RC - 5. kapitola

Překlad: Marťa

Pokud sním, nechte mě spát!

Odsunula jsem Taylor stranou, abych viděla, co ji rozrušilo. Obvykle to byla holka do nepohody a nikdy jsem ji neviděla vystresovanou. „Je tady Matthew,“ řekla a mně se zastavilo srdce.

„Matthew Burdette je tady?“ Odpověděla jsem. Najednou mi bylo špatně.

„Tento Obřad růží musí proběhnout dokonale. Matthew se zmínil, že chce vidět natáčení naživo. Žádné střihy, žádná opakování. Chce, aby to bylo reálnější a testovací publikum lépe reagovalo na živé nahrávky.“ Roztřeseně se rozhlédla kolem sebe. „Tak to ale ve skutečnosti nefunguje. Vyhodí mě.“

„Nevyhodí,“ řekla jsem jí a pomohla jí posadit se na nedalekou židli. „Všechno bude v pořádku. Slibuji.“

Byl to slib, který jsem neměla dávat.

Za svými zády jsem cítila Danta, který náš rozhovor poslouchal. Pokračovala jsem v jeho ignorování. Neměla bych na něj být naštvaná. Nebyla to jeho chyba, že ho moje psychika považovala za neodolatelného.

Ale už byl skoro konec. Brzy budu pryč a od tohoto pekla se osvobodím.

Do místnosti vstoupil upravený moderátor pořadu. Měl na sobě oblek šitý na míru a byl opálený tak, že jsem se vedle něj cítila bledá a zanedbaná. „Zdravím, dámy, jsem Harris Phillips.“ Směřoval svá slova ženám, které si v hloučku povídaly a až příliš dlouho stály v extrémně těsných botách. Navíc už měly svoji hladinku alkoholu v krvi. „Pokud mě omluvíte, potřebuji si promluvit s Dantem a my se setkáme na Slavnosti srdce.“

Dante za sebou nechal ženy, které se s ním loučily, a nám bylo řečeno, abychom šly do haly, kde se bude konat slavnost. Všude byly svíčky všech tvarů a velikostí. Někdo natáhl koberec od zadních dveří na terasu až k osvětlenému bazénu. Na obzoru za ním už vykukovalo slunce. To hloupé natáčení trvalo skoro celou noc. Nebylo divu, že jsem byla tak unavená. Srovnali nás podle výšky a já byla někde uprostřed. Byla jsem menší, než všechny ostatní, protože jsem byla jediná, kdo neměl podpatky. Cítila jsem se, jako bych byla v Sezamové ulici a hrála „která věc nepatří mezi ostatní“.

Genesis odvedli na druhou stranu a já jí zamávala. Usmála jsem se, když jsem si všimla na živůtku jejích šatů červeného srdce. Získala Srdce prvního pohledu, což znamenalo, že se Dantovi na první pohled tolik líbila, že se nemusela bát o to, že ji vyloučí.

Moje mysl zaplavily bláznivé myšlenky, které mě vedly na temnou cestu žárlivosti. I když jsem logicky věděla, že Dante bude chodit s jinými ženami a možná se zamiluje, pořád jsem si ho podvědomě přivlastňovala víc, než bych měla. To nedávalo smysl. Jak bych mohla být naštvaná? Genesis se mi taky líbila. Ale mému srdci to přesto způsobovalo bolest.

Řekla jsem si, že by jim to spolu slušelo. Možná ho vážně udělá šťastným. To by mělo být to, co bych měla chtít. Mohlo by to dokonce pomoci překonat mou přitažlivost k němu, kdyby věnoval veškerou pozornost ženám v pořadu a mě nechal na pokoji.

Světla byla rozmístěná, kamery nastavené a režisér požádal, aby vstoupili Harris a Dante. Ozvalo se „ticho na place!“ a všichni se utišili. Harris šel jako první, aby nás pozdravil.

„Dobrý večer. Vítejte na prvních z mnoha Slavností srdce. Myslím, že většina z vás tady ví, jak to funguje.“ Ozval se nervózní smích. „Pokud uslyšíte své jméno, uděláte krok vpřed a přijmete špendlík se srdcem. Genesis už má své Srdce prvního pohledu.“ Od ostatních konkurentek, které byly zjevně stejně žárlivé, jako já, se ozvalo tiché mumlání a bručení. „Což znamená, že se dnes večer nemusí bát. Pokud své jméno neuslyšíte, okamžitě se vrátíte domů.“

Bylo by zábavnější, kdyby k nám byl Harris naprosto upřímný a narovinu řekl: „Dobrý večer, dámy. Dante si z vás pětadvaceti vybere jednu šťastnou ženu, která bude s posměchem propírána v celonárodním tisku. Doufám, že se vám těch patnáct minut slávy bude líbit, protože ta, která pojede domů, jako druhá, už nebude nikoho zajímat.“

Místo toho to ukončil: „Hodně štěstí všem a tady je Dante.“

Myslela jsem, že už jsem na něj byla zvyklá, ale znovu mě zasáhlo, když vešel a usmál se na nás. „Nejprve bych chtěl poděkovat všem za to, že jste tu dnes celý večer byly. Vím, že mnohé z vás toho hodně obětovaly a jsem vám za to vděčný i polichocený. Jsem rád, že jsem měl možnost se s vámi setkat a byla to úžasná noc. Je mi líto, že musím některou z vás poslat pryč. Přál bych si, abych si vás mohl nechat všechny.“

Některé dívky se nervózně zasmály a některé se zašklebily. Očividně opilá dívka za mnou se neustále pohupovala tam a zpět, jemně si povzdechla a broukala si. Doufala jsem, že se dokáže udržet pohromadě, dokud se nevypnou kamery. Kvůli Taylor, když pro nic jiného.

„Ale Harris mi řekl, že nemůžu a protože doufám, že mezi vámi najdu svou budoucí manželku, je to nutné zlo.“

Zvedl jeden ze špendlíků a podržel ho. Před pár měsíci jsem mu poslala několik sezón pořadu, protože ho předtím nikdy neviděl. Zjevně si je nastudoval dobře. Stál tam, díval se na nás a zvyšoval napětí. Dokonce i mě srdce tlouklo očekáváním, ačkoliv jsem věděla, že tady skončím. Dokázala jsem si jen představovat, jak se asi cítily ostatní ženy.

„Emily.“

Emily se samolibým výrazem ve tváři vykročila vpřed a přejela pohledem ostatní ženy. Přistoupila k Dantovi.

„Emily, přijmeš tento kousek mého srdce?“

„Ano,“ řekla a objala ho.

Jedna už byla, sedmnáct dalších zbývalo. Následovala Ashley, Lisa a Tiffany, které přijaly špendlíky a kousky Dantova srdce. To představovalo mé nejhorší obavy – Dante se o sebe dělil se všemi tady. Nebyl schopný zavázat se pouze jedné ženě. To jediné mi zabránilo v tom, hýkat tady nevhodně smíchy.

Harris nám zapomněl připomenout, že nakonec pojede domů šest žen. Někdo po mé pravé straně zašeptal: „prosím, prosím, prosím,“ zatímco jsme čekaly na verdikt.

„Lemon.“

Řekl tu někdo Lemon?

Zůstala jsem stát na místě. Někdy vyvolávali špatná jména. Mohl se na mě dívat, ačkoliv to znamenalo něco jiného. Byla to chyba. Nechala jsem ho, aby se opravil.

„Lemon?“ Řekl znovu a díval se přímo na mě.

Otevřela jsem pusu. Měli jsme dohodu. Měla jsem z toho šílenství vypadnout.

„Já?“ Zeptala jsem se a znovu mu dala šanci napravit jeho zřejmou chybu.

Usmál se a já věděla, že to nebyla chyba. „Ano, ty.“

Rostl ve mně zuřivý vztek a sevřela jsem čelist, připravená ho odmítnout. Pak jsem koutkem oka uviděla Taylor s rukama na tváři. Připomněla jsem si, že se jelo naživo. Matthew se někde díval a já nechtěla být důvod k Taylořinu vyhazovu. Sestry byly důležitější, než zabití muže, který porušoval sliby.

Přistoupila jsem k němu a snažila se nedívat se na něj zlostně. „Lemon, přijmeš tento kus mého srdce?“

„Jistě.“ Řekla jsem a usmála jsem se nejsladčeji a nejfalešněji, jak jsem dokázala. Připnul mi špendlík, ale já ho neobjala. Vrátila jsem se na své místo. Vypadal trochu znepokojeně, když se díval na výraz v mé tváři.

Jako by věděl, že mu později plánuji uštědřit do rozkroku jeden z úderů Krav Maga.

Harris nasadil přiměřeně smutný výraz. „Dámy, omlouvám se těm, na které se kus Dantova srdce nedostalo. Znamená to, že se ještě dnes vrátíte domů. Využijte příležitosti a rozlučte se.“

Zaslechla jsem za sebou pár vzlyků, a pak se všechny dívky, které nepostoupily, objaly. Zdálo se to opravdu nespravedlivé, že ženy, které tu chtěly zůstat, poslali domů a mě Dante dostal do pozice, že jsem tu musela zůstat. Držela jsem špendlík v ruce tak pevně, až jsem se bála, že to bude vidět.

 Kdybych ho jen dokázala přesvědčit, aby to ještě jednou zvážil. Některé kamery sledovaly odmítnuté konkurentky, jak vycházely ze dveří, zatímco asistent rozdával číše šampaňského těm, které zůstávaly.

Ostatní dívky si ťukaly skleničkami, ale Dante odložil tu svou na bar za sebou.

„Střih!“ Zakřičel někdo a všichni si úlevně oddechli. Vše proběhlo bezchybně a já doufala, že Taylor mou oběť ocení.

Přistoupila jsem k Dantovi a řekla: „Pojď se mnou. Hned.“

Šli jsme do kuchyně, kde se leskla nerezová ocel a pulty z křemene. Byl to přímý kontrast s mou vražednou náladou.

„Co je to s tebou?“ Zeptala jsem se, když jsem hodila špendlík na pult. Sledoval, jak se odrazil, poskočil a zůstal ležet v jednom rohu.

„Limon, nech mě to vysvětlit…“

Naprosto rozhořčeně jsem si dupla nohou. Jako by mi byly tři. „Nelimonuj mě. Slíbil jsi to. Řekl jsi, že mě pošleš domů.“

„Nikdy jsem neslíbil, že tě pošlu domů. Zeptala ses, jestli to udělám, ale já nic neřekl.“

„Ty…“ To mě přimělo vrátit se v myšlenkách zpátky do konferenční místnosti. Taylor s mým plánem souhlasila, ale Dante se na mě jen usmál a nic neřekl. Podvedl mě. Měla jsem ho donutit, aby to stvrdil písemně. Podepsal krví.

„Nikdy jsem ti neslíbil, že to dodržím.“ To mě trochu rozzlobilo, a pak ke mně nenatáhl ruku. Srazila jsem ji pryč. Nechtěla jsem, aby na mě použil ten svůj kouzelný dotek.

„Potřebuji tvou pomoc,“ zkusil to znovu. „Prosím.“

Zněl tak vážně a vypadal vyčerpaně. Posadil se na pult a zvedl můj špendlík.

Teď nebyl jen vážný. Ještě nikdy jsem neviděla, že by ukázal skutečné emoce. Vyděsilo mě to.

„Viděl jsem dost dílů toho pořadu, abych věděl, že polovina žen, které se přihlásily, tady byla jen proto, aby se proslavily a lhaly o svých skutečných úmyslech. Mohla bys mi s tím pomoct, být mou ženou uvnitř. Mou špionkou. Jako v tom filmu, který jsi milovala, jako dítě.“

Mluvil o Špionce Harriet. Když jsem byla malá, chtěla jsem jí být. Jen hezčí. I když jsem si nemyslela, že by ta hezčí část vyšla. „Nikdy jsem ti o tom neměla říkat.“

„Limon, moc rád bych oživil tvou fantazii.“

Což znělo trochu dvojsmyslně a podle, což mě trochu rozladilo.

„Byl to jen dětský sen, ne fantazie.“

Znovu se usmál. „Promiň, někdy ta anglická slovíčka popletu.“

Jestli on něco popletl, tak já byla Královna ze Sáby.

Zdálo se, že Dante vždy věděl, kde jsem měla slabá místa. Pomyšlení na to, být špionka, mě lákalo. Plížit se kolem, dělat si poznámky a vést si špionážní deník. Když jsem byla mladší, strávila jsem spoustu času právě tímhle a vidina toho, že by to mohlo být skutečné, byla až příliš přitažlivá.

Ale byla jsem příliš stará na to, abych se rozhodovala na základě dívčího snu.

„Už jsem zasnoubená. Najdi si někoho, kdo tě udělá šťastným a chtěl bys s ním strávit zbytek života.“

„To respektuji. Ale ty jsi moje přítelkyně a já věřím, že ti záleží na tom, jestli budu šťastný. Zůstaň a pomoz mi vybrat si ženu.“

Srdce mi zuřivě tlouklo a v žilách mi bublal hněv. Pak se mi hrdlo najednou sevřelo, jako bych měla začít plakat. A cítila jsem žárlivost.

Šílenství, smutek a žárlivost. Nic z toho nedávalo smysl.

Protože jsem na tyto pocity neměla žádné právo. Podívala jsem se dolů na pult a vytáhla se na něj. Nechtěla jsem se na něj dívat.

Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu show bere tak vážně. „Nemyslíš si, že jsi trochu mladý na ženění?“ Byl to argument, který jsme řešili už mnohokrát předtím. Dante byl o dva roky mladší, než já, což byl další důvod, proč jsem s ním nikdy nemohla být. Nebyla jsem vykrádačka kolébek.

Povzdechl si a já prakticky cítila, jak protočil očima. Říkával mi, že byl mnohem vyspělejší a sofistikovanější, než já, takže se to vyrovnalo. Pak řekl: „Až ti bude šedesát a mě padesát osm, bude ti to jedno.“

„Ale mě šedesát není. Je mi dvacet čtyři,“ odpověděla jsem.

„Myslím, že Nico na mě měl větší vliv, než jsem si uvědomil,“ řekl. „Je teď šťastnější, než kdy předtím a já si uvědomil, že chci to, co má on. Zdá se mi hloupé vytvářet svévolná omezení z důvodu věkového rozdílu.“

Možná byl připravený se usadit. Určitě měl možnost zasít spoustu královského ovsa. Určitě o tom existovala spousta fotografických důkazů.

Ne, že by mě to zajímalo. Mohl utéct a oženit se s kýmkoliv chtěl. Mohl mít spoustu dětí a můj život by to tak či onak neovlivnilo.

Jo, nedokázala jsem si ani dobře lhát.

Ale zapomněl na mé osobní drama a v jedné věci měl pravdu. Byl můj přítel. Starala jsem se o něj a jeho budoucnost. A nemohla jsem ho nechat sežrat nějakým hrozným plazem, jakým byla Abigail. „Vážně si myslíš, že je tu žena, kterou by sis chtěl vzít?“

Natáhl se, položil mi prsty na bradu a otočil mou hlavu k němu. „Opravdu si myslím, že je tu žena, kterou si chci vzít.“

Jeho pohled byl tak intenzivní, tak upřímný. Svět se zastavil. Čas přestal existovat. Oceány vyschly. Byla jsem jen já a Dante a ten proud, který mě k němu táhl a prosil, abych ho políbila.

Což jsem nikdy udělat nemohla.

Roztřeseně jsem vydechla a pokusila se zavtipkovat. „Každý druhý muž se chomoutu bojí a ty jsi jediný chlap, kterého znám, který si myslí, že je to to nejlepší na světě.“

Odvrátila jsem od něj tvář kvůli svému vlastnímu zdraví. Jeho prsty se na chvíli zaryly do mé kůže, než se odtrhly.

„Znamená to, že mi pomůžeš?“

„Dokáže jednonohá kachna plavat dokola?“

„Nevím.“ Zněl rozkošně zmateně.

„Ano. Znamená to ano. Pomůžu ti. Zůstanu. Na chvíli. Od toho přátelé jsou, ne?“

Vážně jsem doufala, že toho nebudu litovat.

„Takže jsme přátelé.“

„Samozřejmě, že jsme přátelé.“

„S výhodami?“ Zeptal se s nadějí.

Zvedla jsem na něj pohrdavě obočí. „Hm, ne. Žádné výhody. Vůbec žádné.“

Pak se zasmál a já potlačila touhu smát se s ním. Protože pokaždé, když jsem to udělala, padla další vrstva mého opevnění.

Vzal opuštěný špendlík. „Mohu?“

Veškerý kyslík opustil místnost. Znovu jsem si hrála s ohněm a určitě se spálím. Ale hloupě jsem řekla: „Dobře.“

Zlehka odtáhl můj dres a protlačil špendlík látkou. Vsunul ruku dovnitř, aby připevnil podložku a jeho prsty se otřely o moji horkou kůži. Doufala jsem, že neomdlím, a nenarazím cestou dolů o hranu pultu.

Potom špendlík upravil a ujistil se, že srdce směřuje správným směrem. Moje skutečné srdce rychle tlouklo, až jsem se bála, že budu muset v blízké budoucnosti navštívit nemocnici.

Nepomohlo ani to, když položil svou ruku na tu moji. Jen jsem si dokázala představit rozhovor lékařů. „Konečně ji tady máme?“

„Princ se jí zjevně dotkl.“

„Děkuji, Limon.“ Jeho hlas zněl chraplavě a plný emocí, když přerušil moji jízdu tím bláznivým vlakem. „Moc pro mě znamená, že zůstaneš, abys mi pomohla. Grazie.“

Vážný Dante byl zpátky. Díky tomu hrozilo, že se všechny mé ženské části přetíží.

„A pokud se během výběru obklopím krásnými ženami, není to na škodu, že?“

Vydechla jsem úlevou. Tomu jsem rozuměla a dokázala se s tím vyrovnat. „Tady je Dante, kterého znám a mi...“ V panice jsem se zarazila a uvědomila si, co jsem skoro řekla.

„Miluji?“ Dokončil hravě.

„Dante, kterého znám a toleruji kvůli výplatě,“ odpověděla jsem. On si položil obě ruce na srdce, jako bych ho zranila a otočil se zády ke mně. To mě rozesmálo.

„Pokud zůstaneš, budeš mít čas na svou práci a plánování svatby?“

Jeho hlas byl plný podivné směsi náhodných a přátelských zabarvení, které zněly, jako smutek. Ale tak to být nemohlo. Líbilo se mi, že mu záleželo na tom, co jsem chtěla.

„Ještě jsi nepotkal moji matku. Vlastně mě tam ani nepotřebují. Dokáže naplánovat všechno za poloviční čas, než já. Ale budu muset mít přístup ke svému telefonu, abych mohla kontrolovat tiskové turné Nica a Kat, ale tentokrát jsem si vyhradila čas, abych byla tvým pomocníkem. Myslím, že nezáleží na tom, jestli jsem za kamerou nebo před ní.“

„No, dokud jsi v televizi, mohl bych ti pomoct získat nové klienty. Každý v Americe teď bude vědět, kdo jsi.“

Vlastně mě to ani nenapadlo. Měl pravdu. Mohlo mi to otevřít dveře k tomu, abych vybudovala svou firmu. Jen jsem o naší malé dohodě nesměla nikomu říct, jinak by všichni na internetu i mimo něj mluvili o tom, že jsem tam byla z „nesprávných důvodů“.

Do místnosti vešla Taylor a stále vypadala vyjukaně. Byla jsem si docela jistá, že ji tahle práce připraví o deset let. „Dante, Chris s tebou potřebuje udělat rozhovor.“

„Samozřejmě,“ řekl. Před odchodem na mě kývl a já se usmála.

Předtím mě při životě udržoval hněv, ale teď, když byl pryč, jsem byla vyčerpaná. Byla jsem připravená jít na svůj pokoj a spát. „Kde mám zůstat?“

„Ještě nikde,“ řekla Taylor, aniž by se mi podívala do očí. „Chce s tebou mluvit Matthew Burdette.“