G&M - 49. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Mia

Touha a potřeba v Cobrových očích byla žhavá. Když se na mě podíval svým typickým výrazem lásky a chtíče, téměř jsem mu nedokázala odolat. Chtěla jsem se podrobit, vletět mu do náruče a prosit ho, aby mě šukal.

Místo toho jsem mu nabídla čaj. Výraz jeho tváře byl k nezaplacení. Čekala jsem, že ho odmítne a požádá o něco silnějšího, ale k mému překvapení souhlasil. Odešla jsem z koupelny, a usmála se, když jsem dala vařit konvici.

Čaj byl pro mě. Potřebovala jsem něco sladkého a teplého, aby mě uklidnil. Už je to pravdu dlouho co jsme si spolu promluvili. Položila bych své karty na stůl už dávno. Nikdy pro mě nemůže být nikdo jiný kromě Cobry.

Silné paže mi vklouzly kolem pasu zpoza mě a přitáhly si mě k tvrdé svalnaté hrudi. Moje srdce bilo tak hlasitě, že jsem si byl jistá, že to slyší.

„Bejby,“ zamumlal mi do ucha, když mi odhrnul vlasy na stranu a přejel rty přes mou kůži. Věděl, že se mi to líbí. Mé uši a kůže kolem této oblasti byly velmi citlivé a on mě dokázal zvlhčit pouhým líbáním krku.

Jazykem přejížděl podél mého ucha. Zeslábla mi kolena a celé mé tělo začalo brnění.

„Cobro,“ zasténala jsem a odtáhla hlavu od těch dekadentních rtů. Nechtěla jsem nic víc, než jeho ústa na mě, ale příliš by mě to vzrušilo, a když si spolu máme promluvit, potřebuju jasnou mysl.

„Chci tě bejby. Potřebuji tě dnes v noci.“

Sex. Bylo to všechno, co ode mne chtěl? Jak je to dlouho, co si naposled vyprázdnil koule? Měl pomoc od jedné z klubových děvek? V záloze čekalo spousta ochotných žen na Cobrovo zavolání. Nebály se mi říkat, jak sexy shledávaly mého manžela, nebo jaké štěstí mám, že je můj. Byly by více než rády, kdyby posloužily mému muži bez jakýchkoli výhrad.

„Hm… čaj je připraven. Posadíme se na gauči?“ Zeptala jsem se, odstrčila ho a zvedla dva šálky z pultu.

„Jo, dobře,“ řekl a následoval mě. „Neoháněj mě, Mio. Snažím se to s tebou dát do pořádku.“ Jeho hlas byl napjatý.

Položila jsem šálky na stůl a otočila se k němu. „Neodháním – přísahám, taky se snažím. Ale nemůžeš se jen ukázat a očekávat, že po všem, co se stalo, ti vletím do náruče. Byl jsi to ty, kdo mě týdny od sebe odháněl. Tys byl ten, kdo mě nechtěl.“ Nemohla jsem skrýt, jak mě to bolelo. Pro Cobru jsem byla vždy průhledná. Až na tu jedinou věc, která nás rozdělila.

Natáhla jsem ruku a přitiskla mu ji na tvář. „Neexistuje nic, co bych před tebou chtěla skrýt. Ale musíme si promluvit. Musíme to všechno ze sebe dostat ven – jinak to v nás bude hnisat navždy. Musíme vyčistit vzduch a říct, co musíme říct.“

Svou rukou zakryl mou. Jeho oči se zabodly do mých, když jsme stáli a pozorovali jeden druhého. Bylo toho tolik, co říct, a přesto bylo tak těžké to všechno vyjádřit slovy.

„Dovol mi, abych tě uctíval. Dovol mi s tebou mluvit jediným způsobem, jaký umím. Nevím, jak říct všechno, co cítím. Musím ti to ukázat. Prosím nech mě.“

To byla pravda. Cobra nebyl muž mnoha slov. Jeho způsob komunikace byl prostřednictvím skutků. Pomalu jsem přikývla, můj pohled nikdy neopouštěl jeho. Položil mi ruku na krk a přitáhl si mě blíž.

Bože, to jsem milovala. Jediným malým gestem mi ukázal jeho vlastnictví. Že mě vlastní, jako vždy. Poddala jsem se a nechala ho přitáhnout si mě blíž k němu, dokud se naše těla nespojovala.

„Dokonale spolu zapadáme. Stejně jako vždy. Byla jsi stvořená pro mě, Mio. A já pro tebe.“ Přitisknul rty na mé. Pravda znovu. Nemohla jsem nesouhlasit. Pomalu, ale jistě, mě navíjel a já jsem byla víc než jen ochotná ho následovat. Dokud se mnou bude komunikovat, budu k němu otevřená a pustím ho dovnitř.

Opřel se čelem o mé, ruku kolem krku, naše těla tak blízko, že jsem cítila jeho tlukot srdce pod mými prsty. „Jen mi dovol mluvit, dobře?“

To bylo poprvé. Potřebovala jsem slyšet jeho slova, takže jsem poslouchala svým srdcem.

„Omlouvám se,“ vydechl. „Promiň, že jsem tu nebyl, když jsi mě potřebovala. Mnohokrát jsem tě zklamal, nebyl bych překvapený, kdybys mě už nechtěla.“

Nadechla jsem se. Potřebuji tě víc, než kdy budeš vědět.

„Vím, že jsem to jako manžel a otec posral. Zklamal jsem tě tím, že nechal Daemona vzít Jamieho. A pak jsem to posral tím, že jsem se nevrátil domů, když jsme ho nenašli, protože jsem cítil, že jsem selhal s ochranou naší rodiny, mučil jsem sám sebe a neuvědomil si, že trestám nás oba.“ Chvíli mlčel. Oba naše hrudníky se zvedaly. „Jsem jen muž. Hloupý muž… ale muž, který tě tak moc miluje. Zemřel bych pro tebe – a děti.“

„Skoro jsi to udělal. Bože, střelila jsem tě do paže,“ řekl jsem a můj hlas se dusil slzami, které jsem zadržovala.

„Je to jen škrábnutí, nic vážného. Kulka skončila ve zdi. Jsi statečná žena, Mio, která se takhle postavila Daemonovi.“

Odtáhla jsem se a prohlédla si jeho paži. „Daemon se tě snažil střelit mezi oči. Neplánoval jsem nikoho zastřelit, ale to jsem nemohla dopustit.“ Zavřela jsem oči a polkla hrudku v krku. „Moje láska k tobě byla silnější než můj strach z něj.“

„Díky, kurva, bejby. Zachránila jsi mi život.“

„Technicky jsem to neudělala,“ řekla jsem s úsměvem. „Ryder mi ukradl slávu.“

„Ten kretén to dělá vždycky,“ zavtipkoval jsem a pak dodal; „naštěstí pro nás. Ryder mi zachránil kůži vícekrát, než jsem chtěl počítat. Byla to nejlepší životní pojistka, jakou jsem kdy koupil, když jsem mu zachránil jeho zatracený život.“

„Oba máme štěstí. Ryder je úžasný pro mě i děti. Nemohla jsem ho víc milovat –“

„Opatrně,“ zavrčel můj manžel a vtáhl mě zpátky do svého objetí. „Kdybys ho někdy milovala víc než mě, musel bych ho zabít.“

„Nebuď hloupý,“ zasmála jsem se, pleskla ho po paži. „Nikdy bych nemohla –“

„Jo? Pokračuj.“

Zajela jsem pohledem na jeho hruď a vyhnul se očím. Zvedl mi bradu a držel ji, takže jsem se nemohla podívat jinam než na jeho tvář. Stiskla jsem rty a zavřela víčka.

„Otevři oči, bejby, a řekni mi to. Musím to slyšet. Prosím.“

Pomalu jsem se nadechla a otevřela oči. Lásku a zbožňování v Cobrovo pohledu bylo těžké ignorovat. Zadíval se hluboko do mých očí. Hluboko do mé duše.

„Nikdy bych nemohla milovat někoho jiného, tak jako tebe. I když jsi mě nechtěl, pořád jsem tě chtěla.“

„Mio, to není pravda. Nikdy jsem tě nepřestal chtít. Od prvního okamžiku co jsem tě poprvé uviděl, když jsi nebyla nic víc než dítě. Nemohl jsem od tebe odtrhnout svý zasraný oči nebo mysl. Zasáhl jsi mě do srdce… a ptáka… a od té doby jsem nechtěl nic víc než tebe.“

Zabolelo mě u srdce. „Tak proč jsi mě odtlačil pryč? Pomoz mi to pochopit. Tolik mě to bolelo.“

„Je mi to tak líto. Jsem mrzutý krab – víš, že když se cítím ublíženě, vždycky se vtáhnu do své skořápky.“

Přikývla jsem. To byla pravda.

„Vždycky jsi čekala, až ze skořápky vylezu. Tentokrát jsem se bál, že jsem zašel příliš daleko.“ Přejel si rukou přes obličej. „Pravda je, nemyslím si, že jsem pro tebe dost dobrý. Nezasloužím si tvou lásku.“

„Bejby.“ Šokovaně jsem vytřeštila oči. Jak si mohl něco takového vůbec myslet?

„Řekla jsi mi bejby. Poprvé za týdny.“

„Řekla. Podvedl jsi mě.“

Cobra sklonil hlavu a nasál můj spodní ret do úst. Pozřel mé rty jako hladovějící muž. Nechala jsem ho ochutnat, když naše jazyky tančily v nejstarším tanci, jaké lidstvo znalo.

Roztavil jsem se do něj a obtočila mu ruce kolem krku, dávajíc si pozor na rameno. Znovu mě políbil, jeho hlad byl neukojitelný.

Se smíchem mě jednou rukou zvedl a zamířil k pohovce. „Náš čaj zchladne.“

Náš čaj?

„Seru na čaj,“ řekla jsem a dychtila po jeho rtech, aby mě znovu políbili.

„Raději bych tě šukal,“ řekl a stiskl mi zadek.