WOW - 28. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.:Jitka

Dino

Svatba - jedna z posledních věcí, na které Dino čekal – měla být už za pár dní. Možná to bylo tím důvodem, proč byla Dinova mysl tak rozptýlená a nesoustředil se na píseň Juniora, kterou zpíval. Karen trvalo celý týden, aby ji ho naučila.

Když Junior přestal zpívat a s očekáváním v očích se podíval na svého tátu, kterému po páteři stoupala vina. Dino si ani nemohl vzpomenout na to, jakou píseň jeho syn zpíval.

Jeho roztržitost neunikla Karen, která po něm střelila zvědavým, i když trochu znepokojeným pohledem. Zavrtěl hlavou. Chtěl tak potlačit všechny obavy, které by mohla cítit, ale v tom samém okamžiku zároveň věděl, že si v tom pravděpodobně nevedl příliš dobře.

Pro své vlastní dobro byla až příliš chytrá.

Znala ho až příliš dobře.

„Itsy Bitsy Spider,“ naznačila Karen ústy.

„Díky,“ oplatil jí to.

„Tati, líbí se ti Juniorova píseň?“ zeptal se jeho syn znovu.

Dino přikývl, pobavený tím, že jeho syn o sobě znovu mluvil jako o třetí osobě. To bylo to něco, co občas dělal, v závislosti na Kareniny toleranci. Občas to nechala být, jindy ho při tom opravila. Dino se řídil podle toho, co ten den dělala Karen.

„Miloval jsem ji,“ řekl Dino.

Junior se široce usmál.

Vždycky tak hrdý.

Vždy tak vděčný.

„Tady J, dojdi si pro sušenku a pak si běž hrát do pokoje,“ řekla Karen tiše.

Junior si vzal čokoládovou sušenku, kterou mu máma nabídla, a potom bez jakékoli otázky odešel, i když se ohlédl přes rameno, aby zjistil, zda ho někdo následoval. Konkrétně se podíval po Dinovi.

Dino se na to chystal.

Měl pocit, že s ním Karen chtěla mluvit.

Nemýlil se.

„Co se děje?“ zeptala se Karen.

Dino natáhl ruku, a jakmile ji držel, jemně si ji přitáhl k sobě a stáhl ji dolů na gauč ke svému boku. Blízkost byla lepší – jako vždycky ho uklidňovala. „Tenhle týden je rušný a příští týden se toho hodně odehraje.“

„Jako co?“

„Svatba mé sestry.“

Kareniny oči se rozšířily. „Ach. Ale je to dobré, že?“

Dino přikývl. „Rozhodně.“

„Tak proč zníš, jako by právě někdo nakopl tvého psa?“

„Ano?“

„Ano,“ řekla Karen tiše.

„Já jen...“ Dinův hlas se vytratil a ohlédl se směrem, kudy odešel jeho syn. „Myslím, že právě dneska jsem si uvědomil, že jsem skoro na konci a doopravdy jsem nezvážil, co budu dělat, až se tam dostanu.“

Karen se na gauči trochu narovnala a vyhýbala se jeho pohledu. „Myslíš tím soud?“

„Ne.“

„Myslela jsem -“

„Zpátky do vězení se nevrátím, Karen.“

Jeho postoj se nezměnil a ani se na to nechystal.

Ne teď.

Nikdy.

Jeho právník dělal svou práci. Jeho soud byl naplánován poměrně brzy, což bylo důvodem, proč požadoval, aby se Lilyina svatba odehrála tak rychle. Ale nehodlal to nechat zajít tak daleko – nechystal se udělat si domov ve vězeňském bloku.

„Já... nerozumím tomu,“ řekla Karen chabě.

„Maroko, Nepál, Rusko, Vatikán. Vyber si jedno z toho.“

Karen zamrkala. „Prosím?“

„Vyber si jedno z toho, Karen. Každá z těchto zemí – existuje jich víc, ale tohle je pár z těch, které mi přišly na mysl.“

„Nejsou to země, které nemají se Spojenými státy smlouvy o vydávání?“

Dino jednou přikývl. „Jednu vyber a já nás tam dostanu dřív, než dokonce stačíš jen mrknout.“

„Ale -“

„To je jediný plán, který mám. Jinak je to soud, vězení a dalších dvacet let návštěvy. Rozumíš tomu?“

„Samozřejmě. Jen jsem nepřemýšlela o... „

„O odchodu,“ dokončil Dino za ni.

„Přesně tak.“

„Ale udělala bys to?“ zeptal se tiše. „Kdybych odešel, zůstala bys se mnou?“

Karen dlouhou chvíli na Dina prostě jen zírala a nic neříkala. Čím déle mlčela, tím víc narůstala jeho úzkost. Chicago se pro ni stalo domovem a její rodiče na druhém konci země stále žili, čekali na její každoroční návštěvy, o které se od toho roku, kdy se Junior narodil, pravidelně snažila.

Nechtěl ji odvést pryč.

Nechtěl ji nutit.

Ale…

„Nechci tě opustit,“ řekl Dino s pokrčením ramen. „Máme roky, abychom tohle dělali společně – pokusit se to vymyslet. Beze mě by sis vedla dobře, vím, že ano, ale pouhé pomyšlení na to, mě zabíjí. Přemýšlím, zda se mnou jednoho dne budeš chtít mít víc dětí, zda si myslíš, že bys se mnou mohla být šťastná, pokud bys mě měla každý den a ne jen pár dní v týdnu? Stále se snažím zjistit, kým jsem bez všech těch sraček, které mi visí nad hlavou. Co jsem za člověka, kým bych mohl být? Chci mít možnost zjistit, kým ten člověk je.“

Kareniny oči se zaleskly slzami, až její řasy tu vlhkost neudržely a v pomalých stopách ji spadla dolů po tvářích. Dino se nenatáhl, aby jí tak jako obvykle z tváří vlhkost setřel, ale bylo to jen proto, že ona byla plná emocí. Nikdy jí je nechtěl sebrat.

„Vím, kým jsi,“ řekla Karen, „ale myslela jsem si, že jsi to už zjistil i ty.“

„Ani omylem.“

Karen se zamračila. „Ty to už nevíš, aniž by ses mě musel zeptat, Dino?“

„Už nevím vůbec nic.“

„Půjdu s tebou kamkoli. Stačí se zeptat.“

Protože ho milovala, uvědomil si.

Karen se nikdy nestarala o detaily ani o ty části, které si držel dál. Nepožádala ho, aby se podíval na monstra, která ho ve dne v noci kousala do zad. Ji zajímal jen muž, který seděl vedle ní, když jí to dovolil. Nechtěla být součástí života, který ho dusil, a možná právě to bylo tím, díky čemu byla tak dokonalá. Nikdy se nezmínila o pohřbech, kterých se minulý měsíc účastnil, ale podezíral ji, že si myslela, že minimálně v jednom z nich mohl mít ruce.

Konkrétně v tom jeho strýce.

Ne, Karen se o to nestarala.

Jen ho milovala – zatraceně ho milovala.

„Jeden vyber,“ zopakoval Dino, „a pojedeme.“

Karen přikývla. „Dobře.“

Neptala se, jak nebo kdy.

Nijak ho to nepřekvapovalo.

*********

„Ahoj, Dino.“

Dino vycházel ze striptýzového klubu a při těch slovech prudce zvedl hlavu od obrazovky svého mobilního telefonu. Provozní hodiny začínaly už brzy a on neměl v úmyslu zdržet se. Zítra se měla Lily vdávat, takže potřeboval všechno zkontrolovat a brzy vypadnout.

„Deane,“ řekl Dino a snažil se potlačit nutkání ušklíbnout se.

O cihlovou zeď klubu se opíral syn Waltera Artina a tvářil se tak, jako by celé to zasrané místo vlastnil. Jenže to tak nebylo; to místo patřilo Dinovi.

Stále tomu klukovi nevěřil, a nevěřil ani tomu hadovi, chlapcově otci.

Už od doby Benovi smrti, Artinové Dinovi a Theovi dělali ohledně obchodní stránky věcí extra problémy. Dino se až příliš často ocital uvězněný v boji s Walterem o věcech jako území nebo rozdělení gangů.

Walter se k tomu díky svému přátelství s Benem cítil oprávněný.

Dino vnímal, že měl sto chutí poslat kulku přímo do Walterovy i Deanovy hlavy.

Nemohl si dovolit přitáhnout na sebe pozornost, takže se rozhodl, že to neudělá.

Zatím.

Dino přejel to dítě Artino pohledem odshora dolů. „Potřebuješ něco?“

„Mohl bys mě hodit domů?“ zeptal se Dean.

Vypadalo to dost nevinně, ale na celé té věci něco smrdělo. Dean by mnohem spíš o něco požádal Thea, a ne Dina. I kdyby jen proto, že Theo měl s tím dítětem a jeho nesmysly větší trpělivost a hodně času pracoval právě pod Theem.

Skutečně bylo zvláštní, že o něco požádal Dina.

„K domu tvého otce?“ zeptal se Dino.

Dean přikývl.

Bylo to při cestě k Dinovi domů a skutečně neměl pádný důvod k odmítnutí, kromě toho, že to byl kretén.

„Dobře, ale v mém autě se nedotýkej ani hovna.“

Dean Dinův požadavek neposlechl.

Dino udělal pár zastávek - jednou v obchodě na rohu pro zapalovač a další v obchodě poblíž jeho domu pro láhev vína, kterou měl v plánu zítra ráno otevřít s Lily. Pokaždé, když se Dino do svého Bentley vrátil zpátky, Dean přeladil autorádio z Dinovy oblíbené stanice na jakousi stanici kňučivého country.

„Jestli se ještě jednou dotkneš mého rádia,“ vyhrožoval mu Dino, „zlámu ti prsty a nacpu ti je přímo do krku.“

Deanovo obočí vyletělo vysoko nahoru. „Omlouvám se, člověče.“

Dino měl před sebou, než vysadil Deana, ještě jednu poslední zastávku, což bylo poslat svému právníkovi něco poštou. Pošta už byla zavřená, ale vzhledem k tomu, že na obálce už měl nalepené známky, stačilo strčit ji do schránky s vědomím, že hned zítra ráno odejde. Zítra by na to neměl čas.

Když se Dino vracel zpátky do auta, byl si dost jistý tím, co se stane. A skutečně to tak bylo, Dean přeladil rozhlasovou stanici znovu.

Tentokrát Dino dítěti nevyhrožoval.

Ale ani se mu nelíbilo, že Dean vypadal, jako by se ho snažil úmyslně nasrat.

U domu jeho otce Deana vysadil, aniž by řekl o moc víc než „táhni pryč“ a pak zamířil k sobě domů, o dvacet mil za hodinu rychleji, než byl zákonem povolený limit. Na příjezdové cestě bylo zaparkované Theovo třešňově červené Stingray, čerstvě přelakované. Vypadalo to, že poté, co ho Dino ten den na pozemku Trentini prošpikoval kulkami, i když Theo netušil, že to byl jeho vlastní bratr, ho konečně nechal opravit. Theo jen předpokládal, že věděl určité věci. Dino je ani nepotvrdil, ani nepopřel.

Theo, překvapivě místo toho, aby byl tam, kde obvykle, seděl před hlavními dveřmi domu.

„Konečně jsi zjistil, co představuje stav nouze a co ne, že?“ zeptal se Dino.

Theo jen pokrčil rameny. „Ve skutečnosti je pěkná noc.“

„Kde je Lily?“

„Myslím, že s Abrielou.“

Báječné.

„Raději by se neměla vrátit domů opilá,“ řekl Dino spíš sám pro sebe. „Zítra se vdává.“

„Nech ji užít si trochu zábavy.“

„Ano, protože ty ji nebudeš zítra ráno tahat ven z koupelny.“

Theo to nepopíral. „Co ti trvalo tak dlouho, než ses dostal domů? Vím, v kolik jsi odešel pryč z klubu. A než jsi sem dorazil, už tu nějakou dobu stojím.“

„Cestou jsem udělal pár zastávek. Ach, a to zkurvené dítě Artinino potřebovalo odvoz domů.“

Theo se zamračil. „Cože?“

„Dean. Chtěl, abych ho hodil domů.“

„Zeptal jsem se ho, zda potřebuje dneska večer odvézt, Dino. Řekl, že ne.“

Dinova ruka ztuhla právě v okamžiku, kdy začínal zasouvat klíč do zámku dveří. „Zeptal ses ho a on řekl, že ne.“

Dokonce to ani neznělo jako otázka.

„Těsně předtím, než jsi odešel. Věděl jsem, že odjíždíš, takže jsem se chystal odejít i já. Zítra je velký den. Vždycky se ho jen pro případ ptám, zda nepotřebuje odvézt domů. Tohle je poprvé za celý měsíc, že nejel se mnou.“

Přesto musel jet s Dinem.

A celou cestu ho zasraně nasíral.

Prostě to bylo cítit... divně.

Dino nebyl tím, kdo by svou intuici ignoroval.

V jejich životě zachraňovala životy.

„Něco se děje,“ řekl Dino a podíval se na svého bratra.

Theo zvedl obočí. „Myslíš si, že Dean něco plánuje?“

„On, jeho otec; jaký je v tom kurva rozdíl? Nevěřím jim.“

„Nedávají nám k tomu příliš důvodů,“ připustil Theo.

Dino se rozhodl mávnout nad tím rukou, i kdyby jen proto, že se musel vypořádat se svatbou, a poté ho čekal rušný týden. Jeho pozornost se soustředila na jeho plán, jak s Karen zatraceně vypadnout ze země tak brzy, jak jen bylo v lidských silách možné.

S bandou Artino by se mohl vypořádat Theo.

Byl na to chytrý víc než dost.

„Podíváš se na to místo mě?“ zeptal se Dino.

Theo přikývl. „Jistě, člověče.“

*********

Dino sledoval, jak tento týden ubíhal pomalostí, kterou nezažil celé roky. Svatba jeho sestry z větší části už skončila.

Kostel se stal v Dinově životě prakticky konstantou. Vzpomínal si, že když byl malým dítětem, seděl v něm v lavici vedle své mámy, která svírala růženec a spolu s ostatními zpívala žalmy. Tohle byly patrně některé z jeho nejsladších vzpomínek, takové, které nesdílel s nikým jiným než sám se sebou, i když jen proto, že byly neposkvrněné realitou života.

To bylo pravděpodobně důvodem, proč byl v Dino v kostele nejuvolněnější, než kde jinde.

Kostel představoval jeho bezpečné místo – neděly se zde špatné věci.

Nebo si to myslel.

„DeLuco, na slovíčko?“ zeptal se Tommas.

Dino se otočil tváří v tvář Tommasu Rossi, Damianově bratranci a blízkému příteli, novomanželovi jeho sestry, a zatímco si chystal najít místo v lavici, spíš než by to na něj udělalo dojem, ho to obtěžovalo. Dneska na něj čekala Karen – požádala ho, aby přišel, takže neměl v plánu navštívit matčin hrob. Slíbil jí, že dorazí včas. V průběhu týdne už jednou dorazil pozdě.

I Lily ho pozvala na večeři, ale usoudil, že by mohl zvládnout i to. Své sestře to dlužil, protože to mohla být jedna z jejich posledních společných večeří.

„Co, Tommasi?“ zeptal se Dino.

Tommas kývl hlavou stranou a naznačil Dinovi, aby se vzdálili od lidí o kus dál. Následoval ho, ale zcela jasně dával najevo nezájem. Jakmile byli v bezpečí před zvědavými očima a ušima, Tommas si zastrčil ruce do kapes, což byla jasné známka toho, že byl nervózní.

Tommas byl z velké většiny v pohodě.

Jistě, byl Rossi, ale v pohodě.

Lidé v chicagské mafii neustále bojovali. Stále ještě využívali každé příležitosti, kterou dostali, aby mohli jít ostatním přímo po krku. Dino se z velké části stáhl. Vypadalo to, že pro tu chvíli byl Tommas dalším člověkem, který od toho sám sebe distancoval.

Dino to dokázal ocenit.

„Věděl jsi, že Artinové v poslední době lezou do zadku rodině Trentini?“ zeptal se Tommas.

To Dino nevěděl. „Ne, ale nedělá mi to obavy. Jsou to hadi, lezou kamkoli, kde je v daném okamžiku tráva nejteplejší.“

Tommas přikývl. „Jistě, jistě.“

„Co?“

„Já jen... slyšel jsem jisté sračky, které mi přišly podivné.“

„Taky rodině Trentini podlézáš?“

Tommas se zamračením odvrátil zrak. „Ne, spíš je tu dívka, která mě udržuje v obraze.“

Dino další vysvětlení nepotřeboval. „Myslíš tím Abriellu. Terranceho vnučku. Stále jsi s ní zapletený? Jednoho dne tě to zabije.“

„Očividně ve skrývání toho nejsem dobrý.“

„Prosím?“

„Vypadá, že to ví až příliš mnoho lidí.“

„Tuším, že dokud to budou držet v tajnosti, jsi v pohodě,“ poznamenal Dino.

Tommas pokrčil rameny, jako by to na tom nic neměnilo. „Při večeři něco slyšela – s Artinovými tam byl Joel. Víš, že teď, když je Terrance mrtvý a tak všechno, tak se snaží dostat na místo hlavy rodiny.“

Dino při zmínce o smrti bosse ani nemrkl.

Terrance byl zabitý tu noc, kdy se Lily vdávala.

Damian nakonec svou zasranou práci odvedl.

„Co ohledně té večeře?“ zeptal se Dino.

„Abriella říkala, že se Artino chystá udělat tah proti DeLucovým.“

„Měl jsem své podezření.“

„Zmínil neděli,“ dodal Tommas.

Dnešek.

Dino to musel říct Theovi, a to brzy.

V té chvíli upoutala jeho pozornost sestra, která spolu se svým novomanželem vešla do kostela. Pozdě. Dino Tommasovi poděkoval, ale zamířil za Lily a Damianem.

S tou věcí ohledně Artino se vypořádá později.

**************

Dino na dálkovém ovládání klíče stiskl tlačítko pro odemknutí auta. Pohledem mířil zpátky ke kostelu, kde blízko vedle sebe stáli jeho sestra a její novomanžel a něčemu se smáli.

Při tom pohledu pocítil trochu úlevy, kterou nečekal, že by mohl cítit.

Kvůli Lily si dělal spoustu obav. Bál se, že si v manželství, které bylo domluveno mezi muži, nedovolí být šťastná. Přesto tam štěstí našla.

Už si teď ohledně ní nemusel dělat žádné obavy.

Damian by se o ni postaral.

Theo byl dalším - Dino udělal vše, co bylo v jeho silách, aby usadil svého bratra přímo do středu chicagské mafie, takže se Theo mohl vydat svou vlastní cestou, udělat si své vlastní jméno.

Byl v tom mnohem lepší, než kdy byl Dino.

Chtěl ještě mnohem víc.

Dino se skoro cítil... usazení.

Pokud to dávalo smysl.

Jeho srdci to nějak přišlo dobré.

Tak to bylo, i když vstoupil do svého Bentley, nastartoval ho a začal vycouvávat z parkoviště pryč. Nějak věděl, že jeho bratr a sestra budou prostě v pořádku.

Mohl se rozloučit a nemít pocit, jako by je nechal volně vlát ve větru. Nenechával za sebou nedokončené věci. Udělal to, co před všemi těmi roky slíbil svým rodičům, když je pohřbíval. Postaral se o své sourozence tím nejlepším způsobem, který znal.

Když se Dino natáhl po knoflíku na rádiu – podrážděný tím, že nebylo naladěno na jeho oblíbenou stanici, v hlavě mu běhaly všechny tyhle myšlenky.

Tohle bylo jeho prvním vodítkem, že něco bylo špatně.

Dino už otočil knoflíkem na svou stanici, když si uvědomil svou chybu.

Slabé syčení z palubní desky ho zatlačilo zpátky do sedadla. Natáhl se po dveřích. Když bomba vybuchla, právě ve svém Bentley otevřel dvířka u řidiče.

Probral ho zvuk jekotu lidí, kůže ho pálila a v ruce stále ještě cítil kliku dveří od auta.

Lidi neviděl, ale mohl je slyšet. Ve skutečnosti to jediné, co viděl, byl jen kamenný plot, který obklopoval prostor hřbitova. Ten který byl až trochu moc vysoký, než aby přes něj lidé mohli vidět.

To ho to muselo odhodit tak daleko?

Je možné, že to, že právě otevíral dveře, mu při tlaku exploze zachránilo život?

Dino tam stál, v hlavě mu zvonilo, krvácel z uší a měl pocit, jako by se mu celé tělo chystalo rozpadnout. Nedokázal se pořádně nadechnout. Čím déle tam stál, tím hůř slyšel.

Přes plot však mohl vidět plameny a černý kouř - slyšel svou sestru, která křičela jeho jméno a zvuky lidí, kteří prchali pryč.

Na hřbitov nikdo nepřišel.

Nikdo ho neviděl.

Dino skoro přemýšlel...

Byl mrtvý?

Na to, aby byl mrtvý, cítil až příliš moc bolesti.

I když nikdo jiný to však nevěděl.