RC - 18. kapitola

Překlad: Marťa

Kdysi jsem si myslel, že to nejlepší na světě bylo vidět tě, jak se usmíváš, pak jsem si uvědomil, že to nejlepší na světě je vědět, že jsem tě k tomu přiměl já.

Řekla jsem Michelle a Genesis, co se stalo (vynechala jsem tu část s aférkou). Michelle řekla: „No, možná to neudělala. Nedokážu si představit, že by byla taková. Tohle se zdá vážné.“

Určitě ano. Genesis a já jsme si vyměnily pohledy, ale ona byla příliš slabá na to, aby něco dodávala. Byla jsem ráda, že to chápala alespoň jedna z dívek. Přišel asistent, aby nám oznámil, že byly rozvrhy posunuté a Dante odjede nejprve do Anglie s Abigail. Michelle vypadala tak zklamaná, že jsem ji objala.

Musela jsem Danta vidět. Byl pryč celé hodiny a já měla strach, že mu nebudu moci říct, co Abigail udělala.

Abzilla sbalila zabalen tašky a odjela na letiště. Přestala předstírat, že se má někoho ráda, a když vyšla z domu, neřekla ani slovo.

Naštěstí Dante stále neodjel. Našel mě v mém pokoji. „Další úkol splněn!“ Podával mi zavřenou krabici.

Tázavě jsem se na něj podívala a otevřela krabici. „Nedala jsem ti úkol… Co? Ty mi vážně dáváš zmrzlinu Graeter? Jak si ji sehnal tak rychle?“

„Soukromé letadlo a asistent výroby.“ Usmál se.

To ho muselo stát hromadu peněz. Udělal to znovu. Byl romantický, sladký a neodolatelný.

A vypadal tak potěšený sám sebou, že jsem ho prostě musela setřít. „Potom jsi to technicky vzato neudělal ty, ale ten asistent.“

Vypadal uraženě, že jsem se téměř rozesmála. „Ale zaplatil jsem za to, takže se to počítá.“

„Já tady dávám úkoly, takže musím rozhodnout, jestli za to získáš bod.“

„Aha! Takže připouštíš, že to byl úkol.“

Člen štábu přišel ke dveřím a zaklepal. „Venku čeká vaše limuzína, aby vás odvezla na letiště na vaši návštěvu Anglie.“

„Když už mluvíme o zlých čarodějnicích, musím ti něco říct.“ Vyprávěla jsem mu celý příběh. O tom, jak jsem našla v Abigailině pokoji sirup vyvolávající zvracení a jak jsem ji konfrontovala, marně hledala neexistující usvědčující záznam a jak se v důsledku toho nic nestalo. A že se v podstatě přiznala k tomu, že spí s Matthew Burdettem, než na mě začala plivat urážky.

„Co ti řekla?“ Přimhouřil oči. Líbilo se mi, když se Dante kvůli mně zlobil.

„Myslím, že mi řekla: ,Ty pitomá, malá ulhaná mrcho‘, ale necituj mě, protože nemluvím plynně mrchovskou psychovštinou.

Položil svou ruku na mou, protože se mi chvěla. „Neboj se. Nakonec to dopadne dobře.“

Jak mohl být tak klidný? Díky jeho klidu a racionálnímu chování jsem se cítila ještě hůř, což mohlo vést ke špatným věcem. Protože jsem stále ještě mohla tu čarodějnici nakopat.

„Chceš zavolat Kat?“ Podal mi telefon a já ho málem objala. Přesně to jsem chtěla. „Zavolám jí, až si zabalím.“

Vytočila jsem její číslo a ona to téměř okamžitě zvedla. „Ahoj, Dante Jak to jde s…“

„Lemon?“ Skočila jsem jí do řeči.

„Ach Lemon, ahoj!“ Zněla roztřeseně. „Ne, chtěla jsem říct, Jak to jde se show? Víš, jen tak obecně.“

Rozhodla jsem se, že jí nevinit. A určitě jsem se neměla zlobit kvůli tomu, že se o mě s Dantem bavila. Já zase s Nicem absolvovala dost rozhovorů o ní.

Mluvily jsme o jejím rozvrhu a o tom, jak ona a Nico letěli zpátky do Monterry na návštěvy, které měl Dante absolvovat se třemi dívkami ze soutěže. Teď jsem byla ráda, že jsem zůstala téměř do konce, protože jsem svoji nejlepší kamarádku zoufale postrádala.

Kdybych skončila s Dantem, viděla bys ji pořád, říkal mi hloupý hlásek v mé hlavě. Řekla jsem mu, aby mlčel.

„Jak to tam jde?“ Zeptala se.

„No, tak podívej. Pravděpodobně jsem přibrala tři kila a další čtyři zhubla potom, co se nás Abigail pokusila otrávit.“

„To jako vážně?“ Vykřikla do telefonu Kat. „Ona se tě pokusila otrávit? Půjčím si auto, pojedu domů a uškrtím ji sama! Jsem si jistá, že mám diplomatickou imunitu nebo tak něco. I kdybych to neudělala, Nico by mě nikdy nenechal jít do vězení. Na jaké jste adrese? Teď ji vážně potřebuju.“

„Nechceš ji zabít, miláčku.“ Povzdechla jsem si. „Připravilo by mě to o práci. Ale až přijede do paláce, neváhej ji ignorovat.“

„Udělám víc, než to,“ řekla rozzlobeně. „Vsadím se, že bych mohla požádat někoho z ochranky, aby se o to postaral. Lorenz by to mohl narafičit tak, aby to vypadalo, jako nehoda.“

„Kat, zlatíčko.“ Potřebovala se vrátit do reality.

„Já vím, já vím. Jen jsem naštvaná. Vlastně nemám vražedné choutky. Jen jsem frustrovaná. Cítím se zase, jako s lady Claire. Co je to s námi a těmi anglickými mrchami?“ Lady Claire byla šlechtična, se kterou jsme se setkaly v Paříži a která se rozhodla Nica a Kat rozdělit.

Naštěstí se to nestalo.

„Víš, ty a Nico jste mi nikdy nepoděkovali za to, že jsem vás dva dala dohromady a pomohla vám porazit lady Claire.“

„Dala dohromady? Prakticky jsi nás na sebe přilepila.“

Taky se to tak dalo brát. „Nemáš zač.“

„Jak se tě pokusila otrávit?“ Řekla jsem jí stejný příběh, jaký jsem předtím sdělila Dantovi.

Vydala zvuk znechucení. Měli bychom začít stavět archu, protože teď je opravdu čas na povodeň. Co se to s těmi lidmi děje?“

„Buď chce Danta sama pro sebe, nebo to bylo kvůli slávě.“ Nemohla jsem ji vinit, kdyby chtěla Danta. I když byla doslova jedním z nejhorších lidí, které jsem kdy potkala.

„A co ty?“ Teď zněla váhavě. Vždycky jsme měla v našem vztahu mateřskou roli a věděla jsem, že Kat mi chtěla pomoct, jen si nebyla jistá, jak na to. „Jak to jde kromě toho, že se mě pokusili zabít? Jako se svatbou?“

Ležela jsem na posteli a dívala se na strop. „Svatba se chystá. Mamka se o všechno stará. Jde jen o to… nejsem si jistá, jestli nějaká svatba bude.“

Neodpověděla.

„Slyšela jsi, co jsem řekla?“

„Ano. Jen se snažím přijít na to, co říct, aby ses nerozzlobila nebo se mi nepřestala svěřovat.“

„Vím, jak to myslíš. Jen jsem… Možná s tebou souhlasím. Možná je to tou situací. Je těžké si představit, že se zamiluješ na takovém místě. Kde je všechno romantické, úžasné a exotické. Není to skutečný život.“

„Máš pravdu,“ řekla zamyšleně. „Není to skutečný život. Ale předtím jsi Danta ve skutečném životě poznala. Nezměnil se. A na tom záleží, ne?“

Zavřela jsem oči, protože mě začala bolet hlava. „Někdy si myslím, že to je důvod, proč jsem Sterlingovi řekla ano. Protože mě přitahoval a já ho chtěla nahradit. Zabíjí mě, když jsem tady a vidím, jak flirtuje a mluví s jinými ženami. Jsem v tom neustálém stavu žárlivost i chci mrzačit lidi.“

Znovu se odmlčela. „Myslím, že to vypovídá o něčem důležitém, že?“

To ano. A celé týdny jsem s tím bojovala. Snažila se zůstat na správné cestě a pokračovat po ní, protože jsem si ji vybrala. Lhala jsem sama sobě a skrývala své pocity za žertování nebo urážky, ale pravdou bylo, že jsem se do Danta zamilovala. Možná jsem ho milovala už předtím. Nemohla jsem si tím být jistá, protože jsem nezažila nic, co bych s tím mohla porovnat. Nikdy jsem nic takového k žádnému muži necítila.

Ani ke svému snoubenci.

A teď jsem stála na rozcestí a podle toho, co udělám, se změní celý můj život.

„Sterling alespoň řekl, že mě miluje. Chce si mě vzít. Dante se mnou jen flirtoval. Nevím, jestli ke mně něco cítí.“

Další odmlka. „Myslím, že cítí. Myslím, že je do tebe zamilovaný.“

„Myslíš nebo to víš?“ Srdce mi bylo připravené vyskočit z hrudníku.

„Jestli se tím snažíš zjistit, jestli mi něco řekl, tak ne. Jen usuzuju z toho, co jsem viděla.“ Ta náhlá prázdnota, kterou jsem cítila, musela něco znamenat.

Ale stačilo to? Vyplatilo se riskovat, aniž bych věděla, jestli byl Dante schopný milovat a být věrný jen jedné ženě?

Vezmu ho domů, abych ho seznámila s rodiči, a pojedu navštívit jeho rodinu. Možná bych ten čas měla brát vážně. Brát to, jako by to bylo skutečné a ne to předstírat.

Možná bych měla nechat Danta říkat, co jsem nechtěla slyšet a snažila se celou dobu zabránit, aby mi řekl. Možná se do mě zamiloval, ale mohlo to pro něj být jen fyzické. Asi bych to měla zjistit.

Potřebovala jsem to tak či onak, ale bylo to spravedlivé vůči Sterlingovi? Mám mu zavolat a říct mu to? A co bych řekla? Sama sobě jsem nedokázala říct, co jsem cítila. Jak jsem mu to měla vysvětlit? Bylo spravedlivé nechat věci plynout, aniž bych ho varovala?

Mohla to být velká chyba, říct mu to. Co když ho znovu uvidím a všechno, co k Dantovi cítím, se rozplyne? Co kdybych absolvovala svatbu a nakonec to bylo to nejhorší, co bych udělala? Mohla bych toho opravdu litovat.

Také bych mohla litovat toho, že odejdu od Danta.

Byl to zmatek. „Co budu dělat?“

„To si musíš rozhodnout sama. Přestože bych ráda převzala tvůj život a udělala za tebe všechna rozhodnutí, nejde to. Musí to být tvoje volba. Myslím ale, že tě Dante učiní šťastnější, než Sterling.“

„Mám Sterlingovi zavolat?“

„Nemyslím si, že bys měla cokoliv dělat, dokud se nerozhodneš. Nemluv o tom s Dantem ani se Sterlingem. Zůstaň ve hře, nech kariéru být až na dobu, kdy opustíš pořad. Dělej, co tě dělá šťastnou. Sakra, kdy jsme dopustili, aby nám kluci tak zkomplikovali život?“

„Já ve třinácti.“

Zasmála se a řekla: „Mě bylo dvacet čtyři.“ Tomu jsme se obě zasmály a já se cítila lépe. Řekla jsem jí, že se brzy uvidíme a zavěsila jsem.

Dante vešel do místnosti, jako by čekal za dveřmi, aby vešel v ten správný okamžik. Přemýšlela jsem, jestli poslouchal. Srdce mi bušilo v ustaraně v hrudi. Chtěla jsem něco říct, ale políbil mě na tvář, vzal si telefon a řekl: „Uvidíme se za pár dní.“

Mohla jsem se jen modlit, aby neslyšel, co jsem řekla o Sterlingovi, protože by to mohl využít ve svůj prospěch, aby mě sváděl, dokud bych mu nepropadla a on by pak odešel a nechal mě v pokoji samotnou.

Pokud by to věděl, neexistoval by způsob, jak zjistit, zda to, co mezi námi mohlo skutečně fungovat.

***

Genesis a já jsme si udělaly večeři. Michelle odjela a vrátila se Abigail. Dante domů nepřijel, což mě přimělo myslet si, že jel rovnou na další místo. Michelle pocházela z New Yorku a potom měl jet s Genesis do Iowy a se mnou do Georgie. Genesis si sbalila tašky a mluvily jsme o tom, jak se bála setkání s tebou. „Nejsme tím, čemu bys řekla normální,“ řekla.

„To není nikdo,“ ujistila jsem ji.

Zdálo se, že ji to uklidnilo. Znovu jsme diskutovali o tom, jak jsme si představovaly, že Abigail prožila rodinný výlet, protože jsme ji neviděly opustit její pokoj od chvíle, kdy se vrátila.

„Myslíš, že byli na lovu lišek?“ Zeptala se Genesis.

„Záleží na tom, jestli pochází z majetné rodiny. Pravděpodobně ale měli jen spoustu čaje a sušenek.“ Ani jedna z nás neměla ponětí o skutečném anglickém rodinném život. Nebyly jsme v Anglii a nevěděly jsme nic o jiných zemích, než to, co jsme viděly v televizi. Což nebylo fér, protože kdyby někdo doudil Američany podle našich televizních pořadů, nikdo by naši zemi nikdy nenavštívil.

Měla jsem jednu přítelkyni, která byla Angličanka, ale byla to princezna a to jsem neměla, jak vysvětlit.

„Myslíš, že je divné cítit něco k někomu, koho ani neznáš?“ Vyhrkla Genesis, aniž by se na mě podívala.

„Co myslíš?“ Ignorovala jsem svůj nervózní pulz a bála se toho, co by mohla říct.

„Cítím, že jsou věci, které bych o něm měla vědět, ale ne proto, abychom spolu trávili čas o samotě, ale proto, že on se mě vždycky na různé věci ptal. Zajímalo by mě třeba, kolik má bratrů a sester. Jaká je jeho oblíbená značka auta. Jeho oblíbený film nebo píseň. Ani nevím, jaký obor studoval na vysoké škole.“

„Filozofii.“

Vypadala tak smutně. „Zdá se, že toho o něm víš hodně.“

Chtěla jsem jí říct proč. Zdálo se to tak spravedlivé, aby to věděla. Pořád jsem přemýšlela o sobě, a co ovlivňovalo mě, ale co Genesis? Dante se jí opravdu líbil. Měla bych vycouvat a dát jim skutečnou šanci? Byla jsem ohledně něj zmatená, protože jsem byla tady?

A jak bych mohla vysvětlit, že vím, co studoval na vysoké, že jsme už Colorado navštívili? A promluvila by se mnou ještě, až bych jí to všechno řekla?  

***

Den promoce, Brighton, Colorado. Nico a Kat byli několik týdnů zasnoubení a on měl přiletět, aby viděl její promoci. Neviděla ho od chvíle, kdy se zasnoubili, přestože si posílali emaily a zprávy a neustále spolu mluvili přes FaceTime. Stála u našeho okna oblečená v červené čepici a šatech a čekala na něj. Nabídla se, že ho vyzvedne v mém autě na letišti, ale on nechtěl, aby se musel vypořádávat s paparazzi, kteří na něj čekali. Nikdo jim neřekl, že přijede do země, ale bylo to bezpečnější a tudíž jistější, že včas dorazí na naši promoci.

Sterling byl stále ve svém hotelu. Včera v noci jsme se zasnoubili a on mě plánoval vyzvednout o něco později, aby mě na ceremonii odvezl. Před týdnem mi Nico nabídl příležitost zastupovat jeho rodinu a jejich zájmy v oblasti public relations. Nikdy mě nenapadlo založit vlastní společnost, ale ten nápad jsem si zamilovala. Zjišťovala jsem na netu, co jsem musela udělat a promluvila si i s profesory z mého oboru a některými z Anthony School of Business. Najala jsme si právního zástupce a začala proces zrodu vlastní společnosti. Bylo to tak vzrušující. Zdálo se, že můj život byl konečně na dobré cestě a vše, o čem jsem kdy snila, se konečně plnilo.

Měla jsme správného muže, správnou kariéru a promovala jsem na vysoké škole. Všechno bylo perfektní.

„Je tady!“ Kat otevřela dveře a běžela po schodech dolů, aby pozdravila Nica. Za jeho autem se utvořila řada paparazzi fotografů a Nicova ochranka vystoupila, jako první, aby fotografy udržela v bezpečné vzdálenosti. Nico vystoupil ze zadního sedadla limuzíny a setkal se s ní na půl cestě. Zvedl ji do náruče, zatočil se s ní a políbili se. Ten polibek skončil na tuctu obálek různých časopisů.

Sledovala jsem je, šťastná, že byli spolu. Radovala jsem se za ně, za sebe a prostě byla plná štěstí.

Když nastoupili do limuzíny, zatáhla jsem žaluzie a zamkla přední dveře. Naposledy jsem šla do koupelny zkontrolovat make-up. Sterling mi poslal zprávu, že je na cestě, ale že je hrozný provoz. Říkala jsem si, že za to pravděpodobně mohl Nico. Poslala jsem zprávu svým rodičům, aby věděli, že možná přijedu o trochu později a moje matka odpověděla, že půjdou rovnou do sálu v Byrdově centru a podrží Sterlingovi místo.

Zaslechla jsem zaklepání na dveře a myslela si, že si Kat zapomněla klíče. Nepřekvapilo by mě to, že zapomněla na všechno v okamžiku, kdy uviděla Nica. „Příště si zkontroluj, jestli máš klíče…“ Řekla jsem, a pak se zarazila.

Stál tam Dante v obleku od Armaniho a v ruce držel kytici citronových lilií. Zapomněla jsme, jak dobře voněl a jak moc jsem milovala, když se na mě usmál tak, jak se smál právě teď.

Neviděla jsem ho od Silvestra a nechápala, proč tady byl. Nemyslela jsem si, že bychom si měli co říct.

„Můžu dál?“