WOW - 27. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

Když Dino zajel do uličky vedle restaurace vlastněné hlavním capem rodiny Rossi, znovu si přečetl textovou zprávu.

Chtěl jsi vědět, kdy budu brát Lily domů. Za pár okamžiků odjíždíme.

To bylo ono. Bylo to to jediné, co musela zpráva Damiana Rossi sdělit.

Dino byl vděčný, že ten chlap dodržel jeho příkazy a oznámil mu, že Lily byla bezpečně mimo restauraci. Vůbec neměl v plánu, aby se uvnitř účastnila večeře s bossem chicagské mafie, jejich strýcem Benem a řadou dalších lidí, kteří byli ten den pozvaní na jídlo s Terrancem. Když mu Damian zavolal, že dostal pozvání na večeři a byl požádaný, aby s sebou přivezl i Lily, Dino měl zkurveně blízko tomu, aby své sestře odmítl dovolit jít.

Jenže to udělat nemohl.

Nikomu, dokonce ani ženě, nebylo dovoleno vyhýbat se bossovi.

Tohle představovalo vážné podělání Dinových plánů, nicméně podařilo se mu to snadno napravit tím, že požadoval, aby mu Damian poslal vzkaz, až budou odcházet. Dino na tu zprávu čekal hodinu, jen blok od restaurace, a teď ji konečně měl. Když jel blokem dolů přímo do uličky vedle ulice, která ho zavedla přímo k obrovským oknům restaurace, kde lidé z chicagské mafie večeřeli, svůj sladký čas si vychutnával.

Tohle nechtěl udělat. Ne ve skutečnosti.

Ale někdo mu nedal moc na výběr.

Vypadalo to, že Damian potřeboval být trochu dotlačen k tomu, aby v plánech ohledně chicagské mafie stál na Dinově straně, přesně tak, jak Dino očekával, že by ten chlap mohl být. Byl si až příliš dobře vědomý toho, že Damian je člověk, který čekal a čekal, a udeřil jen v případě, kdy si myslel, že to bylo to nejlepší.

Dino na takové otálení neměl čas.

Takže to, co na dnešek naplánoval, by ty sračky nepochybně posunulo správným směrem. Pokud by neudělal své vlastní tahy Damian, ostatní by udělali ty své, čímž by pravděpodobně jen posílili svůj vliv nad ostatními rodinami v mafii.

Tohle bylo tak, jak to fungovalo.

A zkurveně, možná, že kdyby měl Dino štěstí, mohl by při dnešní střelbě zároveň dostat jednoho ze tří lidí, které potřeboval. Pak by si nemusel dělat příliš starostí o to, co udělat poté.

Rodiny chicagské mafie byly předvídatelné.

Dino už dlouho věděl, že by nemělo dát moc práce obrátit je proti sobě, protože v minulosti se to už mnohokrát stalo. Potřebovali jen někoho, koho by mohli obviňovat nebo způsob, jak se v organizaci vyšplhat výš a všechno peklo by se uvolnilo.

Plně věřil tomu, že po dnešku se to stane.

Jakmile rodiny jednou začnou bojovat mezi sebou; jakmile bude jeho strýc mrtvý v zemi a muži, kteří by ho mohli za Benovu smrt obviňovat, budou také pryč; jakmile bude pozornost upřena na všechny ostatní jen ne na něho, Dino bude volný, aby šel.

Mohl by odejít.

Nebo to byl jeho plán.

Stále s ním ještě potřeboval seznámit Karen, ale brzy...

Dino si natáhl černé kožené rukavice na řízení a pak sáhl po rychlopalné útočné zbrani, kterou měl položenou na sedadle spolujezdce. Dvakrát ji zkontroloval a pak s ní naprázdno cvakl, jen pro případ, aby byl mimořádně opatrný.

Potřeboval, aby tenhle útok na rodiny proběhl bez jakýchkoli problémů.

Neměl čas na to, aby zvážil, kdo další seděl u stolu s jeho strýcem, bossem a čelním bossem chicagské mafie.

Kdyby zacílil vysoko, trefil by strop, rozbil okna a vyvolal scénu. I když strašně moc chtěl zamířit střelbu přímo na svého strýce, Dino věděl, že by to nedokázal udělat bezpečně tak, aby netrefil nikoho dalšího, kdo seděl u stolu.

Předpokládal, že vyvolání scény bude stačit na to, aby vyvolala podezření, která se v rodinách budou vařit.

To bylo vždycky dost na to, aby to způsobilo válku.

Dino svým autem vyjel z tiché ulice, stáhl okénko dolů a svou zbraň vystrčil z ven z okénka, zamířil s ní vysoko a nechal si ji připravenou. Útok musel provést rychle. Od okamžiku, kdy začnou pálit kulky, bude mít jen okamžik na to, aby z toho pekla vypadl ven.

Jakmile byla okna restaurace podle jeho názoru v jeho výhledu a byl schopný zahlédnout lidi, kteří seděli v soukromé jídelně, stiskl prst na spoušti.

Dokonce ho ani neviděli přijíždět.

Stalo se tak rychle...

Pravděpodobně ani neviděli, jak jeho bílé Bentley odjíždělo pryč.

***********

Dino sledoval, jak dny přecházely do týdnů. Pak minul měsíc a vše zdánlivě ubíhalo ještě rychleji, než měl dokonce možnost byť jen mrknout a sledovat to.

Celou dobu napětí ve čtyřech rodinách, které tvořily chicagskou mafii, narůstalo. Co se kdysi zdálo jako tak silné základy lidí v organizaci, které se po téměř století dařilo ovládnout město Chicago, se nyní pod tíhou podezření a vzteku začalo rozpadat.

Když Dino předpokládal, že v den, kdy střílel na restauraci Rossi, pravděpodobně nikdo nebude zraněný, udělal chybu. Nevzal v potaz, že by možná někdo mohl schytat kulku a zemřít, protože v té době si nemohl dovolit starat se o to.

Jeho čin odnesla manželka Rileyho Conti, čelního bosse chicagské mafie. Schytala kulku do hlavy, kdy jí prakticky skoro explodoval obličej.

Byla dvojnásobnou matkou

Matkou, tak jako byla ta jeho.

Na veřejnosti dělal Dino to, co musel. Šel na pohřeb Mii Conti a vyjádřil svou upřímnou soustrast. Cítil vinnu kvůli dvěma truchlícím dětem, ale ohledně jejího rozzlobeného, zmučeného manžela cítil jen velice málo provinilosti.

Koneckonců, byl to Riley, kdo kdysi zmlátil Thea kovovou židlí tak, že ho skoro zabil. Byl to Riley, kdo když byla jeho žena zabita, se dvakrát nerozmýšlel a obrátil se proti svému bossovi. Ze zabití obviňoval každého člověka z chicagské mafie kromě Dina, muže, který střelbu skutečně provedl.

Znovu, nikdo nevěděl, že to byl on.

Takže i když cítil vinu za to, že zabil ženu, která byla - ohledně všech účelů - nevinná, její smrt představovala pro Dina výhodu. Její zabití v podstatě udělalo to, co potřeboval, aby se stalo. Teď se po něm nikdo nedíval. Nikdo se nezajímal o Dina DeLucu, o jeho nadcházející soud a pozornost úřadů, která by bez ohledu na to, jak moc se ji snažil odvrátit, nijak neslábla.

O něj se vůbec nikdo nezajímal.

Chtěl odejít, dodržet sliby, které dal Karen a vzít je pryč, někam, kde by se ho soudní systém jejich země nikdy nebyl schopný dotknout, takže by už nikdy nemusel vidět vězení zevnitř, nicméně ještě na to nebyl připraven.

Jeho práce ještě nebyla dokončena.

Jeho bratr a sestra stále ještě nebyli v bezpečí.

„Byl jsi to ty, kdo přiměl Damiana střílet na bar Conti?“ dožadoval se Theo odpovědi.

Dino si rukou prohrábl vlasy a v chodbě se zastavil. „Laskavě ztiš svůj hlas - Lily spí.“

Ta dívka by dokázala prospat i zasraný hurikán.

Ve skutečnosti chtěl, aby se ho Theo přestal ptát na své otázky.

„Dino, mluv se mnou!“

Nemělo by ho překvapovat, že se jeho bratr začal dívat jeho směrem a ptát se na jisté věci, které se děly v rámci chicagské mafie. Dino potřeboval, aby napětí narůstalo – aby se propast, která mezi čtyřmi rodinami za poslední měsíc vznikla, šířila víc a víc. Kdyby to vypadalo, že ať už z jakéhokoli důvodu, by se lidé možná spojili dohromady, tak by všechny ty účelově vymyšlené plány mohl hodit přímo do koše.

Naléhání na Damiana, aby si vybral stranu, která byla jeho vlastní rodinou, dráždilo rodinu Conti ještě víc, než už byli doteď.

„Jak víš, že to byl Damian?“ zeptal se Dino. „Nikdo neví, kdo v tom autě byl. Je to auto Sereny Rossi, Theo.“

Theo si odfrkl. „Děláš si ze mě prdel, že jo?“

„Ne. Ptám se tě vážně.“

„Laurent a Serena se každou noc upíjí prakticky k smrti. Každý to ví, Dino. A jediná osoba v této organizaci, která je byť jen vzdáleně dost dobrá na to, aby se vloupala na místa a kradla věci, aniž by se o tom lidé dozvěděli, je Damian. Jediným důvodem, proč by tohle možná udělal, je kvůli tobě.“

Theo byl pro své vlastní dobro až příliš chytrý.

Dino si přál, aby to jeho bratr prostě nechal být.

„Přestaň si kvůli tomu dělat starosti, Theo,“ přikázal Dino, otočil se k bratrovi a oba je na chodbě zastavil. „Drž se mimo.“

„Děláš tohle chicagské mafii, lidem?“ zeptal se Theo tiše. „Začal jsi tenhle konflikt - proč, Dino?“

„Záleželo by na tom, kdybych musel?“

Theo zamrkal a o krok ustoupil. „Cože?“

„Přesně to, co jsem řekl, bratříčku. Záleželo by na tom, zda jsem byl člověk, který tohle začal, který znepřátelil tyhle lidi, kteří již byli plní násilí, do války, od jejíhož začátku už celé roky stáli jen dva malé krůčky? Bylo by důležité, kdybych byl člověk, který měl ruce v tom, že lidi dotlačil k tomu, aby viděli, jak skutečně hrozní jsou k sobě navzájem?“

„Dino -“

„Když nás Ben celé ty roky zasraně mlátil, všichni tihle lidé zavírali oči,“ přerušil ho Dino. „Boss nikdy neřekl ani jediné slovo o všech těch monoklech a o zlomených kostech, které jsme měli. Ani jeden z nich dvakrát nepomyslel na to, že se tři děti staly sirotky, protože jejich matka byla zavražděna jednoduše jen proto, že byla v tom stejném zasraném domě jako jejich otec!“

Theo tvrdě polkl a od svého bratra ustoupil o další krok. „Rozhodně nechci vědět, co děláš, protože -“

„Přesvědčivé popírání,“ vyplivl Dino. „Neboj se, dohlížel jsem na tebe celý tvůj zkurvený život, Theo. Vzal jsem na sebe kvůli tobě od Bena mnohem víc mlácení, než abych se obtěžoval spočítat, jen aby tě zkurveně nechal na pokoji. Chlad. Tohle není nic jiného. Dělám jen to, co by nikdo z nás neudělal, že?“

Theo tentokrát neodpověděl.

Dino to ani nepotřeboval.

**********

Třešňově červený Stingray.

Čmelákově žluté Maserati.

Dino řídil černé městské auto, které si vyzvedl od chlapíka, který chtěl, aby auto zmizelo kvůli jeho zapojení do krádeže o pár týdnů dříve. Když poprvé střílel na podnik Conti, poučil se. Bylo tam pár lidí, kteří byli dost silně přesvědčeni o tom, že auto použité při střelbě, bylo bílé.

Nechtěl tu samou chybu zopakovat.

Třešňově červená, čmelákově žlutá, opakoval si Dino v duchu.

Tohle byly barvy aut, která patřila jeho bratrovi a sestře. Byla to auta, která by měla být zaparkována, spolu s několika dalšími, někde na příjezdové cestě Trentini, kam Dino mířil, aby provedl další střelbu.

Tentokrát, na rozdíl od poslední akce, měl Dino cíle.

Několik cílů.

A tentokrát Dino vážně zvažoval možnost toho, že by díky jeho rozhodnutí mohli přijít lidé o život. Ale v tomhle plánu byl už hluboce zabořený a nemohl couvnout, když byl svému cíli tak blízko, že už ho mohl prakticky vidět přímo před svou tváří.

Všechno tohle dělal proto, aby zahájil válku v rámci své vlastní rodiny a v rámci organizace, kterou celé roky nazýval domovem, přestože pro něj nikdy nebyla domovem, ale mnohem spíš vězení, které mu nedovolilo odejít. Pozlacená klec, která slibovala, že mu vezme jeho svobodu a na oplátku mu za jeho věrnost a oddanost, které jí dával tolik let svého života, toho poskytne jen velice málo.

Předpokládal, že by si měl s tím, co dělal, dělat mnohem větší starosti.

Nedělal si je.

Tohle bylo to, co dělala chicagská mafie s jejich lidmi.

Zabíjela je pomalu zevnitř a nikdo se nestaral, aby si toho všiml.

Nikdo se nestaral o to, aby poskytl pomoc.

Na klíně mu spočívaly tři domácí koktejly Molotov. Měly mi poskytnout dobrou show při tom, co se chystal udělat. Když se Dino přiblížil ke vstupní bráně usedlosti Trentini, rychle stáhl okénko auta. Viděl železnou bránu, která se už otevřela, aby hosté, kteří byli na večeři, mohli odjet domů.

Na příjezdové cestě se rojili lidé.

Dino se soustředil jen na to, co musel. Aby se ujistil, že žádné kulky, které by mohly zabít, nezasáhly svůj cíl - třešňově červenou a čmelákově žlutou barvu.

Tohle bylo riziko, takové, které by na sebe pravděpodobně neměl být ochotný vzít, ale i tak to musel udělat. Když vystrčil zbraň z okénka auta ven, neobtěžoval se s tím, aby s autem zahnul směrem k parkovišti. Raději tvrdě sešlápl brzdu, aby zbrzdil své auto a držel směr, zatímco dokončoval poslední detaily plánu, o kterém by si nikdy nemyslel, že by mohl fungovat tak dobře, jak fungoval.

Spoušť útočné pušky se pod tlakem jeho prstu snadno pohnula.

Sledoval, jak se kulky zarývaly do dlažby chodníku, do kamenných sloupů brány Trentini a do aut, která stála na příjezdové cestě. Dokončil výstřely, které měl v plánu. Kulky se zaryly do zadní části třešňově červeného Stingraye jeho bratra a pak další, které roztříštily zadní sklo Lilyina čmelákově žlutého Maserati.

Damian by měl udržet Lily v bezpečí a Theo věděl, že když vzduchem létaly kulky, je potřeba držet se u země.

Nebo alespoň v to Dino doufal.

Jeho cíl se zúžil na velké bílé dveře usedlosti a na lidi, kteří prchali po schodech. Vzduchem se nesl jekot, ale na tyhle zvuky se nesoustředil. Nemohl, ne, když tohle všechno chtěl jednou provždy ukončit.

Vystřelil další kulky, vnímal tvary lidí, kteří padali na schodech, a věděl, kdo tam pravděpodobně stál.

Vždycky to byli ti samí lidé, kteří stáli na těch schodech, když se shromáždění mafie blížilo ke konci, aby se rozloučili.

Boss. Jeho rodina. Ben. Jeho manželka.

Rádi stáli nad všemi ostatními a dívali se na ně dolů.

Dino si nemyslel, že dneska by to mělo být jinak.

**********

„Ben podstoupil operaci,“ řekl Theo na druhém konci telefonu.

Dino se snažil předstírat zájem, ale selhal. „Hm.“

„Uvedli ho do kómatu, aby mu dali možnost uzdravit se bez stresu, ale dlouhou dobu bude paralyzován a upoután na lůžko.“

Dino se v sobě snažil najít nějaký pocit viny, ale nedařilo se mu to.

Prostě tam nebyl.

„Díky za info,“ řekl Dino, než hovor ukončil.

Pak, stejně rychle zavolal někomu jinému.

Někdo, kdo mohl dokončit práci, o kterém si myslel, že ji udělal on sám.

Damian Rossi zvedl hovor na druhé zazvonění. „U telefonu Rossi.“

„Udělám ti to snadné,“ řekl Dino, „a řeknu ti, že nemusíš udělat o mnoho víc, než se zasraně ukázat a vytáhnout kolíky.“

„Cože - Dino?“

„Kdo jiný ti z tohohle čísla volá?“

Damian si povzdechl. „Je... deset v noci, chlape. Právě jsem dostal Lily do postele.“

Dino se usmál, šťastný, že se jeho sestra konečně svému již brzy manželovi trochu otevřela. Oba si zasloužili něco mnohem lepšího.

„Kde jsi?“ zeptal se Damian. „Ty ses nevrátil zpátky do domu po -“

„O tom nemluvím,“ přerušil ho Dino.

Damian věděl o Dinově útoku ještě dřív, než k němu došlo, ale jen proto, že bylo očekáváno, že se Lily na té pitomé večeři v usedlosti ukáže, a on ji potřeboval udržet v bezpečí.

„Dneska v noci dělám své věci,“ dodal Dino. „Práce.“

Nebo taky ne.

„Co chceš?“ zeptal se Damian.

„Ben - chci ho pryč. To je dohoda, kterou jsme uzavřeli: tvou prací bylo za každou cenu udržet Lily v bezpečí, takže to dělej a dokonči práci, kterou jsem začal.“

„Slyšel jsem, že on je -“

„Udělej to, co musíš udělat.“

Dino telefon zavěsil.

Ať už se mu to líbilo nebo ne, fakta byla jednoduchá.

Benovi DeLuca se nedalo věřit, nemohl mu dovolit být naživu. Byla tu síla jeho manipulace a kontroly nad sourozenci DeLuca, kterou celé roky využíval, a jen proto, že byl zraněn nebo by byl po zbytek života připoután k invalidnímu vozíku, by nikdy nezničilo jeho schopnost ublížit Dinovi, jeho bratrovi nebo jeho sestře.

Tohle Dino nemohl připustit.

Nemohl dát Benovi ještě jednou šanci ublížit lidem, na kterých mu záleželo.

Tohle byl poslední kousek jeho skládanky.

Jakmile bude Ben pryč, pak mohl být Dino konečně volný.

Mohl by žít.

Když Dino zajel k důvěrně známé, odlehlé chatce, kde se víc než kdekoli jinde cítil doma, snažil se vyčistit svou mysl. Karen zůstávala tam, bez jakýchkoli otázek. Když jí řekl, že tam možná bude muset zůstat ještě o něco déle, nehádala se s ním.

Taky to tam měla ráda.

Byl rád, že s jeho synem je v bezpečí.

Dino své auto zaparkoval a neztrácel čas, aby se dostal dovnitř. Svého syna našel spát nahoře v podkroví, přituleného k boku Karen, a s malým palcem pevně zastrčeným v ústech. Junior obvykle spával sám, ale Dinovi to nevadilo.

Sundal se na své tričko a kalhoty, a pak zalezl do postele, aby se dostal blíž ke svému srdci a duši.

Tyhle věci už dál nebyly jeho.

Dal je lidem, pro které měly daleko větší cenu, než jakou kdy měly pro něj samotného.