RH - 49. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Sed se probudil s myšlenkou, že dneska nastal ten den. Den, kdy požádá Jessicu o ruku. Což bude výzva, když nemohl mluvit. Nebylo pro ni těžké ho přesvědčit, aby dneska nemluvil. Včera mu krk úplně hořel bolestí. Dneska ráno ho tak pálil a bolel, až nemohl skoro dýchat. Ale s bolestí si poradil. S čím si nemohl poradit, byla představa, že by se za něj odmítla provdat. A ani by se jí nemohl divit. Byl sebestředným kreténem, když se naposledy pokusili o vztah, ale ani tahle skutečnost ho neodradila od toho, jak moc si přál, aby se stala jeho ženou.

Chvilku ji pozoroval, zatímco spala, pohlcený její krásou a vzrušený tím, že spala v jeho posteli – jejich posteli- a že tam bude každé ráno po zbytek jejich života. Udělá to. Selhání nepřipadalo v úvahu.

Sed se vyklonil z postele a natáhnul se pro kalhoty, které byly na zemi. Z kapsy si vytáhnul zásnubní prstýnek a podržel ho chvilku proti světlu, které prosvítalo přes závěsy. Neměl žádný plán. Prostě chtěl, aby měla svůj prsten zpátky co nejdříve. Jako, že hned.

Zvednul její ruku a začal na její prsteníček navlékat prsten. Začala se probouzet a pak trhla rukou za hlavu. Prsten někam odletěl.

Na druhé straně pokoje zaslechl lehké zazvonění, když řekla, „Už vyšlo slunce? Kolik je hodin?“ Zvedla hlavu z polštáře, aby se podívala na hodiny na nočním stolku. Vykulila oči a vyskočila z postele. „Do háje, je pozdě. Proč jsi vypnul budík?“

No, když se včera konečně dostali do postele, tak rozhodně nemysleli na to, aby si zapnuli budík. Pobaveně se usmíval, když začala poletovat po pokoji.

„Sede, vstávej. Musím rychle skočit do sprchy.“

„Jsem vzhůru.“ Alespoň tohle chtěl říct. Ale jeho hlas zněl spíše jako otravný zvuk, když přejedete nehtem po tabuli. Mohl za to ten suchý vzduch? Jo, to zrovna nebylo nejlepší pro jeho uzdravení.

 Jessica vyskočila zpátky na postel a kleknula si k němu. Políbila ho něžně na čelo. „Ach zlatíčko, tvůj ubohý krk.“

Vzpomněl si na chvíli, kdy si přál, aby byl taky nemocný, aby se o něj mohla láskyplně starat. Právě teď svoje přání přehodnotil.

Políbila ho na víčka. Na špičku nosu. „Já vím, že tě kluci potřebují ve studiu, ale možná bys měl raději zůstat doma a odpočívat.“

Natáhnul se pro tabulku, která ležela na nočním stolku. Použil ji včera v noci, aby jí mohl dát pokyny ohledně své péče. Vymazal, Líbej mě na zádech  a napsal tam, Budeš mi dělat společnost?

Našpulila rty. „Chtěla bych, zlato, ale nemůžu. Musím zajít do knihovny.“

Fajn, tak pak nechtěl zůstat doma celý den sám. Tak v tom případě mě odvez do studia.

„Jsi si jistý?“

Mrknul, což znamenalo ano. Políbila ho. Jen lehký pohyb rtů, když jí oplácel polibek, mu způsobil šílenou bolest v krku. Bolestivě zasténal a Jessica ho pohladila rukama po tváři.

„Hned jsem zpátky,“ zamumlala mu proti rtům, pak se odtáhla a odešla z ložnice, ale ne směrem do koupelny.

Chvilku ji sledoval, když odcházela, ale pak si vzpomněl, že se její prsten válel někde na zemi. Vylezl z postele a pak si kleknul na zem, na kolena a na ruce. Prsty jezdil po koberci a postupně se propracoval až ke zdi. Nemohl ho najít. Panikou se mu rozbušilo srdce. Ani si neuvědomil, že se Jessica vrátila do pokoje, dokud si mu nesedla na záda. Teplé místo, kterým se mu tiskla na záda, způsobilo, že ztratil kontrolu.

„Budeme si teď hrát na kovbojku a hřebce?“ zeptala se, lehce se zhoupla a on si ještě více uvědomoval, jak ho její klín vzrušoval. „Můžu si na tobě trošku zajezdit?“

Podíval se na ni přes rameno. „Dovolím ti-“ Další slova utnula hrozná bolest. Svraštil obličej. Jessica se přes něj naklonila a strčila mu do pusy nanuk.

Když mu do krku vklouznul studený nanuk, tak měl z toho málem orgasmus.

Políbila ho na rameno a sklouzla z jeho zad. „Lepší?“

Přikývnul a tvářil se blaženě.

 „I když bych si na tobě strašně ráda zajezdila, tak musím do sprchy. A ty se taky musíš připravit. Dobře? Kluci na tebe budou čekat a já musím do knihovny, než mi tam zavřou.“

Mrknul, protože to bolelo méně, než kývnutí a čekal, než odešla do koupelny, aby mohl dál hledat její prsten. Nanuk mu příjemně chladil krk. Nakonec ho našel na podlaze pod závěsem. Právě se postavil, když Jessica vyšla z koupelny a sušila si vlasy ručníkem. Jinak nic. Bože, nikdy ho neunaví se na ni dívat.

Mávnula směrem ke koupelně a on její nabídku přijal, prstýnek schovaný v dlani.

Jakmile se osprchoval, tak se Sed obléknul a opřel se o umyvadlo v koupelně. Zíral na prsten, který držel mezi palcem a ukazováčkem. Možná by jí měl koupit něco většího, než se jí zeptá. Nějaký takový, jako koupil Brian Myrně. Některé země by za to, kolik stál Brianův prsten, nakrmily půlku státu. Tenhle levný kousek koupil Sed Jessice v čase jejich začátků a hladových dnů. Byl malinký, nevalné kvality, ale měl pro něj zvláštní význam. Přinejmenším pro něj. Dva roky ho nosil u sebe a doufal, že jí ho jednou vrátí. Rozhodnul se, že dneska bude ten den.

„Už jsi tam skončil?“ zavolala Jessica z ložnice. „Potřebuju si dodělat vlasy a už vážně máme zpoždění.“

Musel vyzkoušet nějaký jiný pasivní přístup. Něco jiného, než pokusit se jí ho navlíknout na prst, zatímco spala, ale nemohl mluvit, takže mu tohle dávalo smysl. Nebyl žádný zbabělec. Bude se jí to zdát romantické. Správně? Samozřejmě, že bude.

Položil prstýnek na kraj umyvadla, protože si byl jistý, že tam ho najde. Se srdcem sevřeným úzkostí a nadějí odešel z hlavní koupelny, aby čelil dni, kdy bude mlčet v nahrávacím studiu. Samozřejmě až potom, co se slavnostně pomilují, až Jessica najde v koupelně prstýnek.

Sed se postavil Jessice za záda a políbil ji ze strany na krk. Představa toho, že bude mít na prstu jeho prsten, ho vzrušovala tak, jako když se teenager poprvé dotkne skutečného prsa. Její šortky bránili tomu, aby se dotýkali kůže na kůži, tak jí Sed zajel rukou pod kraťasy, pohladil bříško a zajel rovnou mezi její nohy.

„Mmmm,“ zamručela, „pokud s tím nepřestaneš, tak odsud nikdy neodejdeme.“ Podívala se na něj přes rameno. „Je ti dobře? Zdáš se mi trochu bledý.“

Stroze přikývnul.

„Krk tě bolí, že? Dej si další nanuk. Hned budu hotová.“

Představa dalšího nanuku byla nebeská – ale to i představa, že z ní strhne ty šortky a ohne ji přes postel – ale mnohem více chtěl vidět její reakci, když najde prstýnek na umyvadle. Zajímalo by ho, jestli jí to vůbec dojde. Nasměroval ji ke koupelně a hravě ji plácnul po kulatém zadku.

Zasmála se a zamířila do otevřené koupelny. Čekal na její překvapený výkřik. A čekal. Zapnula fén na vlasy, ale žádný jiný zvuk z koupelny nepřišel. Promeškal, když ho uviděla? Jak by si toho mohla nevšimnout? Nechal ho přímo na očích.

Sed šel ke koupelně a nahlédl přes otevřené dveře. Její zásnubní prstýnek stále opuštěně ležel na kraji umyvadla, hned vedle jejího boku. Během chvilky si ho musí všimnout.

A to teď.

Anebo teď.

Anebo teď ho… srazila svým břichem? Kurva! Prsten se skutálel do umyvadla a rovnou spadnul do odtoku.

Sed se rozběhnul, odstrčil Jessicu na stranu a strčil prsty do odtoku. Nic, jenom vlasy a zbytky pěny. Tak tohle měl za to, že byl zbabělý, než aby jí prsten vítězoslavně ukázal. A teď spadl do zatraceného umyvadla.

Jessica se na něj zvědavě podívala. „Co to děláš?“ zavolala přes hučící fén. „Něco jsi ztratil?“

Zakroutil hlavou a šel do kuchyně pro nářadí. Byl přesvědčený, že měl někde francouzák. A taky doufal, že se prsten zachytil někde v trubce a nespadl rovnou do odpadu. Zatímco byl v kuchyni, tak si z ledničky vytáhnul další nanuk a strčil si ho do pusy, užíval si pocit chladné tekutiny ve svém rozpáleném krku. Potom se vrátil do ložnice, aby počkal, až Jessica opustí koupelnu.

Jessica si ho všimla o chvíli později, na sobě měla krátké zelené tílko a s vysušenými vlasy vypadala úžasně. Na řasy si nanesla řasenku a na rtech měla růžový lesk. Skoro zapomněl dýchat. Mozek? Ten byl úplně mimo službu. Přitiskla se k němu a objala ho, rukama ho pak pohladila po zádech, až skončila u pevného zadku. Vzpamatoval se právě včas, aby jí zabránil zajet rukama do jeho kapes.

Usmála se na něj. „Jsi připravený?“

Zvednul prst, aby jí dal najevo, že ještě potřebuje chvilku a pak se zavřel v koupelně, zamknul za sebou dveře. Nechtěl, aby se dozvěděla, že tak dlouho nosil oddaně její prsten u sebe, aby ho pak ztratil v umyvadle, když ho zrovna vytáhnul na světlo světa.

Zrovna měl pod umyvadlem uvolněnou jednu stranu, když začala klepat na dveře.

„Je tam všechno v pořádku?“

„Jo,“ řekl a doufal, že ho zpod umyvadla slyšela.

Odšrouboval i druhou stranu a pak dal opatrně všechny šroubky bokem, aby se žádný neztratil a odtáhnul trubku. Zachránil prsten z lepkavé hromady vlasů a zbytků, potom ho opláchnul v umyvadle. Chvilku mu trvalo, než si všimnul, proč mu na boty teče voda.

Sakra práce! Zastavil vodu a natáhnul se pro ručník, který hodil na podlahu. Možná by se měl vrátit do postele a začít znovu. Strčil si Jessičin prstýnek zpátky do kapsy, zhluboka se nadechnul, než se zase sklonil pod umyvadlo, aby to tam zase zpátky všechno připevnil. Pokud by se mu krk neuzdravil a on by musel seknout se zpěvem, tak by se mohl stát instalatérem.

„Zlato?“ zavolala Jessica a i přes dveře slyšel v jejím hlase obavy.

Přidělal trubku na obou stranách, umyl si ruce a odhodil mokrý ručník do rohu.

Otevřel dveře, kde starostlivě postávala. Vyšel z koupelny a zády za sebou zavřel dveře, znechuceně se zašklebil. „Být tebou, tak teď tam nejdu,“ řekl a s každým slovem jeho krk trpěl.

Sáhla mu na čelo. „Jsi nějaký uřícený. Nejsi nemocný?“

Zakroutil hlavou.

„Jsem v pořádku,“ vzal její tvář do dlaní.

„Když nebudeš mluvit, tak ti bude ještě líp.“ Usmála se a něčím mu přelepila pusu. Podíval se do zrcadla na skříni. Růžový smajlík? Dělala si z něj kurva srandu? Kvůli jejímu smíchu usoudil, že jo. Podala mu jeho psací tabulku. „Měl bys používat tohle, pamatuješ?“

Poslušně přikývl, pak si sundal nálepku a přilepil ji do jejího výstřihu. A pak mu to došlo. Mohl by se jí zeptat tak, že by to napsal na tabulku.

Kde je můj prsten? napsal a ukázal jí to.

Přečetla si to a pak mu ji vrátila. Nevypadala tak vzrušeně, jak doufal, že bude.

„Jaký prsten? Nevím, kde ho máš, Sede. Budeme ho hledat, až se vrátíme.“

Podíval se na svoji zprávu a uvědomil si, že špatně napsal vezmeš (*wear – vzít, nosit /whear – kde). Do prdele s tím. Smazal zprávu.

VEZMEŠ, napsal. (*wear – nosit, ale taky nosit oblečení).

Přečetla si zprávu a pak ho poplácala po zádech. „Sluší ti to, zlato. Je jedno, co máš na sobě.“

„Jessico.“

Zamávala na něj růžovou nálepkou. „Nemluv, Sede.“

Bylo vtipné, jak byla růžová nálepka mnohem účinnější, než lepicí páska. No, a co teď?

Šel za ní do auta, ztracen ve svých myšlenkách. Možná, že ji dneska neměl žádat o ruku. Z nějakého důvodu byl dneska osud proti němu. Nasednul do Mercedesu na stranu spolujezdce a Jessica si sedla za volant. Zíral na její levý prsteníček, který byl na jeho vkus až moc prázdný. Pokud jde o něj, tak zbytek jejího těla mohl zůstat navždy nahý, ale její prsteníček ne. Na tenhle prst bylo nutné nasadit něco, co bude celému světu hlásat, že byla jeho. Navždy. Možná, že ji mohl nasadit prsten, zatímco řídila, ale ruku měla na volantu.

„Ráda bych se tě zeptala, proč mě tak pozoruješ,“ řekla Jessica a koukla se na něj, když zrovna ochranka otevírala bránu, „ale nemůžeš mluvit. Napíšeš mi to?“

Já jenom. Na chvilku se zamyslel a přemýšlel, co by chtěl napsat. Miluju tě.

Vzala ho za ruku a přitáhla si ji ke rtům. „A já miluju tebe.“

Usmál se. Hudba pro jeho uši.

Hudba.

To je ono. Píseň pro ni. Než se vysloví, tak si musela poslechnout písničku, kterou pro ni složil. Tohle se mu snažil osud naznačit.

„A miluju ty tvoje dolíčky.“

Ty zatracené dolíčky nesnášel, ale byl si jistý, že pokud se kvůli nim bude takhle usmívat, tak je bude ukazovat častěji.

Cestou do knihovny ho vysadila před nahrávacím studiem. „Chceš, abych tě pak cestou zpátky vyzvedla, anebo se svezeš s někým z kluků? Nevím, jak dlouho tam budu.“

Přijedu sám, odpověděl poslušně.

Naklonila se a políbila ho. „Nemůžu se dočkat pátku. Raději bys měl být zdravý, abych to nemusela zrušit.“

Věděl, že s ním manipulovala, ale když ho pak pohladila v rozkroku, tak mu to vlastně bylo jedno. Taky se nemohl dočkat pátku.

Když pak přišel do studia o třicet minut později – trochu se ztratili v polibku na rozloučenou – kde ho přivítal Eric.

„Nebyl jsem si jistý, jestli se ukážeš.“ Kývnul hlavou na Sedovu psací tabulku, kterou držel v ruce. „Co to je?“

Mluvení, napsal.

„Při hraní na housle nepotřebuješ mluvit.“

Eric zvednul pouzdro ze země a otevřel ho. Před jeho očima se objevily černé elektrické housle.

„Nechci-“ Sedův krk protestoval a on se zašklebil. Rozhodl se to napsat. Nebudu hrát na housle, Ericu. Na to zapomeň.

„Uvědomuješ si, že ten krk ti zdevastovalo všechno to tvoje křičení?“

„A?“ zachraptěl. Někdo mu strčil do ruky láhev vody. Otevřel ji a napil se, bolestivě pak polknul. Teď si opravdu přál, aby zůstal v posteli s nanukem v ruce a v něžné péči své soukromé zdravotní sestřičky.

„Potřebujeme něco, čím bychom to nahradili.“

Sed dvakrát mrknul – ne.

„Alespoň přechodně. Dokonce, i když budeš zase zpívat, tak přece víš, že nějakou dobu nebudeš křičet. A jsem si jistý, že nechceš být tím důvodem, proč bychom museli zrušit další vystoupení.“

To všichni věděli, jak s ním manipulovat? Nejdříve Jess. Teď Eric.

Eric tázavě pozvedl tmavé obočí. „Zkusíš to?“

Fajn.

Sed si musel zastínit oči před bílým zářivým Ericovým úsměvem.

„Tady,“ řekl a vnutil Sedovi nástroj. „Byl jsem vzhůru celou noc a vymýšlel jsem noty, kterými nahradíme všechno křičení.“

Všechno křičení? To mu muselo zabrat spoustu hodin. Sed souhlasně přikývnul, začetl se do papírů a všiml si nových poznámek vepsaných červeně. No, alespoň měl čím vyplnit čas během své rekonvalescence. Potřeboval hodně zkoušení, než to příští týden předvede na pódiu. Jenom se trochu zapomněl zmínit, že ty jeho housle zněly, jako když kočka škrábe na tabuli.

Ze studia vykouknul Brian a mávnul na Seda. Když se Eric pokusil vejít do studia za Sedem, tak ho Brian odstrčil a zavřel dveře.

„Včera jsme se s Treyem bavili a myslíme si, že bys měl Jessicu o ruku požádat příští týden v sobotu při koncertu v San Franciscu. Během přestávky jí můžeš zazpívat tu písničku, kterou jsi pro ni napsal. S Treyem máme připravenou skvělou kytarovou kulisu, která se k tomu výborně hodí.“

Sed se zmateně poškrábal na hlavě. Proč se Brian tak moc vložil do jeho přípravy, jak požádat Jessicu o ruku?

Chci jí nejdříve zazpívat tu písničku, ale proč to musím udělat na pódiu?

Brian si přečetl jeho zprávu a usmál se. „Bude z toho nadšená. Vzpomínáš si na to, jak byla tehdy šťastná, když jsi to udělal poprvé? A to jsi jí tehdy ani nic nezpíval.“

„No tak, Sede,“ řekl Trey a opřel se o dveře, aby zablokoval Erica, který silně bušil na zavřené dveře.

Budu o tom přemýšlet. ´Navléknout jí prsten, zatímco se nebude dívat´ byla pořád jeho nejoblíbenější varianta.

„No, nerozmýšlej se moc dlouho. Máme jenom týden na přípravu.“

Jo, jasně.

„Jo?“

„Jo, udělám to,“ zachraptěl Sed, jejich naléhání ho dohnalo až k řeči. Proč opakovaně odmítal léky proti bolesti? Přece by se na nich nestál závislým jako Trey. A on by si určitě užil oplatit mu to utrpení.

„Nezmiňuj se o tom před Ericem,“ zašeptal Brian. „Víš, že nedokáže udržet tajemství.“

Sed přikývnul. To byla pravda.

„Pustíte mě už konečně dovnitř?“ zakřičel Eric.

Trey se odsunul ode dveří a Eric vpadnul dovnitř.

„Ups,“ řekl Trey, „chtěl jsi jít dovnitř?“

„Co jste tady dělali?“ zeptal se podezíravě Eric.

„Nic, s čím by sis měl lámat hlavu,“ řekl mu Brian s ďábelským úsměvem.