AA - 18. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když ji Zoran jemně odložil na fialově zbarvenou trávu, zalapala Abby po dechu. Od večeře, na které ji spolu s ostatními ženami ze Země oficiálně uvítali na Valdieru, už uběhl týden.

Od té doby neměla Abby moc času ostatní ženy navštívit. Občas je uviděla z dálky a jednou, když se šla projít, potkala na jedné dlouhé chodbě Carmen. Vypadala nervózně, jakoby si hledala úkryt. Moc s Abby nemluvila, jen, že se jí daří dobře a promluví si spolu později.

Abby Carmenino chování dost zmátlo, ale pak zabočila za roh a vrazila do Kreona, Zoranova mladšího bratra. Když si vzpomněla, jak mu pohlédla do jeho chladných, tmavých očí, otřásla se. Musela dát Ariel s jejím popisem „děsivý chlapík,“ za pravdu. Rychle se omluvila a vystřelila směrem, ze kterého před chvíli přiběhla Carmen. Doufala, že bude s Carmen všechno v pořádku.

„Och, Zorane, to je překrásné,“ vykřikla Abby a rozběhla se ke křišťálově čistému jezírku. Poté jí pohled padl na malý vodopád, dopadající do jezírka.

„Doufal jsem, že se ti tu bude líbit,“ odvětil Zoran, který se objevil Abby za zády a objal ji. Už týden bojoval Zoran sám se sebou, aby Abby vysvětlil tu věc s proměnou, po které její tělo toužilo. Pokaždé, když se spolu milovali, tak bylo těžší a těžší udržet jejího draka pod kontrolou. Zatraceně, měl problémy udržet i svého draka. Podařilo se mu uklidnit ho slibem, že dnes Abby všechno vysvětlí a ukáže, jak má proměnu dokončit.

„Abby, je tu něco, co ti musím říct,“ začal Zoran. Jemně ji otočil ve své náruči tváří k sobě. Rozhodl se pro tohle místo, protože bylo tak odlehlé. Chtěl, aby se Abby při své první proměně cítila příjemně. Jeho mateřský symbiont čekal jen na jeho rozkaz, aby se objevil. Jakmile bude proměna dokončena, jeho symbiont se rozdělí, aby měl její drak potřebnou ochranu. Ale doufal, že ještě předtím se budou moci poprvé pářit jako draci.

Zoran zvedl Abbyiny ruce k ústům a políbil ji na prsty. „Abby –“ Když ucítil prudkou bolest, strnul.

„Zorane?“ Abby cítila, jak ji jeho ruce sevřely silněji, a uviděla, jak mu oči nebezpečně tmavnou. „Co…?“

Zoran odsunul Abby za sebe a ignoroval její vyděšený výkřik, když uviděla, jak mu z levého ramene trčí tlustý šíp. Zoran zaklel a vytrhl šíp ven. Snažil se proměnit v draka, ale nebyl toho schopen a zaplavil ho pocit ochromení. Zoran uchopil Abby za ruku a snažil se s ní uniknout pod ochranu hustého lesa, který louku obklopoval. Když se ze stínů vynořily tmavé postavy, zarazil se. Otočil se, ale cestu jim zablokovaly další postavy.

Abby byla vyděšená k smrti. Obrovské tmavé postavy byly vysoké skoro dva metry. Černé vlasy jim visely až k pasu. Jejich těla byla pokryta černou kůží, na které byly připevněny zbraně. Abby s úděsem sledovala, jak tři z postav tasily zbraně a vystřelily na Zorana. Když Zorana zasáhly další tři šípy, a to do hrudi, ramene a nohy, vykřikla.

„Ne!“, zaječela Abby a snažila se podepřít Zorana, který se pomalu sesouval k zemi. „Ne, prosím ne!“ Abby šípy ze Zorana rychle vytrhla a odhodila je stranou. „Zorane, miláčku, miluji tě.“ Ignorovala blížící se postavy a snažila se přimět Zorana k tomu, aby se na ni podíval. „Řekni mi, co mám udělat. Prosím, Zorane!“

Na Abby, která chránila Zorana vlastním tělem, padl temný stín. „Tak se znovu potkáváme, králi Valdierů.“

Abby pohlédla do tváře neznámému muži. Když uviděla jeho chladné, mrtvé oči, otřásla se. „Co od něho chceš?“, zašeptala.

„Něco, co jsem měl dostat už před několika měsíci,“ odpověděl muž a dřepl si vedle Zorana. „Nemohu vystát, když je mi odepíráno něco, co chci a teď máš dvě věci, které chci: tajemství tvého symbionta a ochutnávku tvé družky. Zajímalo by mě, co z toho bude sladší.“ Muž ze sebe vyrazil ostrý smích a vytáhl z kapsy malou injekci.

„Dám ti čas na přemýšlení, zatímco budu testovat aspoň jednu z nich.“

Abby sebou hodila na Zorana dřív, než mohl jehlu do něj zabodnout. I když se ji muž snažil odstrčit, cítila, jak ji injekce bodla do boku. Vší silou s mužem bojovala, slyšela hlas, který zněl jako její, ale tak nějak jinak. Zaplavila ji vlna zoufalství a poté vše kolem ní zčernalo.

Zoran se snažil zařvat, když viděl, co se stalo, ale ani jeho hlas ani jeho končetiny ho neposlouchaly. Jeho drak chtěl ochránit svou družku, ale proti ochromeným svalům nic nezmohl.

Temná postava se postavila a otřela si z úst krev. S krutým úsměvem na rtech shlížel na Abbyino bezvládné tělo. „Její chuť si rozhodně užiji. Bude z ní ucházející metresa. Možná si ji chvíli nechám, než ji předhodím svým mužům.“

Jeho temný pohled se vrátil zpět k Zoranovi, který na něj vrhal nenávistný pohled. „Chtěl jsem tě uspat jednoduchým způsobem, ale bohužel to byla jediná injekce, kterou jsem měl, takže se to stane tím zábavnějším způsobem. Jen nezapomeň, co chci, až se probudíš; odpověď na otázku, jak kontroluješ svého symbionta. Jestli neobdržím odpověď do tří dnů, tak už svou ženu nikdy neuvidíš – aspoň ne živou.“

Když Zoran uviděl, jak jeho nenáviděný nepřítel, kurizansky princ zvedá Abbyino bezvládné tělo, líbá ji na ústa a jazykem jí olizuje tvář, mlčky řval. Ben’quaminův děsivý smích bylo to poslední, co slyšel, než ho rána do hlavy poslala do bezvědomí.

***

„Zorane, no tak, probuď se.“ Kreon poplácal Zorana po tváři trochu důrazněji.

„Nemyslím si, že mu pomůže, když ho budeš mlátit silněji, Kreone,“ pronesl Mandra, který sledoval, jak mateřský symbiont obklopuje bratrovo tělo.

„Ať už mu dali cokoliv, to svinstvo je silné,“ zabručel Kreon a otočil se na třetího muže stojícího vedle nich.

Obrovský muž byl oblečený do černé kůže. Jeho husté, černé vlasy mu sahaly až k pasu a byly zapletené do copu.

„Kořen trimidy. Je to nejsilnější droga, jakou máme, abychom uspali divoké gumbasy, žijící na naší planetě. Jsou extrémně nebezpeční, nemluvě o tom, že příšerně smrdí a jsou ještě zákeřnější, než můj nevlastní bratr.“

„Děkuji za tuto naprosto zbytečnou informaci, Ha’vene,“ zavrčel Mandra sarkasticky.

Ha’vena Kreonovo zavrčení vůbec nerozhodilo a jen pokrčil rameny. „Rádo se stalo. Jestli je jeho symbiont tak dobrý, jak si myslím, tak by se měl brzy probudit.“

***

Jako první začal Zoran vnímat hlasy. Zněly, jakoby z nějakého dlouhého tunelu. Cítil, jak mu symbiont putuje tělem a zbavuje ho té odporné drogy, která ho držela v zajetí. Jak droga opouštěla jeho tělo skrz póry, hlava se mu projasňovala a s tím se mu vracely i vzpomínky. Zoranův symbiont se od něj oddělil a chvěl se, jakoby se sám potřeboval drogy z kořene trimidy zbavit. Poté Zoran zuřivě zařval a proměnil se v draka.

„Och, ano. Je naštvaný,“ prohlásil Ha’ven a vrhl na rozzuřeného draka ostražitý pohled.

Zoran se prudce otočil a hledal ho podle hlasu. Jeho úzké zorničky se zaměřily na Ha’vena. Z hrudi se mu vydralo tiché, nebezpečné vrčení. Udělal krok směrem k Ha’venovi a v krku se mu začal hromadit dračí oheň. Když si vzpomněl na to, jak odnášeli Abbyino bezvládné tělo, nedokázal draka udržet pod kontrolou.

„Zorane, přestaň! Je na naší straně,“ okřikl ho Kreon a postavil se mezi obrovského Zoranova draka a Ha’vena.

Zoran burácivě vrčel a natáhl se, aby bratra odsunul. Kreon se okamžitě proměnil. Varovně na Zorana zasyčel. Zoran jeho varování ignoroval, vyrazil dopředu, chytil Kreona za tlapy a současně přes jeho hlavu vyslal salvu dračího ohně Ha’venovým směrem. Ha’ven se odkulil stranou a aktivoval před sebou energetický štít, který dračí oheň odrazil.

„To stačí!“, zakřičel Kreon v dračím jazyce. „To stačí, Zorane. Ha’ven nám pomáhá. Vyprávěl jsem ti o našem informantovi. Tohle ti tvou družku zpět nepřivede.“

Zoran se roztřásl, jak se snažil získat zpět kontrolu nad svým drakem. Drak byl ze ztráty družky zdrcený. Zoran se zhluboka nadechl a snažil se svého draka uklidnit natolik, aby mohl Kreona vyslechnout.

„Klid, příteli. Musíme si poslechnout, co nám řekne, jestli chceme svou družku zachránit. Patří i mě. Také bez ní nemohu žít.“ Zoran opakoval ta slova pořád dokola, až se mu nakonec podařilo draka zklidnit. Celý roztřesený se proměnil zpět a padl na kolena.

„Zorane, jsi v pořádku?“, zeptal se Mandra klidně.

Když Zoran pohlédl na Ha’vena, v očích mu žhnulo.

„Ben’qumain má Abby. Má mou družku. Zabiju ho. Jestli jí zkřiví i jen vlas na hlavě, tak Kurizany kompletně vyhladím.“

„No, předpokládám, že to zodpovídá tvou otázku, jak je na tom. Je naprosto šílený. Možná bychom ho měli raději někam zavřít, dokud tady tu šlamastiku nevyřešíme,“ ucedil Ha’ven chladně a lhostejně.

„Ta šlamastika, jak ji ten hajzl označil, je dílo jeho bratra!“, zuřil Zoran a vyskočil na nohy se zaťatýma rukama v pěst.

„Ne tak docela,“ namítl Kreon tiše. „Myslím, že bychom si o tom měli promluvit na bezpečnějším místě.“ Kreon tiše promluvil do komunikátoru, a než mohl někdo něco namítnout, všichni čtyři muži zmizeli ve světelném paprsku.