TTWL - 25. kapitola

Překlad: Kerris
Kor.: Tahiti

Emma téměř vrazila do Colea Sharpea, který vcházel do výtahu, ze kterého zrovna vystupovala na patře Oxfordu.

„Slečno Sinclairová,“ řekl Cole, který ji chytil za ruku a políbil ji na její hřbet, než si uvědomila, co se děje. „Co vás takhle po ránu přivádí do téhle zapovězené mužské jeskyně?“

„Mužské jeskyně? Tak tomu říkáte? Protože to tu vypadá hodně podobně jako ve Stilettu, až na to, že tu máte vystavenou sportovní výstroj místo vzorků kosmetiky.“

„Ne, je to rozhodně mužská jeskyně,“ řekl Cole. „Jen tě vaječníky tak zaslepují, že to nevidíš. Nemůžeš tomu pomoci.“

Emma se usmála, okouzlena jeho snadným šarmem, jako vždy. „Víš, že jsi tu jen na dohodu, že ano?“ Řekla, jak ustoupili z cesty skupině mužů, co vyšli z výtahu. „Nemusíš tu být.“

„Pravda, ale kdo by pak počítal, kolikrát se Malone a Grace vyplížili na schody? Navíc, rád kontrolují starocha Cassidyho. Musím ho občas srazit k zemi, aby se k nám nezačal chovat jako šílený římský císař. Když už jsme u něj-“

Emma pozvedla prst. „Ne. Ani náhodou. Vůbec na to nemysli."

„Jen jsem se chtěl zeptat, zda míříš k šéfovi, a pokud ano, jestli mu řekneš, že jsem pro dnešek odešel,“ řekl Cole zmateně.

„Oh,“ řekla Emma a cítila se hloupě za svou defenzivní reakci.

„Aaaaa také jsem ti chtěl poděkovat za všechny zaměstnance Oxfordu za to, že má šéf dneska velmi dobrou náladu.“ Mrkl.

Emma ho praštila do ramene, ačkoliv nedokázala zabránit úsměvu, protože přesně to Cole dělal. Loudil úsměvy. „Vypadni, Sharpe.“

Mrkl a stiskl knoflík pro výtah, jak vyrazila pryč.

„Emmo,“ zavolal.

Zastavila, a on se k ní vrátil, tentokrát s vážnějším výrazem. „Nejdeš se tam s ním rozejít, že ne?“

Emma se zamračila a poté zvedla svou složku. „Jen mu jdu odevzdat svůj příběh.“

„Ah,“ řekl a výraz měl plný úlevy.

„Navíc,“ řekla, aby neměl špatnou představu, „nemohu se s Cassidym rozejít, protože nejsme spolu.“

Tentokrát se zamračil Cole. „Ale já si myslel-“

„Že jsme spolu strávili noc po svatbě? Jistě,“ řekla Emma. „Ale nestrávils s někým noc i ty?“

„Gentleman nikdy-“

„Nech si to,“ řekla něžně. „Viděla jsem tu dívku v červených šatech. Ale mou pointou je… chystáš se jí znovu zavolat?“

„Šlo jen o nezávazný sex,“ zamumlal.

„Přesně,“ řekla samolibě a lehce ho poplácala po hrudi.

Cole její úsměv neoplatil, ve výrazu skrýval něco, co nebyla schopná rozluštit.

Odmávla ten podivný rozhovor a vyrazila k Cassidyho kanceláři. Dveře byly otevřené, ale Emma zastavila, když viděla, že není sám.

Zvedl pohled od toho, na co s tím druhým mužem koukali, a pohlédl jí přímo do očí, a pak, sakra… jeho oči se rozpálily. Vážně to viděla.

Stejně tak i ten druhý muž, protože se tmavá hlava otočila, aby zjistil, na koho to Cassidy kouká.

Emma uhnula pohledem od Cassidyho a usmála se. „Ahoj. Lincoln Mathis, že? Potkali jsme se jednou či dvakrát, ale já jsem-“

„Emma Sinclairová,“ řekl, postavil se a natáhl k ní ruku.

Emma mu s ní potřásla ze zvyku a slušnosti, ale pravdou bylo, že byla lehce okouzlená. To Oxford nenajímal normálně vypadající chlapy? Nebo byla ostrá čelist podmínkou k přijetí?

Takhle se cítila při každém setkání s tímhle mužem, ale Emma věděla, že v tom není sama. Riley, Grace a Julie milovaly své druhé polovičky, ale také nestydatě básnily o vzhledu Lincolna.

Tmavé kudrnaté vlasy a modré oči byly fakt dobré, ale zničující byl hlavně ten úsměv. Byl lehce arogantní a zároveň kouzelně stydlivý. Říkalo se, že Lincoln byl jediný chlap ve městě, kdo měl tlustší seznam s čísly holek než byla bible, a přesto neměl jedinou zahořklou ex.

Ženy ho milovaly. Všechny ženy. Včetně těch se kterými šel na rande, vyspal se s nimi a pak je odhodil. To byla tak trochu záhada.

„Máte schůzku?“ Ptal se. „Mohu odejít. Díky za volnou minutku, šéfe. Myslím, že máš pravdu. Rozhodně potřebujeme další článek o G bodě.“

Lincoln si posbíral své papíry a tužku, jako kdyby právě jen tak nemluvil o G bodě se stejnou nezávazností, jako někdo jiný zmiňoval deodorant.

„Uvidíme se, Emmo,“ řekl s chlapeckým úsměvem, než opustil Cassidyho kancelář.

Emma za ním zírala. Motýlci. To jí Lincoln Mathis způsoboval. Motýlky. A ty neměla od… základní školy?

„Teče ti slina,“ zamumlal Cassidy, jak kolem ní prošel a zavřel dveře.

„Ten muž…“ řekla Emma.

„Zíral na tvůj výstřih,“ dodal Cassidy, jak se vrátil za stůl.

Emma skryla úsměv. Tohle byl Cassidy, jakého ještě neviděla. Byl roztomilý, když bručel a žárlil.

Posadila se naproti němu a neuniklo jí, jak spočinul pohledem na tom zmíněném výstřihu. Skvělý nápad, Riley.

Až na to… zhluboka se nadechla. Tohle nebyl Cassidy, se kterým byla ráno ve sprše. Tohle byl Cassidy, dočasný šéf.

Nepleť ty dva dohromady, Emmo.

Emma vytáhla článek z desek a posunula ho k němu. „Můj příběh. Zpozdila jsem se.“

Pokrčil rameny, ale nenatáhl se pro něj. „To nevadí.“

„Nezačínej,“ řekla varovně. „Nechovej se ke mně jinak jen proto, co se stalo o víkendu. Možná v pracovním čase řešíme osobní věci, ale stále jsi můj šéf.“

 Zvedl propisku ze stolu a cvaknul s ní. Otravný zlozvyk, ale také dost vypovídal. Znamenalo to, že nad něčím přemýšlel.

„Zhruba třetina Stiletta a polovina Oxfordu mi neodevzdala články v pátek, Emmo. Nehodlám jim skákat po krku, takže nebudu ani tobě.“

„To oceňuji,“ řekla pomalu. „Také potřebuji, abys na další mou informaci odpověděl se stejnou profesionalitou.“

Přimhouřil oči a cvakání na pár vteřin utichlo, než zase začalo. „Fajn.“

Stiskla rty. „Nenapsala jsem o tobě.“

Cvakání ustalo. „Změnila jsi téma?“

„Ne,“ řekla a nervózně se kousla do spodního rtu. „Pořád jsem napsala o dvanácti dnech s ex, jak jsme řešili.“ Přinutila se setkat s jeho pohledem. „Jen nejsi jedním z nich. Našla jsem někoho jiného pro dvanácté místo. Chlapa, se kterým jsem chodila před pár lety…“

Cvak. Cvak. Cvak.

Sledoval ji. A pak: „Okej.“

Emma čekala na zbytek jeho myšlenek. Ale nic.

„Okej? To je celé?“

Odložil propisku. Konečně. A pak se naklonil kupředu. „Emmo, chceš, abych se k tobě choval jako k ostatním zaměstnancům. I já to chci. Pokud by mi kdokoliv z nich řekl, že nenapsali o specifickém aspektu jejich osobního života, ani bych nemrkl.“

Jeho prohlášení bylo tak racionální, tak osvěžujícně dospělé, že Emma vydechla úlevou.

„Děkuji ti,“ řekla.

Zavrtěl hlavou, zvednul její článek a přihodil ho na hromadu v rohu stolu. „Nemáš mi za co děkovat. Naopak bys mi měla nadávat za to, že jsem ti ten příběh přidělil. Mé motivy byly…“

„Osobní?“ Řekla, když utichl.

Zvedl koutek úst. „Ano. Mé motivy byly osobní a je mi to líto. Měl jsem oddělit svou práci od osobní zvědavosti. Ale, dobrou zprávou je… nemělo by to tak být už dlouho. Camille mi ráno napsala mail. Příští týden se vrací.“

„Příští týden?“ Vypískla Emma. Myslela si, že bude mít ještě měsíc, než vyřeší svůj byt.

„Neboj; nevykopne tě. Řekla, že hodlá zůstat s jejím přítelem, ať už se jmenuje jakkoliv, až se vrátí. Nemusíte být spolubydlící.“

Díky bohu. Emma věděla, že se musí vzpamatovat a najít si vlastní místo, ale nebyla si jistá, co chtěla. Od domova po… cokoliv.

„Takže se nerozešli?“ Zeptala se.

Pokrčil rameny. „Neznělo to tak. Řekla, že se skvěle baví, ale chybí jí práce.“

„To zní jako Camille,“ přemítala Emma. „Stiletto je její život. Nevím, jak vydržela tak dlouho pryč.“

„No,“ řekl a postavil se. „Někteří neumí oddělit osobní a pracovní život. Ani nechtějí.“

„Nejspíš,“ řekla a obezřetně ho sledovala, jak obešel stůl.

Zastavil se pár kroků od místa, kde seděla, opřel se o desku a založil si ruce na hrudi, jak na ni shlížel. Z toho, jak se mu rozpálily oči věděla, že měl velmi dobrý, pečlivý výhled na její stěží zapnutou košili.

„Emmo.“

Měla sucho v krku. „Ano?“

„Vážně těžce si vybavuji, že jsem technicky tvůj šéf.“

„Ale…“ Pobídla ho.

Zíral na ni. „Ale vážně tě chci ohnout přes tenhle stůl, vytáhnout ti sukni a ošukat tě.“

Emmě poklesl žaludek, zatímco mezi nohama okamžitě pocítila prázdnou bolest.

„Cassidy,“ vydechla. „To nemůžeme.“

„Já vím.“

„Ráno jsme souhlasili, že to bylo naposledy,“ pokračovala, ale to vysvětlení znělo jen jako ubohá výmluva vzhledem k tomu, že v místnosti rostlo sexuální napětí. „Nemůžeme dělat tuhle… věc s nezávazným sexem. Ne s naší minulostí.“

Ne, aniž by při tom byl jeden z nás zraněn.

„Já vím,“ řekl znovu, svěsil ruce a dlaněmi se opřel o desku.

Emma si přejel rukama přes šedou košili, potřebovala s nimi něco dělat, aby se pro něj nenatáhla. A dle toho, jak mu zbělely klouby, na tom byl podobně.

Chtěla ho. Chtěli se.

Bylo to hloupé a zbrklé a nejspíš trochu zakázané, díky čemuž to bylo ještě přitažlivější.

Emma zavřela oči. „Pokud se Camille vrátí v pondělí, jsi můj šéf už jen-“

„Pět dní,“ řekl pomalu. „A pokud si nepřečtu tvůj příběh a nechám ho na Camille, budu tvůj šéf jen technicky, ne tak, že by došlo k nějakému střetu zájmů.“

Emma se tiše zasmála. „Jako kdyby nedošlo ke střetu zájmů, když si mi přidělil ten zatracený článek-“

„Za což jsem se omluvil,“ řekl klidně.

„A já ti odpustila,“ řekla stejně klidně.

Ticho v místnosti houstlo. Stejně tak sexuální napětí.

Když Emma znovu promluvila, její hlas byl chraplavý. „Dveře-“

„Jsou zamčené,“ přerušil ji.

A pak se jednou rukou natáhl dolů, chytil ji za zátylek a vytáhl. Ústy zajal ta její v majetnickém polibku.

Ten knoflík, co jí Riley rozepnula, nic nezměnil. Ne, když jí drsně vyškubnul košili ze sukně a stahoval jí ji se stejnou zběsilostí, jako se ona pustila do jeho oblečení.

Neměl dneska žádné sako, ani kravatu, jen modrou košili, která mu Emma téměř strhla z těla, než mu zaryla zuby do ramene.

Cassidy zaklel, jednou rukou jí chytil kolem pasu a druhou jí vjel do vlasů, přitáhl ji k sobě. Poté je otočil, a teď byla Emma tím, kdo měl přišpendlené boky ke stolu.

A pak jí vjel rukama pod zadek a zvedl ji, aby seděla na stole, drsně jí rozevřel stehna a postavil se mezi ně.

Sundal si košili, než sundal i tu její, a oba zasténali, když se lehce dotkl jemné látky její růžové podprsenky.

„Když jsem tě sledoval si tohle dnes ráno oblíkat, snil jsem o tom, že to zase sundám,“ řekl, odtáhl se a přejel prstem mezi jejími prsy.

„Tak proč to neuděláš?“

Místo toho, aby poslechl, se sehnul a přejel špičkou jazyka přes oba hrbolky, posouval se níž a níž, až ji olizoval těsně nad látkou. Její bradavky toužily po jeho pozornosti.

Aby mu to oplatila, natáhla se pro bouli v jeho kalhotách a nehty jí lehce poškádlila, aniž by mu nabídla jakoukoliv úlevu. Kousl ji a ona zalapala po dechu.

Konečně sjel rukou dozadu a rozepnul rychle podprsenku, než z ní tu krajku stáhl.

Emma zavřela oči, ale on jí jedním prstem zvedl bradu, aby se setkala s jeho žhavým pohledem. A poté palcem našel bradavku, stiskl, zatímco jí stále zíral do očí, sledoval každou její reakci, jako kdyby si snažil zapamatovat každý sten i vydechnutí.

Sjela mu rukama k pasu, kůži měl pod jejími dlaněmi pevnou a horkou, jak se ho snažila přitáhnout ještě blíž, a když to nefungovalo, vyjela rukama k jeho hlavě a stáhla jeho rty na ty své. Olízla je.

A pak se odtáhl a sehnul, rty chytil jednu bradavku a rukou jí zakryl ústa, čímž utišil její překvapený výkřik.

Emma zaklonila hlavu, prohnula se v zádech, zatímco se jeho temná hlava posunula mezi její prsa a věnoval jim pozornost svých žhavých úst.

Když se narovnal, zaskučela z té ztráty, ale jen na okamžik, protože ji stáhl ze stolu a otočil. Jednou rukou ji chytil za bok a druhou jí položil mezi lopatky a zatlačil, až se ohnula přes stůl s vyšpuleným zadkem.

Přitiskl se k ní boky, a i přes látku jeho kalhot a její sukně cítila jeho tvrdý penis. Bylo to příliš a zároveň málo, až z ní vyšel zvuk, který mohl být kletbou i prosbou. Cassidy jí obtočil ruku kolem hrudi, nad prsy, a zvedl ji tak, aby jí mohl přitisknout ústa k uchu.

„Lhal jsem,“ řekl drsně a chytil ji za prso.

Lehce zavrtěla hlavou, aby mu dala najevo, že neví, o čem mluví, když ji štípl do bradavky. Tvrdě.

„Nezamknul jsem dveře,“ zašeptal.

A pak sjel rukou k pasu její sukně, kterou jí stáhnul přes boky a zadek, až se palcem otíral o krajku na jejích půlkách.

„Kdokoliv může vejít,“ zašeptal a prsty ji jemně dráždil. „Kdokoliv může vejít a uvidí, jak dělám tohle.“

Padl na kolena a stáhnul jí kalhotky, zapřel si ji o své tělo a pomohl jí vystoupit z té drobné krajky, co se jí zachytila za podpatky.

Cassidy se palci dotkl jejích kotníků, dotykem, který byl podivně erotický, než pomalu vyjel rukama přes její lýtka a stehna, až mezi ně.

Lehce do ní vklouznul prstem ve stejnou chvíli, kdy se jí zakousnul do pozadí, a Emma vykřikla. Musela ten křik utišit vlastní rukou, protože jeho byly zaměstnané.

Volnou rukou jí přejel dopředu a snadno našel její klitoris, zatímco se druhý prst přidal k prvnímu a začal s nimi hýbat.

Ty pocity byly příliš. Mezi prsty, co jí kroužily na klitorisu a těmi v ní, a horkém dechu, co jí dopadal na stehna, Emma vyvrcholila. Bezděčně škrábala drsný povrch stolu, protože nic takového ještě necítila.

Pomalu se postavil, ruce jí nechal u boků, dokud si nebyl jistý, že vnímá, a pak ji popostrčil na druhou stranu stolu.

Její zamlžený mozek nebyl schopná registrovat, proč se posouvají, dokud neotevřel šuplík stolu.

Kondom.

„Jsi připravený,“ řekla stále roztřeseným hlasem.

Usmál se na ni. „Nadějný. Byl jsem nadějný.“

A pak ji znovu zvedl, aby seděla na stole, zatímco on byl v židli. Sukně jí spadla přes boky, a on ji pomalu zase zvedl a posunul si židli tak, že měl tvář mezi jejími stehny.

„Cassidy,“ zasténala.

Hravě se na ni zakřenil. „Copak, Emmo? Bojíš se, že někdo vejde a uvidí, jak si na mém stole s rozevřenými stehny?“

Její sten byl napůl toužebný, napůl panický. Nikdy si nemyslela, že je exhibicionistka, ale šance, že je někdo nachytí, jen zvyšovala její vášeň.

Jeho nezbedný úsměv byl najednou zcela ďábelský, jak ji přitáhl ještě blíž a dal jí ruce pod zadek. „Jen si lehni a představuj si to, zlatíčko.“

„Co?“ Řekla přerývavě.

„Předstírej si, jak musím vypadat s tváří zabořenou mezi tvými stehny.“

A pak sklonil hlavu a jazykem ochutnal její vlhkost, až vykřikla. Naplnila ji hrůza, že ji někdo slyšel, ale pak ji přitáhl blíž a začal lízat na perfektním místě a jí najednou bylo cokoliv fuk, jen aby nepřestal.

Spadla jí hlava, prsty mu vjela do vlasů a držela ho, zatímco ji mučil žhavými ústy.

„Cassidy,“ zalapala po dechu, jak se znovu blížila k vyvrcholení. „Přestaň, já nemohu-“

Ale mohla. A taky se udělala. Druhý orgasmus byl stejně explozivní jako první a on jí nedal chvilku klidu.

Když se postavil, Emma na něj zamrkala, před očima měla hvězdičky. „To jsi neměl,“ řekla. „Měla jsem dva a ty-“

„Já se chystám splnit tu hrozbu, že tě ošukám na stole,“ řekl proti jejímu uchu.

Přitáhl ji blíž a Emma si nemyslela, že ji nohy unesou, ale když ji otočil a ohnul, znovu pocítila vzrušení při zvuku rozepínání pásku.

Koutkem oka viděla, jak na stůl dopadl obal od kondomu, a pak ji držel, tiskl se k ní penisem, než jedním hladkým přírazem vjel dovnitř.

„Emmo,“ zasténal. „Jsi tak vlhká.“

„To je tvá chyba,“ povedlo se jí říct, jak začal přirážet.

Už to takhle dělali? Nemohla si vzpomenout. Ale pokud ano, nikdy to nebylo tak intenzivní.

Cítila, jak jí zaryl prsty do boků, slyšela jeho steny, a věděla, že je blízko. Instinktivně věděla, co potřebuje, a tak se zapřela dlaněmi o stůl, prohnula v zádech a otočila hlavu jen tak, aby viděl na její profil.

Když na něj pohlédla, s vědomím, že uvidí touhu v jejích očích, Cassidy zavrčel její jméno a přirazil do ní tak silně, že narazila do stolu, než kolem ní obtočil paže a s chraplavým výkřikem vyvrcholil.

Emma se pomalu položila na lokty, a on ji následoval, ale nepadl na ni celou vahou, jen jí dal bradu na rameno. Stále přerývavě dýchal.

Když se odtáhl, vyměnili si tajný úsměv, než začali nemotorně sbírat poházené oblečení.

Poděkoval jí úsměvem, když mu podala pásek, a on se poté natáhl a uhladil jí vlasy.

Emma si uhladila košili a ustoupila. „Jak moc je to vidět?“

„Mě se neptej,“ řekl chraplavě. „Stále tě cítím na jazyku. Takže pro mě vypadáš pořádně ošukaně.“

Emma si odfrkla. A pak zrudla. „Máš tu zrcadlo?“

Pohlédl na ni.

„Fajn,“ zamumlala a pokusila si urovnat vlasy a rychle si přejela prsty pod očima, aby zachytila řasenku, která se možná rozmazala.

Sledoval ji s nečitelným výrazem a Emma se kousla do rtu. „Nejspíš bych měla jít. Riley a Grace nejspíš přemýšlejí-“

Nad tím se usmál. „Jo, nemyslím si, že přemýšlejí.“

Našpulila rty. „Fajn. Ale mám práci. Ten příběh, který jsem odevzdala, je kompletní, ale potřebuji se spojit s grafiky, zda k němu chtějí přidat něco vizuálního.“

„Vizuálního?“ Zeptal se. „Jako fotky těch chlapů?“

„Ne,“ řekla s mávnutím ruky. „Jen… nějaké holčičí postavičky či tak něco. To je jedno. Přijdeme na to.“

Zavrtěl hlavou. „Už aby se Camille vrátila.“

Emma šla zrovna ke dveřím, ale nad tím se zarazila. „Myslels to vážně? Že si ten článek nepřečteš?“

Přikývl a pomalu si dal ruce do kapes. „Nechci si to přečíst jako tvůj šéf, Emmo. Nechám to na Camille.“

„Fajn,“ řekla a přinutila se k úsměvu. „Pokud ho nepřečteš jako můj šéf, přečteš si ho jako můj přítel? Až bude publikovaný, myslím.“

Zatnul čelist. „Chci být tvůj kamarád, Emmo. Chci. Ale číst o tvých ex… o dvanácti z nich? To po mě nechtěj.“

Usmála se, podivně potěšena jeho odpovědí. „Nebudu. Ale můžeš vinit jen sám sebe. Byl to tvůj nápad.“

Protočil oči v sloup. „Věř mi. Já vím. Je to na mém seznamu věcí, kterých lituji.“

„Huh. A tohle,“ řekla a ukázala na ně a stůl. „To bude taky na tvém seznamu?“

Vášnivě na ni pohlédl. „Co myslíš?“

Emma se otočila, nechtěla, aby viděl to, o čem si byla jistá, že je pořádně šťastný úsměv.

Natáhla se pro kliku a otočila.

Nic se nestalo.

Zkusila to znovu. Nic.

A poté prsty našla klíč. A otočila s ním.

Byla zamčené, celou dobu.

Tentokrát se dveře otevřely a ona na něj přes rameno vyčítavě pohlédla.

Mrkl.

A v tu chvíli to bylo Emmě jasné. To, že je nebezpečně blízko tomu, aby se do něj znovu zcela zamilovala.