RC - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Myslím, že trpím amnézií. Chodím sem často?

Podepsala jsem to, čemu říkali „standardní smlouva“ pro soutěžící. Přinutili mě odevzdat mobilní telefon a počítač a zkontrolovali moje zavazadla. Zeptala jsem se asistentky produkční, co hledali. Mohla jsem jim pomoci urychlit proces. Řekla, že časopisy, hudební zařízení, knihy nebo tablety.

„Vážně si nic z toho nemůžu vzít do domu?“

„Vážně nemůžeš,“ odpověděla, jakmile dokončila důkladnou prohlídku. Už jsem věděla, že sídlo, ve kterém pobýváme, nemělo k dispozici žádné televize ani počítače, ale myslela jsem si, že si budu moci ponechat svoje osobní zařízení. To, že jsem přišla o telefon, bylo jako bych přišla o ruku.

„Co tam mám dělat?“

„Hodně pij a seznam se s ostatními konkurentkami. To je jediné, co můžeš dělat.“

Odešla s mými zabavenými předměty. Děkovala jsem nebesům, že jsem tam byla jen na jednu noc. Už teď jsem tam všechno nenáviděla.

Přešla jsem k oknu a přitiskla čelo na sklo. Viděla jsem oceán za hotelem, moji nejoblíbenější věc na Kalifornii. Pozvala jsem Kat, aby mě na natáčení na chvíli navštívila, ale odmítla. Zařídila jsem pro ni a Nica tiskové turné, protože oficiálně ohlásili své zasnoubení a ona chtěla mít nějaký čas v klidu, než začnou létat po celém světě.

Také mi nařídila, abych se nenechala zkazit Kalifornií. Jestli prý začnu pít kapustové smoothies, už nebudeme kamarádky.

To rozhodně nehrozilo.

Jiná asistentka mě poučila o tom, jak se mám chovat, až „poznám“ Danta. Musela jsem předstírat, že jsem ho neznala a on udělá to samé. Očekávalo se, že udělám něco nezapomenutelného, abych upoutala jeho pozornost, protože to udělají všechny ostatní dívky. Nikdo nechtěl jít domů, jako první.

Až na mě.

Neměla jsem na show nic vhodného. Ženy měly tendenci se večer oblékat formálně a měly koktejlové šaty na večírky a další setkání. Já si sbalila jen kostýmky, protože jsem si nikdy nepředstavovala, že bych mohla skončit, jako soutěžící.

To, co jsem nikomu neřekla, bylo to, že jsem byla tímto pořadem už celé roky posedlá. Přivedly mě k tomu holky ze sesterstva. Sledovala jsem všechny reality show – když byla hlavní účinkující žena a muži o ni soutěžili, nebo když poslali lidi na ostrov, aby se navzájem zamilovali – žrala jsem to. Nejprve jsem předstírala, že se dívám jen z legrace, ale brzy jsem tomu propadla. I když jsem věděla, že pár spolu ve skutečnosti nezůstane, pořád jsem to milovala.

Nikdy jsem v tom ale nechtěla účinkovat.

Nevěděla jsem, co dělat, když jsem si oblékla baseballový dres týmu Atlanta Braves Jersey, který byl obnošený a pohodlný a k němu džíny. To bylo jiné a neobvyklé, ne? Všechny ostatní byly oblečené, jako by se připravovaly na průvod Miss Amerika, takže určitě vyniknu.

Asistentka mi nabídla využití týmu stylistů, ale já si vlasy i líčení upravila sama. Protože mi byl dres dlouhý až na stehna, měla jsme ho místo šatů.

Objednala jsem si pokojovou službu a projížděla televizní kanály, dokud se venku nesetmělo. Zaklepání na dveře mi dalo najevo, že byl čas jít. Přišel asistent produkce, aby mi umístil na zadní stranu podprsenky mikrofon, i když jsem trvala na tom, že si ho připevním sama. Poté, co potvrdil jeho funkčnost, nasměroval mě do čekající limuzíny.

Hotel byl vzdálený pár minut od zámku. Před námi stálo u panského sídla několik dalších aut a dívky, které z něj vystupovaly, se zdravily s Dantem.

Můj řidič popojížděl kolonou a já se na něj poprvé podívala. Měl na sobě dokonale střižený smoking. Už nějakou dobu jsem ho ve formálním oblečení neviděla. Zapomněla jsem, jak sexy přitom vypadal.

Můj pohled zakrývala hubená blondýnka v dlouhých, sytě růžových šatech. Přistoupila k Dantovi a on ji v typickém montrealském stylu políbil na obě tváře.

„Jsem Dante. Rád tě poznávám.“

„Já jsem Annie. Tedy, můžeš mi říkat Annie, jestli chceš.“

Neviděla jsem jí do tváře, ale rozhodně jsem viděla do té jeho. Na okamžik byl v šoku, a pak se zoufale snažil nesmát. Představila jsem si, že to nebyla reakce, po které by toužila. Annie odešla, aniž by rozhovor nějak protahovala.

Pak jsem byla na řadě já, abych vystoupila z limuzíny. Dante tam stál a s obrovským úsměvem na tváři na mě čekal. Na okamžik jsem si představovala, že mám na sobě svatební šaty a Dante na mě čekal, zatímco jsem k němu kráčela uličkou. Kdyby na mě nebyly namířené tři kamery, tak bych si nafackovala. Jsi zasnoubená, připomínala jsem si už po tisící. Zhluboka jsem se nadechla, abych uklidnila rozjitřené nervy.

Naklonil se, aby mě pozdravil a oči mu jiskřily potěšením. Nejprve mě políbil na levou tvář a potom na pravou. Kůže mě pod jeho rty brněla. Nebyla jsem si jistá, ale měla jsem pocit, že jeho polibky trvaly déle, než u jiných dívek. Možná jsem si to ale jen představovala.

„Vydržte,“ zakřičel někdo zpoza kamery. „Technické potíže. Dejte mi minutku.“

Přistoupila maskérka, aby na Dantovu tvář nanesla pudr, což mě nutilo se smát.

Zašklebil se. „Prosím, neříkej to mým sourozencům. To ponížení bych nepřežil.“

„Ach, tohle si uložím do své vydírací složky,“ odpověděla jsem a snažila se skrýt úsměv.

„Víš, že mě nemusíš vydírat. Jen řekni a já to udělám.“

Srdce se mi zachvělo, protože jsem věděla, že říkal pravdu. To byl celý on. Ať už jsem v Monteře chtěla dělat cokoliv, vždycky našel způsob, jak toho dosáhnout. Kdybych ho požádala, aby mi dal Měsíc, byla jsem si docela jistá, že by měl do hodiny plán, jak toho dosáhnout.

Což bylo skvělé i znepokojující.

„Na značky, zkontrolujte osvětlení a úhly,“ zvolal režisér. Přesunula jsem se o krok dozadu. „Předstírejte, že se potkáváte poprvé.“

„Mimochodem, jsem Dante Fiorelli. Pro případ, že bych se o tom nezmínil.“ Další žena mu přišla upravit vlasy, což mu naštěstí zabránilo, aby mě znovu políbil.

„Fiorelli? Myslela jsem, že příjmení nepoužíváš.“

Stylistka dokončila práci a odešla zpátky k ostatním lidem z natáčecího štábu. „Ne, ale bylo by trochu podezřelé, kdybych se přestavil jen jedním jménem. Jako Cher nebo Madonna.“

„Vážně si musíme promluvit o tvém hudebním vkusu, pokud je tohle tvůj seznam zpěváků s jedním jménem.“

„Náhodou mám skvělý hudební vkus, děkuji pěkně. Snažil jsem se jmenovat ty, o kterých jsem věděl, že je budeš znát. Všichni víme, že tvůj hudební vkus je trochu sporný.“

„Taylor Swift nech na pokoji.“

Pousmál se na mě, ale než stačil odpovědět, ozval se režisér. „Dobrá, připravte se. Seznamte se znovu, prosím.“

Tentokrát jsem natáhla ruku, aby mě nemohl políbit. „Ahoj, jsem Lemon z…“

„Atlanty?“ Skočil mi Dante do řeči, když mě vzal za ruku. Snažila jsem se nedýchat, když se sehnul a políbil mi ruku. Plíce mi vypověděly službu a srdeční tep se zbláznil. Úšklebek na jeho tváři mi napověděl, že přesně věděl, jaký vliv na mě měl. Potměšilý blbec. Vytrhla jsem mu ruku.

„Jak jsi poznal, že jsem z Atlanty?“ Měl předstírat, že jsme se nikdy nepotkali.

„Tvůj dres,“ řekl. „Je na něm Atlanta.“

Aha. „Jo, to jsem já. Z Atlanty. Do toho Braves!“ Měla jsem říct něco vtipného nebo chytrého, nebo ho kopnout do holeně za to, že mi z něj měkla kolena. Místo toho jsem zněla, jako idiot.

Znovu jsem chtěla vymazat ten vševědoucí výraz z jeho tváře, ale nedokázala jsem jasně myslet. Jeho kolínská mi napadala všechny smysly a já ho jen chtěla popadnout za klopy jeho saka a přitáhnout si ho blíž.

Mluvil a já držela ruce podél těla a přikázala jim, aby se nehýbaly. „Líbí se mi tvůj přízvuk. Jsem Dante.“

„Dobře.“

A odešla jsem. Chtěla jsem v národní televizi vypadat, jako úplný pitomec. Možná mě vystřihnou, protože už jsem se projevovala na hranici stupidity. Ačkoliv, vzhledem k nejrůznějším věcem, které se v téhle show už odehrály, bylo tohle docela v pohodě.

Režie mě nasměrovala do sálu, kde se budou konat všechny večírky a ceremonie.

Místnost byla plná žen, které byly téměř totožné. Všechny měly dlouhé vlasy (většinou prodloužené) s plážovými vlnami. Všechny měly falešné řasy, příliš bílé zuby a perfektní make-up. Měly na sobě těsné, společenské šaty, pod kterými skrývaly stahovací prádlo a tak vysoké podpatky, až jsem se bála o jejich bezpečnost. Zejména proto, že většina žen tady byla už napůl opilá.

„Páni!“ Ozval se mi někdo za ramenem. „Byla jsem v autě za tebou a musím říct, že mezi vámi dvěma lítaly takové jiskry, až mě napadlo, že budete potřebovat svářečské helmy. Sakra. My ostatní nemáme šanci!“

Otočila jsem se a uviděla vysokou a velmi pěknou zrzku s tmavě zelenýma očima. Vlasy měla sytě ohnivé. Normálně byste čekali, že bude mít pihy, ale její pokožka byla porcelánově čistá a hladká. Na tváři měla obrovský úsměv a já cítila, jak mě to k ní přitahovalo. Připomnělo mi to chvíli, kdy jsem poprvé potkala Kat. Bylo to, jako bych ji znala z minulého života a poznala jsem, že v tom současném budeme nejlepšími přítelkyněmi.

„To se neboj. Budu překvapená, když vydržím déle, než dnešní noc.“ Chtěla jsem ji uklidnit, protože vypadala nervózně a napjatě.

„Jsem Genesis. Ano, vím, je to divné jméno, ale za chvíli si zvykneš.“

„Tvoji rodiče jsou věřící.“

„Moje mamka je fanatička. Proto to jméno. A ty jsi?“

„Lemon.“

Zasmála se. „V tom případě to chápeš.“

Ostatní ženy na nás zíraly, jako staré krávy na nová vrata. Poznala jsem, že nás okamžitě přestaly brát, jako možnou konkurenci. Za normálních okolností by mě to rozzlobilo, ale protože jsem o Dantovo srdce nesoutěžila, nezáleželo na tom. Musela jsem mu ale povědět o Genesis. Vypadala tak sladce.

Slyšela jsem, jak Annie mluvila o svém příjezdu s ostatními dívkami. „Nemohl ze mě spustit oči. Měli jsme spojení. Vsadím se, že dostanu „Srdce prvního pohledu. Měly jste vidět tu šílenou chemii mezi námi.“

„Určitě jsem viděla tu šílenou část,“ zašeptala jsem Genesis a ona se zasmála, což způsobilo, že se všechny ženy, jako jedna, otočily k nám. Annie na mě zírala a já se na ni jen usmála. Protože to jediné jste s bláznivými lidmi mohli dělat. Přijela další limuzína a všechny se otočily zpátky k oknu.

Rozzlobená tmavovláska v purpurových šatech řekla: Řekla jsem mu, že můj poslední přítel chtěl, abych zhubla devět kilo, tak jsem se místo toho rozhodla zbavit devadesáti kil v podobě mého pitomého bývalého. Pokud mě Dante nemůže mít rád, takovou jaká jsem, pak ho taky nechci.“

To ho muselo vyděsit. Snažila jsem se nesmát.

Všechny začaly mluvit najednou a snažily se dohodnout, která z nich měla nejlepší první setkání s Dantem. Nikdo nikoho neposlouchal a nikdo nepřestal mluvit.

„Trochu se bojím,“ zašeptala Genesis. „Co je to se všemi těmi ženami?“

„Možná je jako děti upustili na hlavičku.“

Zachichotala se a pak jsme se šly posadit na gauč, abychom počkaly, než dorazí ostatní. Povídaly jsme si, aniž bychom vnímaly ty harpie u okna.

„Vypadá to pohodlně. To ti závidím.“

Ve skutečnosti jsem se v džínách a dresu cítila nemístně, ale Genesis měla pravdu. Bylo to pohodlné. „Ale tvoje šaty jsou vážně krásné.“

Měla na sobě tmavě zelené šaty s princeznovskými rukávky a nadýchanou sukní. „Nejsou moje. Navlékla mě do nich stylistka. Nejraději bych je vyměnila za něco, v čem se můžu potit. A stejně tak ty hloupé falešné řasy. Mám pocit, že mi někdo přilepil na obličej pavouky.“

„Nikdy jsi je neměla?“

Zavrtěla hlavou. „Tohle vůbec nejsem já.“

Do místnosti vešla další dívka a všechny jsme na ni upřely naše pohledy. Měla medově světlé vlasy, jako princezna od Disneyho – ten druh, který jí padal v dokonalých vlnách dolů po zádech – a měkké hnědé panenkovské oči. Na sobě měla sukni tak upnutou a krátkou, až jsem skoro viděla její přirození. Měla jsem pocit, že mi každou chvíli vypadnou oči.

„Já ji znám!“ Zašeptala Genesis šokovaně. „Je to britská seriálová herečka. Hraje v mýdlové opeře Východ a západ, což je jeden z mých nejoblíbenějších pořadů vůbec. Sledovala jsem ji na Twitteru!“

Zdálo se, že herečka okamžitě přešla místnost k baru, nalila si drink a vypadala přitom rafinovaně a bezchybně. Zajímalo by mě, kdo jí dělal PR. Vzhledem k tomu, že jsem dosud měla jen jednoho klienta, mohla to být moje šance na to, abych si s ní promluvila, než mě při Obřadu růží vykopnou.

Do mého myšlenkového proudu se nabourala Genesis. „Úplně mě zablokovala. Vzala tu dlouhodobou roli a začala úmyslně špatně popisovat svou postavu a já ji opravila, abych jí pomohla, protože to způsobovalo rozrušení lidí na nástěnce, ke které patřím a ona mě veřejně nařkla a řekla něco o tom, že se lidé mění a znovuobjevují, když dozrají a mají svobodu být tím, čím chtěli, a pak mě zablokovala. Potom mě začala napadat další banda jejích následovníků. Nebyla to zábava.“

Rychle se nadechla a já na herečku přimhouřila oči. Genesis vypadala, jako miláček a nedokázala jsem si představit, že by na ni někdo dokázal být zlý.

I když někdy jsem byla v posuzování lidí zbrklá. Možná měla herečka na twitterovém účtu spoustu útoků a tak používala blokovací tlačítko pořád. Může být i milá. Měla bych jí dát výhodu pochyb. Obzvláště, pokud by to mohlo prospět mé nově se rodící společnosti.

Přistoupila k nám a Genesis ztichla.

„Ahoj. Jsem Abigail Morris-Manseyová.“ Měla čistý, nóbl britský přízvuk vyšší třídy. Natáhla jemně ruku a já si nebyla jistá, jak ji chytit. Tak jsem jí potřásla prsty.

„Jsem Lemon a tohle je Genesis. Ráda tě poznávám.“

„Prosím? Co jsi říkala?“

Zmateně jsem se podívala na Genesis. Vypadala, jako by si přála se scvrknout a zmizet. „Řekla jsem, že jsem Lemon a ona Genesis.“

„Omlouvám se, ale nerozuměla jsem jedinému slovu. Máš extrémně silný přízvuk. Promiň.“

Můj přízvuk nebyl tak silný a já věděla, že mi rozuměla moc dobře. Bydlela jsem se ženami dost dlouho na to, abych věděla, že hraje hru a snaží se mě zastrašit. Škoda pro ni – mě jen tak něco nezastraší.

Abigail vyšla ven k bazénu, v jedné ruce měla pití a druhou si uhladila vlasy. Kameraman ji natáčel, zatímco se dívala na obzor, jako by měla hluboké myšlenky.

Tolik k tomu, že by se stala mou klientkou.

„To je ona! To je ta holka, která řekla produkci, že mám poruchu příjmu potravy!“ Slyšela jsem pištící ženu. Otočila jsem se zpátky k oknu, abych viděla někoho v odporném oranžovém úboru ukazovat na okno, tak jsem natáhla krk, abych viděla, kdo přicházel. Jakmile vešla do pokoje nová dívka, ta mandarinková žena se postavila před ni a dala jí facku.

Zalapala jsem po dechu, a pak jsem vyskočila, abych se je pokusila odtrhnout. Mandarinková dívka křičela: „Snažila ses mě vyhodit z pořadu, že?“

Druhá žena křičela taky. „Jsi blázen! Co je to s tebou? Slez ze mě!“

Nikdo z přítomných se nehrnul, aby je od sebe odtrhl. Všichni tam stáli, natáčeli a mlčeli. Popadla jsem mandarinku za ruku a strhla ji dozadu. Padla na zadek a stále křičela a křičela.

Strčila jsem si prsty do úst a hlasitě zapískala. Křik se zastavil. Snažila jsem se napodobit babičku Lemon, jak jen to šlo. „Musíte se uklidnit. Takto se dámy nechovají.“

Vyžádalo si to reptání, ale ostatním dívkám se podařilo obě ženy rozdělit do protilehlých rohů místnosti. Bála jsem se, že strávím zbytek večera, jako rozhodčí.

A situace se zhorší hned, jakmile se k nám přidá Dante.