i ústy. Milovala, jak Zoran na její doteky reagoval. Rukou mu přejela přes břicho směrem dolů, a když zavrčel, zachichotala se.

Abby zvedla hlavu a usmála se. „Mám hlad.“

Když ji Zoran hladil po vlasech, oči mu žhnuly. Zasténal: „Tak dobře, vezmi si, kolik chceš.“

Abby se znovu zachichotala a vsála jeho penis mezi rty. Abby otevřela ústa, a když ucítila na jazyku lehce slanou chuť, nemohla potlačit vzrušené zasténání. Milovala jeho chuť. Milovala na něm všechno. Jak ji ochraňoval. Jak moc se snažil, aby byla šťastná. Ale především, jak moc ji miloval. Mohla cítit lásku, kterou k ní a k její dračici cítil.

Nikdy by ani nesnila o tom, že se její život tak změní. Že se zamiluje do mimozemšťana, který ji unese a odvede ji z její milované hory. Ještě toho bylo hodně, co se musela naučit. Už nebyla jen Abby Tanner. Byla Abby Tanner, dračice a pravá družka Zorana Reykilla, krále Valdierů.

„Na co myslíš?“, zasténal Zoran se zaťatými zuby.

„Jak moc miluji být s tebou,“ odpověděla Abby jemně, když ji Zoran vytáhl na sebe.

Rychlým přírazem do ní pronikl a sledoval, jak zavřela oči a hlava jí padla dozadu, když ho pojala do sebe. Uchopil ji za boky a přirážel stále rychleji. Užíval si pocit, jak ho její tělo svírá, takže se rychle blížili k vrcholu.

„Patříš mě, Abby!“, zavrčel Zoran, když cítil, jak ji zasáhl orgasmus a strhává i jeho.

„Miluji tě, Abby. Já…“ Zoran sevřel její štíhlé tělo ještě pevněji. Zhluboka se nadechl a poté pokračoval. „Měl jsem strach, že jsem tě ztratil. Když mi Ben’qumain řekl, co s tebou udělal, tak…“ Zorana pálily oči a nemohl pokračovat. Pocítil intenzivní bolest. Sevřel Abby ještě silněji a zabořil jí tvář pod bradu.

„Ššš… Ben’qumain mi nic neudělal,“ řekla Abby a políbila Zorana na čelo. „Nahnal mi strach. Myslela jsem, že tě zabil. To bylo horší, než cokoliv jiného.“

Zoran se otřásl a uchopil Abbyinu tvář do dlaní. Vzhlédla k němu. „Abby, já vím, co udělal. Jeden z mých vojáků, Ha’venův informátor, mi prozradil, že tě znásilnil. Ale to nehraje žádnou roli. Ty patříš mně a budeš vždycky patřit jen mě.“

„Zorane, on mě neznásilnil.“ Abby se snažila pohnout.

„Abby, všechno bude dobré. Já…“, prosil Zoran. Věděl, že ho chce ochránit. Musela pochopit, že věděl, že neměla jinou možnost. Udělal by všechno – všechno, co bylo v jeho moci, aby jí s tím, co se jí stalo, pomohl.

Abby položila Zoranovi prst na rty a pohlédla mu do očí.

„Neznásilnil mě, Zorane. Má dračice to nedopustila. Proměnila se dřív, než se mě mohl dotknout. Popálila ho.“

Zoran vzlykl a přitiskl Abby rty na ústa. Nevěděl, jestli by byl schopný si někdy odpustit, že nedokázal Abby před Ben’qumainem ochránit. Pokryl Abbyinu tvář polibky, otočil ji na záda a miloval se s ní divoce a zoufale. Byla naživu, v bezpečí a patřila jemu.