RH - 45. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Sed se cítil, jako by ho přejel vlak. Otevřel oči, ale všechno bylo rozmazané, takže je zase raději zavřel. Pokoušel si vzpomenout, co se stalo. Pamatoval si, jak stál na pódiu, bolest v krku, dusil se krví a pak už nic.

Zvednul ruku a musel zamrkat, aby uviděl, že měl v ruce kapačku. Zkusil i druhou ruku, ale něco mu na ní leželo. V krku ho pálilo. Nemohl polknout a dokonce ani nemohl zavřít pusu.

Začal panikařit, rozbušilo se mu srdce a bušilo jako kladivo. Vytrhnul ruku od neznámého návštěvníka a natáhl se ke krku. Někdo jeho pokus zmařil.

Jessica zašeptala, „Sede, to jsem já, Jessica. Jsi v nemocnici. Slyšíš mě?“

Pokusil se promluvit, ale nepovedlo se. Ani žádný normální zvuk.

„Nesmíš panikařit. V krku máš trubičku, aby ti pusa zůstala otevřená. Hned, jak splaskne otok, tak ti ji vytáhnou. Jak se cítíš?“

Protočil na ni očima a ona se usmála, prsty mu odhrnula vlasy. Pokusil se svoji nelibost vyjádřit pohledem, ale ona si toho nevšímala. Co tady dělala? Měla být ve škole.

„Konečně se ti vrací tvoje barva,“ řekla. „Nemohla jsem věřit vlastním očím, jak moc jsi krvácel. Museli ti dát transfuzi.“

Uvolnil ruku z jejího sevření a zvedl si ji ke krku, chtěl slyšet o svém zranění. Doufal, že pozná řeč těla, protože měl spoustu otázek.

„Všechno bude v pořádku,“ slíbila mu. „Začal jsi krvácet z krční cévky. Ale nebylo to v blízkosti hlasivek, ale musíš tomu dát čas, aby se to uzdravilo. To znamená žádné zpívání a žádné mluvení, alespoň týden.“

Naznačil slovo „Cože?“ skrz tu trubičku.

„Nebude to tak hrozné. Postarám se o tebe.“

Přísně se na ni podíval a naznačil cestu ke dveřím.

„Nikam nejdu, Sede. A ty mi teď nemůžeš říct, co mám dělat, protože nemůžeš mluvit.“ Sarkasticky se na něj usmála. „Odcházím ze školy, abych se o tebe mohla postarat.“

Rázně zavrtěl hlavou, ale musel přestat, protože tohle způsobilo bolest v krku.

„Musíme si promluvit. Dobře, já s tebou potřebuju mluvit a ty musíš poslouchat.“

„Jess…“ pokusil se říct, ale její jméno se kvůli trubičce vytratilo do vzduchu.

„Nikdy neprojdu předmětem profesorky Ellingtonové. A teď ti řeknu proč.“ A tak mu řekla, jak její profesorka jakoby neochotně odhalila jejich video všem jejím spolužákům, tak Sed zatínal pěst silněji a silněji. Proč se k ní vždycky všichni chovali tak nespravedlivě? To neviděli, jaká byla úžasná? Nedokázal snést myšlenku, že se vzdá svých snů, protože si někdo další myslel, že by měla. Jednou rukou ji objal a přitáhnul si její hlavu na svoje rameno, takže ji mohl pohladit po zádech a druhou rukou ji odhrnul vlasy z tváře.

„Takže si myslím, že je jedno, že jsem dostala zpátky svoje stipendium.“

Sed nemohl uvěřit, jak byla z celé té situace klidná. Nebude s tou čarodějnicí Ellingtonovou bojovat zuby nehty? Předpokládal, že existují lidé, kteří se nechali ponižovat, ale Jessica nebyla ten typ, který by vydržel nespravedlnost. To byla jedna z věcí, kterou na ni miloval.

Do pokoje vešla sestra. „Jsem ráda, že jste vzhůru, pane Lionhearte,“ řekla. „Máte pohodlí? Jedno mrknutí znamená ano, dvě ne.“

Měl pohodlí? V krku měl zasranou trubičku. Opravdu na to potřebovala znát odpověď? Přesto jednou mrknul.

„Později se chystáme vytáhnout tu trubičku ven a zjistit, jestli dokážete polykat, ale musíte mi slíbit, že se nebudete pokoušet mluvit. Máte tam pořádný problém, a pokud nedáte hlasu dostatek času na odpočinek, tak je tady i šance, že o něj můžete nenávratně přijít. Rozumíte mi, co vám tady říkám?“

Jednou mrknul, ale věděl, že pro něj bude téměř nemožné nemluvit. Zvláště když se Jessica pokoušela udělat tu největší pitomost ve svém životě.

Jessica se odtáhla dozadu a zadívala se mu do očí. „Už mě znovu neodeženeš pryč,“ řekla. „Nezajímá mě to, jak velkého kreténa ze sebe uděláš. Já tě dobře znám.“

Protočil na ni oči a ona se usmála.

„Ujistím se, že nebude mluvit,“ řekla Jessica sestřičce. „Dokonce, i kdybych mu tu pusu měla zalepit páskou.“

Sestra se ušklíbla. „Dobře, protože mám dojem, že tenhle chlap nerad dodržuje nějaké pokyny.“

Sed se pokusil protestovat, ale uvědomil si, že to nemá smysl.

„Za chvilku se zastaví doktor, aby vám váš stav vysvětlil o něco přesněji.“

Sed na ni unaveně zvednul palec. Když vyšla z pokoje, tak si Jessica vylezla k němu na postel.

„Měla jsem celu věčnost, abych vymyslela, jak to teď bude mezi námi fungovat,“ řekla. „Takže teď ti řeknu, jak to mezi námi bude.“

Ach, vážně? Zajímalo ho, jak mohla něco vymyslet v jejich naprosto bezvýchodné situaci.

„Za prvé, teď máme vážný vztah. Už žádné hry na konec. Souhlasíš? Jedno mrknutí pro souhlas. Ne nepovažuji za odpověď.“

Pokusil se kolem trubičky v puse usmát, ale bolela ho z toho pusa, takže mrknul. Jednou. Na tváři se jí objevil nádherný úsměv.

„Skvělé. Až dokončím školu, tak se přestěhuju do tvého bytu…“

Jedno mrknutí.

„…ale budu platit nájem.“

Dvě mrknutí.

„Nemáš dovoleno, aby ses se mnou hádal, Sedricu. Já mám tady všechny trumfy v ruce. A taky odcházím z právnické fakulty.“

Ale právě řekla, že dokončí školu.

„Došla jsem k závěru, že to není přesně, co chci v životě dělat. Pořád chci pomáhat lidem, to byl důvod, proč jsem se chtěla stát právničkou, ale teď si myslím, že bych se měla stát,“ zčervenala, „zdravotní sestrou. A nesměj se.“

Nesmál by se, i kdyby mohl. Ani se o to nepokoušel. Bude úžasná zdravotní sestra. Byla něžná a starostlivá a přesto i dostatečně tvrdá, aby byla pro tuhle práci perfektní. Ale na tom nezáleželo. Najednou se vzdala svého dlouhodobého snu a doufal, že to nemělo nic společného s tím, jak ji na škole šikanovali učitelé. A kdyby stál Sed na nohou, tak by uplatnil svůj vliv, dokonce i kdyby mu to pak Jessica nikdy neodpustila.

„Chystám se podat oficiální stížnost na děkana a profesorku Ellingtonovou. Nechci, aby si někdo myslel, že mě bude šikanovat a já se jen tak vzdám.“

Sed jí stisknul ruku. Ale ona to vzdala. Uvědomovala si to vůbec? A on nemohl jenom stát a dívat se na to. Porážku. Věděl, co by měl udělat. Podpořit ji v jejím rozhodnutí. Stáhnout se a nechat ji, aby udělala všechno tak, jak chtěla sama. I přesto, že byl připoutaný k posteli, tak by mu to nezabránilo v tom, aby se do toho zapojil a vzal věci do svých rukou. Ale v ní to taky normálně nebyla. Co jí v tom bránilo?

„Myslím, že zítra půjdu do školy. Opravdu si to potřebuju s tou čubkou vyřídit. Veřejně.“

Tady je moje holka. Uvítal tu její bojovnou jiskru.

„Pochybuju, že se jim něco stane, i když je nahlásím,“ zamumlal. Podívala se na něj. „Děkan Taylor měl pravdu. Nejsem dostatečně důvěryhodná.“

Sed se zamračil. Kdy jí to ten čurák řekl?

„Myslíš si, že to stojí za to. Mám se obtěžovat s tou stížností?“

Sed souhlasně zamrkal. Alespoň doufal, že to vypadalo souhlasně a nevypadal, jako by mu něco spadlo do očí.

„Máš pravdu. Udělám to. Nikdy bych se pak necítila dobře, kdybych se to nepokusila vyřešit.“

Usmál se a mrknul na souhlas.

„Vlastně se mi takhle líbíš,“ řekla Jessica. „Jsi tak klidný a pokorný.“

Nezvykej si na to.

„Myslím, že bych tě měla nechat samotného, abys mohl odpočívat.“

Dvakrát zamrkal. Za žádných okolností ji nechtěl ztratit z očí. Teď, když byli oficiálně pár, tak si plánoval plně užívat její přítomnosti.

Jessica se naklonila níž a jednou rukou ho pohladila po zarostlé tváři. Sklonila se níž a políbila ho na spánek. Pak na bradu.

„Už se nemůžu dočkat, až tě vezmu domů a budu o tebe pečovat. Jakkoliv si dokážeš představit.“

Rozhodně byl pro rozmazlování a už si představoval všechny možné způsoby.

Někdo si odkašlal a Sed vzhlédl k šedivému muži v bílém plášti. Předpokládal, že to byl jeho doktor.

Jessica otočila hlavu, podívala se na doktora a pak se na Seda usmála. „Ještě si promluvíme později. Och, vlastně já.“

Sed se rozhodnul, že se mu líbilo, když mluvila. Bude se snažit, aby to dělal častěji. Políbila ho na špičku nosu a pak se odtáhla z postele.

Doktor přistoupil blíž k posteli. „Jsem doktor Jarvis – specialista ušní, nosní, krční. Chystám vás toho zbavit. Pane Lionhearte, nemůžete teď svůj krk namáhat. Všechno to vrčení a křičení prodřelo vaše hlasivky a silně poškodilo sliznici krku tak silně, až jste si roztrhl krční tepnu. Tepnu, pane Lionhearte. Ještě nikdy jsem takové zranění neviděl. Kdybych vás neznal, tak bych si myslel, že jste celý život polykal meče. Nařizuji vám týdenní hlasový klid. Žádné mluvení, zpívání a rozhodně ne křičení. Po týdnu musíte navštívit specialistu a doufat, že dojde k výraznému zlepšení. Pokud si nedopřejete čas na uzdravení, tak se může stát, že už nebudete nikdy zpívat. Rozumíte mi, co vám tady říkám?“

Sed nemohl dýchat. Vůbec si neuvědomoval, jak byl jeho stav vážný. Zasáhl ho panický záchvat, až ho trubice v krku začala dusit.

„Rozumíte mi?“ zopakoval doktor Jarvis.

Lapajíc po dechu, Sed jednou mrknul.

„Dobře, takže vytáhneme tu trubici ven a uvidíme, jak to tam vypadá.“

Sestřička přešla na druhou stranu postele. Položila Sedovi ruku na čelo a zaklonila mu hlavu dozadu. „Uvolněte se, pane Lionhearte. Nebude to příjemné, ale uděláme to rychle.“

Pokusil se uvolnit, ale nebylo to snadné. Jak se trubice uvolňovala, tak se mu zdálo, že se mu převrátil krk vzhůru nohama. A pak to bylo pryč. Hrdlo měl ztuhlé a bolavé, ale aspoň mohl zakroutit krkem. Prvním impulsem bylo vyzkoušet hlas, ale doktor mu už do pusy dával tyčinku.

„Otevřít.“

Sestra psala poznámky, zatímco doktor popisoval, co vidí. Neznělo to dobře.

„Chci si ho zase dneska odpoledne prohlédnout,“ řekl doktor Jarvis. „Musíme se zaměřit na ty zjizvené tkáně.“

„Dobře, doktore,“ řekla sestra.

Sed polknul, ale vehnalo mu to slzy do očí.

„Musíte pomalu. Žádné mluvení. A jen tekutá strava.“

Sed přikývnul. Doktor si vzal složky od sestry, přidal nějaké svoje poznámky a pak odešli z pokoje.

Jessica se postavila vedle něj a políbila ho na čelo. „Říkal, že to vypadá lépe, než čekal. To jsou dobré zprávy, ne?“

Zavřel oči a lehce přikývnul. Jak můžou Sinners příští týden nahrávat nové album, když jejich hlavní zpěvák nemohl zpívat?