AtoZ - 9. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Dráža

Zach

NIKDY JSEM nezjistil, co se Angelovi stalo a konec konců to nebyla moje věc. Kdyby chtěl, abych to věděl, řekl by mi to. Jsem jen rád, že si to vyřešil. Další den se choval jako normálně a v čase, kdy jsme vyrazili na Folkový Festival, byl radostí bez sebe.

Městečko Lyons v Coloradu je malý drahokam zasazený přímo do zelených úbočí Rocky Mountains (pozn. Skalisté hory). Někdy se mu přezdívá brána do Rocky Mountains. Původně byla ekonomika této oblasti založená na pískovcových lomech, v současnosti získává peníze díky cestovnímu ruchu.

Planet Bluegrass je přírodní amfiteátr na západním konci města a leží mezi řekou St. Vrain a horami. Jsou zde dvě pódia a během Rocky Mountain Folk Festival hraje hudba z obou najednou a to od deseti ráno do deseti do večera. Festival se také může pochlubit pivem, které je uvařeno v jednom z nejlepších pivovarů v Coloradu, a dělají tu několik nejlepších jídel, které jsem kdy ochutnal. Atmosféra je zde přátelská a vhodná i pro rodiny. Okolo pobíhají skupinky dětí, co na břehu řeky staví hrady z písku. Také lze sjíždět řeku a pak se kyvadlovým autobusem vrátit zpět na festival.

Kemp je tvořen širokou paletou barev. Stany, obytné vozy a další přístřešky jsou postavené tak blízko u sebe, že je těžké mezi nimi najít cestu. Když se podíváte na některé z tábořišť, mysleli byste si, že zde lidé zůstávají měsíc, ne jen víkend. Mají zde rozvěšené vlajky, transparenty a na nebi létají draci a někteří mají dokonce i koberečky. Lidé sedí v kruzích, zpívají a hrají na bubny a přitom popíjejí až do brzkých ranních hodin.

Angelo nikdy nevlastnil žádné kempingové vybavení. Myslím, že je to dost zvláštní, když žije v Coloradu, ale nic neřeknu. Koupil si spacák, ale rozhodl se, že ve stanu bude se mnou. Konečně najdeme v přeplněném kempu volné místo a postavíme stan.

Nevím, jestli je to typem hudby nebo prostě festivalem samotným, ale přísahám, že je zde více lesbických párů než těch hetero. Páry gayů je těžší najít, ale jsou zde taky. Atmosféra je přátelská a otevřená. Angelo se dlouho šokovaně rozhlíží okolo. Dívám se na něj, jak sleduje všechny ty páry stejného pohlaví, jak se drží za ruce, líbají a nesnaží se skrývat. Nakonec se na mě podívá. „Nikdy jsem nebyl nikde, až na kluby, kde bych se cítil v pohodě, že jsem gay.“ Zasměju se a on se poté hodně uvolní.

Plocha před hlavním pódiem je pečlivě rozdělena. U pódia jsou na trávě umístěné deky a nepromokavé plachty a jsou zde povoleny jen židličky, které jsou blízko u země. O kousek za nimi jsou také deky, ale už zde můžete rozložit klasické rozkládací židle a za nimi je prostor pro plátěné přístřešky. Ještě zde nejsou velké davy, takže rozložíme moji deku blízko stromů na západní straně, abychom odpoledne mohli být ve stínu. Mám jen jednu rozkládací židličku, kterou jsem koupil před pár lety na bleším trhu speciálně pro tento jeden víkend v roce. Cítím se špatně, že nemám ještě jednu pro Angela a ani mě nenapadlo, mu říct, ať si taky jednu přinese. Ale on se jen usměje. „Bude pro mě lehčí dát si šlofíka.“

Koupíme si pivo, pro mě kuřecí kousky v těstíčku a pro něj na kari. Slastně protočí oči, když je ochutná. „Tak co si myslíš?“

„Kvůli tomuto sem stálo za to přijet.“ Zčervená, ale nespustí ze mě pohled, „děkuju, že jsi mě sem vzal, Zachu.“

Přemýšlím, jak odlišné by bylo, kdybych tu byl s Tomem. Hluboko uvnitř vím, že by si na všechno stěžoval, jak moc je horko, jak drahé je pivo, zatímco s Angelem se cítím skvěle. „Jsem rád, že jsi jel.“