AA - 1. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Zoran Reykill ze sebe odsunul mrtvé tělo strážného. Na chvíli se zarazil, a když mu jeho zmučeným tělem projela silná bolest, zasyčel. Byl v zajetí už měsíc a na jeho těle nebylo místo, které by nebolelo. Jeho tělo bylo po nepřetržitém mučení poseto řeznými ranami a podlitinami.

Opatrně strážného obrátil a svlékl mu jeho oblečení. Své vlastní šaty měl na sobě od té doby, co ho přivedli do toho pekla, které nazývali jeho celou. Toto byla první příležitost k útěku, která se mu naskytla. Bedlivě pozoroval stráže a čekal, až udělají chybu – což nakonec udělali, protože předpokládali, že byl příliš slabý na to, aby bojoval.

Strážný, kterého Zoran zabil, přišel do jeho cely, aby si s ním pohrál a pravděpodobně si myslel, že by si mohl trochu zpestřit nudnou službu tím, že by vězně zmlátil ještě trochu víc. Místo toho ho strážný našel, jak visí bezvládně v poutech u stěny.

Zatímco ten muž uvolňoval jeho pouta, zlomil mu Zoran vaz tak rychle, že ani nestačil zavolat o pomoc. Zoran věděl, že dlouhý boj by nepřežil. Na to byl příliš slabý. Veškerou sílu ho stálo jen odsunutí strážného a hledání klíče k jeho poutům na nohou.

Nasoukal se do oblečení strážného, ozbrojil se jeho laserovou pistolí a nožem a ujistil se, že je plně nabitá. Poté mu z krku strhl identifikační kartu. Věděl, že je pozdě a moc strážných se na chodbách pohybovat nebude. Poté, co za sebou zavřel těžké dveře, vstoupil do tmavého koridoru. Temnota mu nijak nepřekážela, protože mohl využít schopnost nočního vidění svého draka.

Jeho národ byl známý tím, že se dokázal přizpůsobit tmě. Jako dračí měnič cítil, jak jeho vnitřní bestie bojuje, aby se osvobodila. V zajetí se neodvážil proměnit. Bez svého symbionta, který by ho chránil, byl příliš zranitelný.

Silou vůle se ovládl a pokračoval vězeňským labyrintem. I když byl napůl v bezvědomí, když ho sem přivedli, věděl, kde se nachází východ a v duchu si tu cestu celou dobu svého zajetí opakoval. Ale i kdyby byl v bezvědomí, tak stačilo, že cítil proud čerstvého vzduchu, který na něj volal.

Byl Zoran Reykill, vůdce Valdierů; nejmocnější svého druhu. Rovnocenní mu byli jen jeho bratři.

Zrovna si užíval na jedné vzdálené planetě na okraji jeho slunečního systému lovu a laskání povolných žen, které tam byly za tímto účelem. Normálně by se této planetě s jejími lákadly vyhnul, ale byl skoro dva měsíce na diplomatické misi a od té doby nebyl doma.

Dva dny lovil v hustých lesích planety a poté vyrazil směrem k městskému komplexu. Neměl žádné podezření, dokud se po jídle nezačal cítit omámený. Ještě na poslední chvíli poslal zprávu svému symbiontovi, že je v nebezpečí.

Poté se probudil v poutech na palubě kurizanské vesmírné lodi. To se stalo před měsícem. Kurizané doufali, že z něj dostanou informace o symbiotickém vztahu, který jeho národ udržoval s živým androidním organismem. Ten uměl měnit svou podobu a byl extrémně silný. Díky tomuto vztahu získal jeho národ několik užitečných schopností jako dlouhověkost, rychlé hojení a létání do vesmíru.

Zoran se obával, že bude jeho symbiont zajat, a proto se ujistil, že zůstane ukrytý, dokud nebude moci utéci. Věděl, že až bude čas, bude ho potřebovat.

Valdierové žili až na okraji sluneční soustavy jménem Zion. Teprve před třemi stovkami let navázali kontakt se sousedními systémy. Nejdřív byli Valdierové velmi opatrní, komu povolili návštěvu planety. Vztah jejich druhu se symbionty se snažili skrýt, jak jen to šlo. Ale když se ostatní rasy snažily androidní organismy odchytit a symbionti zaútočili a zabili ty, kteří se o to pokusili, začali se Valdierové ve vztahu k ostatním druhům cítit jistěji.

Ovšem na druhou stranu to představovalo problém, protože na Valdieru bylo málo žen a symbionti nebyli moc tolerantní vůči ženám ostatních druhů. Proto bylo mnoho mužů donuceno trávit čas se ženami z jiných planet pouze omezeně.

Zoran svou družku ještě nepotkal, i když bylo mnoho žen, se kterými se stýkal, aby ji našel. Symbiont dokázal žít odděleně od svého hostitele pouze krátký čas. Jeho vlastní symbiont se rozdělil, takže jeho malá část ho našla v cele a mohla ho léčit a dodat mu dostatek sil, aby bití a mučení přežil. Poté se symbiont opět vrátil ke svému hlavnímu tělu, aby mu předal jeho esenci. Bez té by žádný z nich nepřežil.

Teď cítil intenzitu, se kterou ho jeho symbiont volal. Zabočil za roh v blízkosti východu. Stáli tam dva strážní, kteří spolu tiše kurizansky hovořili. Zoran vytáhl laserovou pistoli a rychle se jich zbavil. Jen doufal, že to byli jediní strážní tady u východu.

Držel se za žebra, kde cítil bodavou bolest. Přejel identifikační kartou strážného přes scanner, a když se dveře otevřely, o krok ustoupil. Nakoukl ven a poté rychle vyrazil směrem k přistávací ploše.

Tam na něj čekal jeho symbiont v podobě vesmírné stíhačky. Použil svůj reflektující povrch, aby byl pro své okolí neviditelný. Zoran se k němu nechal vést jejich poutem. Rychle se vyšplhal do kokpitu. Na jeho pokyn se mu kolem zápěstí ovinuly zlaté stužky, které mu pronikly pod kůži a spojily ho tak se zlatou bytostí.

„Dostaň nás odsud pryč,“ zašeptal Zoran a snažil se zůstat při vědomí. Byl zraněný víc, než si původně myslel. Mohl cítit, jak se mu zlomená žebra třou o sebe. Symbiont se rozzářil a začal stoupat. Když ze sebe shodil své maskování, ozvaly se výkřiky a volání. Vesmírná stíhačka se elegantně zvedla ze země a bleskově se vyletěla z hangáru.

Zoran věděl, že musí zůstat při vědomí, dokud nenajdou bezpečné místo, kde by mohli přistát, a mohl nechat symbionta, aby ho vyléčil. Když se za ním pustily kurizanské stíhací letouny, v hlavě se mu ozvaly varovné signály. Ale Zoran si nedělal starosti, protože věděl, že jeho symbiont dokáže letět nadsvětelnou rychlostí hned, jakmile opustí oběžnou dráhu planety.

Soustředil se na to, aby se vyhnul nepřátelským stíhačkám a dal pokyn symbiontovi zamířit někam, kde to kurizané neznali. V jeho stavu by to zpátky na svou planetu nezvládli. Poslal svým bratrům zprávu v naději, že dorazí dřív, než ztratí vědomí. Poté vydal rozkaz ke kvantovému skoku hned, jak opustí oběžnou dráhu. To bylo to poslední, na co si vzpomínal.