RC - 16. kapitola

Překlad: Marťa

Měla jsem zdlouhavý rozhovor s tvým lékařem a on si myslí, že potřebuješ víc vitamínu Já.

Při návratu zpátky do Kalifornie nás s Dantem rozdělili a já byla ráda, že jsem mohla nějaký čas strávit o samotě, než se vrátím domů.

Genesis byla nadšená, když mě uviděla. Michelle lhostejná a Abzilla nepřátelská. Genesis měla odpoledne s Dantem rande a zeptala se, jestli bych jí pomohla se připravit. Řekla jsem, že ano a pomohla jí s účesem a líčením, zatímco mi vyprávěla o tom, jak úžasné to bylo v Cozumelu. V jejich hotelu byla nějaká komiksová konference a on souhlasil, že ji tam vezme. Snažila jsem se představit si Danta mezi partou komiksových nadšenců a nedokázala jsem to.

Musel mít Genesis opravdu rád, když udělal něco takového.

Což je dobře. I když jsem se cítila hrozně.

Odešla a já měla chvíli na přemýšlení o tom, jak hrozným člověkem jsem se stala. Jak jsem byla zasnoubená s jedním člověkem a toužila po druhém. Jak jsem opovrhovala záletníky, a hrozilo, že se jedním stanu.

A jak mě mohla celá Amerika nenávidět za to, že jsem taková vnitřně rozervaná, odporná osoba.

Taylor naplánovala další rozhovor se zakrytou kamerou, abychom mohly mluvit upřímně. Neřekla jsem o Sterlingovi a o tom, že mi nechybí, ale řekla jsem jí skoro všechno ostatní. Bylo příjemné mít někoho, s kým jsem si mohla promluvit, aniž bych ho budila nebo nás dělila polovina světa. Byla tak chápavá a laskavá, dokonce začala plakat. Což mě taky rozplakalo a tak jsme seděly v místnosti, kde jsme se vyslechly, poplakaly si a objímaly se.

Když jsme konečně přestaly, řekla mi, že Matthew Burdette byl nejen spokojený s tím, jak jsem s Dantem mluvila, ale měl pro mě i dárek.

Podala mi kousek papíru. „Nechal asistenta sestavit seznam lidí, o kterých věděl, že hledají novou společnost pro styk s veřejností. Řekl, že jakmile pořad skončí, osobně se za tebe zaručí. Jakmile bude konec, můžeš začít obvolávat lidi.“

Podívala jsem se na jména a většinu z nich jsem znala. Pokud by si moji společnost najali i jen dva lidi, byl by to pro mě obrovský vzestup, což bylo vzrušující i znepokojující. Připadalo mi to, jako dar nebo úplatek. Prostě něco, co dalo Burdettovi ještě větší páku.

Šla jsem do kuchyně, abych si vzala něco zdravého ke svačině. Vyplakání se mi pomohlo objasnit některé z mých negativních emocí a vyhlídka na další setrvání v pořadu i budoucí růst mé firmy mě nutily cítit se šťastně.

A zůstala jsem šťastná až do chvíle, kdy jsem na dvoře uviděla Danta a Genesis, jak se drželi za ruce. Položila mu hlavu na rameno a on naklonil hlavu tak, aby se dotkli. Otočila se, aby se na něj usmála a vypadalo to, že se ji chystal políbit. Sevřel se mi žaludek a žárlivostí se mi udělalo špatně.

To bylo v pořádku, řekla jsem si. Mám Sterlinga a brzy si ho vezmu a chci, aby byli Dante a Genesis šťastní.

Opravdu jsem to chtěla. I když mě to přimělo chtít někoho přetáhnout klackem po hlavě.

 Pak nastal čas připravit se na koktejlovou párty. Hádala jsem, že bude poslána domů Michelle. Chtěli, aby Abigail zůstala a působila potíže a na vlastní oči jsem viděla, jak dobře si vedla Genesis. Burdette chtěl, abych zůstala, takže to vypadalo, jako jediný logický výsledek.

Byla jsem ráda, že Genesis nepřišla nahoru, když jsem se připravovala. Dalo mi to čas dát se dohromady, abych mohla být milá a šťastná, až ji znovu uvidím.

Jakmile jsem vešla do rodinného pokoje, vzal mě Dante za loket a požádal mě o rozhovor stranou. Zářivě a šťastně jsem se na něj usmála a následovala ho.

Pak řekl poslední věc, kterou jsem čekala. „Chceš, abych tě poslal domů? Nechci, abys byla nešťastná. Můžeš se vrátit do Atlanty, jestli to chceš.“

Situace s Genesis musela být vážnější, než jsem si myslela. „Tohle Matthew Burdette nechce.“ Řekla jsem mu o všem, co se stalo. S každým slovem vypadal, že měl starosti.

„Řekl ti něco?“ Zeptala jsem se.

Teď vypadal zřetelně nepříjemně, což bylo překvapivé. „Jen, že se mu líbí, když jsme ty a já spolu.“

Nelhal, ale poznala jsem, že pečlivě volil slova. Přemýšlela jsem o svém seznamu. Ani na vteřinu jsem nevěřila, že by Burdette neměl vlastní kopii, a že by neváhal zavolat každému člověku, aby jim řekl, že se mnou vůbec nemají mluvit.

„Pojďme to udělat. Vyber na finále dvě ženy. Zůstanu až do tohoto bodu. Můžeš se setkat s mojí rodinou a já se půjdu podívat na tvoji. Zůstanu a budu hrát a dělat, co budu muset. Ale nemůžeš si mě vybrat a poslat domů někoho, koho bys mohl milovat. Já bych pak jela domů a vzala si jiného muže. Všechno by se tím zničilo. Producenti se tě mohou pokusit donutit, aby sis mě vybral, ale pokud mi to slíbíš, vím, že slovo dodržíš.“

Jeho čelist sebou dvakrát cukla, jako by svíral zuby. Na chvíli jsem si myslela, že nesouhlasil s tím, o co jsem ho požádala. „Pokud mi odpovíš na jednu otázku, pak ti to slíbím.“

Zhluboka jsem se nadechla. „Dobře.“

„Co si myslíš, že by se stalo, kdybychom byli spolu?“

Šok z této otázky mě přinutil trhnout hlavou dozadu a postavit se rovně. Než jsem mohla promluvit, musela jsem si odkašlat. „Viděla jsem všechny ty články o tobě a ženách. Vím, jak se chováš ve vztazích.“

„To nemůžeš vědět, protože jsi se mnou nikdy vztah neměla. Když se zavážu, tak to platí.“

Nemohl si myslet, že bych se nechala tak snadno oklamat. „Proč? Kvůli svému rytířskému kodexu cti?“

Jakmile jsem to řekla, věděla jsem, že jsem to neměla dělat. Tvář mu povadla a jeho zklamání bylo zřejmé. „Ano, byl jsem vychován tak, abych se ženou zacházel s úctou a se ctí. A může se ti to zdát hloupé nebo staromódní, ale…“ Odmlčel se. Zakroutil hlavou. „Předpokládám, že nic, co bych řekl, tvůj názor nemění.“

„Tohle jen předstíráme, pamatuješ? Je to jen pro kamery.“ Nenáviděla jsem, jak smutně potom vypadal. A že jsem to způsobila já.

„Jasně. Jen předstírej. A Lemon, slibuji ti, že ve finále nebudeš.“

Byli jsme sami. Nikde poblíž nebyl nikdo ze štábu. A neřekl mi Limon. To bylo nejhorší ze všeho. „Děkuji,“ řekla jsem. Čekala jsem, že ucítím úlevu.

Místo toho jsem cítila hanbu a lítost.

Přišel Harris, aby mě odvedl a mohla jsem se připojit k ostatním uvnitř. Ohlédla jsem se zpátky a viděla, jak Dante odcházel opačným směrem. Přemýšlela jsem, jestli chtěli, aby vešel velkým vchodem. Seřadila jsem se s ostatními dívkami v pokoji na Obřad srdce. Všude kolem hořely svíčky a běžely kamery.

Dante mě mohl naprosto klidně poslat zpátky do Atlanty. Nemohli jsme takhle pokračovat. To jsem nechtěla.

„Vím, že tady stojíte a čekáte, že jedna z vás půjde domů. Jak vidíte, na dnes žádné srdcové špendlíky nemám. Dnes večer nikdo neodejde.“

Genesis mě popadla za ruku a stiskla ji. Usmála jsme se a konečně se uvolnila. „Místo toho mám oznámení.“ Harris se podíval přímo na mě, když to říkal a ta úleva zmizela stejně rychle, jako přišla. Chystal se to prozradit. Věděla jsem to. Řekne ostatním, že jsem tam nebyla ze správného důvodu a Burdette mě zabije a Amerika mě bude nenávidět. V krku mě bolelo a po zádech mi přejela zimnice. V žaludku jsem měla pocit, jako by se mi tam uhnízdila rodina vzteklých veverek. Myslela jsem, že začnu lapat po dechu.

„Jak všichni víte, Dante je okouzlující, hezký a inteligentní. Každá žena by měla štěstí, kdyby s ním mohla být. Ale to, co nevíte, je…“

Harris čekal a protahoval to. Přitiskla jsem si ruku k srdci, jak se mi ulevilo, že nemluvil o mě.

„Dante je ve skutečnosti Jeho královská výsost, princ Dante. Jeho rodiče jsou vládnoucími panovníky Monterry. Až dosáhne jistého věku, bude mít také přístup ke svému nemalému svěřeneckému fondu.“

Bylo takové ticho, že jste mohli slyšet spadnout špendlík. Potom se energie v pokoji změnila na šok a úctu. Každá dívka musela zvažovat, co to pro ni znamenalo. Hra se musela změnit, protože se změnily i okolnosti. Už to nebylo jen o tom, jak uhnat sexy chlapa. Teď to byl sexy bohatý princ. Která dívka by o tom v jistém okamžiku svého života nesnila?

Harris řekl: „Nechám vás, abyste to vstřebaly a užily si zbytek večera. Princ Dante se k vám dnes večer nepřipojí, ale jednu z vás si ráno vybere, aby s ní strávil celý den.“

Jakmile Harris opustil místnosti, začala Michelle ječet a poskakovat.

„Nemůžu uvěřit, že je princ!“ Řekla Genesis a posadila se na sedačku a složila hlavu mezi kolena. „Už tak je dost zlé, že vypadá takhle, ale ještě je bohatý a princ? Nemůžu ani…“

Popadla jsem polštář a snažila se jí ovívat a odhrnout vlasy zezadu z krku, abych mi neomdlela.

„O Monteře jsem slyšela,“ řekla Abigail. „Je skutečný princ. Ne jen někdo s titulem, bez hradu a peněz.“ Poklepala si prstem na rty. „Myslím, že to vyžaduje oslavu, ne?“

Michelle objala Abigail kolem pasu a ona ji celé tři sekundy nechala, než Michelle odstrčila. „Všichni se převlékněte do pyžam a přespíme dole. Udělám všem mléčné koktejly!“

„To je od tebe podezřele ohleduplné,“ řekla jsem. Neříkala, že zmrzlina je jed?

„Nesmysl,“ odpověděla. „Jsem milý člověk. Dokážu dělat pro ostatní pěkné věci.“

Jako bych nevěděla své.

***

Většinu noci jsme zůstaly vzhůru a chichotaly se a dokonce i Abigail vypadala, jako člověk. Stále nám vyráběla čokoládové mléčné koktejly a my je pily, dokud jsme si nemyslely, že praskneme.

Brzy ráno nás probudil Harris. Spaly jsme asi hodinu. Dante stál oblečený vedle něj a vypadal perfektně. Na druhou stranu, já měla pod očima skvrny od čokoládových koktejlů, rozcuchané vlasy a pytle pod očima.

Byla jsem tak ráda, že mě Amerika mohla vidět v mé nejlepší formě.

Nějak se stalo, že Abigail na sobě měla tunu make-upu a vlasy jí v dokonalých kadeřích padaly na záda.

Harris nás požádal, abychom se postavily, protože si Dante chtěl vybrat ženu, se kterou stráví den. Byla to poslední příležitost být s ním o samotě, než přijdou na řadu návštěvy rodin. Po setkání s nimi, bude muset alespoň jednu z nás poslat domů.

Všechny jsme se postavily a já si kolem sebe omotala deku. Najednou jsem se necítila dobře. Nejprve jsem si myslela, že to bylo proto, že jsem byla unavená, ale bylo mi špatně od žaludku. Pravděpodobně to mělo něco společného s tím, jak se Genesis usmívala. Být blízko Danta narušovalo mou schopnost dělat inteligentní rozhodnutí a teď to mělo doslova vliv na mé zdraví.

„Nikdy to není snadné rozhodnutí,“ řekla a místnost se se mnou začala otáčet. Bylo to, jako kdybych byla opilá, ale alkoholu už jsem se nedotkla dlouho. Začala jsem se potit, jako by se každý z mých pórů rozhodl, že je čas dát mi potní koupel.

„A není to snadné, protože s vámi všemi rád trávím čas, ale ta, se kterou chci strávit den, je…“

Žaludek se mi prudce stahoval a vyšel ze mě zvuk, který jsem ani nevěděla, že žaludek dokáže. Na okamžik se zarazil, podíval se na mě a zvedl obočí, jako by se ptal, jestli jsem v pořádku. Věděla jsem, že budu zvracet. Rozběhla jsem ke kuchyňskému dřezu, protože jsem se bála, že do koupelny bych to nestihla a slyšela jsem, jak byly během zvracení čokoládových koktejlů ostatní dívky znechucené.

Dante stál za mnou a něco říkal, ale já se na jeho hlas nedokázala soustředit. Zalila mě ledová zimnice, když jsem znovu a znovu dávila obsah žaludku.

Poté, co jsem měla žaludek prázdný, mě nohy přestaly poslouchat. Dante mě chytil předtím, než jsem spadla na podlahu.

Zvedl mě do náručí a přitiskl mě k sobě. Všichni se kolem mě shromáždili a ptali se, jestli jsem v pořádku. Bolela mě hlava.

„Vezmu ji nahoru.“

Slyšela jsem, jak Harris volal zdravotníky. Potom Abigail řekla: „Ten šťastlivec má ale hubnoucí metodu.“

Přála jsem si, abych ji mohla uškrtit.

Dante mě odnesl k mému pokoji a nohou otevřel dveře. Když vstoupil dovnitř, zastavil se. „Jak tady můžeš chodit? Všude na podlaze je oblečení.“

Začala jsem se třást. „Tvoří ochranný kryt,“ řekla jsem a zuby mi cvakaly o sebe.

Položil mě do postele a přetáhl přese mě moje přikrývky. Pak mi odhrnul vlasy z vlhkého čela. „Přiznávám, že když jsem si představoval, že tě odnesu do postele, neskončí to tím, že tam budeš samotná.“

Bude si ze mě utahovat, i když umírám. „Děláš si legraci.“

Široce se usmál a já se nemohla zahřát. Jen jsem se pod přikrývkami třásla. Přišla lékařka, aby mě prohlédla a řekla, že to vypadá na chřipku. Řekla, abych pila hodně tekutin a odpočívala a aby jí zavolali, kdyby se mé symptomy zhoršily.

Musela jsem usnout, protože když jsem se vzbudila, chtělo se mi znovu zvracet. Snažila jsem se vstát z postele, když mě zvedly silné paže, které mě odnesly do koupelny. Dostala jsem se k záchodu právě včas, abych tam vyhodila žluč. Bylo to, jako bych se z úst snažila dostat démona.

Když jsem skončila, zavřela jsem víko a opřela si o něj hlavu. Pěkné, chladné, nádherné víko. Uslyšela jsem Dantův hlas. „Můžu pro tebe něco udělat?“

„Vrátit mi slezinu?“ Jsem si jistá, že skončila v záchodě.“

„Přivádí mě k šílenství, že nemůžu nic dělat, když jsi takhle nemocná.“ Zvedl mě a odnesl zpátky do mého pokoje.

„Co to děláš?“ Zeptala jsem se. „Vypadám hrozně.“

„Vypadáš hrozně,“ souhlasil. Ale znělo to, jako kdybych mu řekla, že mi nemohl říct, že vypadám hezky, tak místo toho řekl, že vypadal hrozně. „Opravdu hrozně.“

„Neměl bys se mnou souhlasit, když říkám, že vypadám hrozně. Jsi ta nejhorší sestřička,“ řekla jsem mu, když mě ukládal do postele.

„Nikdy jsem se o nikoho nemocného nestaral.“

„To je vidět.“ Povzdechla jsem si, když na mě navrstvil deky. Dřepl si vedle postele a pohladil mě po tváři. „Až se na to budeš cítit, na nočním stolku máš trochu vody. Řekni mi, až budeš něco potřebovat.“

„Proč to děláš? Proč jsi tady?“ Můj hlas zněl chraptivě.

„Chci být s tebou,“ řekl jednoduše.

„I když jsem na smrt nemocná?“

„Dokonce i tehdy.“

Natáhla jsem se, abych ho vzala za ruku. „Jsem ráda, že jsi tady. Nechci, abys odešel.“ Teprve poté, co ta slova vyšla z mých úst, jsem si uvědomila, co jsem řekla. Jeho úsměv tomu nepomohl.

Odtáhla jsem ruku zpátky. „Evidentně jsem v deliriu. Nic, co řeknu, proti mně nemůžeš použít.“

„Cokoliv řekneš, Limon.“

Chtěla jsem se hádat víc, ale místo toho jsem usnula.