RFJALBM - 12. kapitola

Překlad: Lucianna

12 – Brody

Zítra si beru dívku svých snů. Ne, beru to zpátky. Beru si dívku, která je snem každého muže. Já jsem prostě jen ten šťastný bastard, který ji přiměl, aby si mě vybrala. Slyšel jsem, jak moji přátelé vtipkují o ženění a olověné kouli a řetězu, ale abych byl upřímný, byl jsem tak nadšený tím, vzít si Kacie, že jsem nežertoval, když jsem jí nabídl letět do Vegas a vzít se tu noc, co jsem ji požádal o ruku. Ačkoliv jsem rád, že jsme počkali.

Stodola vypadala úžasně, měl jsem speciální smoking pro Diesla, který měl nést prsteny, a byl jsem nekonečně připravený na nějaký ten oreo svatební dort. Ta hlavní věc, které jsem se nemohl dočkat, bylo vidět Kacie, jak jde uličkou směrem ke mně, bude držet moji ruku a slíbí mi lásku po zbytek svého života. Všechno ostatní bledne, ve srovnání s tímto momentem.

Kacie a já, jsme se dohodli, že se pár dní před svatbou neuvidíme, ale měl jsem něco pro ni a nemohl jsem už déle čekat. Zaklepal jsem na velké, dřevěné dveře Inn a udělal několik kroků zpátky. Klika se otočila a čtyři malé prsty se chytly dveří. Když se víc otevřely, uviděla mě Lucy a vykulila své velké, hnědé oči v reakci na mě.

„Brody!“ Prudce otevřela dveře dokořán a skočila mi do náruče.

„Ahoj, holčičko.“ Políbil jsem jí na spánek. „Kde jsou všichni?“

„Brody!“ Piper, přilétla z domu a skočila k mé volné paži.

„Jsou v obýváku. Pojď dál.“ Lucy se hihňala a zakrývala si pusu rukou.

Šel jsem chodbou ke kuchyni, na každé ruce jedno dvojče, když nás spatřila Sophie. Okamžitě se zarazila a zvedla ruce, takže mě zastavila uprostřed kroku. „Stůj!“ zaječela. „Zkouší si šaty.“

„Cože? Brody je tady?“ vykřikla Kacie. „Měli jsme se vidět až zítra.“

„Promiň.“ Pokrčil jsem rameny. „Nemohl jsem se dočkat.“

Zatímco jsem stál a dělal bláznivé obličeje na holky, Sophia sledovala Kacie, jak si svléká šaty, ale jedním okem dávala pozor, abych se nezkusil přiblížit a nakouknout.

Moudrá žena.

„Ok.“ Mávla na nás Sophia, abychom šly do pokoje. „Je hotová.“

Zasmál jsem se, když jsme prošli do kuchyně, kde jsem složil holky na ostrůvek. „Omlouvám se za to. Jaká je šance, že zrovna v okamžiku, kdy se zastavím, si bude zkoušet šaty?“

Sophia zavrtěla hlavou. „To bylo těsně.“

„O tom mi povídej. Viděl jsem proběhnout svůj život před očima.“ Mrknul jsem na ni. „Co tedy všichni dělají?“

„Co tady děláš?“ Kacie přišla z jejich bytu rychle. „Všechno je v pořádku?“

„Všechno je fajn.“ Chytil jsem ji, když se mi přihnala na hruď. Cítil jsem se špatně, že jsem ji vyděsil. „Vlastně jsem chtěl tebe a dvojčata, na pár minut ukrást. Je to v pohodě?“

„Jistě…“ Zněla zmateně.

Tohle by ji opravdu mělo pomotat hlavu, tedy.

„A“ – vyndal jsem tři pásky na oči, ze zadní kapsy – „mohly byste si vzít tohle?“

Mrkajíc na mě chvíli zmateně, pokrčila Kacie obočí a podívala se na svou mámu, pro vysvětlení. Sophia se ušklíbla a pokrčila rameny, zatímco utírala kuchyňský stůl. „Neptej se mě. Přestala jsem se snažit pochopit tohohle kluka a jeho triky, už před měsíci.“

Holky seskočily a šťastně si vzaly pásky na oči, a jejich váhavá máma hned po nich.

„Musíme si to vzít hned?“ zeptala se Kacie.

„Jop,“ odpověděl jsem.

Povzdechla si a zavrtěla hlavou. „Nemám tušení, co tohle znamená.“

Nikdy nezapomenu, jak roztomile, moje tři holky vypadaly, stojící v kuchyni, naprosto zmatené a s tmavě purpurovými páskami na očích.

„Ok. Lucy a Piper, vezměte se za ruce, pak Lucy chytí za ruku mamku,“ nařídil jsem.

Udělaly, o co jsem je požádal a já pevně sevřel ruku Piper. „Ok, povedu vás s Piper. Půjdeme hezky pomalu.“

„Jestli spadnu a budu mít na svatbě monokl, jsi mrtvý muž,“ varovala mě Kacie hravě. Holky se zahihňaly, nad máminým varováním.

Vedl jsem je ven vchodovými dveřmi na verandu. „Za moment půjdeme dolů po čtyřech schodech. Buďte opatrné.“

Lucy a Piper, počítaly, jak jsme šli. „Jeden, dva, tři, čtyři.“

„Dobrá práce, lidi. Pokračujeme.“ Držel jsem malou ručku, Piper, jak jsme pomalu šli, krok za krokem, asi sto yardů do lesa. Stále jsem nakukoval dozadu, jestli jsou všichni vzpřímení a nikdo nenaráží do stromů. Došli jsme na mýtinu a moje srdce začalo bušit. Byl jsem nekonečně nervosní, až uvidí, co jsem udělal.

„Dobře, jsme tady. Kacie, sundej si pásku jako první.“

Vytáhla rukou pásku na čelo a zalapala po dechu. S otevřenou pusou vykulila oči tak, jak jsem ji ještě neviděl, a já jí zašeptal, „Dívej se na jejich tváře.“

„Ok, Twinkies, sundejte si pásky.“

Zvedly ruce ke svým páskám a strhly je, mrkajíc proti slunci, dokud to neuviděly.

Jejich hrad.

Technicky to byl hrací domeček, ale byla to matka všech hracích domků. Piper, vykřikla tak nahlas, jsem si byl jistý, že vyplašila zvířata v okruhu pěti mil, k smrti, zatímco Lucy ztuhle stála, přesně jako její matka, neschopná zformovat odpověď.

„Tak co myslíte?“ zasmál jsem se.

„Můžeme jít dovnitř?“ Piper, vyběhla k zámku, než jsem jí mohl odpovědět, s Lucy, vlající za ní.

„Já… Co jsi to… Tohle je…“ koktala Kacie, a pomalu vrtěla hlavou.

„Řekl jsem ti, že jim dám zámek.“ Přitulil jsem se jí ke krku. „Pojď. Tohle musíš vidět.“ Vzal jsem ji za ruku a táhl ji k tomu. Upřímně, jsem byl stejně vzrušený, jako holky, možná víc.

Když jsme skrčili hlavy v klenutých dveřích, nového hradu Lucy a Piper, Kacie bloudila očima po místnosti. Holky běžely z přízemí nahoru, po točitých, dřevěných schodech.

„To má i schody?“ vyjekla Kacie.

„Sakra jo, má to celé druhé podlaží. A podívej na tohle.“ Natáhl jsem se za ní a cvaknul vypínačem vedle dveří, takže se rozsvítilo světlo nad námi. „Fungující elektřina.“ Zahýbal jsem na ni obočím.

„Tohle je šílené. Je to dokonce namalované, jako opravdový hrad. Kdo to dělal? To je sádrokarton, nebo cihla?“ Sjela rukou po hladké stěně. „A tohle je umyvadlo?“ Chrlila otázku za otázkou a točila se dokola, aby to všechno obhlédla.

Zasmál jsem se, a snažil se udržet krok, jak zkoumala přízemí. „Ano, je to sádrokarton, ale mám umělce, který přijel a namaloval to tak, aby to vypadalo, jako skutečný kámen. A ano, tohle je umyvadlo a nakonec v něm poteče voda.“

Kacie se otočila tváří ke mně, stále naprosto zmatená. „Brody, tohle je úžasné, ale je to příliš.“

„To ani náhodou.“ Přešel jsem a dal jí ruce na ramena, a pokrčil kolena, dokud jsem nebyl v úrovni jejích očí. „Slíbil jsem dvojčatům hrad. Neexistuje, že bych je zklamal.“

Šťastně povzdechla a vklouzla pažemi kolem mého pasu, s hlavou opřenou o moji hruď.

„Ještě jsem neskončil.“

Prudce zvedla hlavu. „Cože?“

„Mám ještě jedno překvapení.“

„Brody, nemyslím si, že zvládnou ještě něco dalšího, dneska.“

„Tohle není pro ně.“ Přešel jsem k malé kuchyňské lince a zvedl malou krabici, velikosti telefonního seznamu. „Tohle je pro tebe. Je to tvůj svatební dar.“

„Za prvé, naše svatba je zítra. Za druhé, nevím, jestli i já zvládnu dneska ještě něco dalšího.“ Skousla si ret a podívala se na mě.

„Otevři to.“

Rozvázala stuhu, odklopila víko a vytáhla kousek papíru. Nakrčila obličej, jak se to snažila přečíst. „Co to je?“

„Vím, že jsme se dohodli, že nebudeme mluvit o tom, kde budeme bydlet, dokud nebude po svatbě, a já doufám, že nejsi naštvaná, ale udělal jsem rozhodnutí. Tohle je vlastnické právo na pozemek, na kterém stojíme. Koupil jsem ho od tvé mamky.“ Usmál jsem se, i když se na mě nedívala. „Zvedni ten papír.“

Rukou odhrnula papír stranou a odhalila tak velký katalog domů.

„Jeden vyber.“

Ruka jí vylétla ke krku, když klopýtla o krok dozadu a nevěřícně na mě zírala. „To myslíš vážně?“

„Jsem vážný, Kacie. Žijme tady, vedle tvé mamky a Freda, jezera a našeho mola. Chci tady žít. Chci, aby holky vyrostly tady, přesně jako ty. Chci, aby všechny naše děti tady vyrostly.“

„Ale co tvůj byt, miluješ svůj byt.“ Ruce se jí třásly, kdy si protřela tváře, stále ještě plně nechápajíc, co slyšela.

„Miluju ten byt, takže jsem si myslel, co kdybychom si ten byt nechali pro případ, že ty a holky, přijedete na pozdní zápas a nebudeme chtít jet potom celou cestu zpátky domů? Dojíždění není pro mě tak špatné, a stejně se jedná jen o tři čtvrtě roku, co musím takhle jezdit.“ Holky dupaly ve druhém poschodí nad našimi hlavami, když jsem vzal Kacie za ruce. „No tak, co tomu říkáš? Pojďme stavět tady.“

Tělo Kacie, se otřáslo těžkým nádechem, když zavřela oči, a otevřela je, když vydechla. „Stále čekám, že se probudím z tohohle snu, a zjistím, že nejsi skutečný, a že nic z tohohle není skutečné.“

„Jsi vzhůru, bejby. Oba jsme a budeme žít tenhle sen spolu.“

Skousla si jazyk mezi zuby a ret. „Dobře, Murphy. Udělejme to. Postavme dům.“

„Jo!“ zapumpoval jsem pěstí ve vzduchu. „Postavil jsem hrad pro mé princezny a teď je čas, postavit jeden pro svou královnu!“

Natáhl jsem se kolem jejího pasu a přitáhl ji k sobě, a uzavřel tak tu vzdálenost, která mezi námi byla, a zaklonil jí hlavu. Zvedla se na špičky a přitiskla své rty na moje. Chutnala sladce, jako jahody. Jemně jsem jí uvolnil rty od sebe a vklouznul jazykem k jejímu. Sevřela rukama látku mého trička a přitáhla si mě těsněji k sobě.

Lucy a Piper, přilétly dolů po schodech, takže jsme přerušili polibek a jen se objali. „Mami, na tohle se musíš jít podívat! Nahoře jsou postele.“

„A koupelna!“

Kacie přimhouřila na mě oči a vyklenula bok stranou, s rukama zkříženýma na hrudi. „Koupelna?“

„Co kdyby se jim chtělo čůrat?“ usmál jsem se, chytil Kacie za ruku a táhnul ji nahoru.