G&M - 43. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Mia

Přestože byl Jamie lehký jako peříčko, svaly se mi napínaly, když jsem s ním stála v náručí. V žádném případě svého chlapce nepustím, i když mé paže začaly být otupělé.

Jak se dostanu Daemona? Každá buňka v mém těle byla připravena k úprku nebo k boji. Raději bych odešla, ale bylo jasné, že mě odsud bez násilí nenechá odejít. Fyzicky s ním bojovat nemůžu, takže s ním budu muset jednat.

„Co přesně chceš, Daemone? Řekni mi, co mě to bude kurva stát, aby se odsud Jamieho dostal naživu.“ Můj hlas byl silný a sebevědomý, i když strach mi proudil ve vnitřku. Co po mě může tento muž chtít? Byla jsem připravená zaplatit jeho cenu? Muž jako Daemon by nevyžadoval nic menšího než moji zasranou duši.

Daemon se opět o krok přiblížil a přejel mi rukou přes bok. Popadl můj pas a ušklíbl se. „Jsi připravená jednat o chlapcově životě? Jsem ohromen. To je od tebe nezištné, Alessandro.“

„Mia,“ opravila jsem ho. Věděla jsem, že jeho tvrdohlavost používání mého starého jména souvisí s tím, že nové jméno, mi dal Cobra, protože to mělo specifický význam. „Mia, protože patřím k muži, který mi to jméno dal. Patřím ke Cobrovi.“

Oči se mu zúžily a zaťal zuby, prsty mi zaryl hlouběji do kůže. „Udělala bys dobře, kdybys mi to nepřipomínala,“ zasyčel.

Měl pravdu. Hrála jsem si s ohněm a posmívala se muži, který držel můj a Jamieho život v jeho rukou. Přesto jsem potřebovala, aby pochopil, že ačkoli jsem připravena uzavřít s ním smlouvu, nezmění to nic na tom, co cítím.

Jo, byla jsem připravena se obětovat, abych chránila své blízké. Manžela a syna. Klub a všechny bratry. Za jejich blaho by to byla malá cena.

„Řekni mi, co chceš, Daemone. Vyřídíme to jednou provždy.“

Bez váhání odpověděl: „Už jsem ti řekl, co chci. Chci vás, tebe. V mé posteli. Jako mou milenku. Dělající všechno o co tě požádám.“ Chytil mě za bradu a zvedl obličej, takže jsem se mu musela podívat do očí. „Jsi na to připravená, Alessandro? Můžeš mi dát sebe, abys zachránil tvého chlapce?“

Zoufale jsem vydechla. Proč ze všech žen na této zasraný planetě chce zrovna mě? Protože jsem mimo jeho dosah? To nedávalo smysl.

„Mám své vlastní požadavky,“ řekla jsem a upřeně mi zírala do očí.

Zaklonil hlavu a zasmál se. „Vidíš, to je přesně důvod, proč tě chci. Nejsi v žádném zasraném postavení, aby sis kladla požadavky, ale to tě nezastaví. Bože, nemůžu se dočkat, až budeš moje.“

„Pouze pokud splníš mé podmínky. Jinak žádná dohoda.“

„Není nic, co by mi bránilo v tom, abych zastřelil tebe a chlapce v tuto chvíli. Zabití manželky a dítěte mého bratra mi poskytne velké potěšení a bude perfektní odplata. Proč bych se měl starat o to, co požaduješ?“

„Protože jsi chytřejší než tohle. Protože tím, že když mi dáš to, co chci, dostaneš to, co chceš ty.“

„Takže bys mi dala, co chci? Zůstal bys v mé posteli a byl bys mou kurvou?“

„Ano,“ vydechla jsem. Točila se mi hlava a srdce mi bylo jak o závod. To bylo šílené. Zasraně šílený. Prozatím to byla také jediná cesta ven. Kdybych souhlasila s tím, co chtěl, mohla bych tím získat nějaký čas.

Prosím, Bože, ať Harrison rozrazí dveře a ukončí to šílenství.

„Takže ze zájmu, řekni mi, co chceš na oplátku. Ne že bych něco slíbil; Jsem jen zvědavý.“

Zhluboka jsem se nadechla. Držení Jamieho mě stálo veškerou energii a mentální zápas s Daemonem byl vyčerpávající. Neměla jsem právo klást jakékoliv požadavky, ale do prdele, jestli se nebudu snažit co nejlépe ho zdržovat. Jestli se budu muset obětovat, chci něco na oplátku.

Na okamžik jsem zavřela oči, abych získala svou sílu. „Ušetříš Jamieho a Cobru. Necháš Scorpio Stingers na pokoji. Ty a já se vzdálíme od Kalifornie. Zaručíš se, že už nikdy nevztáhneš ruku na mou rodinu.“

„Tak velké nároky, Alessandro. Žádáš mě, abych se vzdal jediné věci, která mě udržovala naživu v posledních několika letech. Opravdu si myslíš, že za to všechno stojí?“

„Ano myslím. Stojí to za to a ještě víc. Můžeš mít moje tělo. Udělám cokoli, co budeš chtít. Cokoli.“ Olízla jsem si rty. Vyschla mi ústa a sevřelo hrdlo, takže jsem nemohla dýchat.

„Jakou záruku mám, že nebudeš běžet zpátky za Cobrou, první šanci, kterou dostaneš?“

„Stejnou záruku, že dodržíš slovo pro svou stranu dohody.“

„To nic neznamená. To není vůbec žádná záruka.“

„Přesně. To znamená, že si budeme muset navzájem důvěřovat. Jsem si jistá, že pro tebe je to zcela něco neznámého.“

Zvedl ruku, aby mě udeřil. Trhla jsem sebou, ale rána nikdy nepřišla. Místo toho jsem ze dveří slyšela Cobrův hlas.

„Neopovažuj se ji uhodit,“ zařval Cobra. Několikrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že nemám halucinace. Stál ve dveřích a pistolí mířil na Daemona.

„Odstup od ní ty zasranej zkurvenče, nebo ti vystřelím zasranej mozek.“

Daemon se otočil ke Cobrovi a v tu chvíli rozptýlení jsem zvedla koleno a spojila se s jeho koulema. Daemon vykřikl a sklonil se, zatímco jsem se snažila od něj utéct. Ale byl příliš rychlý. Popadl mě za kotník a srazil mě na zem. Sevřela jsem Jamieho k hrudi, a zkroutila své tělo, abych upadla první, takže jsem narazila na zem kyčlí.

Když jsem narazila na studený beton, bolest mi vystřelila přes bok a nohu. Hlava mi práskla o tvrdý kámen a způsobila, že mi před očima objevili hvězdičky, a mým mozkem vystřelil závan bílé žhavé agónie.

V tu chvíli byl Daemon na mě, zbraň magicky v ruce a proti mému spánku, jeho dech horký a namáhaný na mé kůži. Jamie vzlykal a jeho malé tělo se proti mně třáslo.

„Zastřel mě a také umře,“ zakřičel Daemon, oči divoké. „Půjdeme do zkurvenýho pekla.“

„Jsi zasraně zvrácený,“ zařval Cobra, když se o pár kroků přiblížil.

„Střel ho! Ukončete tu zasranou noční můru,“ vykřikla jsem. Byla jsem až na kost unavená, měla jsem toho dost. Můj život mi probíhal před očima a většina z toho co jsem viděla, se mi líbilo. Byla jsem požehnána dobrým životem. Měla jsem všechno. Lásku dobrého muže – dvě krásné děti. Rodinu, která mě milovala. Pokud to, že dám svůj život, znamenalo, že Cobra a děti budou žít šťastně až do smrti, jsem s tím v pořádku.

Zavřela jsem oči a čekala na konec.

„Do prdele, počkej chvilku,“ zařval na mě Daemon. „Udělala jsi se mnou dohodu, mrcho.“

„Udělej to, Cobro. Zastřel ho!“ Zaplavil mě vnitřní mír.

Smrt byla snadnou cestou ven. Kdybych zůstala naživu a držela se mé strany dohody, byl bych stejně mrtvá uvnitř. Všechno, na čem mi záleželo, by ode mě bylo vzato. Kulka v mé lebce byla mnohem milosrdnější než to, co pro mě Daemon plánoval. Věděla jsem, co jsem mu slíbila, a věděla jsem, že by z mého těla vytáhnul extra daň, která by mě zavedla na hranici rozumu. Pohrdala bych sama sebou a stejně si přála, abych byla mrtvá.

Daemon vstal a vytrhl mi Jamieho z náručí. Přitiskl k sobě mé dítě a dal pistoli k jeho malé hlavě. Vydala jsem ze sebe tak hlasitý výkřik, že jsem klidně mohla probudit mrtvé z jejich hrobů.

Všechno to bylo marné. Daemon měl veškerou moc. Jestli zabije Jamieho… Bože, prosím, ne.

Ležela jsem na podlaze, momentálně poražená.

„Odlož zbraň, kundičko. Vidíš, co se stane, když pošleš ženu, aby vykonala mužskou práci? Posere se to, bratře.“

Když se Cobra pomalu naklonil, aby položil pistoli na podlahu, v mých očích se objevily slzy, jeho pohled nikdy neopouštěl můj, když ústy promluvil slova, je mi to líto, bejby. Chvíli váhal, pak se znovu narovnal a zbraň nechal na zemi.

Daemon se nahlas zachechtal jako šílenec. „Teď všichni zemřete společně a opustíte Isabellu jako sirotka. Přijmu ji – stanu se jejím milujícím strýcem, jestli víš, co tím myslím.“ Zakmital obočím a olízl si rty. „Vycvičím ji mladou.“

Do úst se mi nahrnula žluč. Moje vůle žít byla okamžitě obnovena, když ohrožoval mou dceru. Během toho všeho jsem si myslela, že je alespoň v bezpečí. Kdybych byla mrtvý, nemohla bych ji chránit.

„Počkej,“ prosila jsem. Musela jsem to zkusit ještě jednou. Takhle umřít nebylo možné. „Pamatuješ na naši dohodu? Jsem připravená s tebou odejít, Daemone. Pomozte mi vstát, nech mého syna a Cobru jít, a odejdeme spolu.“

Daemonův pohled se prudce stočil na mě.

„Jo?“

„Jo. Slibuji.“