TS - 4. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Irenka

Vzhledem k tomu, že Olivia zůstala přes noc u ní, máma trvala na tom, že jí vezme na mši, aby „jí předvedla“. Byla si s vnučkou tak blízká, jak jen mohla být, takže jsme s tím s Neilem oba souhlasili. Také nám to poskytlo příležitost vyspat se a společně se probudit, k čemuž jsme už měli jen zřídkakdy příležitost.

Ráno mě probudil Neil tím, že se mi svým strništěm zabořil do krku a do zadku mě významně tlačila jeho erekce.

„Dobré ráno,“ řekla jsem s ospalým smíchem. „Víš, mohla bych spát déle.“

„Já ne. Jsem naprogramovaný na vstávání s východem slunce,“ zamumlal do mé kůže.

„Nemusíš to dělat.“ To byla hádka, kterou jsem od doby, kdy Olivia zjistila, že byla dětská chůvička napojena přímo na náš pokoj, vedli už mnohokrát. „Má chůvu.“

Jeho odpověď byla vždy ta samá. „Ale je mou zodpovědností.“

Přetočila jsem se a on využil té příležitosti, aby se na mě vrhl, usadil se přímo mezi mýma nohama, sklonil se a políbil mě. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem přestala vyšilovat kvůli svému rannímu dechu. Když jsme tohle dělali hned po probuzení dřív, tak měl pro mě vedle sebe na nočním stolku kartáček na zuby, abych hned po otevření očí nevyskočila z postele a nezamířila do koupelny. Teď mě to nemohlo zajímat méně. Myslím, že teď, když už bylo vše řečeno a uděláno, a já čelila možnosti, že se už nikdy neprobudím bez ranního polibku od něho, tak špatný dech nebyl takovým problémem.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se ze zívnutím. Jeho ústa se přesunula od mé čelisti k uchu.

„Dost brzo na rychlovku.“ Zuby mi oždiboval ušní lalůček a já na něj pevně zatlačila.

„Kolik je?“ zopakovala jsem, tentokrát pevněji.

Neil se ode mě s povzdechem odvalil a natáhl se po svém telefonu. Vytáhl ho z nabíječky a zamrkal na displej. „Deset.“

„Pak na rychlovku není dost času.“ Posadila jsem se a snažila si rukama prohrábnout vlasy, ale když se mi prsty zapletly do stále nalakovaných pramenů, rozmyslela jsem si to. To poslední, co jsem k tomu všemu potřebovala, bylo polámat si jejich konečky. „Kostel končí v poledne a čekají, že až přijedou zpátky, budeme už v domě.“

Když jsem ze sebe stáhla peřinu, se zasténáním se po mě natáhl, ale já se mu vyhnula.

„Mohli bychom mít sex na probuzení,“ protestoval. „Už nemáme sex na dobré ráno.“

„Slibuji, že budou další příležitosti.“ Popadla jsem svůj župan, protože navzdory tomu, že byl červen, mohla být rána poměrně chladná. „Budeš se muset spokojit s masturbací na dobré ráno.“

Zatímco bych obvykle zůstala ležet a dívala se na něho, tentokrát jsem místo toho zamířila do sprchy. Nešlo jen o to, že bych potřebovala čas na přípravu. Ze včerejších událostí se mi stále ještě točila hlava. Teď jsme měli jít do domu mé babičky na nedělní oběd. Kvůli naší návštěvě by měla dorazit široká rodina. A všichni byli připraveni vyptávat se, jak dopadlo naše setkání. Jistě, mohla jsem použít výmluvu ohledně toho, že mi „bylo špatně“, ale to nebyla ta odpověď, které jsem se bála. Byla to otázka.

Spánek můj problém vůbec nevyřešil. Spíš mi podvědomě poskytl čas na to, abych si setřídila myšlenky ohledně toho, co všechno jsem cítila, ale můj pitomý mozek se rozhodl, že místo toho se mi bude zdát o narozeninovém spánku s Shaggy ze Scooby-Doo. Od včerejšího večera, kdy jsem se uplakala ke spánku, jsem nezískala žádný další vnitřní náhled do celého problému.

Voda byla pěkná a horká, i když její tlak nebyl takový, na jaký jsem byla zvyklá. Jakmile jsem si přivykla na multihlavovou sprchu, která na mě vysílala proud vody ze všech myslitelných směrů, žádná jiná sprcha jí nedovedla konkurovat. Ale mohla jsem se umýt a ztratit ve zvuku vody, která dopadala na plastovou vanu. Po zbytek dne už pravděpodobně nedostanu možnost ztratit se ve vlastních myšlenkách.

Možná jsem nakonec na tu ranní rychlovku měla přistoupit. Zabralo by to jen pár minut.

Když se otevřely dveře koupelny a dovnitř vešel Neil, právě jsem si šamponovala hlavu. Přes zvuk sprchy jsem ho zaslechla pronést: „Potřeboval jsem to.“

Sama pro sebe jsem se usmála a opláchla si vlasy. „No, jsem ráda, že aspoň jeden z nás je uvolněný.“

„Neřekl jsem, že jsem uvolněný. Kolik lidí tam dneska odpoledne bude?“

„Nevím přesně. Ale ne tolik, jako na vánoce. Předpokládám, že tam bude minimálně teta Marie se svými dětmi. Možná strýček Dogu, jestli se už vrátil z Arizony.“ Můj skvělý strýček se skvělou tetu se vydali na svou vysněnou cestu pouští. Říkali, že to bylo dobré pro jejich artritidu, ale máma říkala, že ve skutečně zůstali na zimu v nudistické kolonii. Po té informaci jsem se jim už nedokázala podívat do očí.

„Pod těmi jmény si nikoho nevybavuji,“ stěžoval si Neil. „Obvykle jsem na jména hodně dobrý.“

„To je jedno. Víme, že jsme ohromující,“ slíbila jsem mu. „Neočekávám, že řekneš mámě o celé -“

„Dobře,“ utnul mě Neil, takže jsem to nemohla doříct. „Ohledně toho ses rozhodla?“

„Jo, vlastně ano.“ Udělám to.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Až do doby, než budeme zpátky v New Yorku, se o tom mámě nezmíním. Nebudeme tu už moc dlouho a já ji nechci zkazit zbytek návštěvy. A nechci zas a znovu celé rodině všechno vysvětlovat a dovolit všem, aby se do toho vměšovali. Potřebuji víc času, abych o tom všem mohla přemýšlet.“
„To zní docela fér,“ souhlasil Neil. „A už jsi mluvila se svou mámou o výletě do Las Vegas?“

Ach, sakra. „Nemůžu uvěřit, že jsem na to zapomněla.“
„Takže plán je probudit ji, přehodit přes hlavu černý pytel, naložit do dodávky a odvézt na letiště?“ zeptal se. „Sophie, je to dárek. Ne trest odnětí svobody. Ale musí se o tom brzo dozvědět.“

Za pár týdnů by měl přijet na prodlouženou návštěvu náš milenec, El-Mudad. Měli jsme všechno dokonale naplánované: Olivia by měla být s Valerií, se kterou jsme se domluvili na společném opatrování. Jedinou divokou kartou byla moje máma a její přítel, kteří žili v našem penzionu. Tony už věděl, že jsme s Neilem nekonvenčními lidmi. Ještě dřív, než začal chodit s mou mámou, byl naším řidičem v New Yorku, a při vzpomínkách na to, jak jsme s Neilem dělali na zadních sedadlech nezbedné věci, jsem se vždy přikrčila. Ale pokud jsem věděla, tak Tony díkybohu nikdy nic z toho mojí mámě neřekl.

Nestyděla jsem se za to, že jsme s Neilem nebyli monogamní, a rozhodně jsem se nestyděla za El-Mudada. Měli jsme žhavý vztah a k tomu, jak skvělým člověkem byl, patřil ještě oslňující vzhled. Ale mámě bych náš vztah nikdy nedokázala vysvětlit. Takže jsme měli v plánu poslat ji na výlet do Las Vegas, abychom jí dostali z cesty. A s ní jsme se tam chystali poslat i Tonyho.

K přijetí daru by mohl přispět nějaký trik.

„Něco vymyslím. Přísahám,“ slíbila jsem Neilovi.

„Už jsi skončila?“ zeptal se Neil a odtáhl sprchový závěs. „Mám tu docela dost nepořádek, který potřebuji očistit.“

Když ke mně vešel do sprchy, vyjekla jsem a ustoupila od něj o kousek dál. „Přísahám bohu, že jestli mě ušpiníš semenem -“

„Škádlil jsem tě. Ale je tu velice omezená dodávka horké vody a vypadá to tak, že se sem musím dostat dřív, než všechnu vyplýtváš.“ Pomalu se dostal do mého osobního prostoru, až jsem se úplně vzdala.

„Dobře! Jen mi dovol, ať si nanesu na vlasy kondicionér, a pak je to tu celé tvoje.“

Jednou z hezkých věcí na tom, že jsem byla u rodiny, bylo to, že jsem necítila potřebu nanést si plný make-up. Nechápejte mě špatně – make-up jsem zbožňovala. Ale občas bylo příjemné jen si učesat vlasy, obléct nějaké pohodlné oblečení a jít. Vklouzla jsem do trička s dlouhým rukávem, které mělo horizontální pruhy v barvě námořnicky modré a smetanové, k tomu jsem si oblékla své oblíbené slim džíny a stylové boty značky Toms s potiskem ananasu. Neil na druhé straně svůj vzhled až příliš řešil. To samé dělal už v době, kdy jsme se na výlet balili. Nechtěl si vzít něco „příliš fantastického“, ale na druhé straně si dělal obavy o tom, že by nebyl schopný „zapadnout“. Když jsem poukázala na to, že od doby, kdy odešel do důchodu obvykle nosil tepláky a trička, rozhodně mou pomoc neocenil.

Věc s tepláky představovala bolavý bod, protože to moje máma tak často vytahovala.

Poté, co se několikrát převlékl, se rozhodl pro šedou košili Henley a modré džíny. Díky košili vypadaly jeho oči ještě zelenější než obvykle, a já si nad nimi cestou do babiččina domu v duchu několikrát zasněně povzdechla.

„Na co myslíš?“ zeptal se a krátce se na mě podíval.

„No, jo, na spoustu věcí. Ale právě teď jsem prostě obdivovala to, jak jsi rozkošný.“ Gestem jsem kývla před nás. „Nepřejeď tu zatáčku.“

Na příjezdové cestě jsme vystoupili hned za mámou s Tonym.

„Jak se měla?“ zeptal se Neil, když jsme se dostali ven.

„Dobré ráno i tobě, Neile,“ zavrkala máma, i když jsem věděla, že jeho úzkost chápala. „Byla v pohodě. Spala celou noc.“

„I když vstávala už ve čtyři ráno,“ zasténal Tony a vytáhl Olivii ze zadního sedadla.

Jakmile se nohama dotkla země, zakřičela: „Afi!“ a rozběhla se k Neilovi, který se sklonil, aby ji chytil.

„To je moje holčička.“ Zvedl jí a políbil ji na tvář, kterou si hned otřela. Směrem k mé mámě pronesl: „Omlouvám se, Rebecco. Kdybych předpokládal, že by mohla jít do kostela, poslal bych pro ni vhodnější oblečení.“

Nevypadala tak nevhodně oblečená, jak si Neil myslel. Věděla jsem, že on se svou rodinou vždy dbali na to, aby na bohoslužbě, na kterou chodili, vždy zapůsobili, ale jeho matka viděla církev vždy mnohem víc jako společenskou příležitost a ne duchovní setkání. Pokud jste v Calumetu přišli na mši v kombinéze a mikině, tak to rozhodně nebylo nic, za co by se lidem sekali hlavy.

„Ach, vypadala dobře,“ odmítla máma.

„Ne kostel,“ přerušila je Olivia.

„Neudělal na ní dojem,“ řekla máma s jemným úsměvem. „Sophie byla naprosto stejná. Jak se dneska ráno cítíš, Soph?“

„Lépe,“ zalhala jsem. „Byla to jen ošklivá bolest hlavy.“

„Hotova,“ oznámila Olivia. Zatlačila na Neilovu hruď a kroutila se tak dlouho, až neměl jinou možnost, než jí znovu položit na zem. Přešla ke mně a natáhla se po mé ruce. „Pojď se mnou.“

V duchu jsem jí poděkovala za to, že změnila předmět hovoru.

„Chce tě vzít ke zvonkohře,“ vysvětlovala máma a kývla směrem k verandě. Olivia už mě táhla tím směrem. Věděla jsem naprosto přesně, kde zvonkohra byla – během života byly ve stejném rohu verandy různé druhy už od doby, kdy jsem byla malá – ale máma nás i tak vedla a řekla: „Tady.“

„Nahoru!“ požadovala Olivia, když jsme došly na verandu a já ji vyhověla. Podržela jsem ji tak, aby mohla dosáhnout na zvětralé měděné zvonky. Tony s Neilem zašli do domu, ale máma se po chvíli vrátila zpátky.

„Sophie, mám ty nevzrušující novinky!“ Ohlédla se přes rameno, jako by si myslela, že by to nikdo další neměl slyšet. Pak natáhla levou ruku.

„To je zásnubní prsten?“ Mozek se mi zastavil. „Vážně?“

„Dneska večer to všem řekneme. Včera v noci mi to navrhl.“ Máma byla radostí bez sebe. Přešťastná. A co na tom bylo nejpodivnější – jako by v mých očí najednou omládla.

Tohle bylo super divné a já netušila proč.

Má máma se chystala vdávat? Moje máma, jejíž každou milostnou schůzku jsem jí v minulosti zničila? Ta, která vypadala, že rezignovala na život s tím, že skončí jako stará panna, ale s tímhle byla naprosto v pohodě? Chystala se provdat?

„To je skvělé,“ řekla jsem, i když mi ta slova zněla podivně dutě. Jak jsem tohle měla zpracovat? Měla jsem to nějak zpracovat? S tím, že chodila s Tonym, jsem byla v pohodě. Proč mi najednou zásnuby připadaly jako obrovský problém?

Připsala jsem to rodičovské zvláštnosti. Koneckonců, předchozí noc jsem zažila obrovský rodinný šok. A teď další, menší šok? Přece bylo v pořádku, že to mnou otřáslo, ne?“

Máma se zamračila. „Nezníš skvěle.“

„No, když jsem ti řekla, že jsem se zasnoubila s Neilem, ani ty jsi nebyla nadšená,“ vystřelila jsem bez přemýšlení zpátky. Hned jsem se rychle omluvila. „Omlouvám se. Není to tak, že bych za tebe nebyla šťastná. To jsem. Jsem jen překvapená.“

„Taky si na to budeš muset zvyknout,“ souhlasila, právě když Olivia s ohromující silou vrazila do zvonku. „Znala jsi Tonyho dřív než já, a pracuje pro tebe. To musí být trochu…“

Třeba jako to, že můj brzo nevlastní otec mě jednou vezl na schůzku s lékařem pro to, abych podstoupila potrat?

„To není kvůli tomu. Skutečně. Možná bych ti mohla říkal Lady Sybala, že tohle je jen vtip. Slibuji, že se nechystám vytahovat všechny ty sračky ohledně třídní rozdílnosti.“ Nebyl důvod, proč bych jí nemohla říct aspoň část pravdy. „Nejde o tvoje zásnuby. Dostala jsem pár… divných novinek. Včera v noci. A to je celým tím problémem.“

„Ano?“ zeptala se s vysoko zvednutým obočím ženy, která už skoro třicet let znala můj způsob mluvy.

Jejda. Lepší na to nemyslet. Ne ten samý víkend, kdy proběhlo setkání mého ročníku. Bylo jen pár věcí, které bych mohla zvládnout.

„Moje problémy. Znáš to. Celý můj -“ Mávla jsem kolem sebe rukou, jako bych chtěla naznačit celou svou existenci. „Můžeme si o tom promluvit, až se vrátíme do New Yorku. Nechci ti zničit tvůj úžasný den.“
Vešly jsme dovnitř. Rodina už dorazila. Jídlo – až příliš mnoho jídla – bylo připravené na stole. Dorazila teta Marie s mými dvěma sestřenicemi – Leanne a Beth. Strýček Doug dorazil taky, ale teta Debbie byla se svými kamarádkami na okružní plavbě po Lower Peninsula. Neil vypadal, že se mu ulevilo, že se nejednalo o tak velké setkání, jako proběhlo na vánoce, a navíc byl tím novým, vzrušujícím přírůstkem do rodiny Tony, díky čemuž mohl uniknout většině pozornosti.

„Máme oznámení,“ řekla máma, jakmile jsme se s talíři jídla na klíně všichni shromáždili v obývacím pokoji. Olivia byla na podlaze a před sebou měla tác se superhrdiny.

„Budeš se vdávat!“ řekla babička.

Máma se zlostně zamračila. „Jo. Budeme se brát. Díky za to, že jsi to oznámila za mě.“

„No, ať se propadnu.“ Babička zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem si nemyslela, že na to dojde.“ Opatrně odložila svůj talíř na opěrku svého křesla a postavila se, aby objala jak mámu, tak i Tonyho, který nešťastně držel svůj talíř stranou, aby se mu jeho obsah nerozsypal všude okolo.

„Takže se to stalo nedávno, jo?“ zeptala se Marie. Spíš než jako otázka to znělo jako odsouzení. Jinými slovy chtěla říct: Proč jsi mi sakra nezavolala? Jsem tvoje sestra!

„Včera v noci!“ Máma si vzrušeně propletla prsty. „Vzala jsem ho na pobřeží, abych mu ukázala jezero při západu slunce. Tam mi to navrhl!“

Neil si odkašlal a já po něm střelila lišáckým pohledem. Než jsem ten okamžik zničila, měl v plánu navrhnout mi to přesně stejným způsobem.

Máma jeho úmysl nepochopila, takže rychle dodala: „Olivia už spala a my jsme nebyli pryč nijak dlouho.“

„Ach ne, to mě vůbec netrápí,“ ujistil ji Neil a postavil se, aby Tonymu potřásl rukou. „Oběma vám gratuluji.“

„Díky, pane,“ řekl Tony a pak se rychle opravil: „Neile.“

„Musíte pak jet na líbánky,“ vložila se do toho babička. „Je to jen fér, Neile.“

Jejda, to byla další věc, kterou o nás Tony věděl, a máma pravděpodobně netušila. Náš malý sexuální dům na našem pozemku, kam nás Tony zavezl na naši svatební noc.

Měli jsme ve skříni spoustu kostlivců, které pravděpodobně budu muset přebrat.

„Ano, dobře.“ Neil si odkašlal, jako by myslel přesně na tu samou věc, jako já.

„Takže, kdy bude svatba?“ zeptala se Marie. „Budete ji mít tady?“

„Vlastně jsme o tom vážně ještě nemluvili,“ řekla máma a podívala se na Tonyho. „Pravděpodobně v New Yorku?“

„Moje mám kvůli svému zdraví nemůže příliš cestovat,“ vysvětloval.

„A co já?“ Babička se snažila znít uraženě. „Je mi osmdesát! Nemůžu cestovat!“

„Právě ses vrátila z Rena, takže tuhle výmluvu použít nemůžeš.“ Máma se otočila ke mně. „Co vy na to, vadilo by vám, kdybychom se vzali u vás doma?“

„Vůbec ne,“ řekl Neil automaticky, ale já věděla, že později, až by si uvědomil, že by se díky tomu celá moje rodina nastěhovala do našeho domu, by toho litoval. „Svatba s výhledem na moře by byla nádherná.“

„A všichni bychom měli možnost konečně spatřit ten váš zatracený palác, ve kterém zjevně bydlíte,“ řekla Leanne a poprvé za celou dobu od příjezdu zvedla oči od svého mobilního telefonu.

„Ach, no, našla si to na mapách Googlu,“ řekla Marie se zasmáním. Myslela jsem si, že to bylo letiště.“

Představa, že bychom v našem domě měli party, mě značně zvedla náladu. Jistě, minulý měsíc jsme měli party na oslavu Olíviiných narozenin, ale od doby, kdy jsme měli skutečnou dospěláckou party uplynula už tak dlouhá doba.

Nedokázala jsem si vzpomenout, že by od naší svatby nějaká proběhla.

„Můžeme objednat jeden z těch cool stanů na recepce a dát ho přímo na přední trávník!“ Skoro jsem nadšením vypískla. „A do bazénu dát plovoucí svíčky.“

„Sophie, uklidni se Nech svou mámu, aby si svou svatbu naplánovala podle svého,“ upozornila mě babička. „Určitě na něco takového čekala dost dlouho.“

„Hezké, mami.“ Máma protočila oči. „A co Slečna Olívie? Chceš být holčičkou s květinami?“

Olivia zvedla hlavu a do úst si nacpala plnou dlaň brambor. Ve zkratce zkomolila „Ne, ne, ne. Papám,“ a tím to všechno vyřídila.

Neil se sklonil, aby jí otřel zbytky jídla z obličeje a rukou, a já pokrčila rameny. „Myslím, že to nazveme možná.“

***********

Návrat do New Yorku byl překvapivě zklamáním. Svým způsobem jsem měla svůj starý život ráda. Žádná hospodyně. Umytí si nádobí po sobě a jeho uklizení sama. Bylo to hezké.

Přesto jsem však dost pochvalovala to, že se vrátíme zpátky k chůvě.

Právě, když jsme dojeli k bráně, Neilovi přišla textová zpráva od Rudyho. „Ach, dopr-“

Zvedla jsem obočí a předstírala, že Olivii zakrývám ouška.

„ava,“ opravil sám sebe.“ „Na dnešní večer má rezervaci v Kurumazushi a jeho rande mu to zrušilo.“

„Děláš si srandu?“ Zatvářila jsem se kysele. „Chystáš se tam jíst dřív, než já?“

„Ne, nemůžu po Tonym chtít, aby mě odvezl do města. Musí být stejně tak unavený, jako jsem já.“ Ale Neil stále zněl trochu zklamaně.

„Hele…“ V hlavě se mi pomalu formovala myšlenka. Tony se stane součástí naší rodiny. Nemohl být řidičem věčně. Neil by o něm měl přestat přemýšlet jako o zaměstnanci. „Proč nezjistíš, zda by Rudy nemohl rezervaci o člověka zvětšit? Tak bys mohl vzít Tonyho s sebou a lépe ho poznat.“

„Já Tonyho znám!“ protestoval Neil. „Pracuje pro mě roky.

„Jo. Pracoval pro tebe. Ale brzy bude tvým tchánem.“ Bože, to bylo tak divné. „Tak proč se s ním nesblížit.“

„Rudy by se s ním jistě chtěl sblížit,“ zamumlal Neil. To byla pravda. Rudy se díval na Tonyho pohledem „vystavené zboží za výlohou“, protože „Koukat můžu, kupovat nemůžu.“ Neil svou odpověď doplnil uvozovkami ve vzduchu. „Dobře. Bude nadšený. Ale nevím, jestli bude nadšený i Tony.“

„Bude v pohodě. Můžu si vyjít s mámou. Možná zavolat Holli.“ Řekla jsem pravdu. I když jsem svého manžela milovala a byla vděčná za to, že ho stále mám, občas bylo hezké na chvilku si od něj odpočinout.

Když jsme zastavili, Neil stáhnul přepážku mezi námi a řidičem. „Rebecco, nesnáším to, že ti odvádím tvého snoubence, ale myslím, že to pravé by byla oslava. Jen… chlapci.“

Zakryla jsem si ústa, abych se nerozesmála. Neil nebyl v hovorové americké angličtině moc dobrý. Jako by jeho jazyk pronesl něco, co se jen hodně vzdáleně podobalo běžným slovům.

„Jací muži?“ zeptala se máma podezřívavě.

„Rudy má rezervaci v naprosto neuvěřitelné restauraci,“ vysvětloval Neil. „Byl by rád, abychom se k němu připojili.“

Rudy možná ještě nevěděl, že pozval i Tonyho, ale zjevně k tomu nějak došlo.

„Budu řídit,“ dodal Neil. „Pokud si ovšem, samozřejmě, nechceš zkusit zařídit Huayru?“

Tony se podíval na mámu. „Zlato, omlouvám se. Jdu ven.“

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ale Tonny skutečně nikdy nejel v žádném z Neilových aut jinak, než jako řidič. Vždycky jsem si myslela, že Tonyho auta mimo jeho pracovních hodin nezajímala. Myslím tím, že jsem nikdy nepřišla domů a neviděla ho třeba si číst. Jeho jediný koníček, který jsem znala, bylo pletení. To nevypadalo, že by bylo příliš slučitelné s… honbou za auty či jak jinak to nazvat.

„Hej, možná bychom si spolu mohly dát horkou vířivku,“ navrhla jsem mámě a doufala, že by jí to mohlo potěšit. Od vánoc jsme měli za domkem pro hosty nádherný bazén a horkou vířivku, a já ji měla mnohem raději než tu v hlavním domě.

S pokrčením ramen si povzdechla. „Jo, jelikož to vypadá, že jsem zjevně nahrazena tvým manželem.“

„Ne, jsi nahrazena superautem.“ Neil se sám pro sebe zasmál a zkontroloval svůj telefon. „Máme se s ním sejít o půl desáté. Kolik je?“

„Bude půl šestý,“ odpověděl Tony. „Takže vzhledem k dopravě musíme vyjet… řekl bych v šest.“

„Tak proč si nevezmete vrtulník?“ zeptala jsem se a oba se na mě podívali tak, jako by mi narostly parohy.

Rozhodila jsem ruce. „Jistě. Radši si vyrazíte na stodvacetikilometrovou cestu jen proto, abyste si mohli hrát se svou nablýskanou hračkou.“

„Myslím, že ano,“ řekl Neil s příšerným úsměvem.

Vyložili jsme si naše zavazadla sami a donesli je do domu. Neil Tonymu slíbil, že bude za patnáct minut připravený.

Když to Niel řekl, nerozesmála jsem se, ale mohla bych. Ten muž potřeboval ráno aspoň dvacet minut jen na to, aby si vybral boty. Jít do úžasné restaurace – nemožné.

Zatímco se Neil převlékal, poslala jsem mámě textovou zprávu, aby řekla Tonymu, že to úžasné místo vyžaduje oblek. Pak jsem zavolala Holli.

„Je to tak divné,“ řekla místo pozdravu. „Tohle je číslo mojí nejlepší kamarádky, ale moje nejlepší kamarádka mi celý týden nezavolala ani nenapsala, takže vím, že je mrtvá…“

„Velice zábavné.“

„Ach můj bože, ty jsi její vrah?“ Holli zalapala po dechu a pak se zasmála. „Co se děje, ty děvko? Proč ses odmlčela?“

„Byla jsem zpátky doma. Věděla jsi to.“ Byla jsem si jistá, že Deja si doma ohledně mé nepřítomnosti hodně postěžovala. Ne, že by na to neměla nárok. Skutečně jsem se v práci neukazovala tak často, jak bych měla.

„Ach, já zapomněla, že v Michiganu není vůbec žádné telefonní spojení.“

„Hele, chceš mě naštvat, nebo sem se svou ženou přijet a spolu se mnou a mámou se vyvalit v úžasné vířivce?“ Doufala jsem, že by se jí mohlo líbit to druhé. Moje nejlepší kamarádka mi chyběla stejně tak jako makaronům chybí sýr.

„Deja má večeři s nějakými klienty. Proč tam nejsi ty?“ zeptala se Holli.

Jo, proč ne já? „Museli to domluvit v době, kdy jsem tu nebyla. Ale i tak jsi stále zvána!“

„Fuj. Vy všichni jste tam,“ stěžovala si. „A já nejsem moc dobrá řidička…“

I když jsem věděla, že to nemohla vidět, protočila jsem oči. „Můžeš být za hodinu na heliportu?“

„Už se oblékám, beru klíče a stojím u dveří,“ slibovala.

Zavěsila jsem a poslala mámě zprávu: Dorazí Holli. Odpověděla řadou smajlíků se srdíčky místo očí. Její nadšení bylo pravděpodobně ovlivněno vyhlídkou na to, že se bude moci pochlubit prstenem. Pak jsem zavolala naší službě pro helikoptéru. Vzhledem k tomu, že jsme byli od města tak daleko, jako jsme byli, mělo smysl držet si v pohotovosti posádku helikoptéry. Aspoň podle Neilových slov. Já si na naše bohatství už zvykla, ale „mít helikoptéru v neustálé pohotovosti“ mi stále přišlo jako něco divného. A naši sousedi její hluk rozhodně neoceňovali.

Ale když jsem chtěla rychle vidět svou bestii, tak se to hodilo.

Do kuchyně vstoupil Neil a v ruce držel dva páry skoro identických černých mokasín. „Které? Mantellasi nebo Santoni?“

„Ty vlevo,“ rozhodla jsem se po rychlém pohledu. Měly cool černou, která ladila s jeho námořnicky modrým sportovním kabátem odolným proti větru. „Dneska večer vypadáš velice přesně tak. Kdy sis je koupil?“

„Vybral mi je Rudy. Myslíš, že si je mám vzít?“ Se zamračením si urovnal manžetový knoflíček. „Nedokážu říct, jestli mě tím chtěl nasrat nebo si skutečně myslí, že mi padnou.“

Přešla jsem k němu, stoupla si na špičky a políbila ho na tvář. „Vypadáš velice pohledně. A velice šik.“

„Myslím, že na to být šik jsem už trochu starý, ale díky za lichotku.“

„Je ti padesát čtyři. Stingovi je šedesát pět a stále je cool,“ poznamenala jsem.

Neil vydal nic neříkající zvuk. „Chystám se ještě stavit u Olivie a dát ji polibek na dobrou noc. Jestli budeš příliš unavená, tak na mě v noci nečekej.“

„Dobře, Pane Jsem-příliš-starý-než-abych-žil,“ škádlila jsem ho. „Ale ty nejsi jediný, kdo si vyrazí na party.

Ještě jednou si zkontroloval své manžetové knoflíčky a sám pro sebe se usmál. „Skutečně počítáš vířivku s mámou jako „vyrazit si na party“? To mi mnohem spíš přijde na tohle – zůstat doma a zpít se do němoty.“

„Pokud to není v mém domě, tak ano,“ trvala jsem na svém. Navíc v našem domě jsem nikdy nepila. Přes náš práh nesměla ani kapka alkoholu. Neil už byl víc jak rok střízlivý, ale na střízlivost to bylo stále nejisté. Až se v noci vrátím zpátky do domu, měla bych si vyčistit zuby a použít ústní vodu, abych z dechu dostala zbytky jeho vůně.

„Drž se v bezpečí,“ varoval mě a sklonil se, aby mě políbil na čelo.

„Budu mít rodičovský dohled,“ připomněla jsem mu a natáhla se, abych ho pošimrala po nose. „Ty budeš mít jen Rudyho.“

V Neilově tváři se objevil jeho příšerný úsměv. „To není pravda. Bude tam můj tchán.“

**********

Máma se do vířivky oblékla tak, jako by se Mariah Carey připravovala na rozhovor u bazénu. Vlasy měla nakadeřené, načančaný make-up a navzdory tomu, že oblast bazénu byla ve stínu, měla na vrcholku hlavy obří sluneční brýle. Když vyšla z domu, v každé ruce měla míchaný nápoj, a za ní vlál hedvábný kaftan, který měla přehozený přes plavky.

„Tohle jsou jelly heels (pro představu něco takového https://www.for-sale.ie/jelly-shoes-heels)?“ zalapala Holli po dechu a natáhla se po limonádě, kterou ji máma nabídla. Také jsem si jednu vzala a přitiskla si jí k čelu. Byli jsme ve vodě přímo před mámou a já byla právě ve své nabírací fázi. Samozřejmě, že když si Holli ve svých úžasných a naprosto titěrných růžových Day-Glo růžových bikinách, tak jsem se na ni podívala se závistí.

Já od února přibrala pět kilo. Když vezmu v úvahu, jak moc jsem díky tomu v poslední době funěla, to pravděpodobně byla víc než voda.

Máma si sundala boty a řekla. „Jo, jsou. Nejsou nádherné?“

„A máš tu věc s pavím peřím,“ pokračovala Holli a ukázala na mámin přehoz přes plavky. Holli nebyla vzlezdoprdelka. Skutečně se jí mámin styl líbil. Občas jsem si připadala, jako bych žila v nějakém paralelním vesmíru, kde máma s Holli společně pracovaly v jedné a té samé módní značce.

„Takže,“ pokračovala Holli, když si máma sundala svůj přehoz a dotkla se prsty vody. „Ty se budeš vdávat.“

„Ach!“ Máma si rychle sundala svůj prsten a opatrně ho položila na jedno lehátko. „Díky. Ano, budu.“

„To je úžasné. Sophie, není to úžasné?“ Holli se na mě zadívala. „Budeš mít tátu!“

Donutila jsem se k chabému úsměvu. I když věděla o mém problému s otcovskou otázkou, nemohla mít ani ponětí, jak hluboce na mě její slova dopadla. Ale i když jsem se snažila udržet statečný výraz ve tváři, bylo nemožné zvládnout to. Když jsem se ze sebe snažila dostat: „Jo, úžasné,“ hlas se mi třásl.

„Soph?“ zeptala se Holli a posadila se. „Jsi v pořádku?“

Otočila jsem se k mámě, protože teď už mi z koutku očí unikly slzy. „Tohle není kvůli tobě a Tonymu. Je to kvůli všemu. Jsem za vás tak ráda. Já jen… na tom setkání ročníku jsem měla skutečně divný a ošklivý zážitek.“

„Co se stalo?“ Máma se ponořila do vody vedle mě a stočila si vlasy nahoru, aby se její vybělené pramínky nesetkaly s chlorovanou vodou.

„Já…“ Kdybych jí to řekla, cítila by se špatně? Smutně? Ne proto, že by k mému otci cítila jakousi tajnou lásku. Zapletli se spolu na party na střední a ona skončila těhotná a čekala mě. Rozhodně to nebyl ten nejdojemnější milostný příběh na světě. Nechtěla jsem vidět její reakci, takže jsem sklonila oči a zadívala se na své nohy pod vodní hladinou. „Joey Tangen je mrtvý.“

„Do prdele,“ vydechla Holli. „Sophie, to je mi líto. Nechtěla jsem -“

„To je v pořádku.“ Mávla jsem nad tím rukou. Stále jsem se nechtěla podívat do očí mámy. Jako malá jsem strávila tolik let tím, že jsem jí obviňovala nebo vyhrožovala, že uteču, abych ho našla. Taky jsem nechtěla, aby si myslela, že jsem z jejích zásnub neměla radost. „Není to tak, že bych ho znala. Je to prostě… možnost smrtelnosti. Myslím, že to mě znepokojuje mnohem víc než to, že on je skutečně mrtvý.“

„Ach, zlato.“ Máma se pohnula, aby mě objala, ale já zvedla ruce.

„Ne, skutečně jsem v pořádku. Prostě jsem vyšilovala. Nech toho, ať nezačnu znovu, jo?“ prosila jsem.

Máma se na mě podívala tak, jako by nevěděla, co jiného dělat, než mě obejmout, takže teď jsem jí dovolila, aby to skutečně udělala. Pak se zamračila. „Počkej, jak na setkání ročníku došlo zrovna na tohle téma?“

„Má další děti – jedno z nich se vdalo se mou tajnou lásku ze střední. Kdo by kdy uvěřil takovému štěstí?“ pochmurně jsem zažertovala.

Holli zvedla obočí. „Jo, ona je takový šťastlivec jako ty, která právě sedí v horké vířivce ve své usedlosti v Hamptonu, který vlastní tvůj manžel, který je sexuální mašinou se svým obrovským -“

„Páni! Přestaň!“ Máma zvedla ruce. „Nechci o tom nic slyšet.“

„Ach, prosím, jako bys s námi na své rozlučkové party se svobodou nehrála Nikdy jsem neměla.“ Holli své prohlášení doplnila s dlouhým upitím ze své flašky.

Máma se otočila zpátky ke mně. „Proč jsi mi to neřekla už v Calumetu?“

„Nebyla na to skutečně dobrá příležitost. Z toho, co se tu noc stalo, jsem byla skutečně vyděšena, a další den jste se zasnoubili. Nechtěla jsem, aby na vaše štěstí dopadly sračky.“

Podívala se na mě srdcervoucím pohledem. „Soph, zlato. Tady se nejedná o sračky, které by se házely na naše štěstí chmury. Byla jsi rozrušena kvůli smrti svého otce, ať už sis s ním byla blízká nebo ne.“

„Neřekla bych ani jedno z toho.“ Nazvala bych to totální nenávistí. „Jak je možné, aby to bolelo, a zároveň v tu samou dobu i nebolelo? Ale také jsem potřebovala nějaký čas na přemýšlení. Nechtěla jsem to na tebe vyplivnout.“

„To bych si nikdy nemyslela,“ slíbila máma.

„Jen jsem ohledně toho všeho nechtěla udělat žádné ukvapené rozhodnutí. Potřebuji si rozmyslet, co s tím udělat. Mám kontaktovat své… jeho děti? Oni mě nekontaktovali.“ Tohle byla smyčka, která se mi od té noci mého obrovského záchvatu paniky zas a znovu točila v hlavě. Jestli věděli, že jsem existovala a nekontaktovali mě, skutečně mě chtějí poznat? Nebo si o mě myslí to samé? Pokud by mě nechtěli znát, zvládla bych jejich odmítnutí? Ne, že bych nebyla zvyklá na odmítnutí ze strany rodiny mého otce. Zažívala jsem to prakticky celý život.

„Nemusíš se rozhodnout hned teď,“ řekla Holli.

„To je pravda,“ souhlasila máma. „Nejdřív si to potřebuješ sama promyslet. Ochránit sama sebe.“

„Ochránit sama sebe?“ Najednou jsem si v duchu představila sama sebe jak mě pronásledují problémy s tátou, jako to dělala armáda ve filmu Statečné srdce.

„Zažila jsi pár krušných let,“ připomněla mi Holli. „Jestli nejsi připravena na to, abys otevřela další komnatu komplikovaných, vařících se emocí, nikdo tě za to nebude odsuzovat.“

„Budu to mít na paměti.“ Se zavřenýma očima jsem zaklonila hlavu a ponořila se do vody o trochu víc. „Aspoň, že vy dvě jste teď na správné cestě. Takže… pojďme mluvit o něčem jiném.“

„Jo!“ souhlasila Holli a plácla rukou do vody. „Mluvme o vašem výletě do Las Vegas!“

Při posledních slovech jsem s sebou trhla.

Máma se na mě podívala. „O čem to mluví? Vy se chystáte do Vegas?“

„Vlastně ne. To ty.“ Podívala jsem se na Holli tak ostrým pohledem, že bych s ním mohla provést laparoskopickou operaci. „Ještě jsem neměla možnost říct ti o tom.“

„Cože?“ Máma zněla radostně a zmateně, ale to nebylo žádnou zárukou jejího souhlasu s celou cestou.

„S Neilem jsme pro vás dva chtěli udělat něco milého.“ V určitém, naprosto konkrétním čase, který se shodoval tím, že měl přijet na návštěvu náš milenec. „Máme přítele, který přijede v srpnu na návštěvu, a má svého vlastního řidiče. Mysleli jsme, že bychom mohli dát Tonymu volno a poslat vás dva do Vegas. V Bellagio je pár skutečně pěkných apartmá.“

„Ach, Sophie… nevím.“ Mámina reakce nebyla přesně tou, kterou bych čekala. Máma, kterou jsem znala, by po možnosti dovolené zdarma nadšeně skočila. „Nejsem si jistá, zda by o to Tony stál.“

„On nemá rád Vegas?“ zeptala jsem a horečnatě přemýšlela. „Vy dva můžete jet kamkoli jinam. Máme apartmá ve Venice -“

„Ty mě tu nechceš mít, až tvůj přítel přijede?“ Máma se zamračila. „Jestli si myslíš, že bychom s Tonym mohli narušit váš styl, můžeme se držet mimo.“

„O tom to vůbec není. A už ses s ním setkala. Nejde o to, že bych se za tebe styděla či tak nějak. Je to El-Mudad. Loni ses s ním seznámila.“ Koutkem oka jsem zachytila Holli, která nás sledovala pohledem, kterým se sleduje míč v tenisovém zápase.

„Ten chlap, který přijel v době, kdy byl Neil v nemocnici, a zůstal s tebou?“ V tónu jejího hlasu bylo slyšet mírné odsouzení.

Ignorovala jsem to. Věděla jsem naprosto přesně, na co moje máma myslela. Že zatímco byl Neil v nemocnici, tak jsme spolu my dva šukali. I když se nejednalo právě o tohle, bylo to lepší, než kdyby znala skutečnost. Mohla bych žít tisíc životů, a máma by stejně trojku, kterou jsem měla se svým manželem a dalším mužem, nikdy neocenila, takže bylo lepší, když žila ve své nevědomé blaženosti. I když o tom nevěděla, měli jsme tichou dohodu.

I když Holli to věděla, takže skočila ho hovoru. „Musíš jet do Vegas, Becky. Je to naprosto ohromující. Obrovské.“

„Já jen nevím, zda by byl Tony v pohodě s tím, že by za peníze svého zaměstnavatele jel na dovolenou.“ Zavrtěla hlavou. „Myslím, že si s ním promluvím -“

„Řekni mu, že je to dárek k zásnubám,“ navrhla Holli. „Co by mohl dělat? Řekni, díky za ten plně placený výlet, ale ne díky, já si to nechci užít?“

„Ach, on si rád užije,“ řekla máma a s vědoucím pohledem si usrkla ze své láhve.

„Ehm.“ Bylo dost špatné, že jsem se o jejich vztahu dozvěděla díky tomu, že jsem je nachytala. Samozřejmě. Byla to svým způsobem odveta vesmíru za to, jak to Emma zjistila o mě. Při té vzpomínce se mi stále špatně usmívalo.“

„Já nejsem od pasu dolů mrtvá,“ začala máma děsivě. „Jestli musím poslouchat o tom, jakým sexuálním strojem je tvůj manžel -“

„Manželé jsou dneska tabu!“ prohlásila jsem.

„Nemám manžela,“ poukázala Holli srdečně. „Mám manželku. Takže já o detailech našeho sexuálního života mluvit můžu, že?“

„Já s tvou manželkou musím pracovat. A už jsi mi toho řekla až moc,“ připomněla jsem jí. Dívat se někomu do očí poté, co jsem slyšela všechno o důkladné práci, kterou předchozí večer odvedla s mou nejlepší kamarádkou, je hodně těžké. A ještě horší je to tehdy, když přitom protáčí oči.

Holli se zamračila. „Dneska nejsou povoleny žádné sexuální hovory, žádná tráva. Ocitla jsem se ve vířivce s dvěma jeptiškami.“

S mámou jsme se na Holli významně podívaly.

„Cože? Já ho mám,“ trvala na svém Holli a dodala: „Můj život neznáte.“

„Jak jsem řekla, Tonymu to řeknu. Ale nemůžu nic slibovat.“ Odmlčela se. „A Holli?“

Holli naklonila hlavu.

„Nikdy jsem neřekla, že tráva není dovolena.“

„Musím si rychle dojít pro něco ze své peněženky.“ Holli se postavila na nohy, a když pospíchala pryč přes terasu, zůstávala za ní mokrá cestička.

„Mami!“ v šoku jsem vydechla.

Pokrčila rameny. „Co mám říct? Pro mě je to všechno nové. Musíš si na to zvyknout.“