RC - 4. kapitola

Překlad: Marťa

Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc mám ráda překvapení, dokud jsem tě nepotkala.

Už mi bušilo v hlavě a nevypadalo to, že by to brzy přestalo. Strávila jsem dlouhou dobu hovorem s Genesis, jediným dalším normálním člověkem a obě jsme si užívaly představení opilých žen, které při vstupu Danta do místnosti šíleně znervózněly.

„Je tak úžasný,“ povzdechla si Genesis.

A další zprávy. Voda je mokrá.

Povzbuzovala jsem ji, aby se s ním šla seznámit, i když se mi nelíbily její šance, vzhledem k tomu, že jeho pozornost v současné době uzurpovaly ty pojídačky chlapů. S lítostivým výrazem jsem se na něj přes ženské hlavy podívala a zamávala mu. Proto jsme tu byli. Nebyl tam, aby trávil čas se mnou.

„Ulevilo se mi, že má jen lehký přízvuk,“ řekla Abigail několika ženám kousek od nás. Dante a Rafe měli povoleno navštěvovat univerzity Columbijskou a MIT, na rozdíl od jejich staršího bratra, který měl, kvůli svému postavení korunního prince, dovoleno chodit jen na univerzitu v Anglii. Bonus byl, že se tam poznal s korunním princem Anglie. Dante o sobě a bratrovi mluvil, jako o „náhradnících“ a nikdo se nestaral, jestli on a Rafe odjeli do Spojených států. Což znamenalo, že když mluvili anglicky, měli jen jemný přízvuk.

„Některé dívky tady ho mají tak silný, že jim téměř nerozumím.“

Nenechám se naštvat a vyprovokovat. Doufejme, že Dante Abigail rychle prohlédne a rychle ji z pořadu vyhodí.

Pak si mě všimla a řekla: „Ach, bez urážky.“

„Bůh žehnej tvému srdci. Omluva přijata.“

Vrhla po mě ošklivý pohled, který mi dal najevo, že mi rozuměla, ale vybrala si mě, jako svou první oběť ve své šestitýdenní kampani proti všem konkurentkám.

Posadila jsem se na barovou stoličku a požádala barmana o Sprite. Dante se vydal ke mně a v patách mu šel dav zoufalých žen. Zůstali stát několik kroků za ním, když se posadil vedle mě. Jeho noha se náhodně otřela o moji a já si odmítala přiznat, že se mi z toho sevřel žaludek.

„Nepiješ?“

Asi bych měla. Mohlo by mi to pomoci proti nudě. Ale na druhou stranu bych pak byla citlivější. „Ani náhodou. Kat je moje duchovní zvíře.“

Vypadal zmateně. „Tvé co?“

Všimla jsem si, že v okolí nebyly žádné kamery, což znamenalo, že to dokážu vysvětlit, aniž bych se styděla. „Moje duchovní zvíře. Průvodce mými životními volbami. Má to, co chci – titul, plány na svou mezinárodní dětskou charitu a dala se dohromady s mužem svých snů, který je náhodou skutečným princem. Přijala jsem tedy její životní styl a vzdávám se určitých věcí. Jako alkoholu.“ To byl můj bizarní kaz. Navíc jsem byla super soutěživá a mírně pověrčivá. Když chtěl někdo za tři dny zhubnout dvě kila, já dokázala za týden shodit pět. Kat nepila ani nesexovala a podařilo se jí splnit všechny její sny, tak jsem se rozhodla ji následovat.

Věnoval mi sebevědomý úsměv, když jsem si od barmana vzala limonádu. Dante požádal o skotskou.

„Co? U ní to fungovalo.“

„Mohla bys mít prince, aniž by ses čehokoliv vzdávala.“

Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou, když se zasmál. Pak se najednou zarazil a upřel na mě tázavý pohled.

„Počkej, znamená to, že ty a tvůj snoubenec nemáte…“

Položila jsem mu ruku na pusu. Všude byly kamery, a přestože nás před minutou nezabíraly, teď bylo všech pět upřených na nás. Můj vztah se Sterlingem byla moje osobní věc a Amerika o tom nemusela nic vědět. Jeho oči jiskřily neplechou a já odtáhla ruku pryč.

„Ne, nemáme.“

Ten úsměv se zvětšil a já se rozhodla ho ignorovat.

„Výzva přijata,“ řekl.

„Co? Jaká výzva?“

„Ta věc bez alkoholu.“ Barman se vrátil s Dantovým nápojem, ale on ho mávnutím odmítl. „To bude můj první úkol.“

Jeho první úkol? „O čem to pro všechno na světě mluvíš?“

Ale než stačil promluvit, vzala ho za loket drobná brunetka a tahala ho pryč. „Řeknu ti to později,“ řekl, když se nechal odtáhnout pryč.

Nevěděla jsem, kolik času uběhlo, a protože jsem neměla kromě pití limonády co dělat, sledovala jsem, jak se ho ženy pokoušely zaujmout. Zdálo se, že se mu ta situace líbila a všechny ženy zahrnoval komplimenty a úsměvy. Vždy tak zdvořilý a okouzlující.

V Kalifornii byl začátek léta a navzdory otevřeným oknům mi bylo horko. Světla nad hlavou, všechna ta těla, počasí – to všechno přispělo k tomu, že v místnost bylo zatuchlo a nesnesitelně. Nevěděla jsem, jak to Dante v to smokingu mohl vydržet. Odtáhla jsem si dres od těla, abych se pokusila trochu ochladit, zatímco on vypadal klidný a v pohodě.

Genesis se někam zatoulala. Taylor mi řekla, že budou dívky stahovat na rozhovory a to, čemu říkali „v okamžiku“ nebo VO. Řekla mi, že přitom nebylo neobvyklé, když soutěžící nesdílely moc osobních informací.

Někdo Danta políbil na tvář a nechal tam po sobě růžovou rtěnku. Doslova jsem viděla rudě, když se dívka naklonila a s chichotáním mu tvář otřela.

Už to bylo nad mé síly, tak jsem utekla na dvorek, abych se dostala pryč od toho horka a bojů vyvolaných alkoholem a zuřícími hormony.

Byl tam bazén a za ním obrovský dvůr se stromy, záhony květin a otevřeným zeleným prostorem. Připomínalo mi to náš ranč v Georgii.

Našla jsem mohutný starý dub a posadila jsem se čelem k domu. Taylor mi mohla vynadat později.

Podívala jsem se na úplněk a uvědomila si, že netuším, kolik bylo hodin. Byla jsem naprosto závislá na svém telefonu a na všem, co souviselo s kontrolou času, tak jsem nikdy nenosila hodinky.

Naštěstí budu zítra touto dobou mít telefon zpátky a všechno se vrátí k normálu.

„Schováváš se?“

Nadskočila jsem a položila si ruku na srdce. Tlouklo rychle a těžce. Nevěděla jsem, jestli to bylo proto, že mě překvapil nebo že byl tak blízko. „Skoro jsem dostala infarkt. Co tady děláš?“

Dante se posadil na trávu vedle mě a podíval se na svůj smoking. „Utíkám. A ty?“

„Taky.“

„Tohle mi dlužíš, Limon,“ řekl, když si sundal sako a položil ho na zem.

„Dlužím? Jsem si celkem jistá, že ty dlužíš mě.“

Znovu nasadil ten úsměv, při kterém se mi vnitřnosti změnily na želé a já se přinutila podívat na oblohu a hledat hvězdy, které nedokázaly prosvítit vrstvu znečištění.

„Dlužím ti?“ Krátce se zasmál. „Neboj se. Mám v plánu ti to splatit.“ Jeho hlas zněl divně. Zlověstně. Vůbec ne, jako Dante.

Než jsem se stihla zeptat, co tím myslel, řekl: „Slyšel jsem o tom rozruchu.“ Teď už zněl, jako on. Řekla jsem mu o boji, který se odehrál. Když jsem to vyprávěla, smál se. Já jsem, samozřejmě, zdůraznila ty vtipné momenty. Ráda jsem ho slyšela se smát. Hřálo mě to na duši.

Za námi praskla větvička a oba jsme nadskočili. Měla jsem strach, že nás nachytali a donutí nás vrátit se dovnitř.

„To je jen Marco,“ slyšela jsem úlevu v Dantově hlase. Marco byl jeho hlavní strážce a byl jedním z nejhezčích lidí, které jsem kdy potkala. A taky nejnebezpečnějším. Viděla jsem ho, jak jednou cvičil v Monteře boj beze zbraně a litovala jsem člověka, který by se pokusil k Dantovi dostat.

„Ahoj, Marco!“ Zavolala jsem.

„Buonasera, signorina Lemon.“ Stáhl se zpátky do stínů, aby nám dopřál ještě několik minut soukromí.

„Jsem rád, že jsem tě našel samotnou. Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit.“

Najednou zněl vážně, díky čemuž jsem zostražitěla a znervózněla. Dante nebyl nikdy vážný. Přemýšlela jsem, jestli to bylo kvůli tomu, jak mi chtěl splatit ten dluh. Nebo té věci, o které se zmínil předtím.

„Měla bys o tomhle říct snoubenci.“

„Nevím, jestli bychom o tom měli mluvit.“ Zdálo se mi divné mluvit se Sterlingem o Dantovi. Ani s Dantem jsem nemluvila o Sterlingovi.

„Nemusíš dělat nic, co nechceš. Jsme přátelé a já bych chtěl vědět, co se ve tvém životě děje.“ Zněl tak sladce upřímně. Znovu jsem si prošla seznam, proč by byl Dante hrozný, jako přítel.

Možná by nás mluvení o Sterlingovi mohlo udržet v kamarádské zóně. Připomnělo by nám to, že jsem byla zasnoubená žena a on mě musel přestat jen tak pro zábavu nahánět.

„Jak se jmenuje?“

„Sterling.“

„Sterling? To není jméno. To je druh stříbra.“ (Mincovní stříbro, pozn.)

Strčila jsem mu do ramene a on se rozesmál. „Omlouvám se. Nebudu tě už škádlit. Jak se jmenuje dál?“

„Sterling Jackson Brown, čtvrtý.“

„To zní, jako právnická firma.“ Chtěla jsem ho praštit znovu, ale se smíchem zvedl ruce. „Promiň. Promiň. Prosím, řekni mi, že si nevezmeš právníka.“

„Co máš proti právníkům?“

„Všechno.“

„Moje matka je právnička.“

„Právník vytvořil tak andělské stvoření, jako jsi ty? Tomu nevěřím.“ Natáhl se, když to říkal a odhrnul mi z obličeje pramen vlasů, aby mi ho mohl zastrčit za ucho. Zadržela jsem dech, když ruku odtahoval a pro uklidnění jsem na okamžik zavřela oči. Když jsem je otevřela, připadal mi zranitelnější, než novorozené hříbě.

„Je to pravda. Tak se moji rodiče setkali.“ I já jsem slyšela roztřesenost ve svém hlase. Doufala jsem ale, že on si toho nevšiml. „Byla environmentální právnička a můj táta založil ropnou společnost. Setkali se u soudu, když ho chtěla donutit, aby ji ukončil. Táta říká, že vyhrál případ i dívku, a pak nám mamka připomíná, že prohrála jen kvůli chybě v přepisu, protože byla skvělá právnička, která měla vyhrát.“

„Jak víš, že byla skvělá?“

„Protože dobrý právník zná zákon. Skvělý právník zná soudce.“

Zasmál se tomu a já se k němu připojila. Většinu času stráveného s Dantem jsem se zmítala mezi pocity, kdy jsem se smála a chtěla ho praštit, protože jsem cítila věci, které jsem cítit nechtěla.

Bylo to vyčerpávající.

„Líbilo se tvé matce vykonávání práva?“

„Přestala s tím, když se vzali. Chtěli rodinu víc, než cokoliv jiného. Můj dědeček zemřel, když byl můj otec mladý a moje ubohá babička, která v životě ani den nepracovala, musela vzít tři práce, aby je udržela nad vodou. Téměř přišli o ranč. Táta vždycky říkal, že jeho nejúžasnější den byl, když babičku zajistil a ujistil se, že už nikdy nebude muset pracovat. Nechtěl, aby moje matka musela taky tak tvrdě pracovat. Nebo já.“

Dante na mě zvedl obočí. Věděl, jak je pro mě moje kariéra důležitá. „Tvojí matce to nevadilo?“

„Moje mamka říká, že v dobročinnosti našla víc štěstí a spokojenosti, než kdy v práci, a tak s tátovým plánem souhlasila. Ale není to nějaký staromódní nebo sexistický pohled, že ženy patří do domácnosti,“ vysvětlila jsem. „Jde o to, že díky své výchově zbožňuje ženy ve svém životě a chce se o ně postarat.“

Což znamenalo, že jsem otce neustále napínala. Chtěl mě chránit a já chtěla žít svůj vlastní život.

„Takže očekává, že tě tvůj budoucí manžel bude držet doma bosou a těhotnou?“

Stěží jsem neprotočila očima. „O to mu nejde.“

„Nevím, jestli tě můžu nechat si ho vzít.“

V šoku jsem sevřela rty k sobě. Co to mělo znamenat?

„Protože nemůžeš myslet vážně, že by ses jmenovala Lemon Brownová.“ To je příliš prosté a smutné. Myslím, že „Její královská výsost, princezna Lemon“ zní mnohem lépe, nebo ne?“

„Myslíš, že mě Rafe bude chtít?“ Znovu se zasmál, ale úsměv se mu nedostal k očím.

Zvedl stéblo trávy a protočil ho mezi prsty. Jeho velmi šikovnými prsty, které mě dokázaly roztavit pokaždé, když se mě dotkl. „Jak jste se vy dva poznali?“

Nemohla jsem říct, jestli to byla moje představivost nebo jestli jsme se k sobě přibližovali. To se stávalo často, když jsem byla s ním. Jako by naše těla byly magnety, které chtěly být spolu, bez ohledu na to, jak těžko jsem se snažila odtahovat.

„Znám ho celý život,“ řekla jsem. Naše matky se setkaly na předporodním kurzu, kterou moje mamka navštěvovala s babičkou Lemon. Moje matka říká, že je hloupé rodit bez drog, když nám Pán dal léky. Každopádně jsme spolu vyrostli a on byl první kluk, kterého jsem políbila. Bylo nám třináct a chytali jsme světlušky.“ Při té vzpomínce jsem se pousmála.

„A pak?“

„Pak jsme byli na střední a on chtěl víc, než jen polibek a já nebyla připravená. Ukončil to se mnou, protože byla spousta dalších dívek, které byly ochotné se s ním vyspat. Jako Ellis Wetherlyová. Zlomilo mi to srdce.“ Doufala jsem, že to neznělo příliš hořce nebo smutně. Když se se mnou Sterling rozešel, něco uvnitř mě zničil. Byla jsem trapném věku, cítila se zranitelná a ublížilo to mojí duši. Objevily se na ní malé prasklinky, které se šířily a zvětšovaly, dokud nebyl celý povrch rozbitý.

Na Dantově tváři se objevil vražedný pohled. Viděla jsem ho na tvářích mužů v jeho rodině dost často, abych věděla, co to znamenalo. Kdyby vedle mě seděl Sterling, Dante by mu jednu vrazil.

Spěchala jsem. „Na chvíli jsem s kluky nechtěla mít nic společného. Pokaždé mě to bolelo, když jsem ho na chodbě viděla s jinou dívkou. Spoustou dívek. V  posledním ročníku jsem se seznámila s výměnným studentem ze Španělska – Enriquem. Byla jsem požádána, abych mu to tam ukázala, a navzdory některým vážným problémům s komunikací jsme spolu začali randit.“

Asi bych měla přestat, ale s Dantem bylo vždycky tak snadné mluvit. „A pak jednu noc, když jsem pila víc, než jsem měla, a myslela jsem si, že jsem zamilovaná, jsem se s ním vyspala. Bylo to trapné a rychlé, a když to skončilo, oba jsme toho litovali. Opravdu jsem si později přála, abych to neudělala, když jsem ho na jednom večírku nachytala na zadním sedadle Ellis Wetherlyové. Rozbila jsem jí světlomety, ale nic to nezměnilo. Bohužel to začalo být vzorem, který jsem nikdy nedokázala přerušit. Vzrušující, vášniví cizinci, kteří mě podváděli a lámali mi srdce. Sterling byl jediný muž, který mě nikdy nepodváděl.“

„Taky je to jediný muž, který se s tebou rozešel, aby tě mohl podvádět.“ Řekl naprosto rozzuřený.

Položila jsem ruku na jeho. Chtěla jsem ho uklidnit, ale na mě to mělo opačný účinek. Probleskl mezi námi elektrický proud, který, jak se zdálo, vždy čekal pod povrchem, aby mezi námi probleskl, kdykoliv jsme se dotkli. Jakmile to přešlo, cítila jsem kromě klidu i něco jiného, ale nechala jsem ruku tam, kde byla. On se nepohnul. Pravděpodobně se bál, že kdyby to udělal, znovu bych se odtáhla. Asi měl pravdu.

„Pořád nechápu, proč s ním jsi zasnoubená.“ Už zněl trochu lépe. Klidněji.

„Jela jsem domů na jarní prázdniny a první večer tam byl se svou rodinou. Požádal mě, jestli bych s ním druhý den nešla na večeři a já řekla ano, a pak jsme spolu byli každý den. Prodloužila jsem si prázdniny o týden, abych s ním mohla trávit víc času, a když jsem se vrátila do Colorada, volal mi a psal zprávy. Pak v noci před promocí mi navrhl zasnoubení a…“

Stáhla jsem se a jeho pohled se setkal s mým. Byl tam oheň, který zpíval mé duši, který mě pálil a přiměl mě prosit, aby mě mohl pohltit. Jako zapálená pojistka mezi námi, která čekala a čekala, a pak způsobila výbuch, kdykoliv jsme se políbili.

A stejně, jako mnohokrát předtím bylo všechno, co jsem chtěla, být s ním. Chtěla jsem ho políbit, ale věděla jsem, že nemůžu. Nějak jsem se nahnula tak, že se naše tváře ocitly blízko sebe, a přestože jsme se nepolíbili, kdyby nás teď někdo viděl, myslel by si, že ano.

Můj dech byl mělký a rychlý a já se ho pokusila potlačit. Jen by ho to povzbudilo a to jsem nemohla dopustit. Měla bych se vzdálit. Vrátit se dovnitř. Něco.

Jsi zasnoubená.

Ale pak Dante řekl: „Nesnáším, když ti někdo ubližuje, Limon,“ a pohladil mě po tváři a každičký kousek mého odporu zmizel.

Věděla jsem, že mě nikdy nepolíbí, protože byl čestný. Ale navzdory svým pravidlům jsem ho tehdy a tam téměř napadla. Neudělala jsem to, protože nás našla hysterická Taylor, aby nás odvedla zpátky dovnitř. Jakmile promluvila, odtáhla jsem se od něj rychleji, než chřestýš připravený ke kousnutí. Dante vstal a nabídl mi ruku, ale já ho ignorovala a odešla zpátky do domu.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Musela jsem být silnější. Měla jsem si brát někoho jiného.

A zase jsem se blížila k tomu, že bych zahodila svůj stálý, jistý vztah a věřila, že Dante může být lepší, než on.