RC - 20. kapitola

Překlad: Marťa

Následující větu nečtěte.

Aha! Rebel. To se mi na tobě vždycky líbilo.

Věci šly dobře, dokud jsem neuslyšela člena štábu, jak si v pozadí stěžoval na tátu. Díval se přímo do kamery, když se ptal mé matky, jestli chce kukuřici.

„Tati, nemůžeš se dívat do kamery. Zničilo by to záběr a museli bychom to točit znovu. Prostě předstírej, že tam není.“

„Aha, jasně,“ zašeptal. „Sue Ellen, drahoušku, chtěla bys hrášek?“ A pak se znovu podíval do kamery.

„Omlouvám se,“ řekl a zase se podíval do objektivu.

Pak přišel na záchranu Dante. „Pane Beauchampe, pochopil jsem, že jste fanoušek Georgijské univerzity.“

„Chlapče. Povím ti co.“

Dante vypadal zmateně. „Co?“

„To je konec věty,“ zašeptala jsem. „V tomto případě to znamená, že UGA miluje.“ Pravděpodobně jsem mu měla dát anglicko-jižanský slovník.

Pak mě napadlo, že jsem si absolutně vůbec nevzpomínala, kdy jsem mu říkala o svém otci a jeho fotbale. Jak to věděl?

„Minulý rok jsem sledoval Belk Bowl,“ řekl Dante. „Byla to vzrušující hra.“

To stačilo k tomu, aby můj otec mluvil dalších třicet minut o vítězství UGA nad Louisville, aby mohl vyjádřit své názory na to, jak nadřazený tým máme.

Dante se přidal s vlastními názory a komentáři, z čehož jsem poznala, že hru skutečně sledoval.

Zápasy začaly krátce poté, co jsme se s Dantem setkali. Sledoval to tehdy? Nebo později? A proč?

A kdy začal mít rád fotbal?

Poté se diskuze otočila na konkurenční školy Auburn a Georgijskou technickou. „Koncem listopadu se tady bude hrát finále. Měl bys přijet a podívat se se mnou.“

„To bych rád, pane.“

„Každý fanoušek Buldoků mi musí říkat Montgomery.“

A tak se mu úspěšně podařilo přimět mého otce, aby se přestal dívat na kameru. Potom otočil svou pozornost k mé matce. „Slyšel jsem, že letos máte na starosti Pouť juniorské ligy, paní Beauchampová.“

„Sue Ellen, prosím. A ano, mám.“ Moje matka se posadila rovněji na židli. „Mám několik vzrušujících nápadů, jak z něj udělat nejúspěšnější sbírku všech dob.“

Teď jsem určitě věděla, že jsem mu o matčině Pouti juniorské ligy nic neřekla, protože jsem to nevěděla ani já sama.

„Jsem si jistý, že odvedete dobrou práci. Pokud by vám to nevadilo, také bych rád přispěl nebo daroval nějakou cenu.“

Vykulila na něj oči. „Toho bych si velice vážila. Děkuji.“

Můj táta s ním chtěl ještě mluvit o Buldocích, a když nám muži nevěnovali pozornost, naklonila se matka ke mně a zašeptala: „Měli bychom ho dát do líbacího stánku, vydělal by nám peníze na rozpočet na příštích deset let.“

Ani neměla tušení, jak měla pravdu.

Většina večera pokračovala tím, že Dante věděl o mých rodičích věci, které vědět nemohl a rodiče jeho komplimenty a lichotky těšily. Přímo je hltali. 

Šlo to tak dobře, že neměli šanci ho vyslýchat. Od doby, kdy jsem začala chodit, grilovali všechny kluky, se kterými jsem chodila. Pro dotyčného chlapce to bylo ponižující a děsivé, ale teď už byl skoro čas na dezert.

Byli jsme v bezpečí.

Nebo byli, ale jen do určité doby. „Pověz mi, Dante, co děláš za práci? Dokážeš se o mou Limonádku postarat?“

Chtěla jsem zasténat a sklouznout pod stůl.

Dante se na mě usmál a já se o to pokusila také. „Jako člen královské rodiny mám spoustu povinností. Charity a společenské události, takové věci.“ Můj otec přikývl. Takovým věcem moji rodiče porozuměli snadno, protože většinu volného času trávili stejnými činnostmi. „Právě otevírám vlastní noční klub a doufám, že bude úspěšný. Ale i kdyby to tak nebylo, o Lemon bych se postaral vždy. Zbytek života bych strávil ujišťováním se, že ji nic nechybí.“

Ano, právě jsem se roztekla přímo na podlahu. Doufala jsem, že se na mě matka kvůli zničenému koberci moc nenaštve.

„Ta má v hlavě jen kariéru,“ pokračoval táta. „Co si o tom myslíš?“

Teď byl Dante v úzkých. Pokud by souhlasil s mými rodiči, rozběsnila bych se. Pokud by souhlasil se mnou, pravděpodobně by se to zase nelíbilo jim.

„Myslím, že to je na domluvě Lemon a jejího manžela. Kdyby byla mojí ženou, podporoval bych ji v tom, co by chtěla dělat. Pokud by chtěla pracovat na plný úvazek, našli bychom způsob, jak zajistit, aby to fungovalo jak v našem vztahu, tak i v našich rodinách. Je chytrá a pracovitá a je pro ni velmi důležité mít vlastní kariéru. Jak bych ji mohl žádat, aby se toho vzdala? Natáhl ruku a chytil do ní tu mou. Tentokrát jsem cítila něhu a teplo. Bylo úžasné cítit se konečně pochopená.

Tím, že se mnou souhlasil, riskoval hněv rodičů. Překvapivě však žádný z nich nevypadal rozrušeně a zamyšleně přikývli. Jako bych jim to opakovaně nevysvětlovala a Dante byl první osoba, která jim to podala způsobem, kterému rozuměli.

„A kde se vidíš v budoucnosti?“ Zeptala se moje matka.

„V Monteře. Budu mít v paláci svůj vlastní byt, ale bude záležet na mé ženě, zda tam bude chtít žít. Chtěl bych, aby můj noční klub dosáhl zisku a byl dostatečně úspěšný, abych ho mohl rozšířit i jinam. A jsem z velké rodiny, takže doufám, že budu mít spoustu dětí a byl bych rád, aby byla Lemon jejich matkou.“

Nemohla jsem dýchat. Ať už to bylo proto, že chtěl hodně dětí nebo to, abych byla jejich matkou. Nebyla jsem si jistá.

Také to mohlo být proto, že to bylo to nejlepší, co mohl říct. Byla jsem jediným dítětem svých rodičů, ale ne mojí volbou. Protrpěli mnoho potratů a dvě narozené děti. Všichni to byli kluci. Já byla jediná, kdo přežil. Moji rodiče se brali mladí a doufali, že budou mít velkou rodinu. To se nestalo, což byl jeden z důvodů, proč mi tolik mluvili do mého života. Všechny své naděje a sny přenesly na mě. To byl také důvod, proč jsem tak často odjížděla. Nebyli tu žádní sourozenci, na které by se soustředili.

Očima jsem kmitla ke kamerám. Rodičům by ublížilo, kdyby to říkal jen kvůli show. Aniž by to věděl, dotkl se citlivého místa.

„A doufejme, že se to bude shodovat s Lemoninými plány, protože jejími hlavními klienty je má rodina, tak budeme oba ve stejnou dobu na stejném místě. Moje rodina také vlastní soukromé letadlo, takže byste mohli jezdit do Monterry na návštěvu tak často, jak byste chtěli.“ Pořad bude muset část naší konverzace, která obsahovala odkazy na jeho rodinu a moji práci pro ně, vystřihnout. Tím se stočila konverzace k Monteře a jak ji moji rodiče chtěli navštívit poté, co jsem jim o ní všechno řekla.

Očividně jsem jim neřekla všechno. Což bylo dobře, protože kdyby znali celou pravdu, pravděpodobně už by Dantovi mířili do zad velkou brokovnicí.

Oba je úplně a naprosto okouzlil. Viděla jsem to. Zobali mu z ruky. Přímo ho zbožňovali.

Moje matka a já jsme vstaly, abychom sklidily nádobí a Dante mi položil ruku na zápěstí. „Prosím, dovolte.“ Tím získal od Beauchampových žen další body.

Vzal od každého z nás talíře a odnesl je do kuchyně.

„Dobrý mladík, dobrý mladík,“ řekl můj otec. Možná to tak neznělo, ale od něj to byla velká chvála. „Uvidíme, jestli bude chtít hrát házení podkovami.“

Táta se Sterlingem házení podkovami nikdy nehrál. To byla ta největší pocta, kterou mohl projevit jinému muži, jen mému snoubenci se toho nějak nedovedlo dosáhnout. Můj otec odešel do kuchyně, pravděpodobně se ho zeptat, jestli chce hrát. Odcházeli ven. Dante očividně souhlasil, protože mířili k předním dveřím. Když procházeli kolem, mrkl na mě.

„Pomůžeš mi s dezertem?“ Zeptala se mamka a já šla za ní do kuchyně obložit podnos. Nechala mě vytáhnout z lednice mini jahodové koláčky, zatímco ona připravovala limonádu.

Doufala jsem, že to Dante nebude brát, jako nějaký druh kódu.

Myslela jsem, že si o něm bude chtít povídat, ale místo toho mi sdělila nejnovější drby z country klubu. Jak paní Delacroixová nachytala svého manžela s chůvou a jak se Edward Charleston brzy stane Ednou Charlestonovou. Poslouchala jsem jen na půl a cítila se zmatenější, než jindy. Bála jsem se, že to dnes večer nepůjde dobře, ale lépe by to jít ani nemohlo. Dante byl, no, perfektní.

Vyšly jsme na verandu a posadily se vedle sebe na houpací židle. Položila jsem podnos na malý stolek před námi. Sledovaly jsme muže, jak hází podkovami a byla jsem si docela jistá, že Dante nechával otce vyhrát. Snažila jsem se ukrást kousek zákusku, aniž by to zachytily kamery, protože jsem byla hladová. Brzy ale budou muset odejít, protože začalo zapadat slunce a oni nebudou mít dostatek denního světla.

 „Nechtěla jsem ho mít ráda,“ řekla moje matka, „Ale mám. Okouzlil mě tak, až mi spadly kalhotky.“

Snažila jsem se neušklíbnout nad její volbou slov, protože Dante se určitě specializoval získávání kalhotek od žen. „Je v tom velmi dobrý.“

„Je něco, co bych měla vědět?“

Hm? „Jako co?“

Ostře se na mě podívala. „Jako proč jsi nevolala.“ Její hlas zněl napjatě. Udělala jsem to znovu. Aniž bych se o to snažila, naštvala jsem ji a zklamala. Cítila jsem se, jako by mi bylo osm.

„Stále se snažím udělat tu správnou věc, mami. Nejsem si jistá, co je správné. Miluju Sterlinga, ale…“ Jak bych jí to mohla vysvětlit, aniž bych jí rozzlobila?

„Ale s Dantem je to něco jiného. To vidí každý.“

Sledoval Sterling Vezmi si mě? Viděl to? Viděli to jeho rodiče. Naši přátelé?

„Napadá tě, co bych měla udělat?“ Nevěděla jsem, proč jsem se jí zeptala. Mohla jsem uhodnout, co řekne.

Překvapila mě. „Ach, ne. Mojí prací je tě milovat a podporovat, ale jsi dospělá, miláčku. V tom ti radit nemůžu. Musíš se rozhodnout sama.“

Jednou jsem chtěla, aby za mě někdo rozhodl a všichni mi neustále říkali, že na to musím přijít sama. Nevěděla jsem, co dělat, protože jsem nechtěla chybovat a zbytečně lidem ubližovat.

Také jsem nechtěla žít život plný lítosti.

„Ale řeknu ti jedno. Je lepší odvolat svatbu, než řešit rozvod. Vím to z vlastní zkušenosti.“

„Co?“

„Byla jsem vdaná, než jsem potkala tvého otce. Byl to kluk, kterého jsem znala celý život, a brali jsme se mladí, než vstoupil do armády. Vůbec jsme se k sobě nehodili. Byla to největší chyba mého života.“

Byla jsem v naprostém šoku. Moje matka byla už jednou vdaná? Jak to, že jsem to nevěděla?

„Zavři ústa, Lemon. Takhle tam nachytáš mouchy.“

Udělala jsem, co řekla. „Proč jsi mi to nikdy neřekla?“

„Nikdy na tom nezáleželo. Šla jsem svou cestou a on taky. Taky se oženil. Myslím, že mě pět chlapců, co jsem naposledy slyšela.“ Což znamenalo drby nebo telefonní spojení. A moji rodiče si mysleli, že Facebook bylo, když jste usnuli s knihou na gauči.

V našem domě se toho dělo víc, než si dokážete představit.

„Dante a já bychom se k sobě asi nehodili. Naše světy jsou velmi odlišné. Jeho normál je, jako něco z filmu nebo knihy. Nejsem si jistá, jestli bych do toho zapadla.“

Vrhla na mě další nelibý pohled. „Nevychovala jsem svou jedinou dceru k tomu, aby byla zbabělec. Můžeš jít kamkoliv a dělat cokoliv. Nejde o to, abys byla ve stejném prostředí. Je to o tom, jak se cítíš a pokud jsi ochotná kompromisů a obětí. Jestli přijme takovou, jaká jsi a ty uděláš to samé. Pokud jsi ochotná se zavázat na dobré i špatné časy, protože ti slibuji, že budou oba. To jsou věci, na kterých záleží.“

Napila se limonády a pokračovala. „Je z vynikající rodiny, je chytrý, okouzlující a hříšně pohledný. A co je nejdůležitější, miluje tě.“

Ty hloupé slzy se vrátily. „Nikdy to neřekl.“

„Některým mužům to moc říkat nejde. Tvůj táta je jedním z nich.“ Nedokázala jsem si představit, že by byl Dante typ člověka, kterému se těžko říkalo, že někoho miluje. To, co jsem si dokázala představit, bylo, že to někomu neřekl proto, že nikoho doopravdy nemiloval.

„Nebo to možná neřekl, protože mu to nedovolíš.“

To se stávalo, když vás lidí dokonale znali. I když jsem jí to neřekla, nějak pochopila, že můj vztah se Sterlingem nedovolí nic nevhodného.

Ale moje matka neznala všechna fakta a možná by to poté, co bych všechna řekla, cítila jinak. „Udělala jsem si o něm velký průzkum na internetu, mami. Je to ten nejhorší druh holkaře. Nikdy nedokáže být věrný.“

„Copak jsi neslyšela o tom, že napravení playboyové jsou těmi nejlepšími manžely?“

Sklouzla jsem hlouběji do židle. Pořád nebyla na mé straně. „To je takové klišé.“

„Je to klišé, protože je to pravda, miláčku. Podívej se na svého otce. Když jsem ho poznala, byl to lev salónů.“

Podívala jsem se na svého prošedivělého otce s ustupujícími vlasy a narůstajícím břichem. „Táta? Mluvíš o mém otci?“

„Nekoukej se tak překvapeně. Pálila za ním každá žena v okruhu třiceti kilometrů. Zamiloval se do mě, protože jsem ho donutila mě pronásledovat, dokud jsem ho nezaháčkovala.“

„Jak to, že jsem o tom nic nevěděla?“

„Nikdy předtím to nebylo relevantní. Já byla rozvedená žena a ucházel se o mě proslulý zlý chlapec Montgomery Beauchamp. Tvá babička Lemon. Ale překonala to.“

Tak nějak.

„A teď jsme tady, šťastně svoji už třetí desetiletí. A nikdy jsem o tvém otci a jeho věrnosti nepochybovala.“

Natáhla se a položila ruku na moji tvář, jako to dělávala, když jsem byla malá. „Neměla bys proti němu používat jeho minulost. Měla by ses rozhodnout, co chceš, a pak si jít za tím. Nedělej rozhodnutí na základě strachu. Jsi Beauchampová. My se rodíme, jako silní. Ať už se rozhodneš jakkoliv, tvůj táta i já tě vždy podpoříme.

Vstaly jsme a ona mě objala a pevně mě k sobě přitiskla. Matčino objetí nemohlo nic nahradit. Ačkoliv jsem byla velmi zmatená a nechápala, proč mi dala důvod usilovat o Danta, když toužila po tom, abych si vzala Sterlinga. „Možná, že tě podporuji ve volbě Danta jen proto, abych se pak mohla těm žárlivkám v klubu chlubit, že sis vzala skutečného prince.“

„Mami,“ zasmála jsem se. To nebyl argument, který by mi pomohl se rozhodnout.

„Dokážeš si představit, že by má vnoučata byla princové a princezny?“

„Přesto si pravděpodobně vezmu Sterlinga.“

Na chvíli zavřela oči. „Jen mi nech tuhle fantazii. Už vidím ty jejich tvářičky. Tak slaďoučké.“

Znovu jsem se zasmála.

„Co to je?“ Podívala se mi do očí.

„Co?“ Zeptala jsem se vyplašeně.

„Hned tam, u vnějšího koutku levého oka. Máš tam vějířek,“ řekla. „Vítej v pravém ženství, drahoušku.“

Chtěla jsem se vrhnout dovnitř a zkontrolovat to. Vráska? Bylo mi teprve dvacet čtyři! Ten okamžik k nám ale přišli ze štábu, že měli vše hotové a nabídli, že Danta odvezou zpět do hotelu. Řekl jim, že zavolá taxi hned, jak se rozloučí s mými rodiči. Vypadalo to, že produkce nechtěla, aby zůstal, ale neměli nikoho dost silného, kdo by se s ním hádal. Vrátili jsme porty s mikrofonem a oni začali balit své vybavení do dodávek.

„Montgomery, Sue Ellen, bylo pro mě velkou ctí navštívit vás u vás doma. Mockrát vám za to děkuji.

„Bylo nám potěšením a v naší rodině jste kdykoliv vítán,“ řekla moje matka s velkým úsměvem, když zvedla podnos. Podívala se na mě. „Tvůj táta a já vám přejeme dobrou noc. Pustila bys potom psy? A co kdybys mohla Dantovi ukázat herní místnost, než odjede?“

Otočila se k němu. „Její otec má celou stěnu zaplněnou jejími úspěchy. Určitě byste je měl vidět.“

„To bych rád.“

Teď jsem byla zahnaná do kouta a oba to věděli.

Moje matka možná nebyla tak nestranná, jak tvrdila.