RH - 47. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Jessica se posadila přímo před katedru, aby ji nemohla profesorka Ellingtonová přehlédnout. Curtis, kluk, který se ji při předchozí hodině pokoušel sbalit, si sednul vedle ní a naklonil se blíž. Jessice velel instinkt, aby se odtáhla, ale přinutila se zůstat tak, jak byla, dokonce i ve chvíli, kdy ji přejel prstem po zápěstí.

„Překvapilo mě, že ses vrátila,“ řekl.

Zadívala se mu do tváře a zjistila, že měl pohled ponořený do jejího výstřihu. Typický blbec. Vyfouknul svoji žvýkačku do bubliny a začal ji hladit po ruce. Když nereagovala, tak zvednul pohled nahoru.

„Proč jsi byl překvapený?“

Pokrčil rameny. „Většina holek by se příliš styděla, než aby se objevila potom, co ji viděli v tak kompromitující situaci. Nebo v tvém případě… pozici.“

„Nejsem jako většina.“

„To bych řek.“ Pohledem zajel zpátky k její hrudi.

„Nevadilo by ti, kdybys mi dopřál trochu prostoru? Existuje taková věc, které se říká osobní prostor a ty do mého lezeš. Hodně.“

Odtáhnul se o kousek dozadu, ale svůdně se na ni usmál. „Zajímalo by mě, jestli děláš i soukromé večírky.“

Zamračila se. „Cože?“

„Jsi taky striptérka, ne? Já a mí kamarádi se můžeme složit a zaplatit ti. Máš zájem?“

Tvrdě stiskla zuby, pak složila zpátky stolek a přesunula se na vedlejší sedadlo. Curtis se postavil, aby si sednul zase vedle ní. Než si mohl sednout, tak najednou přes opěrku přeskočila holka a sedla si tam. „To je moje místo.“

Curtis se zamračil a pak se pokusil posadit na druhou stranu. Další holka ho odstrčila stranou a posadila se tam.

Sedadla kolem Jessicy se zaplnily dalšími holkami. Curtis protočil oči a postavil se přímo před Jessicu. „Tak co, máš zájem?“

„Odprejskni, blbečku.“

Ušklíbnul se na ni. „Děvko.“ Curtis si zastrčil ruku do svých khaki kalhot a zamířil k místu na druhé straně místnosti.

Holka, která přeskočila opěrku židle, položila Jessice ruku na rameno. „Jsem ráda, že ses vrátila. To, co ti udělala profesorka Ellingtonová, bylo hrozné. Všechny holky ve třídě si to myslí.“

„Většina mužů taky,“ řekla holka, která seděla před Jessicou. Všechny se pak otočily Curtisovým směrem. „Až na pár slizkých výjimek.“

Přes knedlík v krku mohla Jessica stěží promluvit. „Nemyslíte si o mně nic špatného?“

„Protože spíš se Sedem Lionheartem? Ehm, ne. Možná menší žárlivost.“

Nemohla uvěřit tomu, že na ni neukazovaly prstem a nekřičely její jméno. Najednou byla ráda, že se rozhodla vrátit do třídy, dokonce i když to znamenalo, že musela Seda svěřit do péče Ericovi.

„Ty ale nejsi v našem ročníku, ne?“zeptala se zase ta první holka.

„Ne, jsem ve třeťáku. Ale minulý semestr Ellingtonová setřela moji závěrečnou esej, takže musím teď její předmět zopakovat.“

„Vážně jsi zasnoubená se Sedricem Lionheartem.“

Jessica zčervenala. „Zasnoubená? To úplně ne. Možná brzy ano.“ Pokud sebere dostatek kuráže, aby se ho zeptala. „Chodíme spolu. Ehm, vážně.“

„Děláš si srandu? Wau, to je bomba. Kvůli němu dal bůh ženám oči.“

Otevřely se dveře a ke katedře přišla profesorka Ellingtonová. Vypadala ztrhaně a unaveně, oproti tomu, jak vypadala jindy, ledová královna. Podezíravě se rozhlédla po místnosti. „To tady zkoušíte nějaký genderový experiment nebo co?“ Pohledem zachytila Jessicu. „Ach, už chápu. Hodina je předčasně ukončena. Pracujte na své čtvrtletní práci. První návrhy chci vidět v pondělí.“

Celá třída zalapala zděšeně po dechu.

Profesorka Ellingtonová se otočila na patě a oddupala z místnosti.

Jessica tam chvilku ohromeně seděla, potom vstala ze židle a vydala se za ní. Jessica klusala pár metrů za ní po chodbě a ta mířila ke kanceláři děkana. Když se Jessica zastavila u recepce, tak Ellingtonová už byla uvnitř soukromé kanceláře děkana Taylora.

„Potřebuju mluvit s děkanem,“ řekla Jessica.

„Právě teď je zaneprázdněný. Máte domluvenou schůzku?“

„Ne, ale počkám, dokud neskončí.“

„Posaďte se.“

Jessica se posadila hned vedle dveří. Zaslechla, jak v kanceláři křičí profesorka Ellingtonová a pod dveřmi mohla sledovat její pohybující se stín. „Chci, aby vypadla z mého předmětu. Způsobuje jenom problémy. Hloupá štětka, která nemá právo pokračovat na téhle univerzitě.“

Hlas děkana byl kvůli vzdálenosti tlumený. Jessica našpicovala uši, aby ho co nejlépe slyšela. „Mary, víš, že ji nemůžeme vyhodit. Neudělala nic špatného.“

„Buď půjde ona anebo já!“

„Víš, kolik studentů si přišlo do mojí kanceláře na tebe stěžovat?“ řekl Taylor. „Více než dvacet. To, co jsi udělala, bylo už mimo. Abych si zachoval tvář, tak bys to měla být ty, kdo odejde.“

„Cože? Jsi na její straně? Jak tě to mohlo vůbec napadnout, Harolde?“

„Víš, že si přeji, abys tady zůstala, miláčku. Pojď ke mně.“

Jessica zaslechla, jak Ellingtonová popotáhla nosem. Děkanova židle zaskřípala. „To je lepší.“

„Vážně jsi nepřemýšlel o tom, že mě vyhodíš, že ne?“ Hlas profesorky Ellingtonové zněl prosebně.

„Přemýšlel. Ale ty víš, jak změnit můj názor, že?“

Znovu zaskřípala židle. Jessica zaslechla… rozepnutí zipsu? Naklonila se blíže ke dveřím.

„To je moje holka. Saj ho tak, jak to mám rád. To je tak… Jessico.“

Jessico? Ellingtonová se nejmenovala Jessica. Tak proč jí tak říkal-Ou…

Jessica vykulila oči. Ou! Vyskočila na nohy a přejela pohledem po místnosti. Setkala se s pohledem sekretářkou a ta pokrčila rameny, jakoby tím chtěla říct, že to bylo normální.

Jessica se naklonila přes recepci. „Myslím, že potom všem už s děkanem mluvit nepotřebuju.“

Sekretářka přikývla, zavrtěla se a sklopila pohled ke stolu. Jak přes dveře sílily děkanovy výkřiky, tak se sekretářka začala červenat.

„Jak se cítíte, když tohle posloucháte?“ Jessica kývla hlavou k zavřeným dveřím.

Sekretářka si povzdechla a pak zašeptala, aniž by se na Jessicu podívala. „Je mi z toho zle. Hledám jinou práci, ale ještě jsem nic nenašla. A nemůžu si dovolit jen tak skončit.“

„Měla byste na něj podat oznámení ohledně sexuálního obtěžování.“

Sekretářka vykulila oči a zadívala se Jessica zpříma do očí. „Ach, ale on se mě nikdy nedotknul. Jenom pár studentek. Profesorka Ellingtonová. A-“

„Nemusel se vás dotknout. Skutečnost, že jste nucena poslouchat to, zatímco se snažíte pracovat, je typický příklad sexuálního obtěžování, který vyhrajete. A při práci tady určitě najdete dobrého právníka.“

„Nemůžu si dovolit právníka.“

Zpoza dveří se ozval výkřik děkana Taylora, když vyvrcholil. „Ano, ano, saj mě, Jessico. Ach bože. Spolkni to. Spolkni to. Ano!“

Zatímco Taylor došel vrcholu, tak profesorka Ellingtonová se dusila. Dávila se. Pak vše ztichlo. Jessica zadržela dech. Nechtěla, aby si Taylor a Ellingtonová uvědomili, že tam byla a všechno slyšela.

„Proč brečíš, Mary?“ zeptal se tlumeně Taylor. „Dostaneš, co jsi chtěla. Zachránila sis svoje místo. Postarám se o to.“

Jessicu píchlo soucitně u srdce. Kvůli profesorce Ellingtonové. Vážně nevěděla proč. Ta žena s ní zacházela jako s odpadem. Ledová královna pravděpodobně dostávala to, co si zasloužila. „Měla byste to nahlásit rovnou na osobní oddělení,“ zašeptala Jessica sekretářce. „Podle předpisů to musejí vyšetřit.“

„A to je důvod, proč vyhodili předchozí sekretářku,“ zašeptala. „Falešné obvinění. Děkan Taylor má na téhle univerzitě příliš mnoho vlivu. Proti němu nikdy nic neudělají.“

Dobře, možná, že oni s tím prasetem nic neudělají, ale ona mohla.

„Sice ještě nemám titul,“ řekla Jessica, vyhledala pohledem hnědé oči sekretářky a zadívala se jí zpříma do očí, „ale jsem si jistá, že můžu najít někoho, kdo by se vašeho případu ujal. Zdarma. Je nejvyšší čas mu zatnout tipec.“
„To byste udělala?“ řekla sekretářka. „Jít proti děkanovi? Kvůli mně?“

„Kvůli tobě,“ řekla. „A kvůli mně. A kvůli každé ženě, která byla vystavena sexuálnímu obtěžování. Včetně profesorky Ellingtonové.“