UJames - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

July

CÍTÍM JAK WES OVINE ruku kolem mé a já mu stisknu prsty, když telefon mezi námi zvoní. Nervózní motýli plní můj žaludek, nejsem si jistá, co se stane, ale doufám, že je to něco dobrého. Včera v noci jsme dostali e-mail od našeho kontaktu v adopční agentuře s dotazem, jestli nám mohou ráno zavolat, a jakmile jsem viděla zprávu, zadržela jsem Wese, abychom mohli hovor uskutečnit.

„Ahoj, tady Dana.“ Hlas naší agentky se ozve na lince a já podívám se na svého manžela.

„Ahoj, Dano. Tady July a Wes. Dostali jsme tvůj e-mail,“ řeknu tiše.

„Ach dobře. Chtěla jsem zavolat včera v noci, ale bylo už moc pozdě.“

„Můžete nám zavolat kdykoli,“ řekne jí Wes a já si položím hlavu na jeho rameno.

„Díky za to, a důvod, proč jsem s vámi dvěma chtěla dnes mluvit je, že máme nouzovou situaci. Rodina, která byla vybrána k adopci, včera zavolala, aby mi dala vědět, že si nemyslí, že jsou připraveni v tomto procesu postupovat dál, což se někdy stává. Není špatné, že jsou dostatečně silní, aby to přiznali, ale biologičtí rodiče, kteří si je vybrali, jsou připraveni porodit. A po nějakém hledání na webových stránkách jsme narazili na váš profil a chtěla by si s vámi dvěma promluvit, pokud souhlasíte.“

„Když říkáte, že jsou připraveni porodit, co tím myslíte?“ Zeptá se Wes na stejnou otázku, na kterou myslím. V naší agenturou jsme nebyli příliš dlouho, a když jsme tento proces začali, bylo nám řečeno, že všechno může trvat rok nebo i déle.

„Měla by porodit začátkem příštího měsíce, ale už má tři děti a poslední dvě děti měla brzy po sobě.“

Začátek příštího měsíce. Zavrtím hlavou, protože vím, že je to za pouhé tři týdny.

„Má tři děti?“ Žádám jen o potvrzení.

„Ano, ona a její manžel už spolu mají tři děti,“ odpoví a zní pochmurně.

„Jsou si, jistí adopcí?“ Zeptá se Wes a pustí mi ruku, aby mi jí mohl ovinout kolem ramen.

„Stejně jako u jakékoli adopce, věci nejsou konečné, dokud nejsou dokončené. Ona nebo její manžel by mohli kdykoli změnit názor, ale mohu vám říci, že jsem s nimi posledních pár měsíců mluvila téměř každý den a ani jeden z nic ve svém rozhodnutí nezakolísal.“ Slyším, jak se zhluboka nadechne. „Chápu, že je toho hodně co zpracovat, a nechci ještě více zdůrazňovat již tak stresující situaci, ale pravda je, že by mohla porodit každým dnem, takže musím vědět, jestli jste na to oba připravení.“

„Můžete nám dát chvilku, abychom si mohli promluvit?“ Zeptá se Wes.

„Samozřejmě, tak dlouho, jak potřebujete.“

„Dík.“ Ztlumí hovor, pak spustí ruku z mých ramen a otočí se, aby se na mě podíval. „Co myslíš?“

„Myslím, že jsem nervózní, zvlášť proto, že už se svým manželem děti má, a pokud tohle chtějí dát k adopci, dělají to z nějakého důvodu.“

„Myslím, že máš pravdu, bejby.“

„Co si myslíš ty?“ Ptám se, když bere mé ruce do svých.

„Myslím, že pokud se to má stát, tak se to stane. A myslím, že když si nás vybrala ze všech ostatních profilů, které jsou na webu, měli bychom o tom opravdu přemýšlet.“

„Myslím, že máš pravdu,“ šeptem znovu souhlasím, když mi nervózní vzrušení vyplní jámu břicha.

„Pojďme se dohodnout, že si s ní a jejím manželem promluvíme a pak se rozhodneme, jak budeme pokračovat.“

„Dobře,“ znovu souhlasím, načež se nakloní, dotkne se rty mých, a když se odtáhne, naše oči se uzamknou. „Připravená?“

„Jsem připravená, jako nikdy.“ Zvedne telefon a zapne hovor. „Dano, chtěli bychom si s nimi po telefonu promluvit,“ říká.

„Právě jste zlepšili můj den,“ odpoví a zní to úlevně.

Mluvíme s ní dalších pět minut, abychom získali nějaké podrobnosti o jejich rodině a historii zdraví. Dana nám sdělí, že zavolá biologickým rodičům, a pak nám zavolá zpět, abychom zahájili náš první telefonní rozhovor.