RFJALBM - 13. kapitola

Překlad: Lucianna

13 – Kacie

Zjistila jsem, že každá nevěsta, si dělá obavy o drobnosti, které se mohou během jejich svatby pokazit. Možná bude malá družička trucovat a odmítne jít uličkou, možná někdo dostane během slibů záchvat kašle, možná se družba moc opije a usne v rohu. To všechno byly hrůzostrašné příběhy, které jsem slýchala celé ty měsíce od lidí, které jsem potkávala, až po pokladní v obchodě, která mi říkala, že její manžel plakal během slibů a to ji naštvalo. Na rovinu, taky mě to naštvalo. Ne to, že plakal během slibů, ale že jí to naštvalo. Kdy se svět začal obávat víc o svatbu a byl méně vzrušený důvodem ke svatbě?

To bylo to, z čeho jsem byla vzrušená já, z toho, že strávím zbytek života s Brodym. Naše svatba byla v mých očích, prostě jen párty na oslavu toho prvního dne. Nestarala jsem se, jestli se zhroutí svatební dort, nebo si roztrhnu šaty, pokud na konci toho všeho, budu manželkou Brodyho Murphyho.

„Mami?“ tichý hlas Piper, mě vytrhnul z mého svatebního přemýšlení, zpátky do reality.

„Jsem vzhůru, holčičko. Pojď dál.“ Posadila jsem se na posteli a mrkla na hodiny na mém nočním stolku.

7:45

Šílený postelový účes Piper, vystřelil všemi směry, jak pomalu šla přes ložnici. Odtáhla jsem deku, když vyskočila vedle mě a nacpala jsem ji zpátky kolem nás. Objala jsem ji pravou paží a položila si hlavu na její. „Co se děje?“

„Jsem nervosní.“

„Nervosní? Jak to?“

„Co když to dneska neudělám dobře?“ Hlas se jí vytratil.

„Co tím myslíš?“ Odsunula jsem se stranou, abych jí viděla do očí.

Pokrčila rameny. „Lucy mi včera říkala, že jdu moc rychle a vyhazuji moc kytek. Zkusila jsem jí říct, že to byla jen zkouška a že to udělám lépe, na skutečné svatbě, ale mám strach. Co když to znovu pokazím?“

„Och, zlatíčko.“ Zahákla jsem kolem ní ruce a vytáhla si ji na klín. „Za prvé, není žádné pravidlo, jak hodně kytek máš vyhodit najednou, a ani žádné pravidlo o tom, že máš jít pomalu. Udělej prostě to, co cítíš, že je dobré pro tebe a Lucy se s tím bude muset vypořádat. Já vím, že uděláš skvělou práci a nemůžu se dočkat, až půjdu uličkou a uvidím vás.“

Její ramena se uvolnila a naklonila se ke mně. „Ok.“

Neřekly jsme nic dalšího. Prostě jsme se tulily v posteli, houpaly jsme se sem a tam, zatímco ona přemýšlela o šetření květin a pomalé chůzi. Všechno, o čem jsem mohla přemýšlet já, bylo, jak šťastná jsem, že jsem její máma.

*****

Pokud byste mi před rokem řekli, že mi budou dělat účes na svatbu, v kuchyni Brodyho mámy, řekla bych vám, že jste se zbláznili. A tady jsem seděla na dřevěné kuchyňské židli, zatímco mi moje stylistka, Sammie, dělala velké, těžké lokny na mých vlasech.

„Jsi nervosní?“ zeptala se Alexa.

Pokrčila jsem rameny. „Ani ne. Jsem prostě připravená ho vidět a začít tohle všechno.“

Lauren a moje máma, seděly na dalších dvou židlích s dvěma asistentkami Sammie, které stály za nimi.

„Máte ty nejkrásnější vlasy.“ Zírala jedna z nich na Laureninu dlouhou, blonďatou záplavu.

„Pche,“ zasténala Alexa, a položila do dřezu misku od cereálií. „Věřila byste, že se takhle probudí? Je to nechutné.“

„To jo.“ Zasmála jsem se. „Je to nejšťastnější holka na světě.“

„Zlato, vezmu tvé šaty nahoru do Brodyho pokoje, ano?“ JoAnn se objevila ve dveřích, s mými svatebními šaty ve vaku.

„Jistě, děkuju.“ Usmála jsem se.

„Počkat, Brody postavil tenhle dům pro své rodiče, ne?“ Alexa si podrbala bradu a zírala do prázdna, jak se snažila si vzpomenout.

„Jop.“

„Proč tady potom má svůj pokoj?“

„Není to jako jeho dětský pokoj. Uvidíš, až půjdeme nahoru. Je to vážně dost cool.“

*****

O hodinu, nebo tak nějak, později, jsme všechny vypadaly naprosto skvěle, od krku nahoru. Od krku dolů, jsme všechny měly ochranné košile na zapínání. Lucy a Piper, je měly až ke kotníkům, což podle nich bylo k popukání.

„Ok.“ Zhluboka jsem se nadechla. „Čas na oblékání.“

Všechny jsme vyšly pomalu po schodech, opatrně, abychom neztratily pinetku, nebo si neponičily lokny. Otevřela jsem dveře do Brodyho pokoje a všichni se nahrnuli dovnitř.

„Zatraceně.“ Alexa se pomalu otáčela dokola, s pusou dokořán. „To je jak Brodyho svatyně.“

Měla pravdu. V pokoji byla velká postel a dlouhý gauč, pro případ, že by tady někdy chtěl Brody strávit noc, ale bylo to víc, než jen to. Uprostřed nejdelší zdi, byla dlouhá, tmavá police z ořechového dřeva, která přetékala památečními předměty a suvenýry Brodyho hokejové historie, jak z vysoké, tak z Wild. Uprostřed police, seděla Brodyho brankářská helma z vysoké, a byla osvícená. Mezi tucty puků a rukavic, byly zarámované a nablýskané záběry a novinové články, každý s vlastním významem. Zírala jsem na tu velkou polici a byla trochu smutná, že jsem ho tehdy neznala. Vím, že kdyby ano, věci mezi námi, by možná nebyly stejné, ale přála jsem si, abych ho mohla vidět při jeho prvním úspěšném zásahu v NHL.

„Ou!“ Laurenino rozplývání, mě vytrhlo z transu. Otočila jsem se ke dveřím, když do místnosti vešly Lucy a Piper, ve svých modrých šatech, s mojí mamkou v závěsu. Ruce mi vylétly k ústům a v očích mě pálily slzy, když jsem je viděla. Vypadaly tak dospěle, se svými blond vlásky, upravenými do volných drdolů, s několika lokýnkami kolem tváří.

Přešla jsem k nim a skrčila se. „Vypadáte tak krásně. Nikdo si mě dneska ani nevšimne, protože budou koukat jen na vás.“ Popotáhla jsem.

Ani jedna neodpověděla, ale obě se plaše usmály, nezvyklé na tolik pozornosti.

„Je tohle řasenka?“ zamžourala jsem blíž na Lucy.

„Uhm. Gigi nám ji dala.“ Zářila.

Mamka na mě mrkla. „Jen trošičku.“

„Vy dvě, jste ty nejsladší holčičky,“ řekla JoAnn a pomalu zavrtěla hlavou. „Kacie, opustím vás teď, abych se taky oblékla. Musím se připravit.“

„Vezmu je a zamířím taky dolů,“ následovala ji moje mamka. „Vy tři se potřebujete pohnout a nepotřebuješ, abychom na tebe zíraly. Uvidíme se za chvíli dole.“

Sehnula jsem se a lehce políbila Lucy a Piper na tváře. „Uvidíme se brzo, lásky moje.“

*****

„Kacie, co je tohle?“ Lauren zvedla malou, modrou krabičku ze stolu. „Je na tom tvé jméno.“

„Vážně?“ udělala jsem několik kroků přes místnost a ona mi ji podala.

Byla to jednoduchá, ledově modrá krabička s perfektně zavázanou, bílou stuhou nahoře. Než jsem zvedla víčko, věděla jsem přesně, od koho je, ačkoliv to nezmenšilo můj šok, když jsem uviděla jemný náhrdelník, který na mě z krabičky zíral. Byl to krásný, jemný řetízek z bílého zlata, s velkým diamantem uprostřed a dvěma kamínky na každé straně.

„Wow, to je překrásné.“ Lauren, nakukovala přes kraj krabičky.

„To opravdu je,“ souhlasila Alexa. „Jsou to smaragdy?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, když se mi rty zkroutily v malém úsměvu. „Jsou to peridoty (zelený polodrahokam, druh olivínu), srpnové kameny.“

„Och můj Bože…“ Alexa udělala krok zpátky a naklonila hlavu, když se nevěřícně zasmála. „Narozeninový kámen Lucy a Piper.“

Přikývla jsem jí, když mi po tváři sklouzla slza.

„Ne. Ne. Žádné brečení,“ vyjekla, Lauren, když přiskočila a sebrala ze stolu kapesníčky. „Tvůj make-up vypadá fantasticky. Žádný další pláč.“

„Promiň.“ Popotáhla jsem, když jsem si otírala oči.

Alexa mi vzala krabičku a dala ji zpátky na stůl. „Honem. Oblékni si šaty, ať ti můžu připnout tu věc kolem krku.“

Lauren, rozepnula vak a vytáhla mé šaty ven, zatímco mi Alexa pomáhala rozepnout knoflíky. „Myslíš, že věděl o těch kamenech?“

„Věděl.“ Přikývla jsem sebevědomě. „On takto věnuje pozornost.“

„Počkej.“ Alexa vstala a pevně se mi dívala do očí, obočí pevně stažené. „Dala jsi mu svatební dárek?“

Obličej mě začal hřát, zatímco jsem se dívala na zem, a nechtěla jsem, aby mě holky viděly.

Alexa zalapala po dechu. „Co jsi udělala?“

„Nic,“ odsekla jsem v obraně. „Neřeknu vám to, lidi. Stydím se.“

„To teda zatraceně řekneš.“ Lauren prakticky slintala, když opustila moje šaty a sedla si na kraj pohovky. „Vybal to, holka.“

Povzdechla jsem si a nakoukla za roh, abych se ujistila, že Brodyho máma nejde po chodbě. Zavřela jsem potichu dveře, sedla si na postel a dala si hlavu do dlaní. Po dalším hlubokém nádechu, jsem se podívala na Alexu a Lauren, s prosbou v očích. „Neřeknete to nikomu, slibujete?“

Obě naráz přikývly a naklonily se lehce dopředu.

„Ok, takže je to takhle. Víte, jak se někdy ženy nechávají fotit ve spodním prádle a takových věcech, pro své přítele a manžele?“

Lauren, se napřímila, a zatleskala rukama, jako puberťačka. „Och můj Bože, jo! Jako boudoirové focení?“

Už mě pálil i krk, když jsem přikývla. „No, Udělala jsem to. Něco v prádle a něco v… hokejových věcech, jako jeho dres a helma. Něco takového.“

„Do prdele, jsi ta nejvíc cool manželka vůbec! Já jsem dala Derekovi ke svatbě placatku. Byl tak nadšený, že jsem si myslela, že to přežene.“ Alexa protočila oči.

„Vy jste nejvíc cool vůbec.“ Laureniny zářící oči, byly vykulené tak, jako nikdy. „Já nejsem tak odvážná, abych něco takového udělala. Dobře vy.“

Pokrčila jsem rameny. „Chtěla jsem prostě vystoupit ze stínu. Vy víte, jak plachá jsem, když přijde na určité věci. Chtěla jsem ho trochu šokovat.“

Lauren, se postavila, zvedla znovu moje šaty a nesla je ke mně. „Oblékni si to. Musíme pohnout. Dala jsi mu je už?“

„Byla jsem moc zbabělá,“ přiznala jsem, a těkala pohledem mezi nimi, „takže jsem mu nechala album v pěkné krabici v dílně, kde se právě teď kluci poflakují, s kartičkou Otevři to, až budeš sám.“

„Och, skvěle. Takže jestli bude tvrdý, až vejdeme do stodoly, budeme vědět proč,“ zažertovala Alexa.

*****

„Zhluboka se nadechni. Jsi připravená, holčičko?“ Fred mi sevřel ruku, když jsme stáli sami vedle stodoly, a čekali, až družičky dokončí svou cestu uličkou. Dala bych cokoliv, abych viděla Lucy a Piper, jít uličkou, házejíc své květiny a usmívající se vší té pozornosti, zatímco sebou vedou Diesla, s našimi prsteny na jeho krku. Díky bohu za video záznamy. Když mi Brody řekl, že chce Diesla na svatbě, nejdřív jsem se smála. Myslela jsem si, že si dělá srandu. Vypadal uraženě, a kňoural, že moje děti na svatbě budou; takže tam chce své dítě taky. Takže jsme šli a koupili ledově modrý obojek a vodítko, které ladilo se smokingem, který pro něj Brody nechal udělat.

„Jsem rozhodně připravená. Nemůžu se dočkat, až ho uvidím. Je. Všechny.“ Žaludek se mi přetočil a zvednul, jak jsem soustředěně čekala, až uslyším zavřít dveře stodoly. To byla náš čas, abychom se pohnuli dopředu a počkali, až se znovu otevřou.

„Rozhodli jste se ohledně vašich slibů? Máma se zmínila, že jste o tom tuhle mluvili,“ zeptal se, ve snaze udržet mě klidnou a rozptýlenou.

„Rozhodli jsme se pro tradiční sliby. Vlastně, já se rozhodla. Nemohla jsem si pomoct. Je na tom něco romantického, recitovat ten samý slib, který lidé říkají už po staletí.“

„Myslím, že je to sladké.“

Natáhla jsem se a upravila Fredův límeček od smokingu. „Myslím, že ty jsi sladký, Frede. Vypadáš krásně.“

Zvedl ruku, aby mě jemně pohladil prsty po tváři. „Nikdo se na mě nebude dívat, holčičko.“

„Přestaň.“ Zvedla jsem oči k obloze a mávala na ně, abych je udržela suché. „Žádný pláč před svatbou. To je pravidlo.“

Fred se zasmál, když jsme uslyšeli, jak se dveře zavřely. „Tak jdeme.“ Usmál se.

Nabídl mi rámě, které jsem vděčně přijala. Srdce mi začalo bít rychleji, s každým krokem, který jsme udělali ke vchodu do stodoly, a najednou jsem měla obavu, že omdlím. Dveře stodoly se mohly otevřít a lidé by se otočili, aby viděli vcházet nevěstu a místo toho, by viděli, jak ležím na hromadě na zemi, s Fredem stojícím nade mnou a nejistým, co má sakra dělat.

Možná jsme měli utéct a vzít se.

Jen pár vteřin předtím, než mě mohla naplno pohltit panika, rezavé panty vrat stodoly zaskřípaly a Big Mikeova tvář, se na mě usmívala, když otevřel polovinu vrat. Manžel Sheay, Ricky, otevřel druhou půlku.

„Vypadáš dobře, ségra.“ Usmál se, když zajistil vrata, otevřená dokořán a postavil se za ně.

Ve chvíli, kdy se dveře otevřely, polil mě divný klid a odnesl moji nervositu pryč. Přehlédla jsem moře asi padesáti členů rodiny a nejlepších přátel, a okamžitě hledala pohledem Brodyho.

Potřebovala jsem ho najít.

Potřebovala jsem ho vidět, ale do očí mi svítilo slunce. Hudba začala tiše hrát „Here Comes the Bride“, když jsme vykročili. Dva kroky do stodoly a slunce uhnulo a umožnilo mi jasný výhled na předek stodoly.

Tam stál. Můj muž. Vypadal ostřeji, než jsem si kdy pamatovala, ve svém černém smokingu, s černou vestou pod ním, čímž se lehce odlišoval od svých svědků, kteří měli pod saky ledově modré vesty. Brody stál vysoký, klidný a chladný, jako nikdy, dokud jsme se nesetkali pohledy. Tehdy jeho nálada přešla z lehké do intenzivní. Skousla jsem si tvrdě ret, abych se udržela a nebrečela celou cestu uličkou. Zaslechla jsem, že mi Fred něco říkal, ale za živého Boha jsem si nevzpomněla, co to bylo. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byl Brody.

Když jsme konečně, po chvíli, která mi přišla jako dvacet minut, došli k přední části stodoly, zoufale jsem toužila se Brodyho dotknout, ale musela jsem počkat, až na mě přijde řada. Fred se otočil a nabídl mu ruku, ale Brody ho vzal za ramena a přitáhl si ho do medvědího objetí, až se naši hosté usmáli. Odtáhli se a Fred se připojil k mojí mamce v přední lavici, a sevřel jí ruku, když se posadil. Pokročila jsem směrem k Brodymu a natáhla se pro jeho ruce.

„Vypadáš krásně,“ naklonil se a zašeptal, jak kapela dohrávala.

Natáhla jsem se a dotkla se mého nového náhrdelníku, a ústy mu naznačila „děkuji ti“.

Zvedl jedno obočí a věnoval mi ten nejsmyslnější úsměv levým koutkem úst, když se ke mně naklonil ještě jednou. „Já děkuji tobě.“

Zaplály mi okamžitě tváře, když jsem si uvědomila, že mluví o těch fotkách.

*****

Hudba přestala hrát a náš obřad začal.

Krátká řeč oddávajícího.

Světla svíček.

Pak přišel čas na naše sliby a já byla pekelně odhodlaná, nebrečet při nich.

Brody začal první. Vzal moje ruce a zíral přímo na mě, svýma ohromujícíma, zelenýma očima. „Já, Brody Michael, si beru tebe, Kassandro Elizabeth, abys byla mou ženou od teď až na věky, v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, abych tě miloval a opatroval, dokud nás smrt nerozdělí.“

Brody to zvládl, jako by to cvičil týdny. Dokázal, že to vypadalo snadně.

Náš oddávající se obrátil ke mně a naznačil mi, abych začala.

Ruce se mi třásly, když jsem se zhluboka nadechla a vydechla. „Já, Kassandra Elizabeth, si beru tebe, Brody Michaele, za svého manžela, abys jím byl od teď na věky, v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, abych tě milovala a opatrovala, dokud nás smrt nerozdělí.“ Můj hlas se začal lámat, když jsem tu poslední část urychlila.

Brodyho pohled mě celou dobu neopustil. V tu chvíli jsem se cítila, jako bychom byli jediní lidé ve stodole, možná dokonce na celém světě. Myslela jsem vážně každé písmeno každého slova, každé myšlenky v mém slibu. Bez ohledu na co, co nám přijde do cesty, vybojujeme to spolu.

Čas na prsteny.

Oddávající se zhluboka nadechl. „Tady by normálně přišel obřad s prsteny,“ – hlava mi prudce vystřelila k němu – „a já slibuji, že přijde. Ale nejdřív je tu ještě jedna sada slibů, která musí být řečena.“

Než jsem měla čas být zmatená ohledně toho, co se děje, Brody mě pustil a udělal krok doleva, směrem k našim hostům Lucy a Piper přišly k němu a každá ho vzala za jednu ruku, jak se k nim skrčil. Koutkem oka jsem viděla, jak mamce vylétly ruce k ústům a hosté udělali kolektivně „Och,“, zatímco jsem se snažila dýchat přes velký knedlík v krku.

Piper, nakoukla na mě a usmála se, než se podívala zpátky na Brodyho.

„Ok, jste připravené? Přesně jak jsme si to cvičili, ok?“ zašeptal.

„Já, Brody, slibuji, že budu milovat vás, Lucy a Piper, přesně tak moc, jako miluji vaši mamku. Slibuji, že vás budu milovat a ochraňovat, a vždy se o vás starat, bez ohledu na cokoliv. Od tohoto dne navždy, budete vždycky moje Twinkies. A přísahám na malíček, že zabiju vždycky všechny pavouky.“ Zvedl svůj malíček a holky se zachichotaly, když zahákly svoje malíčky kolem něj.

Všechny ženy ve stodole si utíraly oči, když mě Alexa šťouchla do loktu, aby upoutala moji pozornost. Otočila jsem se a ona mi podala balíček kapesníků. Zatraceně, potřebovala jsem je.

Lucy zvedla ruku k uchu Piper a něco jí zašeptala. Pak společně recitovaly, „Milujeme tě, Brody, a jsme šťastné, že si bereš naši mamku. Děkujeme ti za náš hrad.“ Místnost vybouchla lehkým smíchem, když Brodyho hlava klesla k zemi a otřásala se jeho vlastním smíchem. Nakouknul na mě a usmál se. „Své sliby si napsaly úplně samy.“

Brody se postavil a otočil, a vzal si něco od Andyho. Když se otočil zpátky, přešel k dívkám a každé dal na krk stejný náhrdelník, jako dal mě, než se sklonil dolů a přitáhl si je do milujícího objetí.

Snažila jsem se ze všech sil, udržet vzlyky, ale prohrávala jsem bitvu každou další vteřinou. Neměla jsem tušení, že tohle udělají. Bylo to, to nejúžasnější překvapení, vůbec.

Holky přešly zpátky za mě a zaujaly svá místa s Lauren a Alexou, když se Brody vrátil přede mě a znovu mě vzal za ruce. Nemohla jsem uvěřit, že se po tomhle všem, ode mě očekává, že budu pokračovat v obřadu. Všechno, po čem jsem toužila, bylo, obejmout toho muže, stojícího přede mnou, a nikdy ho nepustit.

Už. Nikdy. Ho. Nepustit.

Brody mi navlékl prsten a já mu navlékla jeho.

Oddávající zavřel knihu a široce se usmál. „Tímto vás prohlašuji za manžela a manželku, můžete nyní… zaplatit mýtné.“

Znovu, jsem očima střelila k němu a pak okamžitě zpátky k Brodymu, který se ušklíbl a mrknul na mě, než se naklonil a lehce přitiskl své rty na moje. Jednou rukou sklouznul kolem mého pasu, zatímco jemně sevřel mou hlavu druhou rukou a pevně mě k sobě přitáhl. Naši hosté jásali a křičeli.

Byl to náš první polibek, jako manželů, ale jednoduše byl tím nejintimnějším, jaký jsme kdy sdíleli.