RFJALBM - 11. kapitola

Překlad: Lucianna

11 – Kacie

Jako netrpělivé dítě, jsem si přála přeskočit měsíce, protože jsem byla připravená stát se ženou Brodyho Murphyho, přibližně tři minuty potom, co mě požádal o ruku, ale teď, když byla naše svatba za méně než dva týdny, chtěla jsem zpomalit čas, abych si mohla užít každou vteřinu.

„Ahoj ospalče.“ Moje matrace se pohnula, když si mamka sedla na postel a jemně mi odhrnula vlasy z tváře.

„Dobré ráno.“ Zasténala jsem, když jsem se protahovala.

„Takže, vím, že jsi zaneprázdněná s těmi všemi posledními svatebními věcmi, ale holky a já jsme doufaly, že bychom si tě mohly ukrást na pár hodin a jít do lázní, nechat si udělat mani-pedi a možná kosmetiku, jestli máš čas. Co na to říkáš?“

„Říkám, že to zní fantasticky.“ Posadila jsem se na posteli a zakryla si pusu při zívnutí.

„Dobře.“ Poplácala mě na koleni. „Vstávej. Máš hodinu.“

Hodinu? Musím sebou pohnout. Hnala jsem se do pokoje holek, abych jim vyndala oblečení. „Co chcete ke snídani?“ Zeptala jsem, probírajíc se jejich rozházenými zásuvkami.

„Skořicové rolky,“ řekla Lucy.

Piper se zamračila. „Lívance s čokoládovými kousky!“

Postavila jsem se a povzdechla si. „Co takhle vajíčka?“

Obě současně přikývly, když jsem na ně hodila dvoje letní šaty a pospíchala do kuchyně. V rekordním čase, jsem měla pánev na sporáku a vajíčka umíchaná, zatímco jsem hodila do pusy pár lžiček jogurtu a cereálií. Radostné, i když ospalé, tváře Lucy a Piper, se objevily v kuchyni ve stejnou dobu, jako mamka.

„Tady jste.“ Nandala jsem trochu vajec na dva talíře, spolu s hrstí borůvek a dala je před holky.

Máma, která už byla osprchovaná a připravená jít, se posadila vedle nich.

Nandala jsem jí také talíř vajíček. „Když už tady sedíš, dohlédneš na ně minutku? Chci si doběhnout dát rychlou sprchu.“

„Samozřejmě. Běž se připravit,“ odmávla mě.

*****

O chvíli později jsem na sebe hodila své oblíbené kalhoty a tričko Minnesoty Wild, zastrčila vlhké vlasy do úhledného copu a šla do kuchyně.

Holky seděly u ostrůvku a máma byla nakloněná k nim a něco tiše šeptala.

Protáhla jsem se za Lucy a Piper, natáhla se a chytla je za pasy a přitáhla blíž. „Co děláte!“ zaječela jsem a k smrti je vyděsila.

Piper, vykřikla a zachichotala se, zatímco Lucy zakňourala. „Mamíííí, slyšela jsi naše tajemství?“

„Ne.“ Narovnala jsem se a podívala se podezřívavě na mámu. „Jaké tajemství?“

„Žádné,“ odsekla rychle. „Teď to nech být a jdeme.“

*****

Nasoukaly jsme se do mámina auta a zamířily pět mil, nebo tak nějak, k Lavender and Lilies, roztomilým malým lázním ve městě, které bývaly starým domem, ale byly předělány a přeměněny na intimní, relaxační směs místností pro rozmazlování. Jakmile jsme prošli vchodovými dveřmi, roztomilá dívka, sedící za krásným starožitným stolem, nás zdravila.

„Dobré ráno.“ Zářivě se usmála a očima se setkala s námi všemi. „Jak vám mohu pomoct?“

„Ahoj.“ Máma trochu postoupila dopředu. „Máme rezervaci dnes ráno, pro nás všechny čtyři.“

„Skvělé. Jaké je vaše příjmení?“

„Jensen?“

„Mám vás tady napsané na čtyřikrát mani-pedi a čtyřikrát kosmetiku. Je to tak?“

Máma přikývla.

„Fantastické. Trochu se vrátíme a následujte mě. Všechny vás připravím.“ Vystoupila od stolu a natáhla ruku. „Jsem Amanda, mimochodem.“ Máma jí potřásla rukou a holky a já, jsme se na ni usmály. Vedla nás krátkou chodbou a nahoru po několika schodech. Dvě křesla na pedikúru, byla usazená ve velké místnosti se světle levandulovými stěnami a několika vázami s krásnými, bílými orchidejemi.

„Mám jen dvě křesla na pedikúru, takže vás budeme muset rozdělit na dvě skupiny. Je to v pořádku?“ Zeptala se Amanda, když odstoupila, aby nás nechala projít.

Máma se rozhlédla. V protějším rohu místnosti, byla dvě luxusní, bílá křesla, kde jsme mohly sedět, zatímco budeme sledovat, jak jim dělají pedikúru. „Bez problémů.“ Usmála se na Amandu.

Jakmile byla Amanda pryč z místnosti, holky se rozběhly okolo, aby všechno prozkoumaly. „Podívej na ty kytky, Lucy. Tam na dně jsou diamanty.“ Piper, vykuleně zírala na vázu s orchidejí na stole.

„Mami, jsou to diamanty?“ zeptala se Lucy.

„Tak trochu. Jsou to opravdu blýskavé korálky,“ odpověděla jsem, stojíc za nimi a kroutíc jim vlasy v ohonech.

Máma přišla a položila si kabelku ve chvíli, kdy se otevřely dveře a vešly dvě mladé dívky. „Ahoj, jsem Rachel,“ řekla exoticky vypadající dívka se srníma očima, kroužkem v nose a opravdu kudrnatými vlasy. „A tohle je Audra.“ Audra vypadala trochu jednodušeji, s roztomilým drdolem a růžovými tvářemi.

„Dobré ráno,“ pozdravila Audra a zamávala.

Rachel zatleskala rukama a upoutala naši pozornost. „Kdo půjde první?“

„Já! Já!“ Lucy a Piper, mě rozesmály, jakým způsobem skákaly nahoru a dolů, jako štěňata ve zverimexu.

„Hádám, že ony chtějí jít první.“ Zahihňala jsem se. „Předpokládám, že je v pořádku, když si sedneme tady?“

„Samozřejmě. Udělejte si pohodlí.“ Rachel přešla a vzala ze židlí fialové a šalvějově zelené polštářky a dala je na bílou komodu. „Posaďte se. Mohu vám nabídnout drink?“

„Uf… já řídím. Dám si jen nějaký horký čaj, prosím,“ odpověděla mamka.

„Oooo, já si dám mimosu.“ Usmála jsem se.

„Mami, můžu si taky dát tu… mimermosu?“ zeptala se, Piper.

Usmála jsem se její verzi toho slova. „Promiň, bejby. Ještě pár let ne, ale co takhle pomerančový džus? To vypadá přesně jako mimosa.“

Lucy a Piper obě přikývly a Rachel zmizela za dveřmi.

*****

Ráno uteklo příliš rychle.

„Nejsou těmi nejroztomilejšími věcmi, co jsi ve svém životě viděla?“ řekla mamka, když foukala do horkého čaje, zatímco sledovala Lucy a Piper, jak jim rozmazlují nohy. Seděly ve velkých křeslech, a vypadaly ještě menší, než normálně, a držely své sklenky na šampaňské, naplněné pomerančovým džusem, zatímco Rachel a Amanda, masírovaly jejich malé nožky a lakovali každý malý nehtík.

„Jsou nejroztomilejší. Jsem do nich naprostý blázen.“ Nemohla jsem si pomoct a usmívala se na své sladké dcery.

„Já jsem naprostý blázen do tebe,“ řekla máma a naklonila se blíž.

Prudce jsem zvedla hlavu, aby se setkala s jejíma skelnýma očima a chvějící se bradou. Instinktivně jsem se natáhla a vzala ji za ruku. „Copak je tohle?“

Pokrčila rameny a vytáhla z kabelky kapesník, aby si otřela oči. „Já nevím. Moje jediné dítě se brzy vdá a já se dojímám. Jsem taky na tebe zatraceně hrdá, Kacie. Nemůžu uvěřit, co všechno jsi sama dokázala, od té doby, co je máš.“

„Nebyla jsem tak úplně sama.“ Sevřela jsem jí jemně ruku. „Byla jsi tu pro mě od toho dne, kdy jsme zjistila, že jsem těhotná, mami. Dávno předtím, než Zach vůbec odešel. Nedokázala bych nic z toho, bez tebe.“

„Jsem šťastná, že to takhle cítíš, Kacie, ale rozhodně bys to dokázala. Jsi ta nejsilnější žena, jakou znám.“ Popotáhla.

„Je potřeba silné ženy, aby vychovala silnou ženu.“

„Och Bože, podívej se na mě.“ Zasmála se nešikovně, když si znovu otírala oči. „Pokud jsem takováhle teď, jak vůbec projdu skutečnou svatbou?“

Zachichotala jsem se a hlavou kývla na Lucy a Piper. „Prostě se soustřeď na ně, místo toho. Obvykle jsou dobré k troše smíchu.“

*****

O pár hodin později jsme opustily lázně s hladkou pokožkou a krásnými nehty na rukou i nohou.

„Musíš se hned vrátit zpátky, nebo máš čas na pozdní oběd?“ zeptala se mamka.

„Um…“ pohlédla jsem na telefon. „Určitě. Alexa a já, jsme měly projít ještě nějaké detaily ohledně květin, ale neodepisuje.“

„Je tady vážně pěkná italská restaurace, která nedávno otevřela, tady v ulici. Chceš ji vyzkoušet?“

Nemělo cenu jet autem, tak jsme ty krátké dva bloky do Cellucci, pěšky. Hosteska nás přivítala, vzala několik jídelních lístků a požádala nás, abychom ji následovaly. Prošly jsme kolem hrstky prázdných stolů a já přemýšlela, proč nás vede celou tu cestou dozadu do restaurace. Prošly jsme velkými, dřevěnými, lítacími dveřmi a…

„Překvapení!"

Alexa, Lauren, Darla, Shae a JoAnn, všechny stály u velkého stolu uprostřed místnosti, která přetékala květinami, balónky a stuhami. Máma a holky, se otočily tvářemi ke mně a máminy oči se znovu zalily slzami.

„Co se děje?“ zakryla jsem si rukama ústa, když jsem očima přejížděla po celé místnosti.

Lauren, přišla a vtáhla mě do pevného objetí. „Nečekaná rozlučka, hlupáčku.“

„Ale já říkala…“

„My víme, my víme. Nechtěla jsi rozlučku.“ Máma protočila oči. „Ale tvé kamarádky jsou nadšené a chtěly slavit s tebou. Já taky, tak se bav.“

Max přiklopýtal a objal svýma baculatýma rukama Lauren nohu. Sehnula jsem se a zvedla ho. „Ahoj, kámo.“

Přišla Darla a provlékla ruku skrz paži Lauren. „Tahle blondýna říká, že tu mají skvělé jídlo.“

Lauren, se zasmála, pohlédla na Darlu a pak zpátky na mě. „Proč jsem se s ní nesetkala už dřív? Je legrační.“

JoAnn přišla se Shae a políbila mě na tvář. „Gratuluji, zlatíčko. Vím, že technicky ještě nejste s Brodym oddaní, ale už o tobě stejně přemýšlím jako o dceři.“

Než jsem mohla cokoliv odpovědět, Shae mě objala pažemi a stiskla tak Maxe a mě dohromady. „Gratuluju. Jsem za vás tak šťastná, lidi.“

Zkusila jsem přesunout Maxe na druhý bok, když jsem ji objala zpátky. „Díky, že jsi jela celou tu cestu. Nemůžu uvěřit, že jste tohle všechno udělali, lidi.“

„To Alexa, ona je tak trochu plánovač oslav, co?“ Máma se rychle objala s JoAnn.

Natáhla jsem krk, abych nakoukla na Alexu, která stála vedle stolu a v náruči houpala Josepha. Předala jsem Maxe zpátky Lauren. „Budu hned zpátky, ok?“ Lauren a Darla přikývly.

„Čau.“ Bokem jsem šťouchla do Alexy.

„Čau. Gratuluju.“ Usmála se na mě.

„Děkuju za tohle. Za všechno.“

„Ne, nemluv o tom. To je to poslední, co můžu udělat pro holku, která je mojí nejlepší kamarádkou takové roky.“

Opřená bokem o stůl, jsem se podívala na mé nejlepší kamarádky a rodinu, všechny shromážděné v místnosti, aby oslavili mou svatbu s Brodym, a položila si hlavu na Alexino rameno. „Jak to vždycky víš? Řekla jsem, že nechci oslavu, a stejně jsi věděla, že to budu milovat.“

Její rameno se zvedlo a pak snížilo, s pořádným povzdechem. „Kdy už se to naučíš, Kacie? Alexa má vždycky pravdu.“ Usmála se.