UCobi - 18. kapitola

Překlad: Lucianna
Kor.: Evička

Hadley

Sleduji Cobiho, jak mluví do telefonu, pár stop ode mě, když má na sobě tmavě šedé, termo triko, džíny a boty, a se svým odznakem, připnutým na opasku. Několik dní se neholil a strniště na jeho tvářích a bradě, ho dělá ještě víc hezkým, než obvykle. Když vidím, jak se usmívá něčemu, co mu říká jeho máma, proudí mnou teplo a štěstí.

Je to šest měsíců, co ignoroval rozkazy a proběhl skleněnými dveřmi mé kanceláře, aby se dostal ke mně, protože viděl Marianinu zbraň, na mě mířit. Marian byla střelena, ale ne Cobim, nýbrž Frankem. Zranění jejího ramene bylo dost vážné, že potřebovala záchranku, ale po týdnu v nemocnici, byla převezena do vězení, kde bude velmi dlouho.

Překvapivě, jsem to nebyla já, kdo měl noční můry potom, co se všechno stalo. Několik týdnů potom, se Cobi probouzel zpocený, nebo na mě ze spánku křičel. Zabíjelo mě, vidět ho takhle trpět, ale bohudíky se časem a mluvením o těch věcech, noční můry vytratily. Ale pořád, cítím na sobě jeho pohled, neustále, jako by si myslel, že bych mohla zmizet – což se ještě zhoršilo poslední tři měsíce, od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná.

Ne, neplánovali jsme mít dítě a já osobně bych raději byla za něj vdaná než bych otěhotněla, ale zjevně je antikoncepce opravdu spolehlivá jen na 99%. Ne, že bych si stěžovala. Po všech stránkách, jsem nadšená, vytvořit s ním rodinu, ale nyní je ta velká svatba, kterou Cobi zmínil, v přípravách, protože mi odmítl ji odložit, až se naše dcera narodí. Nechce, abych rodila bez toho, že bych měla jeho jméno, a já jsem s tím v pohodě.

Pohled mi spadne k míse těsta na brownies, které míchám, a zavadím očima o zásnubní prsten, prsten, který mi Cobi navlékl na prst dva dny předtím, než jsme zjistili, že budeme mít holčičku. Můj ne-tak-prostý, vážně přehnaný samostatný kámen, tři a půl karátový diamantový prsten, mi vzal dech, když mi ho Cobi navlékl na prst v domě jeho rodičů, kam pozval svou rodinu, Brie a Kenyona, aby s námi slavili potom, co mě požádal, abych se stala jeho ženou.

„Co děláš?“

Nakloním hlavu na stranu, aby se na něj podívala, když rukou přejel přes moje, lehce vystouplé bříško, kde roste naše holčička. „Nejsem si jistá,“ odpovím, odvrátím pohled od něj a vylévám brownie těsto na rozdrcené sušenky, smíchané s rozpuštěným máslem, které jsem natlačila do formy. „Chtěla jsem zkusit něco nového.“ Opře si bradu o mé rameno a dívá se. „Až se tohle upeče, přidám arašídové máslo a navrch marshmallow bonbony a znovu to zapeču.“

„To zní dobře.“ Políbí mě na krk. Zachvěju se a bradavky mi z toho ztvrdnou.

„Doufám, že to bude chutnat dobře.“ Bojuji se zasténáním, když jeho ruka vystoupá nahoru, aby se sevřela kolem mého citlivého ňadra, a jeho rty se mi otřou o ucho. „Musím to dát do trouby,“ prohlásím, ale stále tisknu zadek k jeho délce, když se o mě otře.

Vezme z pultu formu, otevře troubu, strčí ji dovnitř a zabouchne dvířka. „Hotovo,“ prohlásí a já se zasměju, když mě otočí k sobě a zvedne mě nahoru, aby mě usadil na linku. Roztáhne mi nohy, umístí své boky mezi mé nohy, pak mi zamotá prsty do vlasů na zátylku a zakloní mi hlavu, abychom se setkali pohledem. „Miluju tě.“

„Já tě taky miluju.“ Moje slova skončí v jeho rtech, když mě začne líbat. Vklouznu mu rukama pod tričko, cítím jeho teplou kůži na jeho svalech. Posunuji mu tričko nahoru, dokud se neodtáhne a nepřetáhne si ho přes hlavu. Než svlékne moje tričko a sundá mi podprsenku, už jsem vzrušená. Zápolí se svým páskem, když mi přesune ruce na boky, chytne moje legíny, stáhne je a hodí je i s kalhotkami na podlahu. Málem vykřiknu úlevou, když mi odtáhne ruce pryč, rozepne si pásek a vysvobodí si ptáka.

„Zadek na kraj a roztáhni se do široka, bejby.“ Jednou rukou mě obejme kolem boku, druhou kolem své délky, zapumpuje, když se přiblíží k okraji. Když jsem tam, kde mě chce mít, chytnu ho rukama za bicepsy a pohled mu spadne mezi moje nohy. Sleduje, jak sklouzne špičkou přes můj klitoris a zpátky dolů, znovu a znovu, a ten pocit je jako mučení.

„Cobi.“ Zvedne hlavu a uzamkne můj pohled ve svém. „Prosím.“ Unikne mi povzdech. Ruce přesunu z jeho bicepsů a dám je zpátky na linku, za sebe, abych se udržela, když mi konečně dá to, co chci, a naplní mě jedním dlouhým přírazem.

„Tohle je to, co chceš?“ Přikývnu, neschopná mluvit, když se pomalu vysunuje ven a pak přirazí prudce zpátky. Zvednu nohy a omotám mu je kolem zad, držím ho blízko, když mi hlava padne dozadu na ramena. „Přísahám, že tvoje kundička je tak žhavá, že mě v nejbližších dnech spálí zaživa,“ zabručí a ruku z mého boku, přesune, aby mi palcem klouzal po klitorisu, až poskočím, při té přidané stimulaci.

Co jsem těhotná, netrvá mi dlouho, dosáhnout orgasmu. Je to jako by všechna nervová zakončení, byla blíž povrchu a jeden dotek mě dokáže poslat přes vrchol.

„Příliš moc.“ Zamknu svůj pohled v jeho. „Je to příliš.“ Můj střed se stáhne skoro bolestivě kolem jeho délky, ale on nepovolí; stále mi krouží po klitorisu, zatímco zasahuje můj G-bod, každý hlubokým přírazem. „Och!“ Ruce mi povolí a spadnu na záda na linku, když se udělám.

Cítím, jak mě rukama chytne za stehna, drží mě otevřenou a používá je, aby si mě přitahoval proti svým přírazům. Tělo se mi třese a jeho průniky se stávají nerovnoměrné, než se zaboří hluboko, a boky drží těsně u mě, když se udělá. Když spustí své čelo na mou hruď, vklouznu mu rukama do vlasů a usměju se, když mě políbí mezi prsa.

„Přísahám, že co jsi těhotná, tvoje kundička je žhavější, vlhčí a těsnější.“ Sklopím oči k jeho hlavě. „Musím bojovat sám se sebou, abych nevystříknul ve chvíli, kdy vklouznu dovnitř, a ty mě málem zabiješ pokaždé, když máš orgasmus a sevřeš mě v sobě, jako ve svěráku. Možná bych tě mohl držet zbouchnutou navěky,“ řekne a já použiju ruce v jeho vlasech, abych ho donutila se na mě podívat.

„Chceš říct, že to nebylo dobré předtím, než jsem byla těhotná?“

„Vždycky to je mezi námi dobré, bejby, ale kdybys cítila to, co já, pochopila bys, co chci říct.“ Políbí mě na hruď. „Škoda, že to nemůžeš cítit, ale věř mi, je to zkurveně dobré a vážně zatraceně žhavé.“

„Cokoliv.“

Vím, že mám tváře červené, když jeho oči bloudí po mé tváři a zavrtí hlavou. „I pro tebe je to teď jiné. Uděláš se téměř ve chvíli, kdy dostaneš mého ptáka.“

„Možná bys teď měl přestat mluvit,“ navrhnu a on mě vytáhne nahoru k sobě. Ten náhlý pohyb s ním, stále ve mně způsobí, že se mi stěny sevřou pevně kolem něj a ruce mi vylétnou k jeho hrudi, abych se zachytila, když se mnou valí rázové vlny.

„Říkala jsi něco?“ ušklíbne se.

„Nebuď otravný, kdy jsem právě měla orgasmus,“ odseknu a on se zasměje, pomalu se odtáhne své boky od mých. Zakňourám při jeho ztrátě, a pak omotám nohy a paže kolem něj, když mě zvedne.

„Dám ti usmiřovací orgasmus ve sprše,“ řekne a nese mě skrz ložnici do koupelny.

„Nemám čas na usmiřovací orgasmus. Mám v troubě brownies,“ připomenu mu a zakručí mi v břiše.

„Budu rychlý.“ Postaví mě na nohy a já na něj přimhouřím oči.

„Kdy ty jsi rychlý?“ zeptám se, zatímco se natáhne, aby pustil vodu. „Naposledy, kdy jsi řekl, že budeme rychlí, přijeli jsme o hodinu později k tvým rodičům.“

„Bejby,“ je všechno, co řekne s úsměvem.

Protočím oči. „Je to pravda. Ty nevíš jak být rychlý.“

„Ok tedy, ty budeš rychle, a pak mi to můžeš později vynahradit.“

„Jak se můj usmiřovací orgasmus změnil v to, že ti to vynahradím?“ ptám se a pak ztratím sled svých myšlenek, protože mě rozptýlí svýma rukama a ústy.

Jak slíbil, udělala mě rychle a ne jen jednou, ale dvakrát. Dostala jsem se ze sprchy právě včas, abych vytáhla své brownies z trouby, a potom, co jsem přidala burákové máslo a marshmallow, jíme desert v posteli a je výborný.

Cobi

Natáhnu se pro Hadley, a když ji necítím v posteli se mnou, otevřu oči do a naprosté temnoty. Zvednu se na loket a podívám se ke koupelně. Je tmavá a světla zhasnutá, takže tam není. Posadím se, odhodím deku, přesunu se na konec postele a vstanu. Natáhnu si kalhoty od pyžama a vyjdu z ložnice.

Když se dostanu do obýváku a nevidím ji ani tam, ani v kuchyni, vím přesně, kde je. Někde, kde tráví víc a víc času, v posledních několika měsících. Jdu ke dveřím toho, co bývala moje pracovna, nebo většinou skladiště a opřu se o zárubeň. Sedí uprostřed prázdné místnosti na podlaze, s knihou na klíně, a píše do ní, zatímco Maxim spí vedle stohu krabic, obsahujících postýlku a přebalovací pult, které stále potřebuji sestavit dohromady.

Chvíli ji v tichosti sleduji, něco, co dělám často, jako bych potřeboval připomenout sám sobě, že je skutečná, že je moje a že ji budu mít po zbytek života. „Nejsem velký zastáncem toho, vzbudit se bez tebe v posteli.“

Zvedne hlavu při zvuku mého hlasu a v okamžiku, kdy se její oči setkají s mými, jsem zasažen tím, kolik lásky vidím zářit zpátky na mě.

„Promiň.“ Usměje se a pokrčí rameny. „Nemohla jsem spát, tak jsem vstala a nějak skončila tady, psaním do její knihy.“

„Měla jsi mě vzbudit.“

„Potřebuješ spát.“ Zavře knihu a odloží ji stranou. „Když už jsi tady, pomůžeš mi zvednout se?“

Odrazím se od dveří a jdu k ní, s oběma rukama napřaženýma k ní. Vytáhnu ji nahoru ke mně a políbím ji na vršek hlavy. „Co jsi přidala do její knížky tentokrát?“

„Jen věci o tom, jak se cítím, na co mám chuť, a tak.“ Když mluví, přesunu ruce z jejích boků a opřu je o její břicho. Noční košilka je jedna z těch, které nosila předtím, než byla těhotná, takže jemná bavlna jen napnutá přes její prsa a těhotné bříško, které je každým dnem znatelnější.

„Jsi nervózní ze zítřka?“ zvednu svůj pohled k ní.

„Myslíš z celé té beru-si-tě věci, co děláme? Ne.“ Očima najde můj pohled. „Proč, ty jsi ze zítřka nervózní?“

„Já nejsem ten, kdo nemůže spát,“ připomenu jí něžně.

Zasměje se. „Tvoje dcera je možná velikosti avokáda, ale přísahám, že mi sedí přímo na močovém měchýři. Vstala jsem kvůli čůrání osmkrát, než jsem nakonec vzdala usnutí a šla sem.“ Mávne rukou okolo a já ten pohyb sleduji očima.

„Až se vrátíme z líbánek, tak s tátou vymalujeme, dáme sem nábytek a vybereme ti křeslo, abys nemusela sedět na podlaze.“

„Mám to tu ráda.“ Kouše si vnitřek tváře. „Vím, že je to divné, ale cítím se blíž k ní, když jsem tady. Dokonce, i když je to prázdné, cítím se k ní blíž.“

„Nebude to prázdné dlouho. Než se naděješ, bude tady.“

„Já vím.“ Zívne si.

„Dostaň se do postele. Máš zítra důležité věci na obstarání, tak potřebuješ odpočinek.“

Odfrkne si. „Mezi tvou mámou a Brie, nebudu mít dovoleno ani zvednout prst. Bylo mi řečeno, že moje jediná práce je, objevit se a vypadat hezky.“

„Miluju způsob jejich přemýšlení.“ Zvednu ji do náruče a nesu do ložnice. Jakmile ji uložím do postele, vlezu za ní a přitulím své tělo k ní, s rukou položenou přes naši dceru.

„Jsi nadšený?“ zeptá se, když ji políbím na nahé rameno a ona proplete své prsty s mými, na svém bříšku.

„Z toho, že si tě beru? Jo.“

„Ne, z naší dcery,“ opraví mě tiše a já se usměju proti její kůži.

Když mi řekla, že je těhotná, byl jsem šokovaný, ale bylo mi jasné, že jsme součásti vyššího plánu. Nebudu lhát; přál jsem si, abychom měli trochu víc času jen ve dvou, protože jsem sobecký, když přijde na ni, ale těším se, že budu otcem. Jsem nadšený, že budu mít dceru, i když jsem trochu nervózní z toho, co to znamená pro mou budoucnost. Moji rodiče a rodina, jsou také nadšení i za nás, a těší se, že přibude další mrně do naší stále-rostoucí rodiny, a moje setra plánuje, zůstat tady měsíc po jejím narození, aby strávila nějaký čas se svou novou neteří a švagrovou.

„Jsi?“ Její ruka se utáhne na mé, aby mi připomněla svou otázku.

„Nemůžu se dočkat, až se s ní setkám. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím být mámou a těším se na naši společnou budoucnost a pohled na to, jak naše rodina roste. Takže jo, jsem nadšený.“

Slyším, jak si zívne, pak se zasměju, když nahlas zasténá. „Budu hned zpátky.“ Vyleze z postele a pospíchá do koupelny. Když neslyším, že by zvracela – což se občas stávalo – uvolním se. Voda se zapne a pak vypne, a o chvíli později, přijde zpátky a vleze do postele, a přitulí se ke mně.

„Dobrou, bejby,“ zašeptám na vršku její hlavy.

Neodpoví mi, protože už usnula. S jednou rukou na jejím bříšku a druhou obtočenou kolem její zad, usnu s celým svým světem ve své náruči.

December

Spolu se všemi ostatními, sleduji šťastný pár, jak vejde do tanečního sálu, a usmívám se, když můj bratranec zvedne ruku své novomanželky do vzduchu, široce se usměje, než ji otočí tváří k sobě. Když ji má tam, kde chce, ohne ji zády přes paži a políbí ji. Všichni tleskají a smějí se, včetně mě. Jsem za něj šťastná, ale ještě šťastnější za Hadley. Během těch posledních pár měsíců, jsme se dost sblížily, a z toho, co vím o její minulosti, si zaslouží svoje šťastně-až-na-věky víc, než kdo jiný.

„Přemýšlím, kdo bude další,“ řekne moje sestra, April, a já se na ni ohlédnu a cítím, jak se mračím.

„Cože?“

„Přemýšlím, kdo bude další. Víš, jak – další člověk, který se zamiluje. Vypadá to, že se to děje alarmujícím tempem.“ Napije se svého piva a rozhlédne se okolo. „Já rovnou říkám ne. Netoužím být postřelená, nebo unesená, jen abych našla lásku.“

„Jsi tak dramatická.“ Potřesu nad ní hlavou.

„Jsem?“

Okej, není. Vypadá to jako ústřední téma, když přijde na někoho, kdo se jmenuje Mayson a zamiluje se. Ale i tak.

„Budeš pít?“ ptá se, změní tím téma a sleduje sklenici vody v mé ruce.

„Nejspíš ne.“ Přesunu se k jednomu ze stolů, které jsou postavené kolem tanečního parketu a posadím se, usmívajíc se na několik známých lidí, kteří už sedí.

„Dobře, takže budeš můj řidič, pro dnešní večer,“ řekne a sedne si vedle mě.

„Skvělé,“ povzdechnu si, a ne že bych se těšila na to, že ji budu celý večer hlídat, aby neudělala nějakou pitomost. Miluji svou sestru, ale má tendenci posunovat hranice hloupostí.

„Kdo je to?“

Podívám se směrem jejího pohledu a svět kolem mě, jako by se náhle zastavil. Na druhém konci místnosti, je chlap, který mluví s mým bratrance Sagem a Kenyonem, manželem Brie. Ne jen chlap, ale ten nejúžasnější chlap, jakého jsem ve svém životě viděla. Je vysoký, vyšší než Sage, a skoro stejně vysoký, jako Kenyon, který je prakticky obr, ve srovnání s kýmkoliv. Jeho tmavě hnědé vlasy, jsou delší navrchu a krátce střižené po stranách. Je bokem, takže nemůžu vidět celý jeho obličej, ale jeho čelist, zakrytá drsně-vypadajícími vousy, je ostré a rovné linie. Má tetování, vykukující zpod okraje košile s límečkem, a ještě víc na jeho silných pažích, které mohu vidět, když má rukávy vyhrnuté k loktům. Jeho paže jsou tak velké, že pochybuji, že bych mu objala oběma rukama jeden biceps.

Když otočí čelo mým směrem a usměje se něčemu, co říká Sage, zadržím dech. Myslela jsem si, že je krásný z profilu, ale mýlila jsem se. Zpředu, je jeho vzhled přímo úchvatný a záhadný, se silným obočím nad jeho tmavýma očima a plnými rty, obklopenými vousy.

„Kdokoliv to je, dneska večer si ho vezmu domů,“ řekne moje sestra a můj žaludek ztěžkne. „Bože, je žhavý. Nemůžu se dočkat.“

Spolknu náhlou a neočekávanou žárlivost, kterou cítím, a vážně si přeji, abych nesouhlasila s tím, že budu dnes večer dělat řidiče, protože právě teď nepotřebuju jen drink; zrovna v tuhle chvíli, potřebuji celou láhev tequily.

„Neudělej nic hloupého,“ zasyčím, přeruším ji a zachytím její pohled.

„Zašukat si, není hloupé. Věděla bys to, kdybys to čas od času zkusila.“

Kousnu se do jazyka, abych se zdržela od toho, říct něco, co jsem chtěla, a pak se rozhlédnu po místnosti, abych našla únikové místo. Nápis toalety, je jako blikající neonové světlo, které upoutá mou pozornost. Zvednu se. „Hned se vrátím,“ zamumlám, než uteču pryč, s hlavou skloněnou a srdcem v krku.

Od dospívání, máme já a moje sestra, pravidlo. Když se jedné z nás líbí chlap, je naprosto mimo limity, i kdyby se nezajímal o tu, která se zamilovala. Tohle pravidlo nás nejednou zachránilo, ale nyní si přeju, aby tohle hloupé pravidlo neexistovalo. Když se dostanu na toaletu, jdu do jedné kabinky a stojím tam, abych se dostala pod kontrolu.

Znám April, vím, že už nejspíš udělala krok, aby s ním promluvila, ať už je to kdokoliv, a bez pochyby vím, že on bude mít zájem, protože jsem nikdy nepotkala chlapa, který by o ní zájem neměl. Je krásná, zábavná a společenská – tři vlastnosti, které já nemám. Jsem dostatečně roztomilá, umím být zábavná, když jsem s přáteli, nebo rodinou, ale trvá mi, než se uvolním, pokud jde o neznámé lidi. Jsem také opakem toho, být společenská. Dávám přednost knihám a jsem líná jít ven a hledat dobrodružství. Vždycky jsem byla taková.

Potom, co jsem si jistá, že neudělám něco bláznivého, jako praštit sestru do obličeje, opustím toaletu a vyrazím směrem k baru, uvědomujíc si, že sklenička vína neuškodí. Objednám si u barmana a pak se opřu lokty o dřevěnou plochu baru.

„Jsi Sageova sestřenice, že?“ zeptá se hluboký hlas, až se mi zježí vlasy a v břiše se mi rozletí motýli.

Nemusím se podívat, abych věděla, že to mluví on. Ale i tak, zakloním hlavu, abych zachytila jeho pohled. Bože, zachraň mě. Je vysoký a tak krásný. Myslela jsem si, že jsem to zachytila přes místnost, ale vidět ho takhle zblízka, je něco jiného.

„Myslím, že mi řekl, že jsi.“ Obočí se mu spojí nad tmavýma očima, obklopenýma hustými řasami a já na něj zírám.

V duchu se proplesknu a donutím svá ústa promluvit. „Ano, jsem December.“

Obočí se mu uvolní a on se opře bokem o bar vedle mě, a ruce si zkříží na hrudi. „Další měsíc.“ Oči se mu zatřpytí pobavením.

„Pardon?“

„Poznal jsem July, June, May a April. Teď, December.“ (červenec, červen, květen a duben, a teď prosinec – pozn. překl.)

Při zmínce o April, se i zkroutí žaludek. „Naši rodiče, se drželi tématu.“ Zvednu své víno a velmi nežensky, se napiju. Proč jsem ho neviděla první?

„Gareth.“ Natáhne ke mně ruku. Nechci ji vzít, opravdu nechci, ale mé vychování mě donutí umístit svou ruku do jeho. Když jeho drsná, teplá síla, obklopí moji ruku, zadrhne se mi dech v plicích. „Rád tě poznávám.“

Olíznu si rty a zašeptám. „Já taky.“ S mojí rukou, stále v jeho, najde pohledem moje oči. Ten intenzivní pohled v jeho očích, mě nutí se cítit zvláštně, jako by viděl nějakou moji část, o které sama nevím.

„Myslela jsem si, že jsi nepila.“ Zavřu oči, čímž zablokuji Garetha, když April přehodí svou paži kolem mých ramen. „Ty jsi teda rebelka, pít víno, když mě máš bezpečně dostat domů.“

„Je to jen jedna sklenička. Budu v pohodě, až budu později řídit domů.“ Otevřu oči a otočí hlavu, abych se na ni podívala.

„Já vím,“ souhlasí, dívá se na mě, a pak se podívá na Garetha a usměje se. „Moje sestra je hodná holka. Ona vždycky dodržuje pravidla.“

Bože, opravdu si přeju, aby to nebyla pravda.