WOW - 23. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Dino

Existovala stránka Karen, kterou skutečně nikdo nemohl vidět, a i kdyby ji někdo viděl, nedokázal by ji pochopit natolik dobře, aby ji oceňoval. Byla to její jasná duše, která svítila přímo skrz Dinovu temnotu, a která ho do sebe vtahovala – její věčná šťastnost, schopnost vždy vidět dobro a nikdy se nepodat tomu špatnému.

Ano, přitahovala ho do sebe, ale to, co ho udivovalo nejvíce, byla její síla. On sám vynaložil obrovské úsilí, aby nikdy neukázal své slabiny, aby nikdy oproti těm, kteří byli kolem něj, nevypadal slabším. A přesto, tváří v tvář protivníkovi, uprostřed své bolesti, ho Karen nikdy nezačala bičovat. Nikdo by se nikdy nedozvěděl, jak tvrdě bojovala, nebo jak moc jí bolelo srdce, protože prostě pokračovala dál. I když věděl, že jí její svět musel díky němu a jeho činům připadat jako hurikán, Dino sledoval, jak když jejich syna vyzvedla z jesliček, popovídala si s jejich pracovníky a s Juniorem po svém boku pokračovala ve své denní rutině, všechno odložila stranou. S jejich synem hrála hry, aby udržela jeho pozornost a přitom vařila večeři, zatímco Dino měl Juniora na svém klíně. Pokračovala ve svém dnu dál, aniž by se zmínila o jakémkoli problému či bolesti.

Nedovolila, aby její syn viděl jejich chaos.

Nedovolila, aby svět poznal její obavy.

To ho udivovalo.

Její síla ho udivovala.

Dino věděl, že jednoho dne si bude muset se svým synem sednout a vysvětlit mu, jak neuvěřitelná chlapcova matka ve skutečnosti byla. Matky bývají tak často přehlížené - jsou lidmi, kteří otírají tváře a večer uloží děti do postelí. Jsou bytostmi, které jsou plné lásky a tepla.

Karen byla pro Dina a Juniora mnohem víc než jen to.

Chtěl, aby se to jeho syn jednou dozvěděl.

Rozhodl se, že je to na něm být tam a říct mu to.

Bez ohledu na to, co všechno to bude stát.

Současně, navzdory vší Karenině síle a vytrvalosti, si byl Dino až příliš vědomý toho, že pod odvážnou tváří, kterou měla nasazenou, byla jen ženou, která potřebovala dýchat, která se chtěla cítit v bezpečí, být milovaná a potřebná. Viděl i tyto její části a přesně to bylo důvodem, proč věděl, že existovaly.

Takže z ledničky popadl její láhev vína, tmavě červeného alkoholu s dostatečnou sladkostí, aby, pokud by měla chuť, ji mohla rychle vypít. Pak ji zatáhl do koupele, dost horké na to, aby se díky ní zamžila zrcadla a s dostatkem bublin, které přetékaly přes okraj.

Poté, co uložila jejich syna do postele a on ji odvedl do koupelny, nepoložila mu ohledně jeho motivů byť jen jedinou otázku. Dovolila mu, aby z ní stáhl šaty. Pak, když jí nabídl, sklenici vína přijala poté, co byla připravena, ho zatáhla do horké vany k sobě.

Takže se ocitl uvnitř i on, obklopený silou jedné strašně úžasné ženy a nasával do sebe všechno to, co za to stálo.

Nezasloužil si ji.

I tak se jí stále držel.

„Miluji tě,“ zašeptal Dino slova do jejího ucha.

Karenin profil ukázal její jemný, vědoucí úsměv. „Neříkáš to příliš často.“

„Ukazuji ti to. Ty jsi mi to řekla jen jednou.“

„Děláš to.“

„Budu ti to říkat častěji,“ slíbil.

Každý den.

Kdykoli by chtěla.

Nevadilo by mu to.

Když ho o to požádala, Dino z Kareniny ruky převzal sklenku vína a odložil ji na podlahu. Věděla, že by nikdy neměla hodně pít, protože pokud by ji Junior v noci potřeboval, možná by se nemusela vzbudit. V tomhle ohledu byla chytrá - dobrá matka, skutečně.

I když teď byla lehce ovíněná.

To bylo také dobré.

Jakmile se opřela o jeho hruď, na krátký okamžik zbytek světa a všechny problémy s tím spojené zmizely, políbil ji na stranu krku. Vynaložil extra úsilí, aby ignoroval svou narůstající erekci - problém, který nikdy nedokázal úplně vyřešit, pokud byla Karen nahá a blízko jemu - ale kdykoli se v jeho klíně pohnula, pokaždé si toho byl víc než bolestivě vědom.

Pak její ruka bez jediného slova vklouzla pod vodu a mezi její stehna. Nadzvedla se, díky čemuž se trochu vody přelilo přes okraj vany a dolů na zem spadlo ještě víc bublinek. Vana byla skutečně až příliš malá, než aby si v ní hráli společně tak, jak to dělali, ale nehodlal si na to stěžovat.

Dino ucítil, jak Kareniny prsty objaly základnu jeho penisu a potom ho nasměrovala přímo tam, kde potřeboval být. Spustila se na něj s takovou pomalostí, která ho zatraceně tím nejlepším způsobem zabíjela. Přijala ho do sebe, dokonale do sebe zapadali, díky vodě byla tak zatraceně horká, pohlaví měla kluzké a úžasně se kolem něj svírala.

Když se jeho svaly natáhly a jeho penis s sebou uvnitř jejího těla trhl, nějakou chvíli takhle zůstala, jen se po celé kůži chvěla.

„Tohle je lepší,“ zamumlala Karen.

Dino se zasmál a rukama našel vlhké prameny vlasů, které měla vyčesané vysoko na hlavě.

„Jo?“

„Bylo to tak dlouho.“

S tím souhlasil.

Vždycky to bylo až příliš dlouho.

Její hlavu si přitiskl ke straně, ruku měl pevně zamotanou v jejích vlasech a líbal ji po celé straně jejího krku. Vlhkost na její kůži chutnala nebesky, a když se zastavil na místě, pod kterým pulsoval její tep, jazykem přejížděl v rychlém tempu bubnování jejího srdce.

Tady, tam cítil její život.

Ten vyzařující, krásný, úžasný život.

„Můžeme prostě jen takhle chvíli zůstat?“ zeptala se tiše.

Jak by mohl odmítnout?

„Jak dlouho budeš chtít,“ řekl.

„Je navždy až příliš dlouho?“

Dino se zasmál. „Někomu vedle v pokoji by se to možná nemuselo líbit, až se ráno probudí a bude chtít jídlo.“

Karen se otočila, aby se na něj podívala a našpulila rty. „Sakra.“

Zamračení z ní slíbal. „I když pro teď to můžu zařídit.“

Našpulení se změnilo v malý sexy úsměv. „Tak to tedy udělejme.“

Vždycky.

Jeho ruka zůstala v jejích vlasech, druhou ponořil do vody s bublinkami přímo mezi její stehna. Konečky prstů našel měkkost jejího pohlaví, prsty klouzal přes její záhyby a kořen svého penisu, kterým ji naplňoval. Tenhle pocit se mu líbil – ještě raději by to viděl - ale i samotný pocit byl taky zatraceně dost dobrý.

Pak přejel po jejím klitorisu, vyměřenými a pomalými kroužky, o kterých věděl, že jí okamžitě rozechvějí. Takhle, když se udělala, mohl slyšet všechny její sladké výkřiky a na její pokožce ochutnat další sůl.

Karen se tiše zajíkavě nadechla, ani na okamžik se z jeho klína nezvedla, ale místo toho mírně pootáčela boky na místě, kde seděla, pohybovala se přesně v souladu s pohybem jeho prstů na jejím klitorisu, nehty se zarývala do svalů jeho stehen.

Nemyslel si, že by to s ním tak moc mohlo dělat, ale bylo to tak. Při každém zachvění jejího těla, při každém sevření jejích svalů, mu po páteři přeběhl mráz a zrychlovalo se mu dýchání. Držel tohle tempo a dovolil, aby zatímco si hrál s jejím klitorisem, až se celá roztřesená a bez dechu zhroutila v jeho klíně, svou kočičkou na jeho penisu kroutila.

„Ach, můj bože,“ zamumlala Karen, když vyvrcholila.

Tak sladce.

Tak vysoko a krásně.

Když se z první jízdy vrátila zpět na zem, Dino jí posel polibky jemnou linii její čelisti.

„Nemyslím si, že s tím tady má Bůh moc co do činění, srdíčko.“

Karen se zasmála a blaženě předla. „Tak jako tak stejně v tenhle druh věcí nevěříš, že?“

Ne, on kompletně uctíval někoho naprosto jiného.

*************

Od okamžiku, kdy byly Dinovi sundána pouta a dostal zpátky svou příslovečnou svobodu, znovu ho ovládl pocit klidu a čekání.

Vrátil se zpátky k obchodům pro chicagskou mafii tak, jako obvykle.

Datum slyšení bylo stanoveno za měsíc po jeho propuštění – do procesu jako takového však stále ještě zbývalo pár měsíců.

Nemělo to na něj vliv. Ne takový, jaký si lidé možná mysleli, že by mělo.

Měl až příliš mnoho jiných věcí, se kterými si musel dělat obavy.

Návrat do vězení nebyl jednou z nich.

Byl tak klidný a tak rozvážný, že když v hloubi duši pocítil první záchvěv paniky, ten pocit ho naprosto překvapil. Odvedl dobrou práci v tom, aby se tou myšlenkou příliš nezaobíral, protože se s ní tak jako tak nenechal obtěžovat. Bylo to snazší, než aby jen tak seděl a dusil se tím. A první záchvěv paniky přišel v době, kdy seděl u stolu bosse chicagské mafie, jedl jídlo s lidmi, o které měl menší zájem než o hovno. Jen stěží se účastnil hovoru, jen stěží se obtěžoval s lidmi, svým bossem nebo dokonce vůbec svou rodinou.

V těchto okamžicích, kdy se s ním ani nikdo do hovoru nezapojoval, si uvědomil, že nikdo o něj neměl zájem, ať už byl tam, v nějaké jiné zemi někde mimo dosah Amerického soudního systému, uvízlý za mřížemi nebo mrtvý někde pod zemí…

Nic by se nezměnilo.

Tihle lidé by byli stále stejní.

Stále plní nenávisti, chamtivosti, přemrštěnosti, šílenosti tak, jak byli. Stále před sebou budou skrývat svá tajemství, stále budou zavírat oči před chlapci s modřinami na zádech a předstírat, jako by malá holčička neplakala kvůli své mámě, kterou oni sami zavraždili.

Ať už tam bude nebo ne, jeho přítomnost by na tom nic nezměnila.

Dino sledoval, jak jeho bratr mluvil s Damianem Rossi a bratrancem nájemního vraha, Tommasem. Všiml si, že Ben hovor poslouchal a z toho, že přátelství mezi těmi rodinami tam stále ještě bylo, vypadal rozčileně.

Uvažoval o svém bratrovi a o tom, jak těžké by bylo, pokud by tam nebyl Dino, aby prosadil jeho postavení a zařazení mezi lidmi kolem sebe, si Theo udržel své postavení a současně byl v bezpečí. Theo by bezpochyby o své postavení a kontrolu musel dál bojovat s lidmi, jako byl Ben a podřízení jejich strýce -  například rodina Artino.

A kdyby Theo svou pozici a kontrolu nebyl schopný prosadit, pak by ji ztratil.

Přinejmenším.

Mnohem pravděpodobnějším scénářem bylo to, že by jeho bratr možná skončil v rakvi, protože by byl využitý – při cestě někoho jiného na vrchol.

Možná, že Dino byl tak... zaujatý svým vlastním světem a svými problémy, že přitom zapomněl lidi, které tolik let ochraňoval. Jeho rozhodnutí vzniklo už dávno, když byl ve vězení - nechystal se tam zpátky. Nezáleželo mu na tom, zda bude muset utéct, nebo co bude muset udělat, ale svému synovi slíbil, že tam na jeho druhé narozeniny bude, a zasraně dobře se o tom ujistí.

Ale co za rozdíl by se stalo, kdyby odešel?

Jeho ztráta by pro tyto lidi neznamenala vůbec nic.

Pro svého bratra by nemohl nic udělat.

A dokonce i jeho odcizená sestra Lily, by v případě, že by tam Dino nebyl, aby udržel její svobodu před těmi, kdo by ji možná chtěli využít, aby sami pro sebe něco získali, byla ponechána sama mezi vlky.

Dál tam seděl, poslouchal rozhovory a všechny je nenáviděl ještě víc, protože tyhle lidi by nedokázalo nic změnit – všichni byli kousky skládačky, někteří jen pěšáci, jiní králové a královny.

Přemýšlel…

Co by se stalo, kdyby udělat pár vlastních tahů?

********

Dino mávl na svého bratra, aby vstoupil do jeho domácí kanceláře, a pak svou pozornost vrátil zpátky k člověku, který byl na druhém konci telefonu.

„Ale Dino...“

„Je čas přijít domů, Lily,“ řekl své sestře.

Byla mladá, obtížná, bojovná a tvrdohlavá.

Byla hezká, chytrá, odlišná a měla svobodnou duši.

Tohle všechno byly věci, o kterých věděl, že jeho sestru držely zpět, ale také by díky nim jednoho dne možná mohla letět. Chystal se ujistit, že dostane všechny možnosti, aby to dokázala, i kdyby proto, aby se to stalo, jí musel přistřihnout křídla.

Nečekal, že by to jeho sestra pochopila.

Nechystal se jí své motivy vysvětlovat.

Musela jen poslechnout.

„Dva měsíce,“ řekl pevně, „a jestli do konce té lhůty nebudeš zpátky doma v Chicagu, maličká, přijdu tě hledat. Rozumíš tomu?“

Lily si na druhém konci telefonu odfrkla. „Chápu.“

„I když se ti to nelíbí.“

„Udělala jsem všechno, co jsi chtěl. Dodržovala jsem pravidla. Nechci pod -“

„Je načase, aby ses vrátila domů,“ zopakoval jednoduše.

Odpovědí mu byl další frustrovaný povzdech. Pak hovor ukončila. Dino se neobtěžoval s tím, aby sestře zavolal zpátky. Pravděpodobně by to stejně nezvedla. V tomhle směru byla problematická. Výlet po celé Evropě s batohem na zádech využívala jako svůj způsob, jak utéct před svou minulostí a problémy, kterým nechtěla čelit.

Problémy jako chicagská mafie a jejich zavraždění rodiče.

Nesnášel, že ji zatahoval zpátky do reality, ale neměl na výběr.

Byly věci, které musel udělat - lidé, o které se musel postarat, až toho nebude schopen on sám.

Lily byla jedním z těch lidí.

Další z těch lidí seděl v křesle na druhé straně jeho stolu.

Když Dino zaklapl telefon, Theo zvedl obočí. „Voláš Lily zpátky domů?“

„Mám právo udělat to.“

„Nikdy jsem neřekl, že ne. Proč teď?“

Dino pokrčil rameny. „Připadá mi, že je na to ten správný čas.“

„Ví o tom Ben?“

„Ne. Jakmile se svýma nohama dotkne půdy Chicaga, bude hledat muže, za kterého by ji provdal. To se nestane - ne tak, jak to chce on.“

Theo přimhouřil oči. „Co tím myslíš?“

Dino se neobtěžoval s vysvětlováním.

Nebyl povinen své činy vysvětlovat.

Nikdy to nedělal.

„Co tady děláš?“ zeptal se Dino.

Theo se opřel do své židle, a když sledoval Dina, který byl svým vlastním způsobem tichý, jeho rozhořčení se stávalo čím dál zřejmějším. Oba bratři si byli pro své dobro až příliš podobní, ale ani jeden z nich by to nikdy nepřipustil.

„Zastavil jsem se, abych se ujistil, že když jsi čekal na kauci, všechno bylo v pořádku,“ řekl Theo.

Dino přikývl. „Díky.“

„Mailem jsem ti poslal pár věcí, o kterých bys měl vědět.“

„Skvěle.“

„Venku přímo před vězením jsem narazil na Karen a zastavila ji dřív, než udělala tu chybu, že vešla dovnitř a její jméno se dostalo do seznamu návštěv pro tebe.“

Dino ve své židli ztuhl a jeho pohled přejel od hodin na zdi k bratrově kamenné tváři. „Theo -“

„Nevěříš mi, Dino? Proto jsi mi o nich nikdy neřekl?“

Hrdlo se tak zatraceně pevně sevřelo.

Jedna jeho část chtěla Theovu pozornost odvést pryč – nasrat ho a srovnat mu ciferník, i kdyby to mělo za následek to, že by mezi nimi spálil ještě víc mostů, ale zároveň by mu tím zabránil v tom, aby mu pokládal otázky, na které Dino neměl v úmyslu nikdy odpovědět.

Přesto odpověděl.

„Tady nejde o důvěru,“ připustil Dino.

„Pak jde o co?“

„Oni nejsou součástí tohohle - nikdy toho nebyli součástí. Jsou moji a já je nikdy nepostavím do rizika tak, jako bylo v mém životě ohroženo všechno ostatní, Theo. Není to o tom, zda ti věřím nebo ne. Tohle je o všech ostatních kolem nás, o lidech, kteří mně a tobě a Lily zas a znovu ubližovali jen proto, že to mohli dělat. Neptej se mě, zda je to proto, že ti nevěřím, když sám znáš ty monstra, která v mé hlavě žijí. Žiješ s těmi samými příšerami, se kterými žiji já, jen se s nimi vyrovnáváme jinými způsoby, Theo.“

Theo dlouze mlčel, pak se předklonil a kývl směrem k telefonu.

„Takže kdy se Lily vrátí domů?“

A právě takhle jejich hovor skončil.

Tohle byly způsoby DeLuců, kterými fungovali.